00:00:05 PÍSEŇ

00:00:07 Láska se nevyhne králi,

00:00:10 král nekrál, jí je to fuk,

00:00:13 do srdce vnikne a pálí

00:00:17 s krutostí pekelnejch muk.

00:00:21 Ať se král kaje či postí,

00:00:24 ať klopí před ženou zrak,

00:00:28 dokud je z masa a kostí,

00:00:31 tak ženě podlehne pak.

00:00:43 Já myslím, že jednou z takových pohnutek,

00:00:47 že jsem se vydal na tu hereckou dráhu,

00:00:50 byli i moji rodiče, protože byli vášniví ochotníci.

00:00:56 Ale je pravda, že jsem jako dítě divadlo nenáviděl,

00:01:00 protože já jsem asi ve třech nebo ve čtyřech letech byl svědkem,

00:01:05 kterak moje maminka jako Maryša otrávila Vávru,

00:01:09 a protože jsem ještě dost dobře nerozlišoval

00:01:12 dění divadelní od skutečnosti,

00:01:17 tak jsem tím byl nesmírně zdrcen a pohoršen.

00:01:22 A hned nato jsem byl svědkem toho,

00:01:25 jak Lomikar dal popravit mého tatínka jako Kozinu,

00:01:29 to mě samozřejmě zase dožralo a vyvedlo z míry.

00:01:32 A takhle to šlo furt.

00:01:34 -Dobrý den.
-Dobrý den.

00:01:36 Jak to, že tu není ani noha, v té naší důchodcovské jizbě?

00:01:40 Stávkujou.

00:01:42 -Dobrý den.
-Dobrý den, ahoj.

00:01:47 Já si dám jako obvykle jednu výčepní lihovinu a jednu brynzu.

00:01:52 -Nevedem, pane Brodský.
-Nevedem, jako obvykle.

00:01:57 -Tak si dám jeden chleba.
-Jeden chlebíček...

00:02:03 -A ještě jednu bagetku.
-Bagetku...

00:02:13 Sem k paní Marušce chodíme s Hugem nakupovat.

00:02:18 Ona ví, že vždycky budu chtít výčepní lihovinu a brynzu,

00:02:23 a já vím, že ona tyhle dva výrobky nikdy nevede.

00:02:26 Takhle vznikl takový pokus o nepodařený humor,

00:02:30 a teď se z toho stal takový rituál,

00:02:33 který se bojíme porušit, abychom si neodváli štěstí.

00:02:38 Hop! Hodnej Hugo...

00:02:45 S tatínkem jsem měl zase jinou zkušenost,

00:02:48 ten byl zvlášť zamilovanej do mýho herectví,

00:02:51 protože on chtěl být hercem, ale nikdy se mu to nevyplnilo.

00:02:54 On mě náruživě sledoval,

00:02:57 takže vznikalo i mnoho komických situací.

00:03:00 Když třeba vycházel z kina, kde já jsem hrál,

00:03:03 tak se schválně vetřel mezi lidi, kteří z toho kina vycházeli,

00:03:07 a chtěl slyšet nějaká pochvalná slova o mém herectví.

00:03:10 Když se jich nedočkal,

00:03:12 tak si stoupl před ty fotky v té vitrínce

00:03:15 a obtěžoval tam neznámý lidi.

00:03:17 On těm neznámým lidem, kteří koukali na ty fotky

00:03:20 a rekapitulovali si ten filmový děj, říkal:

00:03:23 A co ten Brodský? Špatný, že jo? Velmi špatný!

00:03:27 Proč? Nám se docela líbil.

00:03:30 A on řekl: Jo? Tak to je můj kluk. A šel pryč.

00:03:38 My žijeme s Hugem vlastně velice často sami dva.

00:03:45 On je to vlastně takovej velice báječnej a parťáckej partner.

00:03:52 Někdy se mi nabízí srovnání s těmi životními partnerkami,

00:03:57 které se v mém životě vyskytly.

00:04:03 A můžu říct, že kdykoli přijdu domů,

00:04:07 tak Hugo mě vítá vždycky s daleko větší vehemencí,

00:04:12 než jsem byl vítáván v kruhu rodinném.

