Režisér Martin Frič skvěle imituje Jaroslava Vojtu a vypráví historky nejen o natáčení jeho slavného filmu Jánošík
00:00:01 Od premiéry Hej rupu uplynulo už 30 let
00:00:06 a od té doby Martin Frič natočil už hezkou řádku filmů.
00:00:11 Onehdy to někdo spočítal na 80,
00:00:14 ale to určitě zapomněl na televizní filmy.
00:00:18 Ten 81. jsme viděli onehdy v kině, to byla Hvězda zvaná pelyněk.
00:00:24 A nyní už pracuje na dalším snímku.
00:00:27 Podle knihy Eduarda Basse bude natáčet Lidé z maringotek.
00:00:33 To znamená, že Martin Frič má hodně práce
00:00:37 a když mezi nás dnes přišel do ateliéru na besedu o tom,
00:00:44 jak to vypadalo ve 30. letech v naší kinematografii,
00:00:48 i aby nám pověděl něco o své práci, tak za to musím moc poděkovat,
00:00:54 protože se skutečně uvolnil z práce.
00:00:57 To je rychlé vítání, a protože jsme skončili u Hej rupu,
00:01:02 chtěl bych se zeptat, Hej rup byl váš první film,
00:01:06 který jste natočil s Voskovcem a Werichem,
00:01:09 tak jestli byste nám řekl něco o té spolupráci,
00:01:13 a jak k tomu došlo, že jste začal točit s dvojicí V+W.
00:01:18 To bylo tak. Werich se nějak dozvěděl, že jsem rybář.
00:01:23 -Vy také chytáte?
-Bohužel neumím.
00:01:26 A dostal jsem najednou od Wericha pozvání, abych si přišel zachytat.
00:01:32 On měl najatý Kriňov na Zbraslavi, ten rybníček,
00:01:36 tak jsem to pochopitelně s radostí přijal,
00:01:40 chytáme, chytáme, a najednou se tam objevil Voskovec.
00:01:44 Sednul si k nám a já jsem tušil, že se něco děje, ale nevěděl, co.
00:01:50 A najednou mi Voskovec říká:
00:01:52 Poslyšte, nechtěl byste s námi udělat film?
00:01:56 A já jsem řekl: Moc rád.
00:01:58 A tak jsme se sešli na spolupráci v Hej rupu.
00:02:03 Psal to s námi i Wasserman.
00:02:05 Ale jako scénárista je uveden Forman, nebo Formen.
00:02:09 To jsme tehdy udělali takovou mstu kritikům,
00:02:15 protože tehdy kritikové psali buď za 100 korun nebo za 300,
00:02:21 -To jsem dražší.
-No teď se píší poctivé kritiky.
00:02:27 A tak jsme si řekli, že kritikům také něco provedeme,
00:02:32 tak jsme si vymysleli, protože jsme byli 4,
00:02:35 Voskovec, Werich, já a Wasserman, tak jsme dali do novin zprávu,
00:02:41 že anglický spisovatel Formen, čili to je 4 muži,
00:02:45 píše pro Voskovce a Wericha původní scénář na veselohru.
00:02:51 Film potom vyšel, měl úspěch,
00:02:53 a pak se objevilo v kritikách výrazně napsáno,
00:02:58 že je vidět, když scénář napíše světový autor, je to světový film.
00:03:05 A ten Formen, to byli ti 4 muži.
00:03:08 Nakonec světový film to skutečně byl a myslím,
00:03:13 že V+W byli spokojeni se spoluprací s vámi.
00:03:17 To začalo moc hezky tím, že jsme psali asi týden,
00:03:21 a pak Voskovec, který byl strašně upřímný člověk,
00:03:26 se na nás dívá a říká: Tak já vám něco řeknu,
00:03:30 my jsme si o vás původně mysleli, že jste troubové,
00:03:34 a teď jsme přišli, že nejste, tak si budeme tykat.
00:03:39 A pak přišel film Svět patří nám.
00:03:42 Slyšel jsem jednu pěknou historku o tom,
00:03:46 jak jste s natočeným filmem přijel do Brna,
00:03:50 kde právě myslím hostovali Voskovec a Werich.
00:03:54 Mohl byste nám povědět něco o tom výletu?
00:03:57 To bylo velmi dojemné a hezké. Smím si zapálit?
00:04:01 Jen si zapalte, já jsem nekuřák, bojuji proti kuřákům.
00:04:06 Abych tu nedělal nějaké nepřístojnosti...
00:04:10 Mně se líp mluví, když si mohu zapálit.
00:04:14 Tak jsme jeli do Brna, jel se mnou střihač Kohout a moje žena,
00:04:19 a když jsme přijeli do Otrokovic,
00:04:22 tak tam stál vůz Werichův a jeho šofér, jmenoval se Arturek,
00:04:28 a ten mi hlásil: Račte vystoupit z vozu a přestoupit do mého.
