Chat

host

Ing. Hana Ondrušková

Předsudky v komunikaci

Záznam chatu ze středy 9. ledna 2019

Jana: „Muj muz me nekdy kdyz se rozcilim rekne, ze odpoved ma vypadat takhle .A rekne svoji verzi,co by chtel slyset.Pro Vase porozumeji by chtel abyc to rikala klidne.Ale on uz ma tticet let stejne zlozvyky.Tak pak to musim rici zvysenym hlasem.Jsem empaticka zena.Jina uz by s nim davno nebyla.“

Ing. Hana Ondrušková: „Moc Vás zdravím, to, co píšete, je častá záležitost v mnoha domácnostech. Zlozvyky máme skoro všichni. Pravda je taková, že odstranění zlozvyku je velmi dlouhodobá záležitost. Je to stejné jako v angličtině, když Vás učitel musí mnohokrát a mnohokrát upozornit, než přestaneme chybu dělat. Vím, jak je to nesmírně těžké, ale řešení je klidně a s nekonečnou trpělivostí opakovat to, co od něj potřebujeme. Protože z vlastní (bolestné) zkušenosti už vím, že zvýšení hlasu prostě nezabere. Chce to obrovskou sílu a já Vám budu držet palce, Hanka“

Pavel: „Moje žena je introvert. Jak se mám od ní dozvědět co jí trápí. Nechce se svěřovat“

Ing. Hana Ondrušková: „Pokud je člověk introvert, potřebuje především pocit ujištění, aby se začal svěřovat. Je to něco víc, než jen klasický pocit toho, že si přece v rodině věříme. I malé riziko toho, že v komunikaci ten druhý uslyší něco jako "ale prosím tě, to není tak hrozné, proč si z toho tak špatná.." snižuje ochotu se svěřit. Kdykoliv se ten druhý alespoň trošku otevře, tak vlastně procházíme prověrkou, jestli dokážeme správně zareagovat. A to znamená reagovat s maximální opatrností, abychom se něčím toho druhého nedotkli. A pozor introverti mají velmi hluboký vnitřní život, takže i drobná kritická poznámka v nevhodnou chvíli může zablokovat další komunikaci.“

Vladimíra Poláchová: „Dobrý den paní inženýrko, daný problém se týká mé sestry, která řeší se svým manželem problém v komunikaci. Trápí se, že s ní manžel nedokáže mluvit o tom, co jí ve vztahu vadí, co by chtěla změnit, zlepšit a že se jí zkrátka nedokáže otevřít. Já si myslím, že on prostě takový je a že mu o takových věcech není asi příjemné mluvit. V mých očích je to výborný manžel, i když trochu uzavřený. Proto jí radím, ať ho takového bere, že byl vždy takový a že ho nemá nutit. Ona ale tvrdí, že to od něho potřebuje slyšet a bojí se, že na tom může jejich vztah ztroskotat. To by byla ale veliká škoda, protože mají jinak krásný vztah. Děkuji za Váš názor.“

Ing. Hana Ondrušková: „Toto téma, jak se ukazuje trápí velkou spoustu lidí a i řada otázek od diváků byla podobná - co dělat s uzavřeným člověkem... Důležité je pochopit, co přesně ta uzavřenost znamená. Uzavřenost totiž není v tom člověku jen tak sama o sobě - souvisí s jinou velmi důležitou věcí a to je schopnost zvažovat velké množství parametrů. Otevření lidé jsou spíš "střelci, lovci". Jejich síla je v rychlých řešeních. Ale tito lovci musí zaplatit cenu toho, že jejich rychlé řešení nejsou vždycky dokonale domyšlené. A uzavření lidé jsou spíš "pozorovatelé" - promýšlí mnohem víc parametrů ke každé věci (tolik, že by se lovec až divil), ale cenou za toto promýšlení je to, že tak moc nekomunikuje. A než dojde k řešení, tak to trvá. Hlavní problém je v tom, že to naše vnímání ať už jsme lovec nebo spíš pozorovatel, nám připadá jako to správné. Jakmile oba partneři začnou chápat, že to druhé není horší, jsme na startu řešení problému. Myslím, že dobrý začátek pro oba, aby se mohli posunout je například si o tématu něco přečíst nebo se třeba jen podívat na youtube na videa o osobnostních profilech (např. pod heslem povahové profily). Vědět znamená v tomto případě ohromně se posunout. Z knih bych doporučovala starší, ale stále aktuální klasiku - Florence Littauerová, Osobnosti plus“

