Nejvyšší soutěž je ve formě, padá více branek

Padá více branek

Největší změnou oproti loňskému ročníku je zúžení středního pásma. Důvodem této úpravy byl, mimo jiné, předpoklad, že větší útočné pásmo povede k vyššímu počtu branek a útočnější hře. V polovině soutěže se zatím ukazuje, že předpoklad byl zřejmě správný. Pojďme se podívat na průměrný počet branek, které jedno mužstvo v jednom zápase vstřelí.

Dle čísel se tedy zdá, že změna funguje a počet branek na zápas oproti předchozímu roku vzrostl. V posledních pěti letech padalo více gólů pouze v sezoně 2012/2013, kterou však výrazně ovlivnila výluka NHL. Bude zajímavé sledovat, zdali se trend udrží i v druhé polovině sezony.

Co se děje se Zlínem a Litvínovem

Když naše redakce před sezonou tipovala konečné umístění jednotlivých týmů, jednoznačně jsme se shodli na vsazení Zlína, úřadujícího mistra, do horních partií tabulky. Sestava, která ovládla loňský ročník, se příliš nezměnila, nebyl důvod očekávat něco jiného. A přesto – Zlín začal extraligu sérií šesti proher a téměř dva měsíce se nemohl vyhrabat z naprosté mizérie. Změna přišla až v listopadu, kdy Zlín začal víceméně pravidelně bodovat. Přesto se z poslední pozice ještě definitivně nevyškrábal.

Zcela opačně, a přesto stejně jsme naložili s Litvínovem. Loni skončil jedenáctý, před sezonou jsme Severočechy tipovali ještě o pozici hůře. Ale co se nestalo: Litvínov načal ročník osmi výhrami a vydobyl si dlouho ztracený respekt, drží se v čele extraligy, spoléhá na výborného brankáře a fungující spolupráci mladých hráčů s jejich velezkušenými kolegy veterány.

Na obou případech lze krásně vidět, co s týmem dokáže udělat psychika. Jakmile přijde více proher v řadě, upadne tým do kolektivní deprese, se kterou se bojuje velmi těžko. Naopak sebevědomí nabyté dík sérii výher dokáže mnoho zápasů zcela rozhodnout. V nesmírně vyrovnané tabulce dokáží podobné série jednotlivé týmy poměrně rychle vystřelit vzhůru, či je neomylně seslat ke dnu. Letos to platí více než dříve.

Nováčci příjemně překvapili

Léta zažitou praxí bylo, pomineme-li extrémy typu Vsetína, že nováček v extralize první rok svádí především holý boj o setrvání v nejvyšší soutěži. Nicméně Olomouc s Mladou Boleslaví se letos rozhodly jinak. Středočeši budovali extraligový kádr v podstatě už během svého působení v první lize, nechtěli opakovat chyby, kterých se dopouštěli v předchozích sezonách, kdy pravidelně končili v baráži, a před sezonou vhodně posílili.

Olomouc šla cestou poněkud jinou. Tým sice měla na první ligu nadprůměrný, nicméně postup do extraligy byl přesto tak trochu nad plán. Pokud chtěli hrát Hanáci důstojnou roli, potřebovali bezpodmínečně posílit. A to se jim povedlo výborně. Noví hráči typově zapadli, celek funguje, střed tabulky je pro oba týmy skvělou vizitkou. Očividně už nejde o nováčkovskou euforii, ale fakt, že si Olomouc s Boleslaví extraligu vybojovaly zcela po právu.

Opravdu rozhodčí přitvrdili?

Rozhodčí prožívali se startem ročníku velké změny. Řada jejich nejzkušenějších kolegů odešla, naopak se do extraligy dostali noví arbitři. Hodně se hovořilo o tom, jak zvládnou nová pravidla, zejména hybridní icing. Čas ukázal, že se s nelehkou novinkou popasovali se ctí, "hybrid" funguje, hra má větší spád.

Zároveň se hovoří o zpřísnění posuzování faulů – a v tomto ohledu už tolik chválit nelze. Přetrvává problém s posuzováním hry "do těla", naopak drobné osekávání a háčky ve hře zůstávají. Statisticky se navíc zatím vyšší počet vyloučených ve srovnání s minulými ročníky neprokázal.

Přejme si tedy do druhé poloviny letošního ročníku konstantnější styl posuzování faulů, plynulou, tvrdou, ale férovou hru, více branek a vyšší návštěvnost. Dík vyrovnanosti tabulky je o zápletku před play-off postaráno nadmíru.