s dr. Hedvábným-Velebným o hudbě, avantgardě a plánovitosti
(rozhovor časopisu „Hudba“ s dr. Hedvábným-Velebným)

H: Kdysi jste se zmínil ve vinárně U pavouka, že vývoj světové hudby spěje k naprostému a jedině správnému zjednodušení, totiž k pouhému opakování jednoho a téhož tónu. Nemyslíte, že by se světovou avantgardou tohoto vývoje mohla stát pochodová píseň? A neměli by za tím účelem být zajištěni správní textaři?

dr. H.-V.: Prof. Vrba i já s tím naprosto souhlasíme, při čemž prof. Vrba upozorňuje, že by co nejdříve odpadly repetice, až by úplně zanikly. Já pak slovy prof. Vrby opakuji: „Nemíchat!“ Oba apelujeme na skladatele, aby dávali hlavně pozor na volbu klíče, aby dobře vyklíčil.

H: Váš objev skladeb významného příslušníka české hudební avantgardy Járy Cimrmana vyvolá, pane doktore, patrně naléhavou potřebu přehodnocení jedné, dvou či tří etap dějin starší české hudby. Nehledě na to, domníváte se, že nezáporně hodnocené kompozice Járy Cimrmana by bylo třeba využívat systematicky, plánovitě, důsledně a koncepčně, nebo jen tu a tam?

dr. H.-V.: Opět musím zdůraznit: „Nemíchat!“ Kompozic Járy Cimrmana musíme využívat tu a tam plánovitě, tu a tam systematicky, i tu a tam. Využívat jich pouze tu a tam nestačí, dáme-li ruku na srdce. Při této příležitosti bych chtěl čtenáři připomenout, i když vím, že to ví, že dílo Járy Cimrmana jsem objevil já. Chtěl bych také toto dílo já poznat první, ovšem hned tato poznání předávat dál. Pokračuji v tom nepřetržitě a plánovitě a již dnes mohu s čistým svědomím říci všem, že toho vím stále méně a méně. Těším se na okamžik, kdy z celého díla vlastně zbude pouze nepopsaný list papíru, pokud možno sedmerkového formátu. Čím méně toho víme, tím více toho musíme využívat. Nechť žije Jára Cimrman tisíc let, nebo aspoň na věky!