V šestém dílu cyklu Paměť stromů nás herec a průvodce pořadem, Luděk Munzar, zavede na Třeboňsko. Z leteckého pohledu vynikají jen obrovské plochy rybníků. Kde tady najdeme památné stromy? A přece tady jsou. Na hrázích. Jsou to většinou duby. Přikázali je zasadit stavitelé rybníků, aby jimi zpevnili své hráze. Ale nejrozšířenějším stromem Třeboňska je borovice. Zvláštní druh s dlouhým, rovným kmenem. Z leteckého pohledu vytváří nekonečné zelené porosty. U dubu Emy Destinové se Luděk Munzar vyzná ze svého vztahu ke stromům, skrze které k němu vstupuje vědomí, že je součástí řádu světa.

A pak jsou tu stromy pod zámkem Jemčina a o kus dál největší dub Třeboňska, stojící osaměle uprostřed pole. Kde jinde by Luděk Munzar měl zasadit na rozloučenou strom, než na hrázi rybníka velkého jako Svět.

Závěrečný text:

Podívejte se na ně, na ty stromy. Vypadá to, jako by dokázaly smířit nesmiřitelné - přírodu a ekonomiku.

Vždyť na počátku té neuvěřitelně krásné krajiny Třeboňska byl ekonomický záměr. Člověk chtěl pomocí rybníků zproduktivnit krajinu ležící ladem. Stromy byly jen technologickou součástí hrází. Hle, jak nám ta technologie za staletí zkrásněla!

Ale takové už stromy jsou. Nikdo jim nevnutí jenom jeden rozměr. Jsou své. Nakonec se vždycky rozklenou nad krajinou a člověku nezbývá než žasnout.