00:04:18 Tím si nechci stěžovat ani nějak dávat najevo,

00:04:25 že jsem byl nespokojenej ve svých manželských vztazích,

00:04:29 ale přece jenom ten Hugo, když se vrátím,

00:04:32 vrtí vždycky ocáskem,

00:04:36 což jaksi mé partnerky vždycky nedokázaly.

00:04:48 Číčo...

00:04:51 Bolí vás to?

00:05:00 Pojďte...

00:05:07 -Posaďte se.
-Děkuji.

00:05:20 -Není horká?
-Ne.

00:05:26 -Bolí?
-Ne.

00:05:30 Vy jste ta nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy viděl,

00:05:33 aspoň se mi to zdá.

00:05:38 Já už jsem vás kdysi viděl, Diano,

00:05:40 jenže to už je strašně dávno, to jsem šel ještě do kopce.

00:05:44 Víte, když je člověk mladý,

00:05:47 tak jako kdyby stoupal na vysoké pohoří.

00:05:50 Jde a jde... Jde pořád do kopce,

00:05:53 ale to nevadí, protože kolem uší mu sviští vítr

00:05:57 a nad ním je modré nebe, úžasně modré.

00:06:00 Tak modré, až srdce bolí.

00:06:03 A když si na ně chce sáhnout, tak mu ucukne.

00:06:06 A tenkrát, když jsem šel ještě nahoru,

00:06:10 tenkrát jsem vás viděl.

00:06:12 Ano, velice často, já vlastně nevím,

00:06:14 jak je možné, že jsem vás hned nepoznal.

00:06:17 -Vždyť vy jdete pořád do kopce.
-Jen když jsem s vámi.

00:06:21 Nebo s dětmi. Proto je asi tak rád učím.

00:06:27 Já na téhle chalupě velice rád pracuju,

00:06:31 i na předešlé chalupě jsem velice rád pracoval,

00:06:35 ale vždycky ta práce byla inspirovaná očekáváním něčeho,

00:06:40 že se to někomu bude líbit, že tím někomu udělám radost.

00:06:45 Proto jsem si tady pořídil třeba rybičky,

00:06:48 protože když čtyřletej capart

00:06:52 chytne poprvé v životě kapra nebo pstruha,

00:06:56 tak to, co se odrazí v jeho očích, to je něco nádhernýho.

00:07:01 To nadšení je obrovský.

00:07:06 Zrovna tak jsem udělal takovou chatrč,

00:07:09 protože jsem si vždycky říkal,

00:07:12 že musím té Terezce udělat nějakou boudičku, dokud je malá.

00:07:16 Děti mají rády adekvátní prostor ke své velikosti,

00:07:20 to znamená malinký prostůrek, ve kterém se cítí bezpečně.

00:07:24 To se mi podařilo až teď, když je Terezce třiadvacet,

00:07:28 ale zaplaťpánbůh za to, protože zase ty děti mých dětí

00:07:33 se tady v tom prostoru můžou vyřádit podle svý libosti.

00:07:39 Je fakt, že člověk dělá často někomu radost,

00:07:44 a zamýšlí se nad tím,

00:07:47 jestli tu radost dělá pro něj nebo pro sebe.

00:07:51 Já se fakticky podezřívám,

00:07:54 že jsem natolik egocentrickej a sobeckej,

00:07:57 že když někomu udělám radost, tak ji vlastně dělám pro sebe,

00:08:02 protože má-li někdo radost, tak já mám z toho taky radost,

00:08:07 často větší než ten, komu dělám radost.

00:08:11 Je to asi hrozně egocentrický, ale lidi mě pokládají za hodnýho,

00:08:16 protože já tak strašně rád dělám radost,

00:08:19 a tak často dělám radost proto, abych sobě udělal radost,

00:08:23 že vypadám jako hodnej člověk.

00:08:25 Já si ovšem myslím, že to souvisí i s tím herectvím.

00:08:30 Existuje-li nějaké uspokojení z téhle profese,

00:08:35 tak existuje jenom v tom případě,

00:08:40 když jsme schopni vnímat,

00:08:44 že jsme třeba jen jednomu jedinýmu divákovi v hledišti udělali radost.

