Záruba: Rusové se snaží, ale občas se projeví jejich feudalita
Praha – Dost a dost toho měl před olympiádou k řešení šéfkomentátor redakce sportu Robert Záruba. A ve chvíli, kdy bylo téměř vše připraveno, získala ČT práva na hokejový turnaj. "Už se to mělo nechat klukům a holkám z druhého kopce," narážel na původní rozvržení v chatu ČT sport. A hodně se věnoval ruským specifikům. V Soči je už na své sedmé zimní olympiádě a má možnost srovnávat.
Pokud návštěvníky olympijského Soči něco zaujme hned napoprvé, jsou to většinou vzdálenosti, které jsou opravdu velké. "Všechny pocity jsou soustředěné do nohou. Je to tady všechno strašně daleko. Měli jsme akreditovat Jožku Pribilince (bývalý československý sportovní chodec a olympijský vítěz, pozn. red.), aby to odkomentoval za nás. Rusové mají prostě jiná měřítka na 'walking distance'," vypráví Záruba.
"Stačí se postavit pod olympijskou pochodeň - mimochodem obří falus uprostřed olympijského parku - a rozhlédnout se kolem. A pak jet kilometry od tohoto středobodu a míjet ty tisíce nových bloků, domů, ubikací a hotelů. Rusové chtěli, aby tyhle Hry byly jiné než ty předchozí. Tak jsou tedy nenormální - a vyberte si svůj výklad toho slova," popisuje zvláštní atmosféru.
Olympiáda v Soči je tak především jiná. Občas i pozitivně. "Ještě nikdy jsme se z letadla nedostali do hotelu tak rychle jako tady," dává příklad. Ale pocity má spíše smíšené. "Oni se Rusové opravdu moc snaží a spoustu věcí mají vyřešenou dobře. Ale pak taky občas propukne ta jejich feudalita a je po sympatiích," říká Záruba.
Asi největším nesportovním tématem Her je bezpečnost. Je na přetřesu jako povinný přívlastek snad všech debat o Soči. "Bezpečnost je tu více než veřejná," potvrzuje Záruba. "Hokejová hala je hned u moře, 20 metrů za komentátorským stanovištěm je pobřežní promenáda. A za ní jsou občas vidět na moři americké lodě, jak se šikují, připravené kdykoli evakuovat americké sportovce z vesnice. Snad to nebude třeba."
Přesto si Záruba jeden bezpečnostní incident už prožil. Naštěstí bez následků. "Největší strach jsem zatím měl z toulavého psa, který mě ve středu z ničeho nic potkal na cestě v hotelovém komplexu. Zamířil ke mně, ale když vycítil, že nic nebude, zase odběhl. Strach asi přijde až když by se opravdu něco stalo," dodal Záruba.