00:04:33 Ptal jsem se proč a kam dám svůj vůz.
00:04:36 Ten prý se dá na četnickou stanici.
00:04:39 Tak jsem se posadil,
00:04:41 on měl tenkrát Werich fordku, a ptal jsem se: Arturku, co je?
00:04:46 A on že mi nesmí nic říct. Tak jedeme, najednou zastavil,
00:04:51 ptám se, proč stojíme, a on zase, že nesmí nic říct.
00:04:55 Létala tam nějaká letadla,
00:04:58 pak se podíval na hodinky a jeli jsme.
00:05:01 A přijeli jsme k té velké brněnské silnici,
00:05:04 kde je takový velký dub.
00:05:07 Najednou se dívám a přes tu silnici je takový velký plátěný nápis
00:05:12 a tam je napsáno: Vítej nám, ó, tvůrče Jánošíka.
00:05:17 Vtom se z lesa vyhrnuli zbojníci, celé Osvobozené divadlo,
00:05:22 které tam hostovalo, se převléklo do kostýmů a krojů,
00:05:28 Werich byl za bosňáka, měl nahá kolena,
00:05:31 Ježek byl za dráteníka, měl pastičky, a neviděl nás,
00:05:36 pořád se ptal: Kde jsou? A hledal nás.
00:05:39 Zdenička Werichová byla v piešťanském kroji
00:05:43 a paní Voskovcová byla v kyjovském kroji,
00:05:46 a přinesly chleba a sůl, slivovici.
00:05:50 Paní Voskovcová neuměla česky, tak se naučila jedinou větu:
00:05:55 -Slofan fšude bratry má.
-Ona byla Francouzka.
00:05:58 Ano. Na to se snesla letadla a začaly na nás padat kytky,
00:06:03 a já jsem se rozbrečel. To bylo dojemné.
00:06:06 Myslím, že tohle dnes schází, abychom mohli pracovat vesele.
00:06:11 My jsme vždycky měli nějakou legraci,
00:06:15 -a pak ta práce ani nebyla cítit.
-S Hugo Haasem jste také točil.
00:06:20 -S ním byla také legrace, že?
-Ono to bez legrace nejde.
00:06:25 Když jsme u té legrace, já vím, že s Haasem jste leccos prožili.
00:06:31 Slyšel jsem historku, jak jste šli po Václaváku
00:06:35 a proti vám šel pán se psem. Jak to, prosím vás, bylo dál?
00:06:41 To prý umíte vyprávět jen vy.
00:06:44 To jsme natáčeli zrovna Dobrodince chudých psů s Haasem.
00:06:49 A šli jsme na Václaváku a najednou nás zastaví pán,
00:06:53 prý Haase znal, a ptal se:
00:06:55 Nepotřeboval byste psa, který mluví?
00:06:59 Haas se tak na něj podíval a říká: Pes, který mluví?
00:07:03 -Ano, tady moje doga.
-Ta mluví? -Ano, ta mluví.
00:07:09 Prý: Řekni něco. A doga najednou řekla: Já mám hlad.
00:07:15 Hugo Haas zblednul a odešli jsme, ten pes doopravdy mluvil,
00:07:20 ale nemohli jsme to použít, protože by každý myslel,
00:07:24 že je to nadabované.
00:07:26 A když jsme u toho psa, nesmíme zapomenout na kočku, protože vím,
00:07:32 že máte historku s kočkou, ale ta platí o Vojtovi.
00:07:36 Co jste si na mě všechno vymyslel?
00:07:39 O Vojtovi se říká, že se o něm anekdoty vymýšlejí.
00:07:43 Oni se vymýšlejí, ale některé jsou skutečné.
00:07:47 My jsme sousedi,
00:07:49 on bydlí v Modřanech, já v Hodkovičkách.
00:07:53 Za války jsme se sešli u autobusu a Vojta mi najednou povídá:
00:07:58 Nechtěl bys kocoura? A já říkám: Co bych s ním dělal?
00:08:02 Siamský, ohromný kocour, jmenuje se Fricek.
00:08:06 Když přijdu domů, on je roztomilý, já zaklepu na kastrol,
00:08:11 a on mi sem skočí... Já ti ho dám, já ti ho prodám.
00:08:16 On je vzácný, to je siamský. A já povídám: A proč ho prodáváš?
00:08:21 A on na to: On je ti svině, víš?
00:08:24 On žere králíky sousedům a pověsí je vždycky na plot.
00:08:28 Lidi už chtějí, abych se vystěhoval. Já ti ho prodám.
00:08:33 A já říkám: Ale Jardo, toho kocoura jsem ti dal já.
