Zpět k pramenům

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 2105  
Sdílet
| Poslat odkaz

Jak se točil cyklus pořadů o putování k pramenům našich řek (2004). Scénář a režie B. Ludvík

Po úspěchu cyklů Rozhlédni se, člověče a Paměť stromů se Česká televize, Centrum publicistiky, dokumentaristiky a vzdělávání rozhodlo završit tento úspěšný programový typ posledním cyklem do jakéhosi pomyslného triptychu.
Kameraman Josef Nekvasil, autor a režisér Bedřich Ludvík, asistentka produkce Martina Kabelková, řidič Miloš Sklenář a herec a průvodce těmito cykly, Luděk Munzar, tedy všehovšudy pět lidí se opět vydalo na cesty.
Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek
Příprava takového cyklu trvá několik let. Není to samozřejmě denodenní práce, je to nekonečné, trpělivé, soustavné a průběžné sbírání materiálů. Tak jako v případě rozhleden, tak ani k pramenům nenašel režisér Bedřich Ludvík žádnou knihu, ze které by mohl vyjít. A tak se ocitl před rozhodnutím stát se odborníkem na prameny a napsat, v podobě třinácti scénářů, takovou knihu sám. To znamenalo sednout do auta a dát se do sbírání informací v terénu. Nutnou podmínkou přípravy takového natáčení jsou tzv. obhlídky. Teprve potom lze usednout k počítači a začít psát...
Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek
Když po pěti měsících příprav vyrazil pětičlený tým 18. května roku 2004 z Kavčích hor za prameny českých, moravských a slezských řek, nikdo z nich netušil, že je čeká nejtěžší natáčení ze všech. Proč? Protože tentokrát na ně na konci jejich cest nečekala více či méně zchátralá, ale rozhodně krásná rozhledna, nebo více či méně rozpraskaný, ale rozhodně malebný strom, ale pramen, studánka, díra do země, mokřina - nic, co by se dalo důkladně natočit, ukázat z plošiny či obletět vrtulníkem.
Hovoří autor a režisér Bedřich Ludvík:
Každé takové natáčení probíhá přesně podle předem daného natáčecího plánu. Co však nikdy nenaplánujete, je počasí a čas lidí, na které jste odkázáni. Z patnácti natáčecích dnů nám asi tři dny pršelo, ale díky tomu, že se natáčelo po celém území republiky i v okolních zemích, tomu velkému, likvidačnímu dešti jsme vždy ujeli. Nejvíc jsme asi zmokli v Jeseníkách na cestě k pramenům Moravice a Divoké Desné. Víc než déšť nám natáčení zkomplikovalo složité harmonizování našeho času a času našich průvodců. Díky tomu se naše plánovaná přímočará cesta věncem hor okolo republiky proměnila v nekonečné křižování a bláznivé přejezdy podle toho, jak měl ten který průvodce z toho kterého Národního parku či Chráněné krajinné oblasti na nás čas.
Cesta k pramenům nás zavedla na hřebeny nejvyšších hor - Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Jizerské hory, Beskydy, Krušné hory, ale zapadli jsme nakonec na nevinné lesní cestě kousek před Žďárem nad Sázavou, cestou k prameni řeky Oslavy. Naše záchrana vypadala jako z amerického filmu - krásný mladý muž na zbrusu novém traktoru. Dostal tričko s logem Zpět k pramenům a asi pět set korun z obálky na nečekané výdaje.
Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek
Původně měl mít cyklus přes dvacet dílů a mělo v něm být vyhledáno a označeno přes šedesát pramenů. Do třinácti dílů se vešlo jen 44 řek se svými soutoky a prameny. I tak bylo s dokončováním cyklu práce jako na kostele. Po návratu z natáčení a namluvení komentářů se materiálu ujal střihač Vilém Šreil a věnoval mu dva měsíce svého života.
Hovoří průvodce cyklem Luděk Munzar:
Můj úkol byl celkem jednoduchý - tentokrát jsem nemusel stoupat stovky schodů denně na rozhledny či šplhat do korun stromů. Na konci každého toho putování k prameni jsem měl zatlouct tabulku s označením pramene a zavěsit hrníček s logem pořadu pro žíznivé kolemjdoucí. Původně, podle scénáře, jsem se měl vždycky z toho kterého pramene napít a pak hrníček zanechat pro další příchozí, ale z tohoto čistě literárního nápadu rychle sešlo - prameny našich řek totiž nejsou, až na výjimky, pitné. To byl asi největší paradox našeho natáčení: ta křišťálová studánka, jak ji známe z básně Josefa Václava Sládka, už neexistuje. A ty označené, objevené, lidmi ochočené prameny jsou prameny nejšpinavější. Až mě občas napadalo, zda by nebylo lepší ponechat prameny v anonymitě, neobjevovat je, ale naopak, co nejvíc je před lidmi utajit.
Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek
Hovoří autor a režisér cyklu Bedřich Ludvík:
Pro mne byla největším překvapením řeka Bílina. Věděl jsem z knih a pak i na vlastní oči viděl, co ji potkalo na jejím středním toku, kdy míjí povrchové doly v okolí Mostu. Teče tam v rourách. To je pro mne největší ponížení, jakého se může řece dostat. Ale pak jsem viděl její pramen, nádherné místo vysoko v Krušných horách a když tam pan Munzar začal říkat slova modlitby sv. Františka za vodu, měl jsem na krajíčku. A to prosím nejsem žádný ekolog, naopak obdivuju lidský důmysl v podobě jaderných elektráren, jsem ctitel betonových přehrad...
