Sedmý díl cyklu Paměť stromů se zabývá Žižkovými památnými stromy. Je jich prý u nás na sedmdesát, ale průvodce pořadem, Luděk Munzar, vás zavede jen k některým z nich. Ten hlavní, dub, v němž se podle legendy Jan Žižka narodil, už nestojí. V lese, kousek od monumentálního Žižkova památníku u Trocnova, najdete jen kamenný obelisk na místě, kde prý kdysi strom stával. Krásný Žižkův strom stojí hluboko v lese za vsí Hrutov, na sever od Českých Budějovic. Má u sebe dokonce i "stromovou knihu", kam se štáb ČT s radostí zapsal. Ač strom sám už je mrtvý, jeho okolí očividně žije. Jiný Žižkův strom je v Myšlíně. Na něm prý oběsili hejtmana Petra Cimburka. A pak je tu celá řada dalších Žižkových stromů, které nebudeme dopředu prozrazovat. Poslední Žižkův strom je na východočeském Ostaši. S Žižkovými stromy se Luděk Munzar rozloučil zasazením doubku ve svahu Vítkovského památníku v Praze.

Závěrečný text:

Na co všechno se stromy musely v dějinách lidstva dívat?! Požáry, násilí, drancování, smrt. Nikdy se to neodehrálo bez přítomnosti stromů. Lidé k nim byli připoutáváni, lidé u nich byli upalováni, věšeni, lidé u nich byli mučeni.

Je zvrhlostí udělat ze stromu mučící nástroj. Do jakého postavení jsme stromy dostali? Jak ještě s námi mohou vůbec žít?!

Stromy, které daly člověku život, stromy, které pro člověka doslova dýchají, se mají podílet na lidské smrti?!

Bohužel i o tom je "Paměť stromů".