2. prosince 2007

Vydejte se s námi po stezkách místy, kde loupil a skrýval se obávaný „grázl“ Johann Georg Grasel. Už jako mladík se tento syn žebračky a rasa stal smělým vůdcem loupežné bandy, které se obával celý kraj. Dodnes žije v písních a lidových vyprávěních. A jde asi o nejznámějšího slavonického rodáka. Proč měl spadeno na vrchnost? A jaké jsou lidové zvěsti o téhle postavě? Nebo proč žil jako štvanec? Dívejte se na první reportáž Toulavé kamery.

Víte, co se stalo 23. října 1902? Pokud vám tohle datum nepřijde zrovna důležité a nebo si říkáte, že si ho z dějepisu nepamatujete vůbec, pak vězte, že ten den spatřila světlo světa první plyšová hračka – plyšový medvídek pohybující svýma tlapkama. Uměl se i oblíkat a do svého rodného listu si napsal jako místo narození Německo… a vlastně tak trochu i Spojené státy. My ale zůstaneme v Česku, v Praze u paní Doležalové jsme si prohlédli pravou smečku různých plyšáků. Má jich už na dvě tisícovky a toho prvního dostala, když jí bylo pět roků. V Muzeu hlavního města Prahy potrvá výstava plyšáků až do 24. února 2008.

Když je kovář Nekovář – o tom by mohl vyprávět netolický hrdina naší třetí reportáže. Profesně pokračuje jako třetí generace kovářů, i když právě jeho jméno tomu moc neodpovídá. Jmenuje se opravdu Nekovář. Svůj rukodělný kovářský um směruje hlavně na výrobu historického uměleckého nábytku, zábradlí nebo renesančních klik. Kromě toho nás nechá pan Nekovář nakouknout i na fotografie a plány lustrů nebo mříží, které jsou pak umisťovány u kostelů.

V malebném podhůří Beskyd stojí hrad Starý Jičín. Obec lákala k osídlení už v pravěku a ve 13. století se stala tržní vsí. Při spojovacích cestách s okolím vznikaly další kolonizační osady. Tyto se stávají součástí panství, jehož tržním centrem je Starý Jičín. Patrně již kolem r. 1230 získal Starý Jičín s okolím Arnold z Hückeswagenu, šlechtic pocházející z Porýní, který zastával docela významné místo v družině Přemysla Otakara I. První písemná zmínka o hradu pochází ze 14. 7. 1240, kdy Arnold z Hückeswagenu vydával v „Ditschin“ darovací listinu pro premonstráty ve Steinfeldu. Kastelánka paní Jaroslava Holubová nás hradem provede a povypráví o jeho pohnuté, ale zajímavé historii, k nimž patří i různé legendy.

V jižních Čechách jsme pak vyrazili po stopách loveckých a mysliveckých, těch dnešních i těch minulých. Zavede nás tam reportáž našeho objektivu – a ten si všímal všeho, i toho, jakou zvláštní mluvou třeba myslivci mluví. Myslivci by měli být nejen střelci, ale i hospodáři a ochránci. Alkohol je vyloučen. Dnes jsou časté i jejich kontroly. Vy uvidíte, jak probíhá takový hon, a ukážeme vám i jaké rituály ho provázejí.

Florista je člověk, který opravdu rozumí květinám. Za jedním takovým jsme se vypravili i my. A to do Pardubic. Povídali jsme si s ním o tom, v čem tkví symbolika vánočních rostlin. On totiž málokdo ví, proč nesmí chybět makovička nebo borová šiška. Škoda, že kamera neumí přenášet i vůně. Sami byste cítili, jak voňavé to bylo v jeho zahradnické dílně. Snad největší tradici má jmelí – už od Keltů je chápáno jako dar bohů pro své magické schopnosti.

Sázavský klášter v minulosti sehrál zásadní roli pro křesťanskou kulturu a vzdělanost. Jeho založení je spojeno s legendou o knížeti Oldřichovi, který lovil ve zdejších lesích. Zranil bílého jelena, kterého ošetřil poustevník vodou ze studánky. Rána se hned zhojila. A tatáž voda se pak přeměnila ve víno v poháru, který od poustevníka Oldřich dostal. Tento zázrak pak vedl k založení svatostánku. Koncem 13. století se benediktýni pustili do přestavby v gotickém slohu. Stavba trvala dlouho. Zastavily ji až husitské bouře v první polovině 15. století. Ztratily se knihy, mobiliář. Chrám už se později dostavby nedočkal.