00:08:37 A on: Jé, to jsem zapomněl, to promiň, a já ti ho prodávám,
00:08:42 to jsem trouba. Nezlob se. To bylo s kocourem.
00:08:46 Já mám ještě jednu takovou příhodu, na kterou se chci zeptat.
00:08:52 Hugo Haas hrál také u vás v Posledním muži
00:08:56 a jeho partnerkou byla Zdeňka Baldová.
00:08:59 To byla myslím první role, kterou u vás dělala.
00:09:03 Vypráví se také jedna historka...
00:09:06 Baldovou jsem si vzal na tu roli, která jí seděla,
00:09:10 ale byl jsem varován.
00:09:12 Všichni mi říkali: Dejte si pozor, ta hrozně breptá.
00:09:17 S tou budete mít strašnou práci. Já jsem říkal, co se může stát,
00:09:22 mohu dělit, zkrátit dialog... Tak jsem se připravil na nejhorší.
00:09:28 A dělali jsme první záběr a tam měla Baldová říct:
00:09:32 To je tu ticho, když tu tatínek není.
00:09:35 Tak byla klapka, klap 56. A Baldová řekla:
00:09:39 To je ticho tu bum bác... Tak "stop" a ještě jednou.
00:09:43 Baldová, že ano. Tak znovu klap a Baldová: To ti tu... Dost.
00:09:48 Tak jsem začal honem vymýšlet a říkám: Paní Baldová,
00:09:52 co kdybyste řekla, když tu není tatínek, tak je tu ticho.
00:09:57 Ona: To je výborné, ano. To já řeknu hned.
00:10:01 Tak klapka... To je to ti... Bác.
00:10:05 Prostě jsem to z ní nedostal a ta věta ve filmu nikdy nebyla.
00:10:10 Pak už mi nebreptla, ale ta věta ve filmu nikdy nebyla.
00:10:15 -Ta se nemohla dát dohromady.
-Ne.
00:10:18 Teď si musím dát pozor, abych to tak nedělal.
00:10:22 To spíš já, vy jste zkušený, já jsem tady novicka v televizi.
00:10:27 -Já zase jezdím na kole.
-Jo?
00:10:30 Jako vy rybaříte, já jezdím na kole.
00:10:33 Až pojedete na Zbraslav, já se na vás budu dívat triedrem.
00:10:38 Já jsem chtěl ještě k jedné věci. Vyprávěl jste o té cestě do Brna,
00:10:44 jak vás vítali, na transparentu stálo psáno:
00:10:48 -Vítej, tvůrče Jánošíka.
-Ó! -Ano.
00:10:51 K tomu Jánošíkovi, to byl slavný film, na který se dodnes vzpomíná,
00:10:58 tak jak to všechno začalo s Jánošíkem?
00:11:02 To byl opravdu můj nejtěžší film, co jsem dělal.
00:11:06 Za prvé to byl první český velkofilm, a měl takovou historii.
00:11:11 Původně ho měl dělat Plicka, také měl hotový scénář,
00:11:15 a pak si to nějak podnikatelé rozmysleli,
00:11:19 že Plicka dělá takové "Zem zpieva" a dělá to dlouho,
00:11:23 tehdy se muselo dělat rychle. Pak to měl dělat Cikán,
00:11:28 ale z neznámých důvodů z toho sešlo a došlo na mě.
00:11:32 Tak já jsem pak psal nový scénář.
00:11:35 Jánošík není natočen podle Plickova scénáře.
00:11:40 Tenhle scénář jsme psal já s Hašlerem a s Mahenem,
00:11:45 a Plicka byl uměleckým poradcem u mého Jánošíka
00:11:49 a Hašler vedl produkci. Byl prvním produkčním šéfem.
00:11:54 Když jsme měli hotový scénář, tak se stala neuvěřitelná věc,
00:11:59 že jsme neměli hlavního představitele.
00:12:02 Tak jsme se obrátili na Plicku, který dělal uměleckého poradce,
00:12:07 a ten říkal, že kdysi v Martině viděl nějakého dlouhého člověka,
00:12:13 který hrál Jánošíka a že byl moc pěkný. Tak jsme ho sehnali,
00:12:19 byl to nějaký Palo Bělík, který byl četnický poručík,
00:12:23 a přijel za námi se ukázat do Lubochni.
00:12:27 Opravdu měřil skoro 2 metry, vždyť ho znáte...
00:12:31 -Chlap jako hora.
-Chlap jako hora.
00:12:34 Tak jsme vyšli za hotel a požádal jsem ho,
00:12:37 aby si svlékl košili, měl báječné tělo.
00:12:40 Pak jsem chtěl, aby se proběhl, a viděl jsem,
00:12:44 že úžasně běží, jako srnka. Uměl hrát na fujaru, uměl cifrovat.
