Tiskové zprávy, archiv novinek — Televizní studio Ostrava — Česká televize

Šestileté trvání Protektorátu Čechy a Morava, vzniklého před sedmdesáti lety, bylo vzrušující i tragickou etapou v našich dějinách. Až na několik historicky významných událostí upadá v zapomnění. Zejména mladší generace ví o tomto období málo nebo téměř nic. Přitom to byla doba, kterou na vlastní kůži poznali někteří naši (stále ještě žijící) současníci. Nebyl to jen čas bojů o přežití, ani jen čas bezuzdné kolaborace s nepřítelem. Lidé chodili do práce, měli své záliby, milovali se, na svět přicházely děti. Snahou tvůrců dokumentu je přiblížit životní pocit člověka té doby a připomenout fakta nesoucí podstatný význam.

Jak se žilo lidem v protektorátních časech mezi lety 1939 - 1945? Kdo byli ti, kteří nám vládli? Kde byly hranice mezi prostou touhou po životě, hrdinstvím a zbabělostí či zradou? Kdo byli kati/diktátoři a kdo blázni/přisluhovači? Sledujte v dokumentu Vladimíra Štvrtni a Petra Lokaje ve čtvrtek 12. března 2009 na ČT2 ve 20:00 hodin

Dokumentem chceme připomenout tehdejší existenci na rozhraní života a smrti, ve střetu všední reality s výraznými dějinnými milníky, okupačními institucemi a jejich představiteli.

V dokumentu hovoří historici, zejména Jan B. Uhlíř, který se protektorátní etapou našich dějin systematiky zabývá, ale i další, jako Jan Kuklík, Aleš Kýr nebo Ivo Pejčoch.

Se silnou emocí se o své zážitky podělí pamětníci perzekucí, výslechových metod v Petschkárně, lidé, kteří jen souhrou okolností unikli koncentračním táborům a popravám. Setkáme se s ženou, které se jako malému děvčeti podařilo uniknout z transportu a obětaví lidé ji i přes riziko ztráty vlastního života pomohli dočkat se míru.

Svou výpovědí zaujme dcera správce zámku v Lánech, když líčí, jak se v tomto původním sídle českých prezidentů chovaly protektorátní celebrity. Nahlédneme do míst, kde bylo v době protektorátu popraveno více než 1100 lidí gilotinou, při čemž toto číslo znamená vlastně jen zlomek přibližně 130 tisíc českých obětí zmiňovaného období. Neuropatolog František Koukolík zaujme svými komentáři k tomu, jak přetrvávající napětí, strach i cílená propaganda ovlivňují naše myšlení a chování.

Několikrát se přesvědčíme o paradoxech, které tato doba vytvořila. Nepochybně se to odvíjelo od samotné veřejné správy, která byla oficiálně vložena do rukou tehdejší vlády, nicméně v každém okamžiku podléhala pravomoci říšského protektora a jeho úřadu.

Možná si někteří poprvé uvědomíme, jak výrazně ve jménu ovládnutí českého těžkého průmyslu a odstavení české inteligence manipulovala německá moc dělnickou třídou a jak některé požitky, zaručující určité zvýhodnění, fungovaly – ať už jde o závodní stravování, pracovní obuv, lístkový systém, dovolenou na zotavenou a jiná (na tu dobu moderní a lidem vzácná) opatření.

Celá řada dalších možností metod k ovládnutí davu nebo naopak likvidace individualit fungovala jako zaručený prostředek nadvlády: zákaz poslechu zahraničních rozhlasových stanic, zákaz činnosti spolků, zájmových a sportovních sdružení, pronásledování kohokoliv, kdo projevil vlastní názor, dělení společnosti na nadřazenou německou vrstvu, méněcenné Čechy a Židy určené k vyhlazení. Stupňování strachu a podpora kolaborace, popravy za schvalování atentátu, vyvražďování rodin a obcí.

Přes všechno se ale nepodařilo zlomit víru v budoucnost českého národa a úctu k masarykovské demokracii. Nebylo málo těch, kteří odcházeli za hranice do služeb jiných armád, domácí i zahraniční odboj má své úctyhodné hrdiny, rukou našich parašutistů zahynul Kat českého národa. Význam atentátu na Heydricha je stále obsahem zjitřených odborných i laických debat.

Diváky při sledování dokumentu určitě napadne, že doba, kdy byli obyvatelé této země vystaveni diktátorským metodám a snahám ovládnout prostor uprostřed Evropy v zájmu jiných mocenských nároků, byla mnohem delší, než šest let protektorátu. Ale o tom zase někdy jindy…

Jolanda Pilařová
koordinace vysílání a komunikace
Televizního studia Ostrava