Hromosvod nenávisti RB Lipsko. Fotbalová dystopie, nebo smysluplný klub?
Vzniklo teprve před sedmi lety, ale už dnes bojuje v bundeslize o evropské poháry. RB Lipsko si ale rozhodně nevysloužilo jen uznání. Naopak, němečtí fanoušci napříč týmy se shodují v okázalém odporu proti saskému celku. Je Lipsko pouhou marketingovou mašinou na energetické nápoje, zhmotněnou fotbalovou dystopií, anebo je jeho existence smysluplná?
Jména prvních pěti soupeřů Lipska v bundeslize slibovala peprná setkání - a už ona tak trochu předurčila postoj německého prostředí vůči neoblíbenému nováčkovi soutěže. Klub ze Saska na úvod cestoval do Hoffenheimu a poté jej čekala střetnutí s tradičními německými giganty.
Odezva příznivců TSG byla oproti zavedeným klubům ještě poměrně krotká. Fanoušci během zápasu sarkasticky vzkázali svým protějškům z Lipska, ať jim neberou trůn pro nejnenáviděnější klub v Německu. Tvrdé jádro fanoušků Dortmundu už ale na východ Německa ani neodcestovalo a příznivci dalších klubů také nenechali na RB nit suchou. V Hamburku proti němu uspořádali protestní pochod, v Kolíně nad Rýnem zase demonstrativní posed, kterým chtěli zabránit vjezdu autobusu soupeře na stadion.
"Těmhle anarchistům se jednou provždy musí zakázat vstup na fotbal," rozezlil se šéf Lipska Oliver Mantzlaff. "Ale realita v bundeslize je taková, že k podrobnostem o takových lidech se vůbec nedá dopátrat. Tihle rowdies se dostávají dovnitř znovu a znovu."
Už v prvních týdnech letošního ročníku je tedy jasné, že bundesliga má v Lipsku nový hromosvod antipatií. A soudě podle dosavadních výsledků RasenBallsportu se s ním bude muset naučit žít. Svěřenci trenéra Ralpha Hasenhuttla do svého premiérového vystoupení v nejvyšší německé soutěži vlétli famózně. Při domácím debutu zdolali Dortmund, v dalším kole vypráskali Hamburk 4:0 a po šesti kolech jsou stále neporaženi.
Sedmnáct členů na trávníkovou míčohru
Při zběžném pohledu na soupisku a styl hry Lipska toho není mnoho, co by se saskému celku dalo vyčítat. Kádr je extrémně mladý - pouze sedmi hráčům je pětadvacet let a více, a i díky tomu tým z východu Německa hraje energický a náročný kombinační fotbal. O tom, že je atraktivní pro diváky, svědčí i 20 000 prodaných permanentek a na oba úvodní zápasy byl stadion zcela zaplněný. Lipsko se navíc může těšit výbornému zázemí, klub disponuje excelentním tréninkovým centrem a skautingem.
Jenže ani to neobměkčí velkou část příznivců, pro které je RB Lipsko synonymem toho, proti čemu stojí zásady německého fotbalového prostředí. Saský celek systematicky obchází pravidla a důkazem toho je už jeho pouhý název. Figurují zde sice dvě písmena, která odkazují na koncern vyrábějící energetické nápoje Red Bull, jeho jméno ale v názvu lipského celku stát nesmí. Proto RB oficiálně znamená RasenBallsport - poněkud podivný neologismus, který lze přeložit zhruba jako trávníková míčohra.
Red Bull v názvu lipského celku nemůže figurovat ze stejného důvodu, z jakého by firma neměla klub ani vlastnit. V Německu platí pravidlo 50+1, majitelé klubů v bundeslize tak musejí být fanoušci, ne investoři. Výjimkou jsou pouze Wolfsburg a Leverkusen, které jsou už tradičně po desetiletí vlastněny koncerny Volkswagen a Bayer. Ty ale kluby založily v dávné minulosti pro své zaměstnance, ne kvůli novým zákazníkům.
Například Bayern Mnichov tak tvoří zhruba 300 tisíc členů, kteří za rok zaplatí roční příspěvek mezi 30 a 60 eury výměnou za hlasovací práva a další privilegia. A velmi podobně to funguje i v dalších bundesligových klubech. Ne však v Lipsku, Red Bullu se podařilo pravidlo obejít. Kdyby se někdo chtěl stát členem klubu, musí si připravit tisíc eur ročně a navíc nemůže ani hlasovat. Jeho členství je tudíž prakticky bezpředmětné. I proto má dnes RB Lipsko jen 17 členů, z nichž vesměs všechny tvoří zaměstnanci Red Bullu.
Franšíza na zelené louce
Ostatně celá geneze klubu je navýsost nestandardní. RB Lipsko vzniklo v podstatě na zelené louce, byť ne úplně. Společnost se dlouho rozmýšlela, kam investovat, až uviděla příležitost na východě země, kde od sestupu Energie Chotěbuz v roce 2009 chyběl zástupce v bundeslize.
V Lipsku byl přitom pro mistrovství světa v roce 2006 postaven prakticky zbrusu nový čtyřicetitisícový stadion, který zel prázdnotou. Město díky množství úspěšných startupů a bohaté živé kultuře zažívá velký rozkvět a daří se mu přitahovat mladé lidi z okolí. I to byly hlavní důvody, proč se Red Bull poohlédl právě sem. Firma tak v roce 2009 odkoupila licenci pro pátou ligu od místního SSV Markranstädtu, stejně jako stadion od jeho předchozího majitele, a během sedmi sezon se RB Lipsko vyšplhalo až mezi elitu.
