Nevzdávej to

Alena Derzsiová, režisérka

Co si od pořadu Nevzdávej to slibujete?

Že se upozorní na to, že zkušenost může být někdy víc než nadšení, spolehlivost a zodpovědnost může být někdy víc než mladická energie a „drive“. Že ne vždy jsou ti, co je jim více let a ztratí práci, odkázaní na úřad práce či čekání na důchod.

Myslíte si, že život začíná po padesátce? A proč?

Zcela určitě. Konec něčeho nemusí být za každých okolností prohra. Každý konec je zároveň začátek něčeho jiného. Může to být nová cesta, nová etapa našeho života, nový směr, další výzva... a pokud je člověk zdravý, stačí jen chuť, energie a úspěch je zaručen. Se zkušenostmi, které má padesátník v zádech, ať jsou pozitivní či negativní má před sebou mnohem kvalitnějších minimálně dalších 30 let.

Kým jste chtěla být v dětství? (Dětský sen o Vašem povolání)

Herečka a zpěvačka. Částečně se mi to splnilo..., hrozně ráda hercům „předehrávám“.

Drželo se Vás to i při výběru střední školy, nebo jste si vybrala úplně jinou? A jakou?

Ano, drželo. Přihlásila jsem se po maturitě na DAMU, kam mě nepřijali. Tak jsem nastoupila brigádně do České televize jako asistentka scény a tam mě chytl film...

Později, když jsem už pracovala jako režisérka a pracovala jsem s herečkou Libuškou Havelkovou, která byla tehdy členkou přijímací komise na DAMU, tak jsem jí za to „nepřijetí“ moc poděkovala. Myslím, že to bylo štěstí... nebo osud?

Jaká byla cesta k Vašemu současnému zaměstnání?

V letech 1977–1981 as. scény, as. režie v České televizi. R. 1978 klapka, script FS Barrandov – filmy Mladý muž a bílá velryba (J. Jireš), Kam nikdo nesmí (D. Klein). Od roku 1982 samostatná režie v České televizi. V letech 1982– 1987 studium na FAMU, obor scénaristika a režie dokumentární tvorby (F. A. Šulc, J. Lehovec). Od roku 1991 režie a scénaristika na „volné noze“ (sociální, zdravotní dokumenty, vzdělávací pořady, publicistika pro děti, vědecké pořady aj.)

Vzpomeňte si na nejpoužitelnější a nejkurioznější radu, kterou Vám někdo dal ohledně zaměstnání.

Hned první den v ČT, když jsem nastoupila na brigádu. Ukázali mi jednoho muže, asistenta režie Jirku Kučeru, a řekli: „Toho se drž a nepouštěj, dívej se a všechno pochopíš.“ Měli pravdu. Všechno jsem se naučila poměrně rychle, držela jsem se ho jako klíště, i když jsme se dost naběhali i naproti Jindřišské, kde tehdy sídlila ČT, do Pipigrilu nebo do pivnice v Panské. Ale tam se člověk naučil hodně. A potkal tam spoustu těch správných lidí... Takže zpětně... „Jirko, díky“.

Co byste uvedla za své profesní úspěchy? (Projekty, které hodnotíte kladně, úspěšne atd.)

1995 Hlavní cena na festivalu náboženských filmů v Anglii, v Buxtonu za dokumentární film Na svatém kopečku

CENY VLÁDNÍHO VÝBORU PRO ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ:

1997 / 3. cena za publicistické dílo (TKN 7)

1998 / 3. cena (TKN)

1999 /2. cena (Štěpán z cyklu Bleděmodrý svět)

2002 / čestné uznání (TKN 1)

2003 /2. cena (Mimo sebe z cyklu Mimo domov)

2004 /2. cena (KLÍČ 10)

2005/ 3. cena (KLÍČ 4)

2007/ 2. cena (TKN 19)

2008/ 1. cena (Moji milovaní), 3. cena (TKN 15 – Jak se žije neslyšícím Romům), čestné uznání ( TKN - Ohluchlí lidé)

TECHFILM 2000 – cena rektora Univerzity Hradec Králové za film Karel Jenček z cyklu Bílé vrány

KŘIŠŤÁLOVÉ SRDCE PODĚBRADY 2003 – čestné uznání za film Sport mě v tom nenechal

Vysílání pro neslyšící (TKN), pro zdravotně postižené (KLÍČ)

V rámci cyklu Televizní čítanka, inscenace Michelup a motocykl (K. Poláček), Obraz a slovo (M. Medek), Obyčejný život (K. Čapek), Zapomenuté světlo (J. Deml), Mlčení Leonida Andrejeva

Dokumentární filmy: Na svatém kopečku, Křížová cesta, Signum (sv. Václav), Sedm hříchů Františka F., Je za tou mříží Bůh?, Emauzské domy, Poprvé, Čtyřicetjedna, Za šesták naděje, Jsem tady doma, Štěpán, Jakub, Mimo sebe, Jak se tančí v tichu, Nepřítel dětí, Vteřina, okamžik..., Moji milovaní, aj.

Práce na dokumentárních cyklech Bleděmodrý svět, Mimo domov, 13. komnata

Práce na publicistických cyklech Teleskop, Popularis, Vědník, Co mám dělat, když..., Na pomoc životu

Cyklus portrétů mimořádných osobností Bílé vrány

Cyklusportrétůnašich paralympioniků (R. Musil,J. Davídková,R. Pohlmann aj.)

Cyklus Partnerské vztahy aneb návod na přežití

Jak konkrétně se Vás dotýká tato problematika?

No, týká se mě velmi konkrétně, protože padesát mi už bylo. Ale zatím jsem si to neuvědomila jako nějaký mezník. Možná jen tím nadhledem a zkušeností. Když mi bylo dvacet, tak jsem měla cíle, ke kterým jsem se upínala. Teď mám cestu, která je přede mnou. Já osobně si to užívám se vším všudy a těším se na těch dalších padesát...

Co byste poradila našim divákům při shánění práce?

Optimismus a chuť. Chtít je někdy opravdu hodně a nebát se zkusit v životě cokoli. Podle hesla: Vším, čím jsem byl, byl jsem rád.