00:08:52 Buď tím, že jsem ho rozesmáli nebo naopak dojali,

00:08:57 že jsme ho rozplakali, někdy snad i trošku poučili

00:09:01 a rozšířili obzory jeho vědění,

00:09:05 ale v každým případě to vědomí,

00:09:09 že ten divák je spokojený,

00:09:12 v nás teprve vzbuzuje pocit takového sporého,

00:09:17 ale přece jenom uspokojení.

00:09:21 Tak co si dáš dneska na dobrou noc? Kterou si dneska dáš?

00:09:25 -Třeba desítku.
-Ale pozpátku, jo?

00:09:30 Abys to měl ztížený.

00:09:35 Nádraží Strašnice, Petrovická, Průběžná,

00:09:39 Strašnická škola, Vinice,

00:09:43 Krematorium, Vinohradské hřbitovy, Vinohradská nemocnice,

00:09:47 Židovské hřbitovy, Olšanské hřbitovy...

00:09:50 To není moc dobrá trať.

00:09:53 ...Flóra, Orlická, Náměstí Jiřího z Poděbrad.

00:09:59 To jo, to je něco jinýho.

00:10:02 Na Jiřáku jsou tři skvělý restaurace.

00:10:05 Vinohradská tržnice, Italská, Muzeum,

00:10:07 Smetanovo divadlo, tam staví pouze při jízdě zpět,

00:10:10 Hlavní nádraží.

00:10:12 Člověče, jak je ta Vinohradská třída dlouhá, co?

00:10:17 Vždyť my jsme vlastně celou tu dobu jeli jenom po Vinohradský.

00:10:22 A kolik jmen už měla, chudinka.

00:10:28 Jako by se pořád znovu vdávala.

00:10:31 Vinohradská, dříve Stalinova, dříve Schwerinova, dříve Fochova...

00:10:36 Celkem osmkrát se vdávala.

00:10:44 Vinohradská...

00:10:46 Já bych řek, že Vinohradská už jí zůstane nadosmrti,

00:10:50 protože to je takový neškodný jméno.

00:10:54 To nikdy nevíš, jestli Vinohrady něco neprovedou.

00:11:08 Když se člověk snaží vzpomenout, co za ta léta udělal,

00:11:13 tak pocítí za sebou takovou...

00:11:17 Aspoň já to cítím,

00:11:19 já vím, že se to nedá generalizovat,

00:11:22 ale já za sebou cítím takovou prázdnotu.

00:11:26 Kdybych měl vybrat něco z toho, o čem můžu říct, že stálo za to,

00:11:31 tak by to bylo tak malý procento

00:11:35 toho všeho co člověk udělal,

00:11:39 že se mi to zdá celý takový posmutnělý.

00:11:44 Je pravda, že v té víc než stovce filmů,

00:11:48 které jsem udělal,

00:11:51 by se jich našlo pár, které stály za to,

00:11:55 a většinou jsou spojeny i s kvalitou režiséra.

00:12:00 Skoro vždycky jsou spojeny s kvalitou režiséra.

00:12:05 Herectví je v podstatě strašně nesvobodný.

00:12:10 Například filmové herectví každého herce

00:12:14 je podmíněno kvalitou scénáře, kvalitou režiséra,

00:12:17 kvalitou kameramana, kvalitou střihače,

00:12:22 dokonce kvalitou osvětlovače,

00:12:25 dokonce úspěšností míchaček,

00:12:29 no prostě tam je tolik elementů, z kterých se filmařina skládá,

00:12:37 že člověk je jen takovou malinkou částečkou,

00:12:41 spíš jen takovým materiálem,

00:12:45 který zapadá do mozaiky toho filmu jako jeho součástka.

00:12:56 Štěstí nám přeje, velitel posádky je přítomen.

00:13:00 Co vás opravňuje k této agresi?

00:13:03 Jistě rád prominete reportérům trochu bezprostřednosti.

00:13:06 Veřejnost chce být informována

00:13:08 a diváky jistě zajímají vaše názory na situaci, která zde vznikla.

00:13:13 Ale snad byste měl tak nějak...

00:13:16 -Aha, že bych vyšel.
-Ano.

00:13:23 -Prosím.
-Tedy...

