Letecké havárie sportovců: Velký Turín, Busby babes i Alianza Lima

Nad kanálem La Manche zmizelo 8. listopadu 1948 malé soukromé letadlo s částí výpravy československých hokejistů směřujících z Paříže do Londýna. Na jeho palubě byli Zdeněk Jarkovský, Vilibald Šťovík, Miloslav Pokorný, Ladislav Troják, Karel Stibor a Zdeněk Švarc. Československá reprezentace i bez mrtvých pěti mistrů světa z roku 1947, stříbrných medailistů z olympijského turnaje 1948 a dvojnásobných mistrů Evropy ze stejných let vyhrála MS v ledním hokeji 1949.

Letecká katastrofa ukončila 4. května 1949 slavnou éru italského fotbalového týmu AC Turín, který byl ve 40. letech uplynulého století nejúspěšnějším italským fotbalovým celkem. Letadlo při návratu z Lisabonu narazilo do vrchu Superga nedaleko Turína a při nehodě zahynulo všech 31 cestujících a členů posádky na palubě, včetně 18 fotbalistů. Itálie tehdy přišla o deset členů reprezentace.

V Mnichově havarovalo 6. února 1958 letadlo, kterým se z pohárového utkání v Bělehradu vracel tým Manchesteru United. Neštěstí nepřežilo 23 z 44 pasažérů a členů posádky. Mezi oběťmi bylo osm hráčů, osm novinářů a sedm dalších lidí, převážně činovníků klubu. Letoun Airspeed AS-57 Ambassador po vzlétnutí nenabral potřebnou výšku a vzápětí narazil do plotu obklopujícího letiště a poté i do letištního domku, což způsobilo jeho rozlomení. Nehodu mimo jiné přežili slavný manažer týmu Matt Busby a pozdější slavný hráč Bobby Charlton.

Let z New Yorku do belgické metropole Bruselu 15. února 1961 se zapsal černým písmem do dějin krasobruslení. Krátce předtím, než měl dosednout na dráhu bruselského letiště, se Boeing 707 belgických aerolinek Sabena s americkým reprezentačním družstvem na palubě roztříštil o zem. Zahynulo všech 72 lidí na palubě a jeden farmář pracující na poli. Mezi oběťmi bylo 18 špičkových krasobruslařů i řada jejich trenérů či rodinných příslušníků. Všichni cestovali na chystané mistrovství světa v Praze, které se nakonec kvůli tragédii nekonalo.

Kvůli nepříznivému počasí se v Andách zřítilo 13. října 1972 uruguayské letadlo mířící do Chile, na jehož palubě bylo 45 lidí, včetně členů uruguayského ragbyového týmu. Dvanáct lidí zemřelo při pádu letadla a 17 dalších během následujících dní podlehlo následkům zranění a padajících lavin. Desátý den přeživší z rádia uslyšeli, že pátrání po nich bylo zastaveno. Dva měsíce v horách přežilo pouze 16 lidí, a to jen díky tomu, že se uchýlili ke kanibalismu. Osud mužů popisuje kniha Přežít a hollywoodský film stejného jména z roku 1993.

Srážku dvou sovětských letadel TU-134 nad Ukrajinou 11. srpna 1979 nepřežilo všech 178 lidí a členů posádek na palubě obou letounů. Mezi oběťmi bylo i 17 hráčů a členů realizačního týmu tehdy elitního uzbeckého týmu Pachtakor, který jako jediný z této republiky působil v sovětské nejvyšší fotbalové soutěži.

Při leteckém neštěstí zahynulo 8. prosince 1987 všech 44 hráčů, trenérů a členů realizačního týmu slavného peruánského fotbalového celku Alianza Lima. Letoun Fokker F27, kterým tým cestoval k ligovému zápasu, spadl krátce před přistáním ve městě Callao do Tichého oceánu.

Při havárii surinamského letadla DC-8, které se pokoušelo o nouzové přistání na letišti metropole Paramaribo, zemřelo 7. června 1989 174 lidí. Mezi oběťmi byla i skupina elitních surinamských fotbalistů působících v Nizozemsku známá pod názvem Colourful 11.

Při leteckém neštěstí 28. dubna 1993 zahynulo 18 hráčů reprezentačního týmu Zambie, kteří se vraceli ze zápasu z ostrova Mauricius, kde v kvalifikaci afrického mistrovství zdolali domácí fotbalisty 3:0. Cestovali vojenským letadlem typu Buffalo CT15, které se zřítilo do moře krátce po startu z letiště v gabonské metropoli Libreville, kde čerpalo pohonné hmoty. Na jeho palubě bylo celkem třicet lidí – kromě fotbalistů i vedení mužstva. Nikdo nehodu nepřežil. O život při něm přišel i českým fotbalovým příznivcům dobře známý Timothy Mwitwa, který svého času oblékal dres pražské Sparty.