00:12:50 Tak jsem si sedl a honem začal předělávat scénář,
00:12:54 protože jsem viděl, že je to neherec,
00:12:57 tak jsem škrtal dialogy a stavěl jsem všechno na to, co uměl.
00:13:02 Na házení valašky a tak. Když jsme objevili Bělíka,
00:13:07 tak jsme neměli představitele malého Filípka.
00:13:11 Tak jsme chodili s Hašlerem po Těrchovej a vtom vidím chlapce,
00:13:16 který tam kopal brambory. Byl takový pihovatý, malý,
00:13:20 Říkám: Karle, to by byl pěkný Janíčko.
00:13:24 Hašler šel k němu a říká... On myslel, že mluví slovensky,
00:13:29 ale kdyby mluvil česky, tak mu rozuměli.
00:13:32 -Chcel bys hrát vo filmu?
-Prečo nie? Tak jsme ho vzali.
00:13:37 Ten chlapec neznal jednopatrový dům, vůbec nic,
00:13:41 přivezli jsme ho do Prahy na Václavské náměstí autem,
00:13:45 teď on viděl světla a říkal: Joj, to je světel a aut!
00:13:50 Prostě ten chlapec nikdy neviděl výtah, telefon, to neznal,
00:13:55 ale nejvíc se mu líbila koupelna u Hašlera.
00:13:58 Hned se mu tam nastěhoval. Hašler říkal: Já se nemůžu koupat,
00:14:03 ten kluk se mi tam pořád válí. A on byl úžasně inteligentní.
00:14:08 Měl vrozenou inteligenci. Hned se naučil jíst příborem,
00:14:13 naučil se psát na stroji, úžasně rychle vnímal.
00:14:17 Než jsme film dokončili, tak jsme se ho ptali, co by chtěl,
00:14:22 tak chtěl, ať mu koupíme kolo a krokvici,
00:14:25 protože táta byl tesař. Pak si koupil teploměr,
00:14:29 2 kartáčky na zuby a na tom kole přijel do Těrchové.
00:14:34 Teploměr dal na chalupu a tam k němu chodili ptát,
00:14:38 kolik je stupňů, a on jim říkal tolik...
00:14:42 Za čas přijel do Prahy a říkal: Já tam nemůžu žít, nechte mě tady.
00:14:48 Tak jsme ho nechali u Hašlera, Hašlerův šofér Karlíček se ho ujal,
00:14:54 a nechali jsme ho vyučit zlatníkem.
00:14:57 A jednou za války ke mně přišel takový dlouhý mladík,
00:15:02 já ho nepoznal, on to byl Janíčko, který udělal zkoušku.
00:15:06 A udělal mi na památku cigártašku jako první mistrovskou práci.
00:15:12 A tu nosím, to je ona.
00:15:15 -Má dokonce jánošíkovské motivy.
-Ano, jánošíkovské motivy.
00:15:22 Jinak jsme film dodělávali velmi těžce, protože už nebyly peníze.
00:15:31 My jsme začali historkami spíš lehkovážnými
00:15:36 a teď jsme trochu přešli do vážného.
00:15:39 Můžete nám ještě povědět...
00:15:41 Možná máte ještě zážitek z natáčení Jánošíka takový ten,
00:15:46 na který se vzpomíná po 20 letech, nějakou legraci.
00:15:51 Mám legraci. Ona to legrace nebyla, ale nakonec byla.
00:15:56 -Když se to pak vypráví.
-Ano.
00:15:58 Prostě mi scházel natočit s Bělíkem jeden detail do scén,
00:16:03 které jsme dělali v Levoči,
00:16:05 a tam mi scházel půldetail na koni Bělíka,
00:16:09 který má jet a zbojníci na něj křičí: Kde se sejdeme?
00:16:14 A on má zavolat: Na jarmarku v Levoči, a má odklusat.
00:16:19 A teď nám podnikatel řekl, že nejsou peníze.
00:16:24 My jsme měli jen 100 korun a já potřeboval koně, sedlo, uzdu,
00:16:29 tak jsme si půjčili sedlo, uzdu, a na koně už jsme neměli.
00:16:34 A natočit jsem to musel. Tak mladý Hašler si vzal sedlo na záda,
00:16:39 starý Hašler si vzal uzdu do ruky a do huby,
00:16:43 Bělík si vylezl na Gínu Hašlera, který dělal neposedného koně,
00:16:48 a Bělík zamával a říkal: Na jarmarku v Levoči!
00:16:52 A Gína se rozběhl, zakopnul, porazil Hašlera,
00:16:56 Bělík také sletěl a tím to skončilo.
00:16:59 -Ale ta scéna ve filmu je.
-Tak ji můžeme vidět!
00:17:03 A tam jede Bělík na Gínovi Hašlerovi, ne na koni.
00:17:07 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