00:13:27 Na celé situaci je jistě velice mnoho zajímavého,

00:13:32 a nám se všem bezesporu líbí, jak se nám ty zbraně proměnily,

00:13:37 abych tak řekl, v hudební nástroje.

00:13:40 To je rozkošné že? Hudba, to je triumf lidského ducha.

00:13:44 Hudba nám dává pookřát, že ano?

00:13:48 Já jsem velice rád, že došlo k této proměně,

00:13:51 a doufám, že nebude dlouho trvat, tedy, že všichni brzy pochopí...

00:13:56 Ukázal jste se našim divákům jako náruživý milovník hudby.

00:14:00 Diváky by teď ještě zajímalo, od které doby máte hudbu tak rád.

00:14:04 Byť to bude vypadat jako že ne, ale od dětství.

00:14:10 Už jako malý capart jsem byl samá nota.

00:14:14 Spolužáci mi dali přezdívku Houslový klíč.

00:14:18 Jak sám vidíte, vaše příhoda z dětství je velmi zábavná.

00:14:22 Já si myslím, že nejlepším zakončením by bylo,

00:14:25 kdybyste nám nějakou tu písničku zazpíval.

00:14:27 To prosím ne, já jsem indisponován.

00:14:30 Zpívat, zpívat!

00:14:33 Tak prosím.

00:14:36 ZPÍVÁ

00:14:38 Pod horami, co modrají se v dáli,

00:14:42 chaloupka malá stávala.

00:14:47 Tam jsme si v dětství šťastně hráli,

00:14:52 tam matička nás líbala...

00:14:54 Pane ministře, zásah je nemožný. Všechny zbraně

00:14:57 se po překročení hranice promění v hudební nástroje.

00:15:00 Co mně to tady povídáte, Kraus? Od čeho máme letadla?

00:15:05 Odchod!

00:15:11 Pánové, to je vůl...

00:15:13 Je-li vám horko, osvěží vás limonáda Super.

00:15:16 Slyšte naši dobrou radu, v parnu Super limonádu.

00:15:21 Super vůl...

00:15:25 Na herectví mi taky vadila ta okolnost,

00:15:29 že když jsem vešel do povědomí veřejnosti,

00:15:32 tak jsem dostával poměrně dost velký počet anonymů,

00:15:37 velice urážlivých, vulgárních, velice sprostých.

00:15:42 Já jsem si to jaksi nedovedl dost dobře zdůvodnit

00:15:47 a ze začátku mě to mrzelo,

00:15:50 ale pak jsem četl nějaké interview

00:15:53 našeho velikého fotbalového brankáře Ivo Viktora,

00:15:57 který se zmiňoval, že dlouho pochyboval o tom,

00:16:01 jak mu to za to Československo chytá,

00:16:04 a to už byl v reprezentaci.

00:16:06 Až jednoho dne dostal zdrcující,

00:16:09 sprostý a hulvátský anonymní dopis.

00:16:12 A řekl si: Jestliže to moje brankářský umění

00:16:16 vzbuzuje závist do té míry,

00:16:19 že někomu stojí za to sednout a psát,

00:16:22 tak to nemůžu dělat tak špatně.

00:16:24 A já jsem si pak ve svém životě ověřil,

00:16:28 že skutečně počet anonymních dopisů se zvyšoval

00:16:32 s každým mým, někdy i relativním, pracovním úspěchem.

00:16:37 Mně se dokonce stalo, že jsem dostal dopis tak sprostej,

00:16:43 že se nedá ani reprodukovat.

00:16:47 Byl od člověka, který mi vyčítal nějaký milostný chování

00:16:52 k dívce snad zcela nezletilé, nebo něco takového,

00:16:56 byla to dcera jedné mé přítelkyně.

00:16:59 Když jsem se s ní pak jednou setkal,

00:17:03 tak jsem se jí ptal, kdy jsme vlastně byli v tom krámku,

00:17:07 jak mi to tam ten člověk vyčítá.

00:17:10 Ona si na to vzpomněla a říká:

00:17:12 Ano, tam jsme byli něco koupit pro maminku,

00:17:16 to už je nejméně dva roky.

