16. května 2011

Bojovat s větrnými mlýny už není tak marné počínání jako za časů Dona Quijota. Místostarosta vesničky Křimov v Krušných horách s nimi bojoval tak dlouho, až na nich zbohatl. Původně odmítal dát souhlas k výstavbě větrníků na svých pozemcích, ale když zjistil, že má před sebou životní příležitost, názor změnil. To by mu nikdo nemohl vyčítat, pokud by se nad celou transakcí nevznášela otázka, zda neupřednostnil své soukromé zájmy před zájmy obce. Do Křimova se rozjel reportér David Havlík.

Je Roman Houska, druh hejtmanky ústeckého kraje Jany Vaňhové, soukromou osobou nebo významným regionálním politikem? Jak kdy. Když píše stížnosti na našeho kolegu Karla Vránu do České televize, je soukromou osobou, o jejíž potíže se zákonem nám nepřísluší se zajímat. U soudu je naopak tím druhým, tedy význačným politickým činovníkem, což mu v zásadě posloužilo jako polehčující okolnost. I díky tomu vyvázl bez trestu ve své starší kauze, kdy najel na městského strážníka a ke křivému svědectví ve vlastní prospěch naváděl falešného svědka. Svědek takové štěstí neměl. Nezbývá než doufat, že to nebylo kvůli tomu, že významným regionálním politikem není. Ke kauze Romana Housky se vrátil reportér Karel Vrána.

Tajně pořízené nahrávky už dávno nejsou jen nástrojem novinářů. Ne že by je politici tu a tam nepoužívali i v dřívějších dobách, ale Věci veřejné je po vstupu do Poslanecké sněmovny málem povýšily na základní metodu vnitrostranického boje. Pražské Divadlo Rubín si teď všimlo značného dramatického náboje tajné nahrávky poslankyně Kristýny Kočí, kterou pořídil v kavárně její stranický kolega. S divadelním kusem má soubor obrovský úspěch, ale vyvstává otázka, kdo má na něj autorská práva. Kristýna Kočí tvrdí, že autorem absurdního dramatu je vlastně ona a podává na soubor žalobu. Jak je to s autorskými právy, po tom pátral reportér David Vondráček.