Dobré ráno

Záznam chatu z pondělí 8. června 2015

Fred: „Nechcete zrušit stav emeritní primářky a být zase neemeritní?“

Dr. Lidmila Pekařová: „Nechci.“

Fred: „Jaké je být emeritní primářkou?“

Dr. Lidmila Pekařová: „Je mi dobře v každé roli. Byla jsem ráda tím, čím jsem byla a jsem ráda opět tím, čím jsem.“

Fred: „Jak dlouho jste vykonávala profesi klinic. psycholožky?“

Dr. Lidmila Pekařová: „Nemám v úmyslu vyprávět o sobě, ale věnovat se vašim problémům. Přesto odpověď: 33 let....“

Evženie: „Paní doktorko! Tleskám! Já dělala 18 let v středním 8. letěm školství coby ŕízná ing. chemie i výchov. poradkyni a fakt ty matly šílenci- pokud byl problěm s klukem( skoro vždy hoši!), tak matka ho hájila do aleluja a pokud pak pŕišel otec- tak při výčtu 15 syna prohŕešků u 2. sděloval, že by ho zabil apod. Mám sama zatím 2 syny a 1 vnuka a fakt máte recht! Vnuk ovšem žije v USa(4. letý tam narozen), a bohužel tam ve školce zdraví učitelka- děti nemusí zdravit! Nevím proč, ve školce tam dvakrát tolik holek než kluků a tedy hoši zvýhodňováni a vnuk nevychován! Umí ipad ovládat, špatně zavazuje tkaničky a patně jí pŕíborem a špatně kousá. Děkuji, jen tak dál!“

Dr. Lidmila Pekařová: „Díky a zdravím Vás a Vaše zdravé názory.“

Iva: „Dobrý den, synovi je 10 let, od malička s ním máme problémy, nechce se mu vykonávat žádné společné aktivity, nechce chodit ven je hypoaktivní, nerad soutěží, nemé rád velké akce/ karnevaly apod.Je velmi stydlivý nekouká se nikomu do očí, je neustále negativní. Má poruch pozornosti/ bere Ritalin, učitelé jsou nadšení, je s ním úplně jiná práce. Nechce ho ale brát, nehraje si pak o přestávce s kamarády, nějak ho to tlumí. Co s tím?Děkuji“

Dr. Lidmila Pekařová: „Projevy, které popisujete signalizují poruchu autistického spektra. Dejte syna vyšetřit, zda jde o PAS, nebo o atypickou formu Lehké mozkové dysfunkce, kdy dominuje v projevu pomalé tempo, neobratnost, negativismus a pasivita. Vyžaduje vyšetření klinickým psychologem a pedopsychiatrem. Žádejte u odborníků nejen dg., ale způsoby, jak dítě vést, jak s ním jednat, co nárokovat a jakým způsobem.“

jana zalezska: „Dobry den pani doktorko. Mam doma cerstve triletou dceru, ktera je extremne tvrdohlava. Kdyz nechce, tak " neslysi". Malokdy umi dat prednost ostatnim oproti sve potrebe. Reakce vetsinou nastvany nafoukly vyraz, mene casto az plac. Mala byla od roka a pul v soukrome skolce kde vetsinou s detma funguje dobre. Bez stiznosti ucitelek. Je samostatna chytra. Ale me trapi ta svehlavost a ani na stuj obcas nereaguje. Diky za radu“

Dr. Lidmila Pekařová: „Dcera je ve věku, kdy vrcholí vzdor. Může být jen individualistka, která nechce být rušena velkým kolektivem, chce tvořit, myslet, mít hotový výtvor, ale ostatní takovou touhu nemají a vyvolávají u ní odpor. Píšete, "když nechce, tak neslyší"....Nikdy na nevolejte, když si hraje, oslovujte ji s pohledem do očí,nerušte ji, počkejte a tvořte dohody....Nechte ji i rozhodovat, zda to, nebo ono...“

Eva: „Zdravim a tleskam. Skvele nazory,skvela vychova. Kez by matky si z toho vzaly neco k srdci.“

