Všechno je relativní kromě smrti. Rumunský film, ověnčený mezinárodními cenami.
Hrají: D. Anaová, I. Fiscuteanu, M. Barladeanuová, A. Berzunteanuová a další. Režie Cristi Puiu.

V šedesátých letech se objevovaly filmové "nové vlny" po celé Evropě. Paradoxně a zázračně vznikla rumunská nová vlna až o čtyřicet let později, totiž po roce 2000. A to navíc v době, kdy k moci znovu nastoupila neokomunistická sociálně demokratická strana a prezidentem Státního fondu pro rozvoj rumunské kinematografie se nacházel skutečný diktátor, kontroverzní režisér, herec a politik Sergiu Nicolaescu. (Tento nesmírně talentovaný filmař byl podezírán ze spolupráce s bývalou politickou policií a za socialismu natočil řadu budovatelských a nacionalistických agitek.) Přelom tisíciletí byl pro rumunskou kinematografii vůbec černou dobou. Připomeňme, že v roce 1998 byl v Rumunsku natočen jediný film, o rok později dokonce žádný. Skeptici mluvili o zániku rumunské kinematografie. Ale už v roce 2000 vzniklo osm filmů, roku 2002 dvanáct a následující rok celých dvacet.

Prvním náznakem zázraku byl film Zboží a prachy (2001), který natočil výjimečně talentovaný režisér Cristi Puiu (1967). Loudavé a syrové roadmovie zobrazilo neblahý rozměr rumunské povahy, totiž rumunskou povrchnost, ale také exemplifikovalo řadu prvků „novo-vlnného“ filmu: nízký rozpočet, autentické a místy (dokonce) vulgární dialogy (vyumělkovaná a křečovitá řeč je starým neduhem rumunské kinematografie), námět inspirovaný bezprostřední rumunskou skutečností, malý kompars, komorní příběh. Nová vlna se v Rumunsku právě klubala na svět. (Mircea Dan Duta - ředitel Rumunského kulturního institutu v Praze).

V rámci ukázky Rumunské nové vlny uvede Česká televize tři filmy z tohoto období: Smrt pana Lazaresca režiséra Cristiho Puiu, 12:08 na východ od Bukurešti režiséra Cornelia Porumboia a Zlatou palmou v Cannes oceněný snímek 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny režiséra Cristiana Mungiu.

Prvním filmem je slavná Smrt pana Lazaresca. Jednoho večera se panu Lazarescovi, který žije sám, udělá trochu špatně. Nakonec se ocitne v sanitce na cestě do nemocnice, čímž začíná jeho tragikomická odysea. Jeho andělem strážným je sestra ze záchranné služby Sandia. Pana Lazaresca si přehazují lékaři jako horký brambor z jedné nemocnice do druhé. Sandia přemlouvá lékaře, aby jejího pacienta řádně prohlédli, opakuje diagnózu předchozích lékařů a jemu je stále hůř. Jeho cesta je obrazem Rumunska začátku druhého tisíciletí.

Napište nám