00:00:32Tohle jsou 2 cestovní pasy,

00:00:34jediné v Československu tohoto druhu.

00:00:37První je Hanzelkův, druhý je Zikmundův, formátu A4,

00:00:42a je v tom celkem 273 víz, razítek, a 125 podpisů.

00:00:51A rozdíl mezi těmi 2 pasy je v tom, že Hanzelkův je propálen cigaretou.

00:01:02Tak vás pěkně vítám v sedelské poustevně.

00:01:06Je to domov a azyl současně,

00:01:11když už jsme se nemohli s rodinou udržet v Praze,

00:01:16tak jsme si našli tenhle koutek 5 km od rakouské hranice,

00:01:22je tamhle za těmi kopečky.

00:01:25A tady jsme přežili ta nejtěžší léta,

00:01:30která máme zaplať Pánbůh za sebou.

00:01:33Ten osudový zlom, to byl 68. rok,

00:01:36kdy se nás režim, jak Jirku, tak mne, snažil prostě vygumovat,

00:01:41protože jsme se nelíbili. My jsme říkali své názory veřejně.

00:01:46Tehdy jsem byl postaven před existenční otázku, co dál.

00:01:51Odmítli mi vyplácet penzi, tak jsem začal rozprodávat,

00:01:56abych se nějak uživil,

00:01:58veškerou fotografickou a filmařskou výstroj,

00:02:01kterou jsme přivezli z cesty.

00:02:04Vlastně k Mirkovi mám nejdál, jak to vypadá,

00:02:08protože 5 km k Rakušákům, 150 do Prahy a k Mirkovi 400.

00:02:21To jsou jenom kilometry, ty nic neznamenají.

00:02:26Toto je moje dílna.

00:02:28Jako má třeba švec verpánek, tak já tady měl literaturu,

00:02:33když jsem si potřeboval při psaní něco ověřit,

00:02:37z botaniky, ze zoologie, ze sociologie, z jazykovědy...

00:02:41Měl jsem to pohromadě.

00:02:43sáhnul jsem, po paměti vím, kde která knížka je,

00:02:47a tady se cítím bezvadně, protože kniha je kniha.

00:02:52To bylo také to poslední,

00:02:54kdybych se chtěl něčeho zbavit, tak knih nikdy, nikdy.

00:02:59Pro mě teď už má hodina místo 60 minut sotva 15.

00:03:06Jsem pomalý, jak jsem nikdy nebyl.

00:03:11Moje žena byla velmi těžce nemocná, bohužel už mi odešla.

00:03:16Sloužím tak 4 až 5 hodin denně tělu, aby se mi hýbalo.

00:03:20Po všech těch zásazích...

00:03:23Jsem různě štupovaný a sešívaný, záplatovaný...

00:03:27Jsem rád, že tohle Mirka nepostihlo,

00:03:30že je to taková hříčka přírody,

00:03:33ale rozhodně ani nechci, ani nemám právo bědovat,

00:03:38prostě mi to život nadělil tak, jak to je. Je mi 74,

00:03:42co bych po těch 50 letech hříchů proti hříšnému tělu ještě chtěl?

00:03:48Tohle je celý náš svět, Hanzelkův a můj.

00:03:52První cesta byla Afrika, Latinská Amerika,

00:03:56druhá červenou linkou tady od Asie až po severní polární kruh,

00:04:02pak jsem si tak trochu odskočil do Kanady až do Vancouveru,

00:04:07a nakonec byla cesta už bohužel bez Jiřího Hanzelky,

00:04:12v 92. a znovu v 94. Austrálie a Nový Zéland.

00:04:18Tady mám výčet všech zemí, dohromady jich bylo 104,

00:04:22ale poslední, stá země, byla Slovenská republika.

00:04:27Můj táta byl vynikající řidič, mechanik,

00:04:31závodil 5 let za Tatru.

00:04:33Úplně rozhodující v té první fázi jednání byla návštěva v Tatře.