Hovoří průvodce cyklem Luděk Munzar:
Už při práci na cyklu Rozhlédni se, člověče, když jsme přelétávali od jedné rozhledny ke druhé, jsme občas letěli nad nějakým tím přehradním jezerem. Já jsem tyhle krásné obrazy ze svého létání důvěrně znal, ale režisér Ludvík ne a byl z nich nadšený. Okamžitě po natáčení napsal námět na cyklus o přehradách, ale neuspěl. Cyklus Zpět k pramenům byl dobrou příležitostí, jak tuhle krásu uplatnit.
Jak už se stalo u těchto cyklů pravidlem, doprovází je vždy ústřední píseň. Jejím autorem je vždy autor a režisér celého cyklu, jinak též písničkář, Bedřich Ludvík. Jeho dvorní aranžér, skladatel Jan Jirásek, odjel během natáčení učit do Ameriky, a tak se písně Zpět k pramenům ujal vynikající klavírista Petr Malásek. Ústřední píseň tak dostala dvě podoby: první s kytarou Bedřicha Láudvíka a dívčím hlasem spisovatelky Terezy Boučkové a druhou s klavírem Petra Maláska.
Hovoří Bedřich Ludvík:
Tereza Boučková není zpěvačka, Tereza Boučková je spisovatelka. Svedla nás dohromady moje hlavní profese v České televizi, dramaturgie hraných filmů. Byl jsem jedním z dramaturgů Terezina filmu Smradi. Když práce na filmu skončila, založili jsme něco jako pěvecké duo. Od té doby spolu vystupujeme po republice a tak se stalo, že se spisovatelka Tereza Boučková dostala ke svému prvnímu pěveckému honoráři.
Jako si rozhledny a památné stromy řekly o styl, řekly si o něj i prameny. Jsou méně patetické a více věcné. Rozhledny měly své stavitele, stromy své legendy, prameny řek mají jen své výškové a délkové parametry a jméno. A právě ve jménech řek se často ukrývají starobylá slova a netušené významy.
Zpět k pramenům není ani vodácký ani rybářský seriál. Jsou to, jak předchozí cykly označili sami diváci, „pohodovky“. A přitom je v samých základech těchto „pohodovek“ ukryto něco tak nepopulárního jako je vzdělávání. No není to příjemné zjištění, že se člověk může takto pohodově vzdělávat? A tak lze bez větší nadsázky říci, že v těchto pohodových cyklech je uloženo koncentrované poslání televize veřejné služby - vzdělávat a kultivovat!
Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek
Hovoří Bedřich Ludvík:
Je to zvláštní pocit vědět, že jsme z jakéhosi „pověření národa“ objeli všechny jeho rozhledny, památné stromy a teď i prameny řek. Deset milionů lidí vyslalo nás pět, abychom za ně objeli tyhle naprosto zbytné věci. Udělali jsme to, jak jsme nejlépe uměli. Někdo by to udělal vědečtější, jiný veselejší. A protože já svému národu vyčítám jeho stud za patos, využil jsem příležitosti a na tématech, o kterých si myslím, že jsou přirozeně patetická, jsem svůj národ patosem trochu potrápil. Ale máme-li se stát součástí velkého evropského národa, budeme si muset zvyknout i na to, že velké národy se nebojí patosu. To jen ti malí se topí v sebeironii a šklebu.
Hovoří Luděk Munzar:
Moje role průvodce po rozhlednách, památných stromech a pramenech je u konce. Je možné, že se za těchto okolností už nesejdeme. Kdyby se tak stalo, není čeho litovat. To, že čeští herci, místo aby hráli, dělají moderátory či poskakují v estrádách, je vlastně smutné... Původní česká dramatická tvorba, český film pomalu zanikají. Není kde hrát. Bylo mi ctí, že jsem byl vybrán mezi pět lidí, kteří pro tento národ objeli jeho prameny. Ale všechno jednou skončí. Takže jasná jitra a daleké výhledy, a nezapomeňte, stromy se na nás dívají, čistou mysl a nezkalený pramen.
Cyklem Zpět k pramenům se tedy uzavírá trilogie putování ke kořenům. Začalo to staletými rozhlednami, pokračovalo tisíciletými stromy a vyvrcholilo odvěkými prameny. Věci mají mít svůj začátek, střed a konec. Je dobré umět včas odejít. Lidé mají litovat, že už to skončilo a ne se ptát, kdy už to konečně skončí. Loučí se s vámi tým lidí, který pro vás cyklus Zpět k pramenům vytvořil:
průvodce pořadem: Luděk Munzar
vedoucí výroby: Ivana Průšová
asistenci produkce: Bob Riedl a Martina Kabelková
řidič: Miloš Sklenář
střihač: Vilém Šreil
kameraman: Josef Nekvasil
dramaturg: Milan Vacek
a autor a režisér: Bedřich Ludvík.
Přišel okamžik rozloučení. Věděl jsem přesně, co řeknu, ale nevěděl jsem, kde to řeknu, u kterého pramene. Nakonec zvítězil pramen Radbuzy - nejkrásnější pramen řeky, který jsme v Čechách, na Moravě a ve Slezsku našli.
Tady si mohu s klidem připít pramenitou vodou a říct vám, co mě při našem putování za neznámými prameny známých řek často napadalo. Jsem tady na světě už přes sedmdesát let, tak věřte, že vím, co říkám: narodili jsme se na strašnou planetu..., ale do krásné země. Když se tak dívám z toho našeho dolíku obehnaného horami, řeknu vám, měli jsme z pekla štěstí. Jsme tady jako v bavlnce, houpeme se v síti potoků, řek a rybníků. Pijeme vodu z pramenů. Chraňme si to. Nenechejme si tu malou českou, moravskou a slezskou krajinu převálcovat.
A teď - na zdraví...

