Téměř každý gól se dá chytit, říká Hašek
Praha – Robert Reichel a Dominik Hašek vstoupili do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace. Velká pocta pro velké hokejisty jedné z nejlepších generací, jejíž prosazení ve světovém hokeji bylo paradoxně složitější, než je nyní. "Trenéři měli kuráž, že nás s Jágrem a Holíkem postavili do jedné lajny," loví Reichel v paměti své první mistrovství. "A pak jsme najednou byli rychle pryč." A v zámoří bylo najednou vše nové.
Reichel zažil své první mistrovství v roce 1990 v Bernu. "Bylo nám osmnáct, devatenáct let. Já, Robert Holík i Jaromír Jágr jsme během sezony trochu nakoukli do A mužstva – a trochu jsme doufali, že bychom se mohli dostat na mistrovství světa. Klobouk dolů před tehdejšími trenéry Pavlem Wohlem a Stanislavem Neveselým, že měli kuráž vzít nás takhle mladé a postavit nás do jedné lajny," oceňuje po letech.
"V kariéře nám to hrozně pomohlo. Po mistrovství světa jsme všichni odešli do NHL. Ono to bylo krásné, ale vzalo to rychlý spád a najednou jsme byli rychle pryč," vzpomíná Reichel na rychlý let vzhůru, během kterého zamířil z porevolučního Litvínova až do Calgary. A přiznává, že začátky nebyly jednoduché.
Robert Reichel ocenění:
"Je to trošku něco jiného než být na ledě. De facto jsem něco podobného získal poprvé, byl jsem trošku dojatý, ale ustál jsem to, tak jsem rád. Je to ocenění, které nedostáváte každý den nebo každý rok. Je to za celou kariéru, určitě si toho hodně vážím. Bylo to krásné."
"Bylo to hrozně těžké. Šli jsme ze země, kde jsme něco měli. A najednou jsme neměli nic. Neuměli jsme se domluvit, zacházet s různými věcmi, vše pro nás bylo nové. První rok byl hrozně dlouhý, ale člověk na to vzpomíná rád. Naučili jsme se toho mnoho," oceňuje tvrdý start mezinárodní kariéry Reichel.
Rychlý start zažil i Dominik Hašek. Přitom cíle měl fenomenální český brankář zpočátku velmi skromné. "Kdybych tak někdy mohl hrát s dospělými v Pardubicích," přál si. "A pak najednou jsem s nimi v patnácti trénoval, v šestnácti hrál první zápas, v osmnácti jsem jel do Mnichova a Frankfurtu na první mistrovství světa, ta kariéra byla najednou hrozně rychlá. Ale já jsem to miloval, byl jsem rád, že jsem na ledě a mohu chytat. Měl jsem štěstí, že jsem to mohl dělat tak dlouho," oceňuje.
Zpětně dokáže vzpomenout pár důležitých inkasovaných gólů, které by se daly vyřešit jinak, ale nevyčítá si je. "Téměř každý gól se dá chytit. Člověk si říká, že se mohl postavit jinak nebo si mohl jinak organizovat obranu. I když některé puky, které nevidíte, je hrozně těžké chytit. Na druhou stranu je pro brankáře důležité neříct si, že se to nedalo chytit, ale přemýšlet, jak by se dalo," říká Hašek.
Dominik Hašek o ocenění:
"Je to moc hezké ocenění, zase trochu jiné než ocenění od NHL nebo naší Síně slávy českého hokeje. Jde o ocenění toho, co člověk dokázal na mezinárodní úrovni. Na první místo člověk asi vždycky řadí tu historicky nejstarší a možná nejprestižnější Síň slávy v Torontu, ale i tohle ocenění je hezké. A člověk tam byl uveden s velkými osobnostmi, o to více si toho pak cení a váží."
Nejtěžší v kariéře dle něj bylo udržet se dlouho na vrcholu. "Měl jsem výborné mužstvo kolem sebe, skvělé trenéry. Možná trochu štěstí, ale to přeje připraveným. Když jsem v roce 1990 přišel do Ameriky, nebylo tak jednoduché dostat se nahoru a stát se prvním brankářem. Ale já si stejně myslím, že nejtěžší je na nejvyšší úrovni vydržet. Hnala mě touha vyhrát zápas, vždycky to pro mě byla zábava, užíval jsem si to," dodal.
