Úvod » Československo » 80. léta » Články

V Brně samozřejmě neexistovalo jen ono svébytné seskupení bandů, kterému hudební publicisté přišili název „brněnská alternativa“. Rozhodně ale mělo vliv i na další podobně hrající kapely největšího moravského města, kapely, které vešly ovšem ve známost až po svém účinkování na pozdějších ročnících Rockfestu - Hrozně, Karlův skok, Něco co hýbe ušima a jejich odnože jako, Frontální porucha, Nemanželská šlechta, Nová páska, [artist:ID=2831|text=Kabaret montér] nebo Hlavou dolů atd. atd. A určitě také na soubor Makyota, což byl podivný spletenec nové vlny, undergroundu a folklóru s parodickými texty.

Na konci 80. let vyrašilo i hudební mládí a je samozřejmé, že jakožto nová nastupující generace, se ve své tvorbě snažilo brněnské alternativce negovat; připomeňme kytarovou novou vlnu - skupinu Helmutova stříkačka, či výtvarně rozmáchlé popaře Bratrstvo. Punkýši určitě pogovali na vystoupeních skupin Zeměžluč a Vzor 60,hardcoristé dodnes vzpomínají na těch pár koncertů, které se podařilo odehrát kultovní HC-formaci Insania v čele s Polym Pálenským, která se později kvůli zametení stop před Stb přejmenovala na Skimmed. Možná by bylo na místě zmínit i HC-partu jdoucí proti všemu a proti všem, která si říkala Czechcore S.R.K. Kapitánem moravského black metalu se samozvaně jmenoval Big Boss a jeho brutální těleso Root, i když je nutné poznamenat, že ono jmenování se ukázalo být zcela oprávněným. Když už jsme u metalu - asi nejznámější brněnskou kapelou tohoto stylu byl Titanic, k metalu se hlásil i o něco komerčněji založený Kern, nebo flétnou osazený Dogma Art. V Brně-Popůvkách se v polovině dekády zrodil speed metalový Sax.

A nesmíme také zapomenout na stále hrající zasloužené "veterány studené války" z předchozích dekád: již jmenované Synkopy a hlavně Progres ll. Z něj se totiž odštěpily dvě party - Bronz Pavla Váněho a Dragounovo art rockové Futurum.

Folk rockové barvy stabilně hájili Folk Team a trio Bodlák-Vondrák-Polák. Další trojku tvořili odpadlíci z Bronzu Váně a Lašek plus kytarista Vondrák - říkali si Bowle. Za velkou naději se určitý čas označovalo Avocado J. Fialy v čele se sympatickými sestrami Růžičkovými. Z dalších souborů místního folk rocku lze jmenovat třeba Bokomaru nebo partu vysokoškoláků z "veteriny", která se proslavila svým buranským image v kapele Barel Rock. Z tohoto oboru byli ale nejznámější a pro rockové publikum nejpřijatelnější bluegrassoví Poutníci v čele s osobitým zpěvákem a textařem Robertem Křesťanem.

Klasický androš zastupovali alternativou a jazz rockem nasáklé Spříznění uší a parta z Dolních Kounic Adolf Morgenstern, soustředěná okolo Petra Kadlece.

Nejdůležitějšími brněnskými kluby (sály) byly Křenová (Valné Hromady, punk a hardcore, vedoucí Jiří Donné), Musilka a klub Šelepka (vedoucí M. Bernátek), jehož dramaturgie byla hlavně ve druhé pol. 80. let hodně progresivní.

Za asi nejaktivnější osobnost brněnského undergroundu můžeme považovat Petra Cibulku, člena Jazzové sekce, který prostřednictvím svého absolutně nezávislého labelu S.T.C.V. (samizdat, tapes, cassettes, video) dokázal zprostředkovat posluchačům nahrávky androšských, punkových a alternativních kapel, které by se jinak k mnoha lidem vůbec nedostaly. Za svoji činnost a hlavně svůj jasný občanský postoj byl tento nejznámější český "točič" také několikrát vězněn.

V Brně se také na konci 80. let objevila samizdatová hudební tiskovina nazvaná Šot, kterou vydával Luboš Vlach. Šot se zpočátku věnoval hlavně rockové alternativě s obzvláštním zaměřením na Nicka Cavea, později se přetransformoval na fanzin o převážně punkové a hlavně hardcoreové scéně a to jak zahraniční tak i tuzemské.

Brno se také zapsalo do české rockové historie jedním z asi nejznámějších zásahů tehdejší komunistické policie (VB) proti rockovým fanouškům, který se v 80. letech odehrál. V roce 1982 se uskutečnil první ročník festivalu v Žabčicích, ležících asi 30 km jižně od moravské metropole (hlavní organizátor Vladimír Šmerda), který proběhl normálně a v pohodě. Rok 1983, kdy se měl konat druhý ročník, byl z hlediska tolerance k rockové hudbě tím špatným - nastal pogrom na novou vlnu, a možná, že i pod vlivem různých partajních oběžníků a příkazů toto zapůsobilo i na mocenské policejní složky v Brně. Festival byl zakázán, snad několik hodin před jeho započetím. Jenomže to už se ve městě shlukovaly skupinky nic netušících mániček, které se chystaly na cestu do Žabčic.

Když se dozvěděly o zákazu, nezbylo jim nic jiného než se rozlézt po parcích (byl přece červen) a brněnských hostincích k družným rozhovorům. V hospodě "Na střelnici (střeláku)" se sešlo rockových fandů asi největší množství, a na tu se také složky „veřejné bezpečnosti“ zaměřily nejvíc - lid hudbymilovný zcela bezdůvodně ale velmi brutálně seřezaly (několik mladíků bylo pokousáno policejními psy) a odvezly na jeden z brněnských okrsků VB. Tam probíhaly perlustrace, výslechy a téměř na třicet lidí, aniž by vědělo proč, se dokonce octlo ve vazbě. A začal vykonstruovaný proces, který sice není tak známý jako ten s Plastiky, přesto svojí absurdností a zoufale upocenou snahou prostě nějaké "vlasaté živly" dostat za katr, je s ním srovnatelný. Čtyři rockoví fanoušci šli nakonec sedět natvrdo, ostatní dostali podmínky a z nich vycházející policejní "dobrozdání" do budoucna - tj. průsery v zaměstnání, ve škole a v osobním životě.