00:17:20 Já jsem si uvědomil, že tomu člověku dva roky nevadilo,

00:17:24 že jsem se podle jeho slov

00:17:27 údajně milostně choval k nějaké mladé dívce.

00:17:31 Ale ono mu to začalo vadit až tehdy,

00:17:34 když asi pět dní předtím vyšla v novinách noticka,

00:17:38 že jsem byl v Monte Carlu

00:17:42 vyznamenán Zlatou nymfou za Tažné ptáky,

00:17:46 což byla taková televizní inscenace s Menšíkem.

00:17:50 V tu chvíli to toho člověka popudilo

00:17:54 a teprve pak mi napsal tenhle zrůdnej dopis.

00:17:57 Od tý doby si samozřejmě každýho anonymního dopisu strašně vážím,

00:18:03 protože je potvrzením toho, že ta práce není úplně marná,

00:18:08 jestliže to pohoršuje některý lidi,

00:18:12 takže já bych se přimlouval,

00:18:14 aby diváci, pokud mi chtějí udělat radost,

00:18:17 posílali hodně anonymních a hrubých dopisů.

00:18:23 Myšlenka je to pěkná. Já mám ještě lepší.

00:18:30 Já mám ještě lepší...

00:18:33 Nikomu jsem to neprozradil, ale tobě jo.

00:18:36 -Jen mi to řekni.
-Jo, tobě to prozradím.

00:18:43 Pozor...

00:18:45 Člověk může lítat.

00:18:50 Dej mi s tím pokoj, člověk nemůže lítat.

00:18:52 -Může.
-Nemůže.

00:18:53 -Může, jenomže to neví.
-Jak?

00:18:59 Vůbec o tom neví. Ale já to vím.

00:19:03 Já to vím.

00:19:05 Zavřu oči, mohutně se nadechnu...

00:19:13 -A já cejtím...
-A jdeš nahoru.

00:19:16 Já cejtím, jak se nadnáším, já to cejtím.

00:19:19 Vidíš to? Je to úplně jednoduchý.

00:19:22 Otevřeš okno, rozpřáhneš ruce a letíš.

00:19:31 A kolem tebe slunce a vítr...

00:19:35 A ptáci.

00:19:40 A dole lidská bída a svinstvo.

00:19:44 Opuštěný špeluňky a zaplivaný hospody.

00:19:48 Ulice hanby, ve kterejch jsi ležel.

00:19:53 A v dálce...

00:19:56 V dálce holčička s červenou mašlí.

00:20:01 Kouká se nahoru a mává.

00:20:06 Mává, já to vidím.

00:20:09 Vážně, já to cejtím. Věříš mi?

00:20:14 Věřím ti, Dolfíku.

00:20:17 -Tak otevři to okno.
-Dolfi, já ti věřím,

00:20:22 ale tohle by sis měl ještě promyslet.

00:20:25 Kdepak, já jsem měl spoustu velikejch a krásnejch myšlenek,

00:20:28 ale žádnou jsem neuskutečnil, tak otevři to okno.

00:20:32 Já ti něco povím, já jsem tě poslouchal jako u vytržení.

00:20:36 Tys tak krásně mluvil, že bych to do tebe neřek,

00:20:39 ale musím ti s politováním oznámit, že člověk nemůže lítat.

00:20:42 Víš, co je to gravitace? Nemůžeš lítat.

00:20:45 Počkej, ty mi jako nevěříš? A to jsi říkal, že jsi kamarád.

00:20:53 -Já jsem tvůj kamarád.
-Tak otevři to pitomý okno!

00:21:02 Jednou se mně zeptal jeden redaktor,

00:21:05 jestli bych mu odpověděl na trochu jinou otázku.

00:21:09 Jestli bych odpověděl na to, s kým nerad hraju.

00:21:12 A já jsem řekl, že nerad hraju s malejma dětma,

00:21:15 se zvířátkama, a s Menšíkem.

00:21:18 Když se to ocitlo v novinách, tak mi Ládík zavolal:

00:21:22 Jak to, že nerad hraješ se zvířaty a se mnou?

00:21:26 Já mu říkám: Vždyť ty víš.

00:21:28 Jo, bodejť bych nevěděl, tak ahoj. A zavěsil.

