Dotknutí hvězd

Je jen málo architektů, kteří se tak výrazně zapsali do novodobých kulturních dějin Československa. Přední místo mezi nimi zaujímá slovinský architekt z Ljubljaně Josip Plečnik. Po návratu T. G. Masaryka v roce 1918 jako prezidenta nového Československa se vynořila otázka, jak proměnit Pražský hrad tak, aby odpovídal nejen reprezentativnímu bydlení hlavy demokratického státu, ale aby vyjadřoval svým architektonickým vzhledem i vztah k dávným tradicím naší země. Masaryk vyzval a pověřil rekonstrukcí slovinského architekta, tehdy poměrně mladého, ale podle doporučení renomovaných osobností talentovaného a pracovitého Josipa Plečnika. Měl v tu dobu za sebou už několik významných solitérních děl v Ljubljani a velkého úkolu přestavby Pražského hradu se chopil jako neopakovatelné životní výzvy. Přestavba byla vskutku impozantní a zahrnovala celý areál Hradu včetně zahrad, nádvoří a paláců, které byly tehdy neobývané. Samozřejmě, že první návrhy "Akropole", jak hradčanský komplex sám Plečnik nazýval, byly tvrdě napadány soudobými osobnostmi kultury jako "zavlékání cizáckých představ" či projev neúcty k tradicím. Jen neochvějná víra v Plečnikův talent a autorita T. G. Masaryka a jeho dcery Alice umožnily Plečnikovi jeho návrhy realizovat. Posměchy a závist pronásledovaly jeho dílo po celou dobu jeho práce. Dnes je Plečnikova rekonstrukce Hradu považována za úspěšný a nadčasový projekt, který v sobě zahrnuje nejen velkorysá řešení urbanistická, ale i skvělou ukázku pojetí interiérů a detailní práce řemeslné, na kterou osobně dohlížel a která je vizitkou práce našich uměleckých řemeslníků. Za své vize a odvahu si Josip Plečnik, jehož 150. výročí narození si dnes připomínáme, právem vysloužil přízvisko "architekt demokracie" – svědčí o tom i návraty k jeho odkazu po pádu nesvobodného režimu v roce 1989, v éře prezidenta Václava Havla.