Vzhledem ke všem aktivitám Red Bullu bylo jen otázkou času, kdy se firma pokusí prorazit i v profesionálním fotbale. Lipsko ale není první klub, který spadá pod patronát společnosti. V americké MLS už léta působí New York Red Bulls, za nějž hrával i Thierry Henry, existuje i pobočka Red Bull Brasil a v Rakousku, domovském státě majitele společnosti Dietricha Mateschitze, zase tituly stabilně vyhrává Red Bull Salzburg.
Lipsko je tedy takříkajíc další franšízou Red Bullu, což je ostatně i trnem v oku mnohých fanoušků. Ti vnímají aktivity společnosti ve fotbalovém prostředí primárně jako prostor, skrze který si firma získává pozornost. "RB je pouhý marketing. Existuje jenom proto, aby firma prodávala více energeťáků," říká učitel Marko Hofmann, který je dobrovolníkem v Lokomotivě Lipsko. "Ale co se stane, jestli už je fotbal přestane bavit nebo až Mateschitz zemře? Co kdyby se chtěli přestěhovat do jiného města, nebo se podívají do rozpočtu a spočítají si, že jim to nefunguje?" ptá se.
O tom, co se může stát, se na vlastní kůži přesvědčili třeba fandové Salzburgu, jejichž klub se rázem ocitl v pozici jakési farmy pro Lipsko. Po postupu do bundesligy vyměnili rakouský celek za německý tři nejlepší hráči včetně Nabyho Keity, jehož měly v hledáčku i špičkové evropské kluby a který vstřelil vítězný gól proti Dortmundu. Nespokojení fanoušci Salzburgu už vedení poslali otevřený dopis, ve kterém si mimo jiné stěžují, že Lipsko Salzburg ničí a jejich klub je dnes pro ostatní k smíchu.
Jeden hráč opustil klub také, do Lipska ale za žádnou cenu nechtěl. "Pro mě bylo vyloučeno, že bych šel do Lipska, protože respektuji fanoušky Salzburgu," prohlásil obránce Augsburgu a odchovanec toho času ještě Austrie Salzburg Martin Hinteregger. "Dneska tam přestupuje každý, ale já toho rozhodně nejsem součástí. Možná bych si pomohl finančně, ale jsem rád, že jsem do bundesligy nevstoupil přes Lipsko."
Městská identita z plechovky
Vedení Lipska ale i soudě podle svých frustrovaných vyjádření trochu ztrácí trpělivost s tím, jak si ostatní příznivci na jejich celku okázale ventilují frustrace z moderního fotbalu. RB je samozřejmě v mnoha jevech extrémní případ a spojují se zde mnohé negativní jevy dnešní kopané.
Nicméně i Silvio Berlusconi využíval tituly v Lize mistrů jako politický nástroj. Úlitbu marketingu a sponzory na dresech mají na svědomí prakticky všechny profesionální celky. Propojenost klubů a faktické franšízování je zcela evidentní i jinde než jen v případě Lipska. Stačí se jen podívat na případ italské rodiny Pozzů a jejich klubů Watfordu, Udine či Granady, anebo Chelsea a její hostovací stanice Arnhemu. O tom, nakolik kluby vyhazují všanc svoji identitu, ani nemluvě.
Možná největší smysl má tedy RB pro samotné Lipsko a jeho obyvatele - alespoň tedy ty, kteří chodí na stadion. Od roku 1994 ve městě chyběl prvoligový fotbal, místní Chemie zbankrotovala a Lokomotiva se krčí ve čtvrté nejvyšší soutěži. Fotbalová minulost Lipska je přitom těžko opominutelná. Chemie se dopracovala ke dvěma titulům, kterými se sice nemůže pyšnit Lokomotiva, ta se ale v roce 1987 dostala až do finále Poháru vítězů pohárů.
Po pádu komunismu a sjednocení Německa ale oba kluby zažily dramatický pád stejně jako téměř všechny další východoněmecké celky. A právě jejich úpadek je velkým mementem dravého období začátku 90. let, kdy bundesligový západ země spolkl prakticky veškeré prostředky, které se nacházely na východě.
Možností, jak se dostat do bundesligy, aniž by bylo zapotřebí mohutných investic a úliteb, je teoreticky hodně, jak ostatně dokazují i příklady trpaslíků z Darmstadtu, Augsburgu či Freiburgu. Faktem však je, že východ Německa tento boom malých bundesligových klubů míjí. A jen těžko přisuzovat chybu na stranu východoněmeckých celků. RB se přitom na vytváření sepětí s městem snaží pracovat - ať už upřímně, či nikoli. Ostatně jak podotklo Frankfurter Allgemeine po výhře nad Dortmundem: "Na stadionu bylo cítit opravdovou sílu fotbalu - i když se ven dostala z plechovky."
Momentálně tedy není pochyb o tom, že Lipsko je z fotbalového pohledu pro Red Bull prioritou. Společnost do kádru přes léto investovala okolo 50 milionů eur a Mateschitz se netají ambicí dostat klub do Ligy mistrů. A vstup do bundesligy naznačil, že minimálně boj o pohárová umístění rozhodně nemusí být nad síly RB. To se zatím nedá říct o způsobu, jakým je saský celek vnímán v německém fotbalové prostředí, ale kdo ví. Třeba budou jednou fanoušci RB podobně jako jejich protějšci z New Yorku také bojovat proti modernímu fotbalu.