00:21:32 Já jsem to samozřejmě myslel tak,

00:21:34 že každý dítě a každý pes je herecky lepší než já,

00:21:37 protože nikdo z nich se neumí zatvářit falešně.

00:21:40 Když režisér chce po malém dítěti, aby se zasmálo,

00:21:44 tak nemůže říct tady máš dvacku a zasměj se,

00:21:47 to by tříletý dítě neakceptovalo,

00:21:50 to znamená, že musí udělat něco natolik komickýho,

00:21:53 aby se to dítě zasmálo,

00:21:55 ale to se zasměje autenticky, ne za honorář jako já.

00:21:59 To se směje doopravdy, a o to se směje líp než já.

00:22:02 Zrovna tak ten pes se nemůže zatvářit falešně,

00:22:06 protože jemu je úplně fuk, že filmuje,

00:22:09 takže se tváří taky vždycky líp než já.

00:22:13 Já jsem chtěl tímhle srovnáním Menšíkovi polichotit,

00:22:17 protože on byl taky vždycky lepší než já.

00:22:20 Jo, tohle je trucovna.

00:22:24 Sem jsem chodil trucovat a ženský sem nesměly.

00:22:29 Teď už můžou.

00:22:33 Já nevím, jestli herectví byla nejšťastnější volba

00:22:38 pro mý povolání a pro můj život,

00:22:41 protože já jsem přesvědčen, že daleko lépe bych se cítil

00:22:47 třeba v oboru výtvarném, v malířině,

00:22:50 protože s malíři jsem vyrůstal na společné chodbě,

00:22:55 která spojovala několik ateliérů.

00:22:59 Tak jsem s přáteli Otou Janečkem a Otto Mizerou

00:23:04 a také Pepíkem Proškem, fotografickým výtvarníkem,

00:23:07 nebo výborným malířem Ivo Rubličem,

00:23:10 prožíval období svého mládí.

00:23:14 Já jsem jim vždycky záviděl tu jejich obrovskou svobodu,

00:23:20 protože je-li malíř třeba ochoten malovat do šuplíku,

00:23:26 pokud maluje něco, s čím současná strana a vláda nesouhlasí,

00:23:32 tak může i tak malovat velmi svobodně,

00:23:36 kdežto herec je přece jen odkázán na takový,

00:23:40 promiňte mi ten výraz,

00:23:45 částečně prostituční postoj vůči společnosti,

00:23:50 protože pokud nehraje teď, když žije,

00:23:53 tak přestane být hercem.

00:23:58 Támhle se posaď.

00:24:07 Zůstaneš tady a budeš pěkně zticha.

00:24:12 Rádio stojí za touhle zdí. Já tam půjdu a zapnu ho.

00:24:16 Pak bude hrát a ty ho tu docela dobře uslyšíš.

00:24:19 Ale kdybych zjistil, že jsi vstala, musím ho hned vypnout.

00:24:23 -Nesmím ho vidět?
-V žádném případě.

00:24:27 Vlastně ho nesmíš ani poslouchat, když jsi tak malá,

00:24:30 to je přísně zakázáno.

00:24:32 Ale já u tebe udělám výjimku, rozumíš?

00:24:38 -Co bude to rádio hrát?
-Uvidíme.

00:24:42 Předem to nevím, musím ho nejdřív zapnout.

00:24:55 Začínáme.

00:25:06 Dobrý večer, dámy a pánové, ať jste kdekoliv.

00:25:09 Uslyšíte rozhovor s anglickým ministerským předsedou

00:25:13 sirem Winstonem Churchillem.

00:25:15 Dobrý večer, sire Winstone.

00:25:18 Dobrý večer vespolek.

00:25:21 A hned první otázka: Řekl byste laskavě posluchačům,

00:25:25 jak hodnotíte současnou situaci?

00:25:28 To není těžké. Já jsem pevně přesvědčen,

00:25:32 že celá ta patálie brzy skončí.

00:25:36 Výborně, a jak vypadá situace konkrétně teď?

00:25:42 KÝCHÁ

00:25:47 Zdravíčko, pane premiére.

00:25:50 Děkuji.

00:25:53 Ale zpět k vaší otázce.

00:25:57 Teď to vypadá s Němci obzvlášť špatně.

