Sama doma

Záznam chatu ze čtvrtka 23. ledna 2020

SK: „Jak dlouho si takovou změnu promýšlet?“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, děkuji za otázku. Myslím si, že než člověk udělá změnu, je dobré si promyslet, jak má ta změna vlastně vypadat. Vytvořit si představu. Zamyslete se, nad tím, co má být na konci vaší cesty. Např. "chci si ylepšit fzyickou kondici a být více zdravá". Představte si, co vše budete dělat jinak (dělat je důležité slovo!) až změnu úspěšně naplníte. Může to být třeba "budu ráno vstávat s radostí, bez bolesti zad, ráno budu chodit do práce pěšky, na podzim uběhnu 10km, s dětmi budu častěji chodit ven, namísto léků na bolest mi bude stačit čaj." Změna musí být pro vás osobně důležitá, musí být dosažitelná (pozor na nereálná očekávání) a musí být formulovaná jako začátek něčeho (budu zdravá) nikoli jako konec něčeho (nebudu líná). Rozdělte si cíl (přání, změnu, předsevzetí...ať už si to pro sebe naformulujete jakkoli) na několik menších, dílčích cílů. Např. "do konce ledna si navyknu dvakrát týdne dělat něco pro své tělo (jóga, lehký běh) a najdu si fyzioterapeuta. A na konci ledna se ohlédněte a potvrďte si, že jdete dobře a dejte si další cíl na další měsíc. Takže k tomu, abyste se mohli odhodlat udělat změnu, stačí mít dobrou představu, kam jdete a vykročit, nepřešlapovat moc dlouo na jednom místě. Změna totiž patří ke zdravému životu. Držím palce! Tereza Š.“

SK: „Je lepší některé změny radši nedělat?“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, děkuji za otázku. Obecně zastávám názor, ze zmena ke zdravému vývoji (životu) patří. Je dokonce nevyhnutelná, na určité úrovni se měníme každý den. Spíše jde o to, aby to byla změna vědomá. Mohu se samozřejmě vědomě rozhodnout změnu nedělat, pokud pro mě není v dané chvíli užitečná, bezpečná apod. A to bych, podle mého názoru, měla jen vědět - z jakého důvodu se rozhoduji změnu nedělat (například ještě neodcházet ze zaměstnání, protože se chci ještě něco naučit apod.).Držím palce, Tereza Š.“

Radka Paulová: „Dobrý den, zajímalo by mě, jak a kde vyhledat dobrého psychologa nebo někoho, kdo by mohl člověku pomoct a poradit, jak nastartovat změny v životě k lepšímu. Například při vleklých problémech v manželství, různých životních potížích apod. Jak vlastně najít svého dobrého psychologa? Děkuji za odpověď.“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, děkuji za důležitou otázku. Myslím si, že spíš než psychologa byste měla hledat psychoterapeuta, který by vás měl být schopen provést vaší osobní konkrétní situací a změnou, pomoci najít vlastní cestu a rozšířit moznosti řešení. Při hledání pszchoterapeuta sledujte, zda má absolvovaný psychoterapeutický výcvik (nejdůležitější parametr! Kdo nemá psychoterapeutický výcvik, není psychoterapeut!), dále sledujte vysokoškolské vzdělání humanitního nebo společenskovědního zaměření (psychoterapeut nemusí být psycholog, jsou to dvě odlišné profese, sledujte jak dlouhou má praxi, zda se průběžně vydělává, v jaké stavovské (profesní) organizaci je aktivním členem. Také platí, že psychoterapeutický vztah je jen vztahem dvou lidí, a proto je k němu potřeba vzájemná sympatie. Pokud se u prvního odborníka necítíte dobře, hledejte dál. Moc držím palce a doporučuji např. webové stránky www.czap.cz, kde najdete seznam akreditovaných psychoterapeutu z celé CR. Tereza Š.“

Lucie: „Moc otázek ... Jak začít se změnou, když je "cyklení" pravidelné. Ve 44 letech bych si ráda připadala, že jsem zase na začátku, ale v současnosti se nejsem vůbec schopna začít. To cyklení je tak pravidelné, že už mě asi totálně vysílilo... a začátek, je pro mne najednou neproveditelný. Je nějaký "univerzální" návod, čím se dá začít, i když už nevidíte cestu kam, jak dál? hloupé otázky ... Přijímáte nové klienty ? to by byla asi správná otázka děkuji Lucie“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, Lucie, děkuji za "moc otázek":-) Vypadá to, že jste vysílená a nějaký nový začátek je neproveditelný tak, jak jste se o něj dosud pokoušela. Zkusila bych začít jinak, nově, třeba se poradit s odborníkem, protože to bude asi více komplexní. Volnou kapacitu stále ještě mám. Budu se tesit, Tereza Š.“

