Dekády: 80. léta
Autor: Petr Hrabalik
„Specifičnost Valmezu byla v tom, že tam byl dobrý klub,“ říká v seriálu Bigbít Petr Fiala, člen Slepého střeva a Mňágy. „V něm se každý týden hrálo, nebo tam jezdili lidi jako Jiří Černý nebo Miloš Čuřík a dělali poslechovky, takže jsme mohli poslouchat muziku, ke který bysme se jinak nedostali.“
Valašské Meziříčí neboli zkráceně Valmez je právě ten příklad města, které mělo jako jedno z mála to štěstí, že v něm existoval hudební klub (M-klub), jemuž šéfoval všemu otevřený Milan Kuchyňka a který měl navíc ještě skvělého dramaturga v osobě Karla Prokeše. Ten společně s folkařem Oldřichem Janotou v roce 1983 inicioval vznik tzv. Valašského špalíčku, což byl festival, kterého se každoročně (vždy poslední víkend v červnu) účastnila špička tehdejší folkové a později od roku 1985 i alternativní rockové scény. Společně s open air festivalem v Lipnici nad Sázavou to byla asi nejkvalitnější akce, kterou se ve druhé polovině 80. let dařilo pravidelně uspořádávat. K. Prokeš taktéž na začátku 80. let organizoval tzv. Rocková pódia, kde si na speciálních koncertech, nazvaných Valašská beatová liga, mohly zahrát i méně zavedené soubory.
Valmezské skupiny tedy měly možnost kde vystupovat a díky propojení s havířovským Jiřím „Bobšem“ Prokšem mohly také nahrávat svoje skladby, které vycházely v jeho undergroundové edici „Rytmická mládež“. Co se týče samotných umělců Valašského Mezříčí jejich tvorba se od sebe vzájemně lišila. V první polovině 80. let začalo hrát androšské Slepé střevo vedené Petrem Fialou, do punku hozená Koroze (později Knorrovo těleso), happeningový Velký Plytkoš, poté další Fialův projekt Happyend, sezónní punkárnu Smrt mladého sebevraha (v níž měl také prsty Fiala) a z toho všeho vybublal na povrch v konci desetiletí hořko-smutný pop písniček Mňágy & Žďorp. Vedle toho tu koexistovali Zezulkovy Ogaři z Luhu, kteří fúzovali moravský folklór a zemitý hard rock, z nichž potom vznikl soubor stejného ražení - Ciment. Drahnou dobu žil ve Valmezu i „AG Flekovský“ Vlasta Redl a působila tu samozřejmě i z Minimálního orchestru vzniklá Šoltisova Betula Pendula, folk-art-rocková skupina, zabývající se zhudebňováním básní zahraničních autorů a také místní básnířky Hany Kocourkové.
A poslední věc: Ve Valmezu a okolí se konalo také hodně undergroundových akcí, na které se sjížděly máničky z Čech, Moravy i ze Slovenska.