21. prosince 2014

Foukané skleněné koule nebo ozdoby jiných tvarů chybí na málokterém vánočním stromečku u nás. Zdá se, jako by na něj patřily odnepaměti. Přitom to není tradice až tak stará. S jejich výrobou začali němečtí skláři a záhy s nimi začali svět dobývat i mistři z Čech, konkrétně z Jablonecka a z Podkrkonoší. My se vypravíme právě na Jablonecko, abychom zjistili, jak tam tuto tradici udržují při životě. Malířka Jarmila Kopecká nám předvede, jak se zdobí nejen koule, ale taky velké špičky na vrchol stromečku, dozvíme se, jaká barva nesmí chybět i to, jaká bude nejvíc v módě o letošních svátcích. Sledovat při práce budeme rovněž foukačku ozdob, která nám prozradí, co je na vyfouknutí pravidelného tvaru nejtěžší a jak dlouho trvá se to naučit.

Betlémy lidé vyrábějí z nejrůznějších materiálů. V Třešti na Vysočině například používají pařezy a taky mechy. Příběh o narození Ježíška tu začali v rodinách ztvárňovat už před dvěma stovkami let. A staví je dodnes. Dokonce jimi městečko proslavili. Návštěvníci si zdejší jesličky jezdí celoročně prohlížet do muzea a ve vánočním čase se pak vydávají na tzv. Betlémskou cestu po domácnostech. Pro Třešť typická podoba betlémů už inspirovala řadu stavitelů v jiných koutech naší země. Jedním z nich je i Tomáš Pavlík z Ivančic. Celý rok učí děti v umělecké škole, před svátky se navíc stává řezbářem. Prozradí nám, co všechno ke své práci potřebuje, jaké používá dřevo a kde shání všechen potřebný materiál. A zajímat nás budou i jednotlivé postavičky.

Vánoce odpradávna provázely nejrůznější zvyky a taky předměty, které ovšem nebyly pouhými dekoracemi. Naši předci jim totiž přisuzovali magickou moc. Staré zvykosloví udržuje při životě etnografka Kamila Skopová, za kterou se vypravíme do její roubenky na Vysočině. Dozvíme se, že většina vytvářených předmětů byla vlastně prosbou o ochranu domova, členů rodiny, dobrou úrodu i hojnost a bohatství. Tak třeba kynuté pečivo, které nabývá nebo hrách, který po namočení zvětší svůj objem, bývaly symbolem nabývání majetku. Chybět většinou nesměla červená barva, která je symbolem života, lásky, tepla, ale taky barvou ochrannou. Prohlédneme si některé konkrétní předměty a dozvíme se, jaký význam jim lidé přikládali.

Mezi ozdobami, čokoládovými figurkami a svíčkami mají v mnoha domácnostech na vánočním stromečku své místo prskavky. Dětem dokáží gejzíry jiskřiček spolehlivě rozzářit oči. V Evropě ale není mnoho firem, které je vyrábějí. Možná jedinou najdeme u nás, v Ústí nad Labem. Prskavky ze severu Čech míří do západní Evropy a dokonce i do Kanady. Nahlédneme do dílen, abychom zjistili, jak se vlastně jiskřící tyčinky rodí a ukážeme vám i jeden světový unikát. Tím jsou prskavky tvarované – stromečky, hvězdičky, čtyřlístky a taky jednotlivá písmena a číslice. Ty přicházejí na svět jen tady. Zároveň zapátráme po tom, jak prskavky spatřily světlo světa a co bychom s největší pravděpodobností mohli považovat za jejich předchůdce.

Mezi vánočními rituály má v mnoha rodinách dodnes pevné místo pečení perníčků. Vyráběli je i naši předci, i když staří mistři perníkáři samozřejmě postupovali trochu jinak, než to dělají ti dnešní. Aleš Vostřez, který se pečení tradičních staročeských perníků věnuje, nám prozradí, jaké se dřív používaly formy i to, jak se hotové pochoutky zdobily. Jednotlivé motivy totiž mívaly své významy a dárce výběrem mohl ledacos říct či alespoň naznačit. Oblíbeným motivem byl například věneček, často se ale objevoval třeba taky šašek. Ten měl hodně významů. Symbolizoval třeba plodnost, ale taky nemanželské děti. Existovaly různé symboly dámské i mužské. A hotové výrobky sloužily spíš jako dekorace, různí koníci nebo husaři pak taky jako hračky pro děti.

Významnou roli mají o Vánocích i zvony. Nejen, že zvou ke slavnostním bohoslužbám, ale ve spoustě domácností ohlašují, že Ježíšek už přinesl pod stromeček toužebně očekávané dárky. Pokud chcete vidět tisícovky zvonečků, zvonků a zvonů pohromadě, máte šanci na výstavě v pražské Betlémské kapli. Tradičně tu v adventním čase mohou návštěvníci nasát tu správnou slavnostní atmosféru. Letos se tu taky odléval zvon, jehož hlas bude od léta znít právě v kapli. A je opravdovou vzácností. Uplynuly totiž už stovky let od chvíle, kdy byl ve staré Praze odlit hlasatel dobrých i smutných zpráv naposledy. Bude nás zajímat, jak odlévání probíhá, jak velká alchymie je dosáhnout toho, aby dílo znělo v požadovaném tónu, a prohlédneme si vzácné kousky z dílny našich slavných zvonařů.