00:26:03 Rusové je bijou hlava nehlava.

00:26:06 Celá oblast je už dávno v jejich rukou

00:26:09 a teď už pochodujou dál.

00:26:12 To naše posluchače určitě potěší, pokud to ovšem nejsou Němci.

00:26:17 Sire Winstone, děkuji vám za rozhovor.

00:26:20 Prosím, prosím.

00:26:23 To bylo, dámy a pánové,

00:26:25 interview s anglickým ministerským předsedou.

00:26:28 Na shledanou.

00:26:38 Slyšela jsi to?

00:26:40 Ano, ale ještě není konec, že ne?

00:26:43 -Jak to?
-Chtěla bych ještě poslouchat.

00:26:47 Prosím, ještě něco...

00:26:58 HRAJE

00:27:18 Ještě zvláštnější a zajímavější na tom bylo,

00:27:21 že jsem maminku navštívil v nemocnici,

00:27:24 a když jsem odcházel, tak říkám těm pacientkám:

00:27:27 Prosím vás, kdyby něco bylo, já jsem na chalupě,

00:27:30 v pondělí se zase vrátím.

00:27:32 Ale vaší mamince se nemůže nic stát,

00:27:36 jediná je pohyblivá, jediná chodí, podává nám čaj a tak dále.

00:27:39 A já jsem nedlouho předtím

00:27:42 uzavřel takovou smlouvu s Pánembohem.

00:27:46 Já mám takovýho specifickýho Pánaboha,

00:27:49 já ho moc neodděluju od přírody a od vesmíru.

00:27:55 Já jsem našel tenhle maminčin snubní prstýnek,

00:27:59 a uzavřel jsem s ním smlouvu, že když si ho nasadím na prst,

00:28:02 tak dokud ho budu mít na tom prstě,

00:28:05 že se mamince nesmí nic stát.

00:28:08 A když jsem odjížděl z toho špitálu,

00:28:12 tak jsem si uvědomoval, že mám ten prstýnek

00:28:15 a že to musí určitě dobře dopadnout.

00:28:18 Ve čtvrtek jsem odjel sem na chalupu,

00:28:20 a v sobotu jsem dostal telegram, že je maminka mrtvá.

00:28:24 Já jsem si říkal: Jak jsi mi to mohl udělat,

00:28:28 ty neznámej divnej tam nahoře, když spolu máme tuhle smlouvu?

00:28:33 A já jsem najednou zjistil, že ten prstýnek nemám.

00:28:37 Bylo to nesmírně zvláštní. Odjel jsem zařídit vše potřebné,

00:28:42 vrátil jsem se zpátky, a na půdě jsem ten prstýnek našel.

00:28:48 Na jedné straně jsem ten maminčin osud nesl krutě,

00:28:52 ale na druhé straně mi trošku polichotilo,

00:28:56 že ten Pánbůh nešvindluje,

00:28:58 že celkem vzato dodržel své slovo a nějak mě toho prstýnku zbavil,

00:29:04 aby to nevypadalo, že zbytečně kecá.

00:29:29 ZPÍVÁ

00:29:31 Slunce sviť na zemský ráj,

00:29:34 slunce sviť na zemský ráj.

00:29:38 Slunce sviť na zemský ráj,

00:29:41 my všechno známé rádi máme.

00:29:46 Slunce sviť na zemský ráj,

00:29:49 slunce sviť na zemský ráj.

00:29:53 Slunce sviť na zemský ráj,

00:29:57 vždyť je v něm plno krás.

00:30:00 Věřte mi, život je jak duha,

00:30:03 jako barvy pstruha,

00:30:05 tolik tónů, spousta převleků.

00:30:08 A když tě někdy ucho zebe,

00:30:10 vyčisti si nebe, lehni si na horkou paseku.

00:30:16 Slunce sviť na zemský ráj,

00:30:20 slunce sviť na zemský ráj.

00:30:23 Slunce sviť na zemský ráj,

00:30:27 vždyť je v něm plno krás.

00:30:46 Poznáváte je? Starosta, hejtman a první radní.

00:30:50 No jo, svoloč. Jé, hele, kostelníček.