Veronika: „Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu jak se naučit rychle a správně reagovat a odpovědět ve stresové nebo jen nečekané situaci? Vždy si poté zpětně vyčítám, že jsem nereagovala lépe a napadá mě mnoho lepších odpovědí, ale už je pozdě a často nad situací ještě dlouho přemýšlím a musím se s tím dále rovnat. Je nějaká možnost jak se předem na takové situace připravit a třeba něco nacvičit? Jak zlepšit svou komunikaci v takových situacích kdy člověk musí rychle reagovat a přitom bych si svou reakci potřebovala rozmyslet? Děkuji za odpověď a přeji hezký den“

Ing. Hana Ondrušková: „Tohle je hřebíček na hlavičku - pokud jsme ve stresu nebo dokonce ve vzteku, máme tendenci reagovat tím nejhorším možným způsobem, jakým je to možné. Je to tak trochu jako forma opilosti. Lidé hledají nějaký zázračný způsob, jak se naučit správně reagovat pod tlakem. Ale to skutečné řešení je zklidnit se. Lidský mozek je nastavený tak, že pod stresem má tendenci přecházet do obrany nebo do útoku - díky tomu jsem přežili. Ale dnes to v kanceláři ani doma rozhodně nepřispívá k fungující komunikaci. Dokud nedojde ke zklidnění, tak budu podvědomě chtít "kousnout", "ublížit" nebo se začít zoufale bránit. Takže otázka zní - jak se zklidnit? Nejjednodušší je nechat plynout čas... většina lidí se už během pár minutek zklidní a reaguje mnohem lépe než v první okamžik. A pokud to nejde - nejde například po telefonu odložit naši reakci - zkusme si v duchu položit otázku "co se mi teď vlastně děje?". Jakmile se v ten okamžik tlaku dokážeme sami sebe na toto zeptat, jsme schopni si i uvědomit, kde jsme třeba nespravedliví, kde přeháníme a kde vlastně sami ničíme fungující komunikaci. Chápu, že je to běh na dlouhou trať se toto naučit, ale učíme se to vlastně všichni celý život. Takže nezoufejte, když se to nebude hned dařit. Sama se to taky učím pořád. Tak držím palce“

Alena: „Manžel si myslí, že musí na děti křičet, aby poslouchaly, křičí však denně i kvůli malichernostem, např.že malá u krmení kýchne a vyprskne jídlo. Co s ním? Nedá na mě...“

Ing. Hana Ondrušková: „zkuste mu doporučit knížku nebo youtube, jak jsem psala výš. Bude asi potřeba, aby manžel pochopil, jak věci skutečně jsou. Ale pozor, toto není nikdo schopný doma vysvětlit - doma nikdo prorokem. Nechce to raději na té knize nebo na lektorech... (ani já doma nesmím učit...)“

ivana: „Dobrý den, mám problém na úřadě a u doktora,protože se neprosazuji.Nedostanu lázně,přestože mám nárok, nepomohou mi s žádostmi apod.Raději už nikam nechodím, je to k ničemu. Co radíte?“

Ing. Hana Ondrušková: „Pokud cítíte, že je pro Vás těžké se prosadit a říct si o věci, může alespoň trošičku pomoci to, že je doma v klidu si sednete a napíšete (nejen řeknete v duchu - skutečně napíšete), o co si vlastně potřebujete říct. Zkuste to formulovat co nejstručněji a nejpřesněji. Jakmile to takto stručně a jasně napíšete, usnadníte si samotnou situaci u lékaře nebo na úřadě. Zkuste si také písemně formulovat odpovědi na případné námitky od druhých. To, že budete mít na formulování těch věcí čas, Vám pomůže odstranit ten ostych a pocit marnosti, že se neprosadíte. Není to sice zázračné řešení ale hodně to pomáhá.“

Jožin: „Dobrý den, jak může vyjít cholerik s cholerikem, aby se nepozabíjeli?“

Ing. Hana Ondrušková: „Nebojte, je možné, aby spolu tito dva lidé byli a nezabili se. Jde to. Jen to vyžaduje obrovskou lidskou zralost obou těchto lidí. Tlak na "sebeprosazení" je u choleriků přirozený a evolučně velmi pomáhal celé společnosti. Ale pokud jsou dva takoví lidé spolu, pak musí být schopni z této silné pozice ustoupit, jinak se vážně zabijí...“