1. března 2015

Zámek v Roztokách u Prahy nedávno otevřel novou expozici. V její části si můžeme připomenout, že městečko bývalo oblíbeným letoviskem pražských boháčů. Ti ho objevili už v polovině 19. století, tedy ještě dřív než třeba Černošice nebo Dobřichovice. Důvodem byla železnice, která tudy vedla už od roku 1851 a učinila Roztoky dostupnějšími. Místo pro prázdninový odpočinek tu našla řada významných osobností, na počátku 20. století kupříkladu i tehdejší ministr orby Albín Bráf nebo otec malířka Zdeny Braunerové, která si tu pak vybudovala svůj ateliér. Dozvíme se, jak se v letních sídlech žilo a kdo v nich trávil nejvíc času. A pak ještě nahlédneme do prostor, v nichž dřív žil správce zámku. Ty jsou po rekonstrukci panského sídla návštěvníkům přístupné.

V loňském roce si v Sušici připomněli 175. výročí zahájení výroby sirek. V roce 1839 na podzim k ní získal svolení města Vojtěch Scheinost a založil tak dlouhou a slavnou tradici. Postupem času tu fabriky přibývaly a nevznikaly jen v Sušici. Hořlavé tyčinky z tohohle kraje se používaly nejen v tuzemsku, ale taky se vyvážely. Jenže před šesti lety tu přišly na svět poslední zápalky a dlouhou slavnou éru dnes připomíná jen historická továrna, expozice v místním muzeu a pak taky poklady nashromážděné místními sběrateli. Mezi nimi najdeme například nálepky z krabiček, které připomínají jednotlivé firmy i dílničky a jejich kreativitu v oblasti propagace. Dozvíme se taky řadu zajímavostí, třeba to, k čemu sloužil takzvaný tops neboli trn.

Dokud ještě vládne alespoň na horách paní Zima, vydáme se na výpravu po vrcholcích Krkonoš. Abychom si cestu usnadnili, nazujeme speciální alpinistické lyže, které nám umožní vyšlápnout kopec a stejně snadno ho na nich sjedeme. A připravíme si taky takzvané tulení pásy. Vyrazíme z osady Svatý Petr, k jejímž dávným obyvatelům patřili i havíři dobývající tu vzácné rudy. Čeká nás stoupání, jehož nejnáročnějším úsekem je ten závěrečný k Výrovce se čtyřsetmetrovým převýšením. Zastavíme se u Červenkovy muldy, tedy terénního hrbu svažujícího se z Luční hory. A dozvíme se, jak a kdy přišla ke svému jménu. Pak si ještě připomeneme, že tady taky opakovaně zabíjely laviny. Skialpinistická trasa, po které poputujeme, jedna z osmi zdejších, nás pak dovede zpátky do Svatého Petra.

Staré a bezmála zapomenuté drátenické řemeslo před lety učarovalo Haně Rajnoškové. Absolvovala specializovaný kurs a ze všeho nejdřív se pustila do opletení starých poničených hrnců. Když už zase v plné parádě odpočívaly na kamnech, začala vymýšlet, co dalšího by s pomocí drátu mohla tvořit. Napadlo ji kombinování s různými přírodními materiály, třeba minerály nebo dřevem. A její výtvory často zdobí takzvaný lidunkový vzor, které je drátěnou obdobou známého cibuláku. Prozradíme, co všechno dalšího Hanka vyrábí, kde byste ji případně mohli potkat a sledovat při práci a jaké pomůcky se jí nejvíc hodí. Zajímat nás bude i to, kde má své království a kdy se nejvíc tvoření s drátem, které není její profesí, ale koníčkem, věnuje.

Městečko Abertamy na Karlovarsku má několik stovek let dlouhou historii. První zmínky o něm bychom našli už v 16. století a ještě v tom samém věku tu havíři začali dobývat rudy stříbra a cínu. Těžba drahého kovu ale skončila po třicetileté válce a tím i zlaté časy městečka. Další rozmach mu byl dopřán v polovině století devatenáctého. Tehdy tu totiž místní rodák Albert Eberhardt založil první dílnu na výrobu kožených rukavic. A brzy začaly přibývat další. Svého času tu fungoval celkem 150 firmiček, z nichž do světa mířily luxusní rukavice. Dokonce i za velkou louži. Přestože jejich výroba už patří minulosti, budeme mít příležitost její éru si připomenout. A to díky muzeu, které v Abertamech tuhle tradici připomíná. K vidění v něm je i řada unikátních kousků.

Krajina kolem Nové Bystřice na česko-rakouské hranici je opravdu malebná a láká k výletům zejména cyklisty. V dávné minulosti tu bývalo poměrně rušno. Za obchodem tu po stezkách putovali kupci z Rakous do Čech i naopak. V polovině minulého století tu ale začala vládnout železná opona a běžným smrtelníkům byl do oblasti vstup zapovězen. Dnes se ale mohou porozhlédnout nejen na naší straně, zavítat můžou i k rakouským sousedům a my uděláme totéž. Projdeme se například Údolím lásky a zjistíme, proč se mu tak říká. Zastavíme se i u Kamene republiky, který je, stejně jako řada objektů opevnění, vzpomínkou na dobu před vypuknutím druhé světlové války. A taky u Koštěnického potoka, kterým už víc než osm set let prochází státní hranice.