00:30:54 To je přece kostelníček, to je pro ředitele, na vlasy.

00:31:01 Dívej se na lidi a na psy, zaplať z prázdný kapsy.

00:31:06 Lokej vzduch jak bílý kafíčko.

00:31:09 A když je káva někdy černá a smůla dotěrná,

00:31:13 vzleť jak sedmitečný sluníčko.

00:31:17 Slunce sviť na zemský ráj,

00:31:21 slunce sviť na zemský ráj.

00:31:25 Slunce sviť na zemský ráj,

00:31:28 vždyť je v něm plno krás.

00:31:34 S tatínkem jsem měl zase jinou zkušenost.

00:31:37 On byl roztomilej

00:31:39 a za každou cenu chtěl mezi námi udržet kamarádský vztah,

00:31:42 takže mi nikdy neříkal jménem,

00:31:45 nikdy mě nepohladil, nikdy mě nepolíbil,

00:31:49 nikdy mě nepochválil, nepolichotil,

00:31:52 říkal mně jedině ty kluku blbá, pitomá.

00:31:56 Já jsem to nebral jako hanlivost,

00:31:59 já jsem to bral jako tu snahu o ten kamarádský vztah

00:32:04 a už od dětství jsem na to byl tak zvyklej,

00:32:07 že jsem to bral jako samozřejmost.

00:32:09 Když jsem se vrátil ze Spojených států,

00:32:12 tak jsem za tatínkem běžel rychle do nemocnice,

00:32:16 protože on byl ochrnutý na půlku těla.

00:32:19 Chtěl jsem mu o té cestě vyprávět,

00:32:22 a on na mě na té posteli mávnul tou ručičkou,

00:32:27 abych se přiblížil.

00:32:29 Já jsem myslel, že mi chce něco pošeptat,

00:32:31 aby to ostatní pacienti na tom velikém pokoji neslyšeli,

00:32:35 ale on si mě najednou tou jednou zdravou pravačkou

00:32:39 takhle přitáhl a dal mi pusu.

00:32:42 Já se přiznám, že jsem byl velmi překvapen

00:32:48 a přímo konsternován, protože jsem to vůbec nečekal.

00:32:52 On viděl to mý zaražení a zároveň snad i pohnutí, a povídá:

00:32:59 No co, kluku blbá, pitomá,

00:33:02 bylo to daleko a mohlo se ti něco stát, tak co koukáš?

00:33:07 Při odchodu se pak převalil na bok

00:33:12 a tou zdravou rukou mi jako vždycky zamával,

00:33:15 a já jsem se druhý den dozvěděl, že to bylo zamávání poslední.

00:33:21 A zase se mi to zdálo jako taková prapodivná hra osudu,

00:33:28 že tenhle člověk, který mě měl asi opravdu otcovsky rád,

00:33:33 že mi to stačil na tu nejposlednější chvíli

00:33:40 dát takhle otevřeně a spontánně najevo,

00:33:45 což předtím skoro šedesát let nedokázal.

00:33:52 Je to zvláštní a takový krásný,

00:33:56 já na ty rodiče vždycky vzpomínám s takovou nostalgií,

00:34:01 ale já sám jsem dost nostalgickej,

00:34:05 takže na ně vzpomínám rád.

00:34:09 Když jsem na tohle povolání šel s nadějí na nějaký úspěch,

00:34:14 tak jsem si myslel,

00:34:16 že se člověk dopracuje k nějakému pocitu uspokojení.

00:34:20 Tak ten se, prosím, nedostavil, už se nedostaví,

00:34:24 ale na druhé straně

00:34:28 jsem v téhle profesi měl hodně hezkých zážitků,

00:34:32 a myslím, že jsem tak ne zcela nespokojenej s tím,

00:34:39 jak jsem to všechno prožil.

00:34:45 PÍSEŇ

00:34:47 Jó, ženám už je to dáno,

00:34:50 že musí na muže brát.

00:34:54 Začnou to zpravidla ráno,

00:34:57 přestanou, až když jdou spát.

00:35:01 Vyčkají, až se to hodí,

00:35:05 pak už jen mluví oči.

00:35:08 Tak už to na světě chodí, od těch dob, co se točí.

00:35:11 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková