Přežili rok 2000

O záchraně ohrožených druhů zvířat. Připravili P. Rabas a J. Bálek

Severoafrické antilopy

Před příchodem bělochů byla Afrika zemí překypující životem. Nikde jinde na světě neexistovala tak obrovská a různorodá masa kopytníků jako právě tam. Jen vzdáleně se s nimi mohla rovnat kdysi četná stáda bizonů v severní Americe nebo karibů na Aljašce.

Nikde jinde ale také nedošlo k tak obrovskému plenění, po kterém zůstaly miliony mrtvých zvířat a mnoho zcela vyhynulých druhů. Smutné prvenství patří v tomto směru antilopě modré. Byla prvním africkým kopytníkem vyhubeným člověkem. Žila na jihu Afriky v ne příliš rozsáhlém areálu na území Kapska. Odhaduje se, že k vyhubení došlo kolem roku 1800. Následoval lev kapský, zebra kvaga, zebra Burchelova a mnoho dalších. Podobné to bylo i v jiných částech Afriky. Na severu byl v přírodě vyhuben lev berberský. Na jihu Alžírska a v Atlasu se vyskytoval buvolec severoafrický. Člověk jej postupně vytlačil z rovin do méně pohostinných oblastí. Poslední jedinci se vyskytovali v horách na hranicích Alžírska a Maroka ještě do přelomu dvacátých a třicátých let 20. století. Později je již nikdo nespatřil.

Chvíli se zdálo, že další druhy severoafrických kopytníků, přímorožců arabských, přímorožců šavlorohých a adaxů budou tohoto osudu ušetřeni. I když byl přímorožec šavlorohý v severní Africe nepřetržitě loven, stále bylo možné zastihnout poměrně početná stáda, která na dobrých pastvinách mohla čítat i několik stovek jedinců. Zdá se proto téměř neuvěřitelné, že toto zvíře bylo v druhé polovině 20. století přímo pod nosem ochranářských organizací málem vyhubeno.

foto: Jiří Bálek, LEMURIA TV