Dr. Lidmila Pekařová: „Díky za Vaše nadšení.“

Iva: „Děkuji za odpověď, docházíme k dětskému psychiatrovi, píše Ritalin/ .O poruše autistického spektra jsem také uvažovala, jen mi nesedí jeden aspekt, rád se se mnou mazlí a má rád humor, ale někdy nechápe druhý smysl/ např. se ho zeptám po mobilu ..co dělá?..odpověď.. zrovna telefonuju... Je možnost objednat se k Vám?? Vyhovuje mi Váš zdravý náhled na vše. Děkuji“

Dr. Lidmila Pekařová: „Trochu Vás zklamu, nevím co mám dělat dřív, letos mám volný už jen svátek vánoční.....“

Marie: „Preju dobre rano pani primarko...mam dotaz ohledne chlapce,kteremu je 14 let.Rano v pul sedme odjede do skola a domu se vraci v pul osme vecer...matce to nevadi.Nema zadne povinosti...jeho prvorada zaliba je telefon,ktery ma imrvere v ruce“

Dr. Lidmila Pekařová: „Pokud jste soused, nemůžete udělat nic, pokud jste otec, zasáhněte, ale vrháte se do svážení sena v plné bouři....“

Tereza: „Dobrý den,, moje dcera 3 létá, je velmi stydlivá. Nekomunikuje s cizími tetami. Schovává se za mě. Je zase na svůj velmi rozumná. Muzejit o autismus?“

Dr. Lidmila Pekařová: „Možná jde jen o snahu "si vybírat", s kým chce a s kým nechce mluvit. I my dospělí nevolím kamarády libovolně....vybíráme si...“

Jiří Nováček: „Dobrý den, paní Pekařová, dotaz nemám, jen bych podepsal každou vaši větu. Rychle letím k televizi vás opět sledovat. A navíc jste Lidmila, jako byla moje báječná babička Kučerová. Pokud bych se měl zeptat, tak: "Jak na rozumnou míru času tráveného u počítače?"“

Dr. Lidmila Pekařová: „Jednoduše. Pokud doma funguje domácí rozvrh, PC je zábava, tedy až po splnění povinností "škola a domácnost"..... Povinnosti jsou na rozvrhu a my se můžeme jen usmívat a zpočátku ukázat gestem k rozvrhu....pokud dítě protřele tvrdí, že má vše hotové, stačí otočit klíčem ve dveřích a usmívat se....a opět, jen gesto k rozvrhu.... Když pojmenujete, co není hotové, je to špatně. Dítě nemyslí, ale jde do boje s dospělým, jak vyhrát a nic nedělat.“

Jana: „Dobrý den, paní doktorko, sleduji vás "s otevřenou pusou" bohužel, už mám "děti" syny ve věku 21, 24 let. Je možné, ještě v tomto věku nastavit roli, co kdo má dělat? Podotýkám, že jsou naučeni se o sebe postarat, uvařit, uklidit, vyprat si...Bohužel s čím mám problém je hospodářství, práce v domácnosti. Děkuji za odpověď.“

Dr. Lidmila Pekařová: „Samozřejmě.Jen je to někdy těžší.... Udělejte seznam všeho, co musíte denně dělat a nechte každému vybrat. A rozdělte to spravedlivě....Potom dělejte každý jen to, co je Vaše....“

Hana: „Paní doktorko souhlasím ve všem s Vámi. Vaše názory jsou opravdu trefné. Je pravdou, že dnešní maminky se dětem moc nevěnují. Mám snachu která stojí pořád u zrcadla, musí mít nalakované nehty, udělanou hlavu. Na malou nemá čas. Nevaří, neuklízí. Vše dělá syn. Bydlí s námi v jednom domě a můžu vám říct že je to hrůza. Dokonce se i stalo, že malou zapomněla vyzvednout ze školky. Myslím si, že snacha ještě určitě nedospěla. ˇˇŠtve nás to, ale bohužel s tím mi nic nenaděláme. Syn to raději vše udělá, protože se s ní nechce hádat. Jaký je váš názor?“

Dr. Lidmila Pekařová: „Z dotazu není jasné, kdo živí rodinu a v jaké míře.... Obecně: pokud spolu nekonfliktně fungují,je dobře si ničeho nevšímat.... Jsou páry, kde jeden dělá vše a necítí se nešťastný..... Můžete se jen syna zeptat: "Jak se Ti žije"? Pokud sdělí, že OK, buďte v klidu.“

