18. května 2014

Všechny milovníky přírody i zajímavých památek pozveme na putování kolem Sečské přehrady. Tohle dílo patří k nejnavštěvovanějším místům Železných hor. My se tentokrát ale víc než o samotnou stavbu budeme zajímat o její okolí. Odstartujeme v Seči, kde stojí za prohlédnutí například pozdně renesanční kostel svatého Vavřince na náměstí. V nedaleké Horní vsi se zase zastavíme u zbytků židovského hřbitova přímo na břehu přehrady. Pak popojedeme do Klokočova, kde určitě nepřehlédneme mohutnou lípu. Kmen stromu, jehož stáří se odhaduje zhruba na tisícovku let, prý dokáže obejmout jen 13 urostlých dospělých chlapů. A neošidíme vás o pohled na zříceniny svou hradů, které se tyčí přímo nad vodním dílem a ani o výhled do kraje.

Tarbosaurus, brachiosaurus nebo třeba lyopleutodont. Tušíte, o kom či čem bude řeč? Ti, které zajímá život na naší planetě před mnoha a mnoha lety, asi ano. Byli to živočichové, kteří obývali Zemi. A nebyli to vesměs žádní drobečkové. Na výstavě nazvané Dinosaurium, na kterou zavítáme na pražské Výstaviště, nahlédneme do světa, kterému vládli. Měli bychom vás upozornit, že exponáty nejsou žádnými výtvory lidské fantazie. Jsou poskládány ze skutečných kostí, které jen tu a tam doplňují umělé. Takže takhle opravdu dávní obyvatelé naší planety vypadali. Prohlédneme si dinosaury, ale taky několik jejich souputníků. A prozradíme vám, jak odborníci musejí o podobné staré poklady pečovat, aby se zachovaly i dalším generacím.

V malebném městečku Moravské Budějovice nás přivítá jeho nepřehlédnutelná dominanta, věž kostela svatého Jiljí. Míst, které si zaslouží naše zastavení, tu ale najdeme víc. Třeba původně románskou rotundu. Za zmínku stojí ovšem i bývali páni na místním zámku. Jedním z nich byl Rudolf z rodu Salmů. Muzejní expozice připomíná, že byl velkým dobrodruhem a nadšeným cestovatelem. V Moravských Budějovicích se ale taky na počátku minulého století narodil vyorávač brambor. Jednoduchý vynález, který výrazně přispěl k rozmachu pěstování téhle plodiny nejen u nás. V prostorách bývalých masných krámů pak nahlédneme do dílen hned několika řemeslníků vybavených tak, jak vypadaly v dobách minulých. A dozvíme se taky něco o jejich práci.

Loutkové divadlo a jeho hlavní hrdiny jsme měli v dětství rádi snad všichni. Pavlovi Maškovi ze Znojma ale tahle láska vydržela dodnes. V dětství ho do světa loutek přivedl tatínek a malého Pavla tenhle svět tak uchvátil, že se v něm zabydlel. Začal si vyrábět své vlastní postavičky a brzy se zapojil i v loutkářském souboru. V jeho dílně se přeneseme do světa pohádek, čekají nás tu kašpárek, vodník i král. Ale potkáme tu i dřevěného Charlieho Chaplina nebo nám méně známé dřevěné herce. Dozvíme se, jak se v průběhu let výroba změnila, co i dnes zůstává hlavně na umu lidských rukou a jak tvůrci svým postavičkám vdechují život. Bude nás zajímat i to, kde bychom herce z dílny Pavla Maška mohli vidět v akci, tedy při představení.

Podle legend dostala obec Tetín jméno po sestře kněžny Libuše. A my se budeme zajímat o to, co je na tom pravdy a kdy se vlastně Tetín poprvé objevil v historických dokumentech. Dozvíme se, že to bylo v roce 1088, kdy Vratislav II. daroval zdejší pozemky Vyšehradské kapitule. Řeč bude i o slovanském hradišti, které v těchto místech stávalo v 9. století. A naše putování bude bohaté na legendy. Jedna se bude týkat i vrchu Damil, který nabízí krásné výhledy na Tetín, ale taky na údolí řeky Berounky od Berouna až k Srbsku. Když už se budeme po Damilu procházet, povíme si něco o jeho minulosti, o těžbě vápence i malodráze, která byla vybudována na konci 19. století k jeho svážení. No a neutajíme vám ani poklad, který prý vrch ukrývá.

Muzeí jsme navštívili za roky našeho toulání už spoustu, dnes se ale vydáme do jednoho neobvyklého. Tušíte, jaké poklady nás čekají v kampanologické expozici? Prozradíme, že zvony. I když to nejsou originály, ale jen sádrové odlitky, dozvíme se při jejich prohlídce spoustu zajímavostí z minulosti. Zvony, jejichž odlitky jsou v kostele Nejsvětější trojice v Suché na Královéhradecku vystaveny, totiž už neexistují. Padly za oběť první světové válce, během níž byly rekvírovány a po roztavení použity na výrobu zbraní. A byla mezi nimi i historická díla. Jeden ze zvonů například sloužil v kostele v Libočanech a odlit byl už v první polovině 18. století. V nejvyšším patře věže pak najdeme jediný originál. A ne ledajaký, jedná se o jeden z nejstarších zvonů Nechanicka, který vyzváněl už v 16. století.