Přehrát video

Motto:
Pojďte s námi prodírat se houštinami, brodit se potoky, zdolávat bažiny.
Vydejme se tou pradávnou cestou člověka, který, když osídloval zemi, postupoval proti toku řek.
Začněme u soutoku, kde řeka ztrácí své jméno a zaniká, a vystoupejme až tam, kde se řeka rodí.
Pojďte s námi k místům, která byla odpradávna opatrována a uctívána, a podívejme se, jaká jsou dnes.
Pojďte s námi zpět k pramenům.
Diskuse diváků
  • Milan 15. 7. 2017 16:52

    Poděkování

    Pane Munzare, Česká televize - díky. Perfektní seriály: rozhledny, stromy i řeky. Díky moc !…

  • Gabriela_2 20. 3. 2016 20:35

    Chybička se vloudila

    U tohoto titulu uvádíte název Piknik, ale jedná se o pořad Zpět k pramenům, který tudíž máte u osobno…

  • F.Hemerka 6. 2. 2016 17:02

    Ke pramenu...

    Vážený pane Ludvíku, pane Munzare, pane Nekvasile, samozřejmě oslovení by patřilo i ostatním, ale V…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 20 minut – Rok výroby: 2005 – ST  4:3
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Další zdroje
Kdo je…
Bedřich Ludvík
Bedřich Ludvík

dramaturg

* 1953