Marie Klímová: „Přávě jsem zapla televizi a zaujal mě váš názor na děti,cood nich očekávat.Tak jen stručně porodila jsem 2 syny,mladší už 5 let nežije,ale každý byl jinak nadaný,starší měl problémy s jazyky,ale technické obory bez problémů, SPŠ elekro v Písku bez přijímček,opět jazyk 3-4 jako na ZŠ,pak vystudoval ČVUT obor výpočetní technika a nyní pracuje v německé firmě Fressenius obor dyalizační přístroje, má na starosti výchdní blok,musí mluvit něměcky,anglicky i písemně a rusky a nikdy jsme ho do ničeho nenutili,on chtěl dělat od 1.tř. to co táta s počítačema a zatím si šel,jen babička byla zvyklá,že jeho bratránci v maloměstě měli samé jedničky tak nás pořád nutila ať se s ním učíme,ale on sám věděl,kdy má přidat a uměl se učit a látku si pak snadno zapamatoval nebylo to nucení do učení a druhý sym byl dislektita dismatematik,tomu jsme se museli věnovat,ale jen do té míry co sám zvládl,bylo těžké odhadnout,kdy už nás ani nevnímá co mu říkáme,ale časem to člověk pochopí,tenkát před revolucí ještě byly zvláštní školy a tak tam ve 4.tř. nastoupil a vynikal ve všem,jak znalosti tak dovednost,pak se vyučil kuchřem u Mirošovic a tam si také dalšé rok dodělal základní vzdělání a nakonec ještě dokončil učební obor kuchař na učilišti v Táboře kam docházeli uchazeči po ZŠ,jako kuchř mě moc obohatil,obor ho bavil a mov nám chybí, tím chci jen rodičům říct známky nejsou vše a není dobré dítě do všeho nutit co chci jáale s ním pracovat za pomoci odborníka a nestidět se za to,dříve to byla potupa mít dítě něajk se vymikající se od ostatních,ale nikdy nevíte jak dopadne dál v životě (ssyn promoval v roce 2003 a i druhý syn ukončil učiliště v témže roce takže jsme zažli i období před a po revoluci)Hezký den přeji Marie Klímová@ seznam.cz“

Dr. Lidmila Pekařová: „Gratuluji Vám, máte zdravý nadhled a to je pro dítě devíza.“

Eva: „Dobrý den, náš vnuk - 4roky, když má velkou radost tak mává rukama, jako kdyby chtěl uletět. Přitom ještě otvírá pusu a celý se vypne na špičky. Neustále mu rodiče říkají aby to nedělal, což samozřejmě nefunguje. Bojíme se, že se to neodnaučí. Máte nějakou radu?“

Dr. Lidmila Pekařová: „Nebojte se, až mu bude patnáct, mávat bude, ale nějaké hezké holce. Jde asi o temperamentní projev, tak jako někdo se usmívá a někdo řehtá a je ho slyšet široko daleko....“

Jarda: „Dobrý den, mám vnuka, který ve 26 měsících ještě nemluví. Vydává pouze střeky. Nedokáže říci ani citoslovce - bác, bum apod. Snacha tvrdí, že paní doktorka říká, že to nevadí. V září ho chce dát do školky. Nedovedu si to představit ˇPočůrává se, nechodí na hrnec, neumí jíst. Nevydrží chvíli v klidu. Nejedná se o nějakouu poruchu? Snacha si to nechce vůbec připustit. Děkuji za odpověď.“

Dr. Lidmila Pekařová: „Kluk se často vyvíjí jen v jedné rovině, čili buď mluví a sedí jako pecka, nebo pružně našlapuje a mlčí... V tomto případě nechte dítě řádně vyšetřit klinickým psychologem, jde pravděpodobně o retardaci a je nutné posoudit o jakou a co s tím lze dělat a hlavně JAK to děla.“

Petra: „Dobrý den paní Pekařová, jsem matka dvou dětí 4 a 6 a nedávno se mi dostaly do rukou vaše dvě knihy. Ty by měly maminky dostávat jako studijní materiál hned v porodnici :-) Bylo by na světě mnohem víc slušně vychovaných dětí. Děkuji Vám.“

