Dobré ráno

Záznam chatu z pátku 21. prosince 2012

Dan Vařeka: „Jakou čekáte sledovanost Šť. smolaře?“

Jiří Strach: „Dobre rano :-) to je otázka... věřím, že to bude přes milion diváků, ale vzhledem k tomu, že se tentokrát Česká televize mimořádně dobře stará o selfpromo a PR, možná to bude i více... Štědrovečerní pohádku Karla Janáka ale asi těžko porazíme. :-)“

jaruška: „dobré ráno! hezké vánoce!“

Jiří Strach: „díky, vám také :-)“

Markéta: „Jaké máte rád barvy?“

Jiří Strach: „kombinaci žluté a bílé. A pak červenou, to je barva božství. A modrou, barvu lidství“

Markéta: „Pamatujete si něco z dětství?“

Jiří Strach: „já jsem rád, že si pamatuju, co bylo včera :-)“

GI: „Líbí se Vám označení, že jste "pohádkový specialista"?“

Jiří Strach: „tady v Čechách se vůbec moc nálepkuje.... když jsem před lety natočil Ďáblovu lest a Santiniho jazyk, zase říkali, že jsem specialista na mysteria... to je těžké. Ale pohádku jako žánr mám rád a když je skvělý scénář, jako mi v případě Šťastného smolaře dodal Marek Epstein, není moc co řešit.“

Markéta: „Co byste nikdy nechtěl režírovat?“

Jiří Strach: „něco, co by uráželo víru jiného člověka. To bych se styděl.“

GI: „Co je to za znak na Vaši čepici u fotky k tomuto chatu?“

Jiří Strach: „Je to čepice, kterou jsem dostal od filmových kaskadérů. A ten symbol na čepici je jejich logo. Jsem na kluky z FILMKY hrdý, patří k nejlepším kaskadérům na světe a pravidelně je zvou na natáčení zahraničních filmů - třeba Titanicu. Skutečně to jsou machři a dokáží ve své profesi takřka zázraky.“

Markéta: „Co vás nejvíc rozesměje?“

Jiří Strach: „dobrá židovská anekdota :-) a miluju černý humor. A sebeironii. A když Ivan Trojan vypráví historku o pošťákovi Ondrovi.“

GI: „Co plánujete točit dále?“

Jiří Strach: „mám před sebou dva krásné scénáře Marka Epsteina. První vznikne pro Českou televizi - točit budeme asi hodně v Brně - a zatím má pracovní název OSMY. Je o člověku, který omylem v opilosti podepíše Chartu77 a pak přemýšlí, jak se z toho vyšvejkovat... prostě takový příběh o naší národní povaze. Ten druhý text se jmenuje Wilsonov, je podle novely výborného slovenského spisovatele Michala Hvoreckého. Je to hororová komedie ve stylu Adély, která ještě nevečeřela, a to by měl být film pro bijáky.“

Markéta: „Kam bych si mohla napsat o vaši fotku?“

Jiří Strach: „jejda, omlouvám se, já žádné své vlastní fotky nemám. On je totiž po mně takřka nikdo nechce. :-)“

Markéta: „Co pro vás herectví a režírování znamená?“

Jiří Strach: „Herectví už takřka nic, ale režie mi dává pocit svobody. Umožňuje vytvořit to, co chci, co cítím a o čem jsem přesvědčen, že je krásné a že má smysl.“

Majka: „hezké ráno,jak se vám vstávalo a co budete mít k štědrovečerní večeři,krásné vánoce a hodně diváků,ať se daří..“

Jiří Strach: „...jak se asi vstává v pět ráno... notabene v Krně? ...žádná hifina to nebyla, co si budem namlouvat.... :-)“