Pokus a chyba Ivana Vyskočila
Ivan Vyskočil (*27. 4. 1929 – †28. 4. 2023) patřil k iniciátorům tzv. malých scén či jinak řečeno divadel malých forem. Z hlediska světové divadelní historie je jeho působení nejvýraznějším českým podílem na tzv. druhé divadelní reformě. Je autorem (spolu s Jiřím Suchým) prvních text–appealů (tento pojem vymyslel), ty pak od roku 1957 uváděli v pražské Redutě. Byl inspirátorem a vzorem tvůrců obecně známějších jmen (např. Václav Havel, Petr Lébl, Jaroslav Dušek). I. Vyskočil spoluzakládal Divadlo Na zábradlí, v letech 1958–1962 zde působil jako režisér činohry a umělecký vedoucí. Poté roku 1963 založil Nedivadlo a pod touto značkou vystupoval několik desetiletí s různými partnery. Od roku 1990 učil na DAMU na katedře Autorské tvorby a pedagogiky, kterou založil a kam přivedl své spolupracovníky z Lidové konzervatoře.
Jeho hry nesledují pevnou linii, nemají dramatický text, ten se mění představení od představení – reaguje na diváky a improvizuje. Ve své tvorbě hodně využíval svých znalostí z psychologie. Za podstatnější, než jednotlivé artefakty své divadelní činnosti, měl vždy výzkum podstaty tvorby a jejích možností. A stejně tak i objevování, zda a jak lze tvorbě učit. V roce 1992 natočila Věra Chytilová s Ivanem Vyskočilem pronikavý rozhovor o divadle, životě a hledání harmonie.