26. března 2006

Do Prahy zavítala jedna z největších výstav, která tu kdy byla. Exponáty pocházejí z téměř stovky muzeí nebo galerií, něco zapůjčili i soukromníci. Proti proudu času se tak vypravíme do doby, kdy zemi vládl nejvýznamnější Lucemburk Karel IV., podíváme se, jak vypadal tehdejší svět, co všechno patřilo k dennodenním potřebám našich předků. V první reportáži nás tedy přivítá největší Čech v místech, která vždy patřila našim největším panovníkům.

V Plzni si budeme prohlížet obrázky tak originální, že si troufneme říct, že jste je ještě nikdy neviděli. Namaloval je spektrální konfokální mikroskop – pro laika věc zcela neznámá, a přesto: ukáže vám třeba neuvěřitelně krásné krystaly lidského cholesterolu i jiné parády. Těmi se zabývá plzeňský docent Josef Reischig, který nás provede druhým touláním.

Dřevo a počasí. Téma reportáže je jasné. V této reportáži bude o dřevu a o počasí. Hlavními hrdiny však nebudou nadšenci dva, ale jen jeden. Je jím Karel Tittl, který den co den na šumavské Kvildě měří počasí. Kromě toho, že je vlastně jedním z „nejvyšších“ meteorologických pozorovatelů, si našel ještě zálibu v práci se dřevem. Umí krásné betlémy a ten největší najdete v Sušici.

Nejznámější funkcionalistická vila v Brně byla postavena před 75 lety, dnes už je její jméno na seznamu kulturního dědictví Unesca. Manželé Tugendhatovi, kterým patřila, emigrovali. Dějiny, kterými pak památka prošla, byly často velmi dramatické. Přesto přežila i Němce a teď ji čeká náročná rekonstrukce. My se podíváme i do míst, která běžně přístupná nejsou. Výlet si můžete udělat i vy, jen se musíte objednat.

V reportáži zavítáme do neobvyklého muzea. Kašperští jsou na něj pyšní, protože pivovarské muzeum každé město nemá. Sběratel Pavel Kuba se pochlubí svou raritní sbírkou lahví, tácků i různých zlepšováků. Věcí má už tolik, že musel otevřít v nedalekých Oselcích muzeum další. A ochutnáme i pivo, když je nejlepší – tedy při pěti stupních Reomíra.

Poslední reportáž bude povýtce výtvarná. Mluvit se v ní bude o největším českém secesním malíři Alfonsi Muchovi. Cestou osudu se dostal nejprve do rakouské Vídně a právě v Rakousku se začaly psát dějiny tohoto Pana Malíře. Začínal jako nevýznamný ilustrátor, pak dostal nabídku vytvořit výzdobu pro jednu zámeckou jídelnu. Nadanému Muchovi se dílo vyvedlo natolik, že dostal zaplacený studijní pobyt v Paříži, která jeho slávu odstartovala. A jak to bylo dál? Jak se bezvýznamný český malíř seznámil se Sarah Bernhardtovou? O tom všem si budeme povídat v šestém zatoulání v Muzeu Alfonse Muchy v Praze. A vzpomínat bude snacha Alfonse Muchy paní Geraldine Muchová.