Dr. Lidmila Pekařová: „Díky, už to převzalo vydavatelství i v SR,ale já s tím víc neudělám.“

Jana Zimová: „Dobrý den,dceři byla v PPP diagnostikována snížená inteligence a doporučena zvláštní škola.Našla jsem školu normální jen s malým počtem žáků ve třídě asi 18,škole by její stav nevadil,myslíte že by stálo za to zkusit normální školu?V jiných oblastech života mi přijde dcera normální,jen co se týče učení se jí musí víc vysvětlovat.Je jí 7 let a chodí do předškolní třídy.Měla bych s ní navštívit psychologa?Jste super měli by Vás zvát častěji.Zimová“

Dr. Lidmila Pekařová: „Dítě by mělo být v takové škole, aby ze sebe mělo radost, aby se mohlo hlásit, že něco ví. Raději být mezi prvními ve škole s malými nároky, než poslední ve školy náročnější.Potřebujeme dítě chválit Pokud si mnoho nepamatuje, čili nebude se živit teorií, ale rukama a tak ho chvalme už ve školním věku,kdy udělá večeři, postará se o malého brášku, nakoupí, a my můžeme místo zklamání nad čtyřkou být nadšeni z pomazánky s pochvalou, "ještě, že Tě máme"“

Jana: „Dobrý den paní doktorko, syn (22měs.) navazuje kontakt s dětmi tím stylem, že jde za nimi a plácne je. Vysvětluju mu pokaždé, ža takhle ne. Nepřijde mi, že by to dělal ve zlém, spíš je chce "pošťuchovat.." a ještě prosím pokud se dítě řevem něčeho dožaduje mám počkat až se uklidní nebo je to u malých dětí normální a můžu mu dát třeba rohlík hned? Děkuji, krádný den!“

Dr. Lidmila Pekařová: „Pokud nemá bohatší slovník, je to v tomto věku v normě. Jen pozor, pokud se vzteká, neuklidňujte ho a nevysvětlujte mu nic. Tím jen posi lujete jeho protest...Musí prožít stav, že dyž se chová vztekle, nepříjemně,nemá nic... Nikdo na něho nemluví Nikdo mu nic nenabízí Nikdo nic neslibuje Je opuštěné.....“

Vašek z Ostravy: „Máte vy vůbec ráda muže? My muži nemáme jen svaly.... máme i city a dokážem vás velmi dobře zastat a nejen v roli pečovatelské ale i v roli rodičovské... mějte k nám více úcty děkuji Galamboš Vašek 32 let ženatý jedno dítě. Ostrava“

Dr. Lidmila Pekařová: „Naopak jsem často napadaná posluchači, že chlapům moc fandím a nadržuji. Odpovědi v televizním vysílání mi nedovolují širší reakci a tak leccos vyzní jinak,než byl úmysl sdělení. Muži,pokud jsou odpovědní a citliví, vychovávají děti velmi často lépe, protože neopakují stále vše dokola, nesbírají to, co dítě upustilo,umí počkat na pracovní výtvor dítěte a neřeší, že mu něco teče, nebo sype, jsou ve větším nadhledu. Vysvětlení svaly-psychika se týká jen toho, co je ženská a co mužská práce..... A proto s úctou pane Galamboš a Váš syn má štěstí, protože kluka mé vést do života především táta.“

Irina Chvojková: „Dobré ráno paní doktorko, děkuji za Vaše úžasné povídání a názory. Je velká škoda, že mnoho rodičů v tuto ranní hodinu neposlouchá Vaše povídání. Mnozí by měli o čem přemýšlet. Naprosto sdílím Vaše názory, jsem bývalá učitelka a babička dvou vnoučat. Často nerozumím a nechápu výchovné metody dnešních mladých rodičů a souhlasím s názorem Petry, že Vaše knihy by měly být rozdávány maminkám už v porodnici. Přeji Vám mnoho úspěchů ve Vaší další práci. I. Ch.“

