Polévka milagutannir (Mulligatawny)
27. 2. 2010
Suroviny
(cca 4 porce)
- 500 g kuřecích stehen
- 50 g másla
- 2 cibule
- 4 lžíce drcených rajčat
- 4 lžíce jasmínové rýže
- 1l kuřecího vývaru
- 1/4 l mléka
- 50 g kokosového mléka
- 3 lžičky kari
- 1/2 lžičky hřebíčku
- 1 lžička bílého pepře
- 1 lžička mletého kmínu
- 1/4 lžičky mleté skořice
- 1 citron
- sůl
- (chilli)
Postup
Najemno nakrájenou cibuli osmahneme na másle do zlatova. Přidáme kousky kuřecích stehen, a až se maso zatáhne, přisypeme kari, natlučený hřebíček, mletý pepř, kmín, skořici a trochu soli. Krátce orestujeme, přidáme drcená rajčata a rýži, zalijeme vývarem a dusíme asi půl hodiny, dokud rýže nezměkne. Poté přidáme mléko, které jsme předem smíchali s mlékem kokosovým a varem zredukovali na polovinu, a plátky citronu. Krátce provaříme a na závěr můžeme dochutit citronovou šťávou, solí a trochou chilli. Tuto polévku podáváme spolu s miskami naplněnými vařenou rýží, čtvrtkami natvrdo uvařených vajec, měsíčky citrónu, strouhaným kokosem, kousky opečené slaniny a chilli papričkami.
Poznámka:
Název této polévky lze z tamilštiny doslovně přeložit jako "pepřová voda". Nicméně pepř a voda nejsou těmi nejdůležitějšími ingrediencemi. Neuvěřitelné lahodnou chuť dává této polévce kari. Polévka má řadu variant a existují na ni různě obměněné recepty. Je možné ji připravovat nejen s kuřecím, ale i se slepičím nebo jehněčím masem, ale vždy by to měla být silná, pikantní masová polévka.
Pro zajímavost:
Milagutannir - je silně kořeněná původem jihoindická polévka se světovou pověstí, která je mimo Indii známá v anglické zkomolenině "mulligatawny"; u nás přepisovaná jako "muligatóny šorba". Tamilské slovo "milaku-tanni" či "milagutannir" znamená v překladu "pepřová voda" ("molegoo" - pepř a "tunes" - voda). Během dlouhého 300-letého anglo-indického soužití se vzájemně mísily anglické a indické zvyklosti a jednim z výsledků byla i tato delikátní polévka. Původně to byla vegetariánská omáčka, ale Britové přidali maso a další rozličné suroviny a vytvořili variantu, která našla oblíbu nejen v Indii a na Cejlonu, ale také v domovské Anglii.
Převzato z: Vladimír Mitner: "Indická kuchyně", Sešity domácího hospodaření, svazek 121, str. 7, Merkur Praha, 1987

