Extrém extrémů. Češi po 650 km australskou divočinou skončili v druhé desítce
Sydney/Praha - V australském Shoalhavenu minulý čtvrtek odstartovalo mistrovství světa v adventure race, extrémním expedičním závodě čtyřčlenných týmů, v nichž musí figurovat alespoň jedna žena. Přestože od startu uplynulo už přes pět dní, do cíle se zatím dostala zhruba jen třetina závodních kvartet. Čeští zástupci drželi kontakt s čelem závodu a nakonec si připsali umístění těsně za nejlepší desítkou.
Enormní fyzická i psychická zátěž, spánková deprivace, náročná mapová orientace a extrémní vzdálenosti. Atributy, díky kterým je adventure race mnohými považován za jeden z nejtěžších vytrvalostních sportů vůbec. Další charakteristikou je pak pestrá skladba disciplín.
Na letošní, téměř 650 km dlouhé trati, se týmy musely vypořádat s krátkými běžeckými etapami, horskými treky, plaváním, jízdou na horském kole a pádlováním, ať už na mořských kajacích, či říčních raftech. Dalšími vloženými disciplínami pak zpravidla bývají skalní lezení, jeskyňaření, lanové překážky, canyoning a in-line bruslení.
To vše se ještě ztěžuje tím, že trasa není dopředu známá. Závodníci se ji dozví až těsně před startem a cestu mezi jednotlivými kontrolními body si musí najít sami. Schopnost správně se orientovat v mapě je tím pádem pro úspěch jednou z klíčových. Různé strategie lze sledovat i v pojetí spánku. Některé týmy jsou schopné během pětidenního závodu naspat méně než dvě hodiny, přičemž riskují, že jejich tempo bude postupně uvadat a riziko taktických chyb se zvyšovat. Jiné naopak volí více spánku.
Titul mistrů světa již potřetí v řadě získali novozélandští Seagate. Na stupních vítězů je doplnily dva americké týmy. Na mistrovství světa se představila i dvě česká kvarteta (Jaroslav Krajník, Pavel Kurz, Roman Šinkovský, Barbora Válková a Marek Navrátil, Jan Císař, Jan Obuškevič, Tereza Rudolfová), která dlouhodobě patří k širší světové špičce. První jmenované na letním mistrovství Evropy dokonce obsadilo druhé místo. Do dějiště šampionátu odlétala s ambicí vyrovnat nebo dokonce vylepšit dosavadní nejlepší český výsledek z mistrovství světa - 8. místo.
Přestože v průběhu závodu bylo k vysněné metě velice blízko, nakonec české týmy braly dvanácté, respektive patnácté místo. Už samotné dokončení tak náročného závodu ale nutně musí být považováno za úspěch. Přestože medaile už jsou rozdané, organizátoři předpokládají, že některé týmy stráví na trati ještě další čtyři dny a některé se sprchy šampaňského na cílové pásce bohužel nedočkají vůbec.