Lucie: „Dobrý den. Mám od narození kombinovaně postiženého syna. Jemu 21 let. Můžete mi poradit, jak se přes toto můžu překlenout, změnit způsob života? Změna pro mě byla, že jsme po 16.letech mohla jít na pár hodin do práce. Podstatě si do ní chodím odpočinout, ale synům stav se zhoršil a já nejspíš budu muset zase práci opustit. Nechci ho dát do ústavu. Do stacionáře ho problém ho nechtějí kvůli chování. Že školy ho vyhodili kvůli chování. Děkuji za jakoukoli radu. Přeji hezký den“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, Lucie, děkuji za dotaz. Mate muj velky respekt, ze se i po 21 letech divate na situaci predevsim z heldiska toho, co je dobre pro vaseho syna. Zaroven bych vas chtela VELMI podporit, abyste se postarala v prve rade o sebe. Predstavuji si, ze pece o syna je narocna, az tak, ze si chodite do prace odpocinout. Vyhledejte spise podporu pro to, abyste mohla zustat v praci, pripadne jinak odpocivat. Oslovte odborné organizace, urady, neziskove organizace, sirsi rodinu, zapojte socialni site apod. V soucasne dobe vznika projekt Home sharing (nejsem s nim jakkoli spojena, ale tusim,ze by mohl poskytovat pomoc - hlídání, které potrebujete. Drzim palce, Tereza Š.“

Hana: „Dobry den, mate prosim radu, jak se vyrovnat se ztratou zamestnani? Konkretne pad z akademickeho prostredi, prace se se studenty, publikacni cinnost atd. do prostredi zakladni skoly. A to vse kvuli konkurencniho neferoveho prostredi. Nemuzu na fakultu zapomenout. Citim nespravedlnost a horkost a zakrneni. Omlouvam se za diakritiku a dekuji.“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, děkuji za otázku. To je určitě náročná situace a vnímám jako důležitý onen pocit nespravedlnosti, horkosti a zakrnění, který vám brání jít dál. Rozumím tomu tak, že konkurenční a neférový přístup stál za vaším odchodem z akademického prostředí. Jak se tedy vyrovnat se situaci (se zmenou), kterou jsem si nevybrala? Opet se jedna o prilis komplexni otazku na zodpovezeni na chatu, ale nabidnu alespon smer premysleni: co byste dnes potrebovala k tomu, abyste mohla pojmout situaci jako prilezitost k dalsimu rozvoji? Jak zpracováváte ve svém životě nespravedlnost? Co vám funguje když se cítíte nespravedlivě? Kdybych vam dnes rekla, ze odchod z akademickeho prostredi je vase zivotni vyhra, co byste tak pri trosce fantazie mohla vyhrat? Jinak toto je situace,se kterou by vám měl být schopen pomoci akreditovaný psychoterapeut. Drzim vam palce, Tereza“

Markéta Ondrová: „Dobrý den,paní doktorko.Moc Vás prosím o radu.Je mi 45 let,mám dvě děti.Po náhlém úmrtí maminky mám neustále strach,že se někomu blízkému,nebo mě něco hrozného stane až se mi začalo dělat zle.Došlo to tak daleko,že jsem se bála vyjít ven z domu.Na doporučení lékařky jsem podala výpověd v práci (prodavačka v supermarketu)a jsem v PN.Po 2měsících se cítím lépe,užívám Cipralex a nevím co dál.Bojím se jít někam do práce,protože mám pocit,že něco pokazím,nic neumím,nebo že se mi tam udělá špatně.Budu moc vděčná za radu,děkuji.“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, Markéto, je dobre, ze pisete. Vyhledejte odbornou pomoc, neni na co cekat. Je dobre, ze vam Cipralex zabral, ale budete pravdepodobne potrebovat pracovat s odbornikem na prekonani strachu, ktery popisujete a ktery vam ted pravdepodobne brani v tom, abyste zila spokojeny zivot. Vypada to, ze intenzita vaseho strachu je rozhodne vetsi nez je zdrave. Vyhledejte akreditovaneho psychoterapeuta. Drzim vam palce, Tereza Š.“

Hanka Černá: „Jak si poradit s fobií z jízdy autem po autonehodě? Děkuji Vám za odpověď.“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, dekuji za otázku. Pro práci s fobiemi doporucuji odbornika s vycvikem v kognitivne behavioralni psychoterapii. Drzim palce, Tereza Š.“