00:04:39A když nám ředitel Svoboda řekl, že už jsme v tom měsíci sedmí.

00:04:44"Vaši předchůdci by se spokojili i s ojetou hadimrškou

00:04:49a vy chcete nový vůz Tatra 87, to je "ministerský auťák."

00:04:53My jsme měli to štěstí,

00:04:56že jsme podchytili výsledky 9letých příprav ve velkém fasciklu,

00:05:01který jsme vzali s sebou.

00:05:03Byly v tom překreslené mapky celého světa.

00:05:07To byla velmi svízelná práce po knihovnách,

00:05:10v technické, v univerzitní apod.

00:05:13Byly tady klimatické rozbory srážek a teplot z celého světa,

00:05:18byly tady hospodářské přehledy,

00:05:21ekonomické rozbory všech zemí, kterými jsme měli projíždět.

00:05:26Ten materiál byl rozhodující.

00:05:29Už jsme nebyli pánové, už jsme byli chlapci,

00:05:33napřáhl ruku a říká: Tak chlapci, plácneme si.

00:05:37Ale pamatujte si,

00:05:39když se sami probijete džunglí československých úřadů,

00:05:44tak už vás žádná džungle ve světě neohrozí.

00:05:54Nám záleželo hlavně na tom, abychom byli nezávislí,

00:05:59abychom si na sebe vydělali. Tatře jsme slíbili,

00:06:03že se budeme snažit nejen svět seznamovat s těmi vozy,

00:06:07ale hledat možnosti zastoupení,

00:06:10exportu konkrétních vozů do konkrétních zemí.

00:06:14A že chceme psát, budeme natáčet filmy, možná vyjde někdy i knížka,

00:06:20takže chceme z vlastních honorářů na cestě,

00:06:23a to bylo myslím to rozhodující,

00:06:26protože tehdy slovo "sponzor" ještě nikdo neznal.

00:06:30O komfortu nebylo řeči, měli jsme určitý rozpočet,

00:06:35tak jsme vezli nejnutnější věci, náhradní díly, 2 psací stroje,

00:06:40neměli jsme ani stan, jen moskytiéru.

00:06:43Spali jsme kdekoliv. V příkopu, v savaně, v buši,

00:06:47a jedli jsme vždycky to, co dal ten který kraj.

00:06:51V poušti jsme se myli pískem, protože voda žádná nebyla,

00:06:56tak jsme vždycky nabrali hrst písku, opláchli pot a bylo hotovo.

00:07:01Největší obchod, který jsme uzavřeli v britské východní Africe

00:07:06byla dodávka 6 000 osmiválcových Tater za cenu Cadillaců,

00:07:1127 milionů dolarů, a z toho sešlo, protože tím, že proběhl únor,

00:07:17vyhodili z Kova toho nejlepšího odborníka,

00:07:22přišli tam nováčci v modrých košilích,

00:07:25kteří hned odešli na školení, a bylo po obchodech.

00:07:31Nás zastihla situace ve střední Americe,

00:07:35kdy vypukla korejská válka, 1950, to byl další škrt přes naše plány.

00:07:40Nedostali jsme víza do USA,

00:07:43tak jsme se museli vrátit zpátky do Československa v roce 1950

00:07:48a přesně o 12 let později, 1959,

00:07:51jsme vyrazili na tu druhou polovinu, ovšem už jiným směrem.

00:07:56Jeli jsme dvěma vozy v sestavě 4 lidí,

00:08:00navíc jsme to celé dělali pod záštitou Akademie věd,

00:08:05takže ten pel takového toho dobrodružna, ten vymizel.

00:08:113 a půl roku na první cestě a 5 a půl na druhé,

00:08:15dohromady 9 let na kolech a ve spacanech.

