Nevzdávej to

Lenka Chvojková, redaktorka

Co si od pořadu Nevzdávej to slibujete?

Hlavní myšlenka tohoto pořadu je pro mě rozšíření povědomí o problému nezaměstnanosti starší generace u co největšího počtu diváků. Představa, že natáčením pořadu Nevzdávej to spasíme svět a zachráníme nezaměstnané lidi po padesátce, je naivní, ale fakt, že pomůžeme desítkám lidí najít práci, je podle mě víc než dobrý.

Myslíte si, že život začíná po padesátce? A proč?

Začátek je snad každý nový den... Určitě je umění žít – píšou se o tom knihy, vedou se o tom diskuze, točí se o tom filmy, ale recept si musí najít každý svůj. Možná, že starší člověk už se lépe orientuje v „koření“ a „ingrediencích“ dobrého života, ale na tohle já si budu muset ještě počkat. Zatím se snažím přivonět k co nejvíce kořeněnkám. Zeptejte se mě za třicet let...

Kým jste chtěla být v dětství? (Dětský sen o Vašem povolání)

Nikdy jsem o tom moc nepřemýšlela. Prostě jsem si jen tak žila. Později jsem chtěla být přínosná světu, ale díky nihilismu a dekadenci na střední škole jsem se shlédla v tragédiích a dramatu. Chtěla jsem se stát herečkou.

Drželo se Vás to i při výběru střední školy, nebo jste si vybrala úplně jinou? A jakou?

Abych spasila svět, musela jsem vystudovat. Tak jsem se dostala na gymnázium. Po gymnáziu jsem zkoušela přijímačky na DAMU, kde jsem si uvědomila, že vlastně drama nebude to právé ořechové. Bohužel (bohudík?) si to uvědomili i na DAMU, tak jsem teď ve firmě Strix.

Vaše první brigáda/práce?

Myslím, že skoro každý začíná stejně, takže nejdřív zmrzlina, číšnice atd.

Jaká byla cesta k Vašemu současnému zaměstnání?

Nečekaná a šťastná!

Vzpomeňte si na nejužitelnější a nejkurioznější radu, kterou Vám někdo dal ohledně zaměstnání.

Těch bylo! Buď zticha, poslouchej a koukej se! Na všechno se radši desetkrát zeptej! Nedělej nic, co se ti neřekne. Ukaž, že umíš přemýšlet. Když tě něco napadne, udělej to!

Rad je spousta, jen vědět, kdy kterou použít. Nejužitečnější je ale asi tahle: „Buď sama sebou!“

Jak konkrétně se Vás dotýká tato problematika?

Mě se týká opravdu hodně, neb jsem to dravé drzé mládí, které má brát zkušeným kmetům práci. Pravda je taková, že ani pro mě nebylo lehké najít místo a nebýt štěstí – obrovského štěstí a pomoci mých blízkých, tak jsem asi zase za barem. Můj drahý pan profesor říkal, že každý jsme svého štěstí strůjcem. Možná to nechce věci jen tak vzdávat a věřit v lepší zítřky. Oni totiž přijdou. Někdy na sebe nechávají sakra čekat, ale přijdou!!! V to věřím a doufám, že mi to i dlouho vydrží.

Co byste uvedla za své profesní úspěchy? (Projekty, které hodnotíte kladně, úspěšne atd.)

Tak na ty si budu muset ještě pár let počkat!

Co byste poradila našim divákům při shánění práce?

Vše je tak, jak má být. Takže jestli jste teď nezaměstnaní, má to svoje důvody. Třeba na vás čeká místo, o kterém jste ani nesnili. Hodně štěstí!