Všechnopárty

...říká sympatický blonďák, po dědovi Žid, scenárista známých příběhů, které píše život, jako jsou Roming, BrainStorm, Grandhotel, Václav a další. Ostatně právě příběhy z běhu života budou tématem Všechnopárty, kde je spolu s Arnoštem Lustigem a Klárou Janečkovou objeví také ten, jehož jméno jste na filmovém nebi nepochybně zaznamenali – Marek Epstein.

Myslela jsem, že „chytáte“ v paměti a ve svém okolí lidské příběhy a vpisujete je do svých scénářů a knih. Někde jste ale řekl, že jste jen podvodník, který skutečný život nezná, a tak o něm nemůže psát. Jak tedy tvoříte a jak se vyhýbáte životu?

Životu se dá vyhnout jen obtížně a jen velmi definitivně. Jestli jsem něco podobného řekl, asi to byla reakce na dotaz, zda je možné z pozice sotva dostudovaného scenáristy psát o všem. Myslím si, že není, protože život v tomto věku často nedovolí, a často bohudíky nedovolí, poznat empirií vše, o čem chcete vyprávět. Takové vycucané příběhy jsou pak vachrlaté, umělé a divák to pozná.

Máte rád hovorový jazyk a kontrastní postavy. Obklopujete se jimi i mimo svá díla, tedy také v životě? Jaká je vaše partnerka?

Hovorový jazyk používám, kde je třeba, alespoň podle mne. Nejsem zastáncem všudypřítomné jazykové nonkonformity. Čeština je nádherný jazyk a já se teprve učím ho používat, dávkovat spisovné s nespisovným, emoce a informace. Je to pro mě výzva a běh na dlouhou trať. Kontrast znamená často konflikt a konflikt je hlavní motor příběhu. Těžko se tomu vyhnout. Moje přítelkyně je v lecčem zcela jiná a v lecčem je mi velmi podobná. Má skromná zkušenost říká, že na druhých nás nerozčiluje tolik jejich odlišnost, jako to, že jsou nám ve svých chybách podobní.

Napsal jste knihu Ohýbač křížů a pokusil se v ní viditelně i citelně ohnout leccos, zanechal jste jen torza z věcí, tak jak je známe. Naznačil byste, o čem bude vaše literární či filmové „příště“?

To zní trochu jako archeologická exkurze. Kniha, která není vydána, neexistuje, scénář, který není natočený, je na tom stejně. Nechal bych torza zatím v zemi.

Proč vůbec máte potřebu ohýbat pravdu, víru, obecně platné a vžité principy, historicky a vývojově ověřené postupy usnadňující lidskou koexistenci?

Nemám pocit, že bych něco měnil nebo příliš ohýbal. Myslím, že jsem jen obyčejný zapisovatel toho, co má být zapsáno.

Podle čeho si lidi kolem sebe vybíráte a obecně hodnotíte člověka – máte nějaký speciální recept na to, jak se vyznat v lidech?

Takový recept nemám. Nejvíc přátel mám z doby gymnázia a vysoké školy. Mám pocit, že vytvořit si další nové, skutečné přátelství, je složité. Možná jsem už postoupil do životní fáze postupné „citrofikace“ neboli mužského zatrpkávání. Nejsem typ přítele na první pohled. Držím si spíš odstup, lidem vykám a buduju si pozice, ze kterých se dá hladit i bít.

Lidi se hodně a rádi poznávají při jídle. Vaříte někdy? A co při tom ohýbáte v kuchyni?

Vařím si často a rád. To je osud těch, kteří tráví valnou část pracovního dne doma. Nemůžu říct, jestli vařím dobře, ale mně to chutná. Má přítelkyně si myslí, že vařím stereotypně, já říkám rituálně. Myslím si, že jsem nenáročný, a přesto poživačný.

Vezměme třeba rum, o kterém píšete – máte ho raději jako součást nějaké delikatesy, nebo si spíše dáte klasiku? Jak byste „ohnul“ takový rum?

No, rum mi především voní. Má v sobě zvláštní magii, sám o sobě je pro mě jen destilátem z brambor, na který jen vzácně dostanu chuť. Ale kamkoliv ho přidáte – káva, puding, pralinky, tak obohacuje a zušlechťuje. Je to takový alkohol-pomocník.

Kam až vede tahle vaše značně osamocená pouť, kde a kdy přestřihnete cílovou pásku?

Psaní je osamělé, to je pravda. Ovšem je spíš osamělé z pozice vnějšího pozorovatele. Když píšete a jste obklopeni svými postavami a světem, který se vám rodí, sami rozhodně nejste. Myslím si, že kolikrát je mi s lidmi víc smutno a cítím se osaměleji, než když píšu. Teď nevím, jestli to nezní spíš jako diagnóza.

Kdo je Marek Epstein (*1975)

Bývalý sprinter pražské Slavie, nerealizovaný herec, nyní scenárista. Přednáší na Filmové akademii v Písku. Absolvoval na FAMU (2003), obor scenáristika a dramaturgie. Podle jeho scénáře se realizovaly například televizní filmy Iguo-Igua a Trosečníci nebo první série Redakce. Za scénáře Rebarbora (Ryna) a A men Sam (Roming) získal hlavní ceny Sazky na Českém lvu (2003 a 2004) a dvakrát první místo v národním kole mezinárodní soutěže Hartley-Merill Prize. Napsal scénář k „cikánské road movie“ Roming a psychologickému příběhu Bez tváře. Novela Ohybač křížů je jeho knižním debutem.