Dr. Lidmila Pekařová: „Díky a zdravím.“

Dagmar Kučerová: „Ani ne tak dotaz, jen moc tleskám Vašim názorům. Trénuji 40 let děti atletiku. Když já šla do školy nikdo nelicitoval, zda v první třídě budu sedět, či nikoli. Prostě prvńák byl vždy natolik zralý, že dokázal respektovat autoritu a sedět. V 5ti letech nikdo neřešil plenkové kalhotky. Výchova bez křiku, ran je dřina a chce celé rodiče a spoustu času a taktiky. U puberťáků jste to specifikovala špičkově. Když je v pubertě problém, tak to jsme zanedbali jako rodiče vše od mimina. Děkuji. Mám stejné názory, ale někdy si v dnešní době připadám s těmi svými jako exot. Dáša“

Dr. Lidmila Pekařová: „Jste skutečně zatím exot, protože těch normálně myslících je hrozně málo.“

Lucka: „Dobrý den velmi mne zaujaly Vaše názory, ale to nejsem asi sama. Ale pokud Vás dobře chápu měl by mít každý člen rodiny nějakou povinnost, nést za něco zodpovědnost, aby to vše fungovalo jak má. Ale vymezení tohoto má být určeno ústně či písemně? Uvedu příklad na naší rodině. Manžel ku příkladu vynáší odpadky včetně tříděného odpadu. Já se zase starám o to aby vždy bylo čisté WC, vana a umyvadlo, manžel nakupuje a já vařím. Vím, že to zní asi banálně, ale takhle nějak to máme rozdělené. Syn má jako povinnost odpolední venčení psa, já raní a manžel večerní, já psa krmím a syn má ještě na starost zalévání květin, mění psovi vodu a vynáší BIO odpad. Dle toho co říkáte by to mělo být v pořádku. Kde ale dělám chybu, že manžel velmi často chodí a říká, že pokud on nevynese odpadky nikdo druhý to neudělá, že pokud on nenakoupí nikdo druhý to neudělá apod. Já se snažím být v klidu, tedy málokdy začnu s tím, že věci které dělám já dělám jen já a nikdo druhý, ale když pak manžel začne takhle "naříkat" přejdu do protiútoku a ze všeho jak pak obrovská hádka. Děkuji za odpověď.“

Dr. Lidmila Pekařová: „Ano, vykreslený obraz Vaší rodiny se jeví jako zcela normální, manžel jen touží být více ceněn,, někde totéž vyžadují ženy slovy" nebýt mně, tak tady shnijete", nebo "ještě že vařím, jedli byste jen housky a hranolky.... Na jeho průpovídky reagujte s humorem "pokud nenakoupím......"Vy:"To je pravda, je nás doma pořád málo"....“

Lenka: „Paní doktorko, jste úžasná ženská. Já bych Vás mohla poslouchat donekonečna. Naklonovat Vás. Buďte zdráva. Lenka“

Dr. Lidmila Pekařová: „Díky a zdravím. Přeji hezké dny.“

procházka Šimon arsenu nám.cz: „Děkuji za vaše názory, jste super ,,baba''mam 2 děti 17 syn UMPRUM UH a dceru 13 vychováván je ve vašem stylu a to jsem vas dnes viděla prvně. Vyplácí se mi to. Jsou vice otevření“

Dr. Lidmila Pekařová: „To jsem moc ráda.....Pokračujte, děláte mi radost.“

Jarka Pěchová: „Dobrý den, manželova maminka si vysnila, že oba naši synové (24 a 15 let) budou minimálně inženýři. Starší vystudoval stavební školu, zkusil i vysokou ale nevyšlo to. Teď pracuje ve finské firmě a je spokojený. Pracuje rukama a u CNC stroje. Moc ho to baví a je spokojený. Tchýně to nějak nebere a pořád do něho hustí, že je to škoda. Mladší jde na stední školu a hraje fotbal. Je spokojený a tak to necháváme volně plynout. Babička však má dotazy co bude dělat až dokončí školu. Podle mě se chce jen ukazovat na dědině, že její vnuci něčeho dosáhli. Podle mě titul není všechno, hlavně ať je člověk spokojený. Strašně mě tímto štve. A nevím, jak slušně jí to vysvětlit, ať je nechá na pokoji.“

Dr. Lidmila Pekařová: „Nikdy nic nevysvětlujte tchýni. To je věc jejího syna.....Vy si můžete s tchýní skočit na pivo, ale nevysvětlujte ji nic i když jsou Vaše názory zdravé....“