Šebrle: Končí jedna etapa mého života
Praha - Rozhodnutí skončit v něm uzrálo postupem času. Hlava by možná ještě chtěla, ale unavené tělo už vypovídalo "službu". Roman Šebrle k definitivnímu konci kariéry dospěl po prohraném souboji s bolavou patou, který trval několik týdnů. Přestože věděl, že je konec, bylo pro něj těžké tu větu oficiálně vyslovit.
"Mně se do toho nechce, co kdybychom to ještě odložili?" prohlásil s úsměvem před oficiálním prohlášením. Žertoval. Už nic odkládat nemohl, byť by chtěl sebevíc. "Pane profesore, už je čas...," parafrázoval slavnou hlášku z filmu Marečku, podejte mi pero.
Pak se chvíli zamyslel a řekl: "S vrcholovou atletikou jsem asi skončil." "Asi?" zněla okamžitá otázka. "Asi určitě," odvětil Šebrle. Chvíli mlčel, ale pak ujistil rezolutním: "Skončil jsem." "Nemyslel jsem si, že to bude tak těžké," poznamenal o svém rozpoložení.
Byť se na to připravoval delší dobu, v ten moment bylo v jeho hlavě chvíli prázdno. "Bohužel se to nedá dělat celý život, jednou to muselo přijít a přišlo to teď," krčil rameny. Nepřemáhaly ho emoce, ale byl dojatý. "Věděl jsem, že to tady řeknu, ale je to těžké," přiznal.
Skončila hlavní etapa života
S atletikou začínal před dvaceti lety, na špičkové úrovni závodil sedmnáct let. "Končí jedna etapa mého života. Ta hlavní," podotkl. Definitivně mu to došlo před mítinkem v Kladně, který stejně jako závod v Götzisu sledoval jen jako divák kvůli bolavé patě.
Stačila chvíle a z nostalgického oznámení o konci kariéry se stalo rozverné vzpomínání. "Jóóóóó, zlato ....," poslouchal Šebrle nepublikovatelný zvukový záznam ze svých oslav zlata z OH v Aténách 2004. "To snad ani nejsem já," komentoval to s úsměvem osmatřicetiletý mistr světa a první muž, který zlomil hranici 9000 bodů v desetiboji.
Prohlížel si i fotky. Z doby po narození, oslavy desátých narozenin, fotbalových začátků, prvních atletických závodů a největších úspěchů. Všechno si pamatoval, pohotově obrázky popisoval. "Ta prázdnota v mojí hlavě byla v nadsázce, není to konec kariéry v osmadvaceti letech a není to ze dne na den, člověk se s tím smiřuje delší dobu," řekl.
Bylo mu příjemně, když koukal na svoje slavné závody na fotkách. "Ale už jsem dlouho klesal. To jsem si uvědomil, jak těžké bylo všeho dosáhnout," řekl držitel osmnácti medailí z vrcholných akcí, z toho devíti zlatých. "Byl to dar spojený s velkou dřinou, ale povedlo se," poznamenal.
Nejvíc v jeho kariéře znamenají světový rekord, olympijské vítězství i titul mistra světa. "V těch letech jsem poznal, že když chceš vyhrát, znamená to daleko větší tah na branku, než když jedeš na medaili," uvědomil si nyní.
Nechce být tím sportovcem, který končí kariéru na několikrát. I proto bude svůj život směrovat jinam, hlavně ke golfu. A nemyslí si, že by přibral kila, když nebude sportovat. "Budu běhat a posilovat, fyzičku budu dělat dál," plánoval s vírou, že v běžném životě ho bolavá pata omezovat nebude.
Rozlučka na Zlaté tretře a pak útočníkem v divizi?
Šebrle stále bude chtít vyhrávat, ta vlastnost s ukončením kariéry nezmizí. I proto chce kromě golfu hrát i nějakou nižší soutěž ve fotbalu, pokukuje po divizi. "Musím najít nějaký tým a někoho, s kým si to budu dávat," plánoval.
A jeho běžný život s ním nyní může prožívat i rodina. "Eva se mě pořád ptala, jestli to mám zapotřebí, že bych měl zkusit něco pořádného," prozradil s úsměvem na svou ženu. "Ne, nejásala, je to atletka, strávila se mnou kariéru, také to prožívá," zvážněl trochu Šebrle.
Když se podívá do diáře, má ho plný na dva týdny dopředu. Možná velkým písmem tam má ale slavnostní zahájení Zlaté tretry příští týden ve čtvrtek v Ostravě. To mu bude tleskat 15 tisíc diváků, až se bude oficiálně loučit.
V místě, kde ukončil kariéru oštěpařský fenomén Jan Železný či slavný mílař Hicham El Guerrouj. "Odcházím v pokoji," rozesmál se Šebrle.
