29. května 2016

Zámecký areál obklopuje náměstí v Benešově nad Ploučnicí už od 16. století. O jeho vznik se postarali majitelé panství z rodu Salhausenů. Postupně se rozrůstal, přibývaly jednotlivé paláce. Dnes komplex tvoří sedm samostatných objektů se zahradami a dvory, které připomínají spíš měšťanské domy. Vybudovány byly v duchu saské renesance, tedy slohu na přechodu mezi vrcholnou gotikou a ranou renesancí. Stavitele i umělce, kteří se věnovali výzdobě, pozval tehdejší zámecký pán. A na dokončení díla prý velmi spěchal. Za svou netrpělivost a tvrdost tu prý dodnes straší. Připomeneme si časy, kdy byly horní a dolní část šlechtického sídla spojeny chodbou. A obdivovat budeme i vzácné kousky zařízení a taky třeba sbírky pancířů, žitavské kameniny a zbraní.

K místům neodmyslitelně spjatým s Karlem IV. patří Karlštejn. I na něm si tedy logicky připomínají letošní kulaté výročí narození Otce vlasti. A vydáme se tam taky my. Zavítáme do míst, v nichž panovník pobýval a rovněž rozjímal. K nejkrásnějším prostorám hradu patří kaple sv. Kříže, do níž uložil říšské korunovační klenoty a posléze i Svatováclavskou korunou. Sám vladař k ní choval takovou úctu, že do ní vstupoval bos. A souvisí s ní i legenda o zákazu vstupu žen na Karlštejn. Ve skutečnosti Karel IV. tak striktní nebyl. Pozoruhodná je rovněž jeho soukromá modlitebna nesoucí jméno svaté Kateřiny. V ní zřejmě nacházel soukromí a klid. A čeká nás taky místní poklad. Obsahuje skoro čtyři stovky různých předmětů, které připomínají největšího Čecha a časy, kdy se sláva hradu dotýkala hvězd.

Pokud nevíte, které železniční trati se říká Pojizerský Pacifik, pak se s námi vydejte na výlet do Martinic v Krkonoších. Právě tam na konci 19. století vybudovali místní podnikatelé dráhu vedoucí do Rokytnice nad Jizerou. Staré časy dodnes připomíná nejen nádražní budova, ale rovněž třeba výhybky, stavědla. Výhybky tu mimochodem stále ovládají ručně, stejně jako kdysi. Dozvíme se, jak probíhala stavba, kde se dělníci nejvíc nadřeli a hrozily jim sesuvy, i kdy z nádraží slavnostně vyrazil první vlak. Tehdy ho poháněla pára, nás sveze motoráček. Ačkoliv míříme do hor, poměrně dlouho pojedeme z kopce. A rozhodně ne nějakého malého. Přejedeme několikrát řeku Jizeru, čeká nás tunel, kamenný most a zároveň krásná okolní krajina.

Jestli jste ještě nikdy neslyšeli o bojanovské krajkované kresbě, neměli byste si nechat ujít naši návštěvu u Ludmily Sadílkové v Horním Bezděkově v Železných horách. Na první pohled trochu z dálky budete mít pocit, že sledujete klasickou krajku. Tak plasticky její výtvory působí. Ale opravdu vznikají jen za pomoci papíru a pera. A samozřejmě šikovných rukou. Paní Ludmila se věnovala výrobě keramiky, pak ji ale napadla nová technika a dnes v její práci převažuje. Bude nás zajímat, jak dlouho trvalo, než mohla v klidu usednout k papíru a pustit se do kreslení. A samozřejmě taky to, jak celé obrázky vznikají, kde bere inspiraci, jestli má předem vždy jasno v tom, jak bude vypadat výsledek. A zeptáme se i na to, proč své výtvory podepisuje na zadní stranu.

Milovníky upírských příběhů potěšíme návštěvou v Brně. Připravili tam výstavu věnovanou nejen filmovým bytostem lačnícím po krvi. Dozvíme se na ní kupříkladu to, že podle toho, co tvůrci expozice objevili v různých pramenech, byla naše země pro tyto tvory takřka krajem zaslíbeným. Nevěříte? Nabídneme vám několik příběhů z našich dějin. Za jedním se vypravíme na Karlštejn a manželkou tamního purkrabího Kateřinou z Komárova. Ta prý ze světa sprovodila nejméně 14 poddaných. Tajemný byl i osud správce zámku ve Žďáru nad Sázavou Aloise Ulricha. Prozradíme vám, jaké byly osvědčené recepty na boj proti upírům nebo alespoň ochranu před nimi. A navíc i to, co má s naší zemí společného legendární Drákula.

Projdeme se i místy, která byla dřív coby Vojenský výcvikový prostor Boletice veřejnosti nepřístupná. Naším cílem bude kopec Knížecí stolec. Dozvíme se, jak ke svému zvláštnímu pojmenování přišel, a užijeme si krásných výhledů do kraje z věže, která nedávno vyrostla na jeho vrcholu. Zastavíme se ještě u uhlíkovské myslivny, která prý bývala jednou z nejkrásnějších staveb svého druhu v celých schwarzenberských revírech. Vyrostla na počátku 20. století. A taky u malého potůčku, který nese stejné jméno. Zavzpomínáme na řádění orkánu Kyrill 18. ledna 2007 i na to, jak se místní popasovali s jeho následky. A nesmíme zapomenout dodat, že i dnes tu ve všedních dnech cvičí vojáci, takže turisti se na Knížecí stolec můžou vydat jen o víkendech.