00:08:19Ty naše knihy vyšly celkem ve 128 vydáních v 11 jazycích,

00:08:25některé jsou takové dost exotické,

00:08:28např. vydání Afriky snů a skutečnosti v těsnopisu,

00:08:33potom je tady např. Braillovým písmem, slepeckým,

00:08:38a jinak tady máme vydání v Čínštině, Japonštině, Estonštině,

00:08:46dohromady 11.

00:08:49V 69. roce rozhodující činitelé anonymně pohřbili

00:08:56dalších našich 10 až 12 svazků cestopisů,

00:09:01které měly být vydány a už na ně nedošlo.

00:09:04Toto je kniha, která vyšla 25 let od okamžiku, kdy jsme ji dopsali.

00:09:10To je Ráj bez andělů, Ceylon, s fotografiemi,

00:09:14a bylo to takové smutné rozloučení s naší spisovatelskou činností,

00:09:22protože další knihy už napsány nebudou,

00:09:26ať šlo o Indonésii, o Japonsko nebo o někdejší Sovětský svaz.

00:09:32Všechno se změnilo.

00:09:34Země, kterými jsme projížděli, naši čtenáři, lidé vůbec na světě,

00:09:39protože se stala spousta věcí, které je ovlivnily.

00:09:44Prostředí tržního hospodářství vysává z lidí mnoho času a sil

00:09:49než aby si sedli k tlustému cestopisu.

00:09:52A my s Mirkem už jsme také jiní.

00:09:55Tady jsme v archivu,

00:09:58kde je uloženo kolem 100 000 negativů a diapozitivů.

00:10:02A pak tady je spousta pořadačů s kontakty,

00:10:06neboli s printy jednotlivých fotek, jak jsme je měli uspořádané,

00:10:11a to je bohužel materiál, který zůstane už na věky nevyužitý.

00:10:16Tady je celé Japonsko, celá Indonésie,

00:10:19a toto je všechno někdejší Sovětský svaz, až sem.

00:10:24To jsou tisíce fotografií, které už nikdo v knihách neuvidí.

00:10:2913 let jsem byl bez práce a bez koruny příjmů.

00:10:33A pak se našel statečný člověk,

00:10:35mistr Jindřich Pavliš v Seminářské zahradě, který mi dal práci.

00:10:41Napřed dočasnou a nakonec jsem směl pracovat jako dělník v sadech

00:10:46a řezat stromy.

00:10:57Myslím, že jsme se oba svým způsobem,

00:11:01i Mirek i já, jsme se na svých dětech tou absencí podepsali.

00:11:06V mém případě to bylo ještě znásobené tím,

00:11:10že moje žena byla sólistkou opery Národního divadla,

00:11:14čili měla svoje pravidelné pracoviště v Praze,

00:11:18syn vyrůstal v péči jejích rodičů, prostě ta rodina se tím rozpadla.

00:11:25Takže...

00:11:27Jak říkám, každá mince má rub a líc, tak toto byl rub.

00:11:33Kdyby mi bylo znovu 26 let a věděl to, co vím dneska,

00:11:38tak si myslím, že bych teprve s Mirkem udělal pořádnou práci,

00:11:44jenomže to je historie, která se opakuje,

00:11:49co jsou lidé na světě,

00:11:52že když je mladý, nemá moc zkušeností,

00:11:56a když je starý, má sice zkušenost, ale nemá sílu.

00:12:02Já se teď těším na drobné události ze dne na den.

00:12:07Já jsem dospěl k názoru, že umění žít je v tom,

00:12:11že člověk se má radovat z drobností.

00:12:15Co si myslíte, že je v životě nejdůležitější?

00:12:19Žít s dobrým svědomím, myslím.

00:12:22To otvírá dveře k tomu dalšímu, co je krásné v životě,

00:12:27ale tohle je, myslím, podstata.

00:12:362 roky jsem prakticky nebral na vědomí, že ty varhany tady jsou,

00:12:42takže podle toho to bude vypadat.

00:12:46HRAJE.

00:13:41Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.