Osudy rodin Bornů, Nedobylů i Pecoldů pokračují (1986). Hrají: M. Růžek, J. Vala, D. Kolářová, V. Postránecký, T. Medvecká, D. Veškrnová, S. Remunda, J. Gýrová, K. Augusta, J. Moučka, M. Vašinka, V. Ráž, I. Prachař, I. Racek a další. Na motivy románů V. Neffa napsal O. Zelenka. Kamera A. Barla. Režie F. Filip
00:01:25Zvláštní den. Podivná nálada.
00:01:29Nikoliv strach. Ach, ne! Toho mně nepřipadla ani možnost.
00:01:34Ale takové divné očekávání čehosi neurčitého,
00:01:39naprosto neznámého, zachvělo také mými všemi nervy.
00:01:48Červené odznaky, červené kravaty. Klikatým bleskem projela mozkem
00:01:55vzpomínka na komunu, na rudé prapory anarchistů.
00:02:00Poprvé jsem ji viděl na lidech. Tu temně rudou barvu
00:02:04světového sociálního hnutí. Zachvěl jsem se.
00:02:12To napsal Jan Neruda ve svém slavném fejetonu o 1.máji 1890.
00:02:20O necelý rok dříve se v Paříži mezinárodní dělnický sjezd usnesl,
00:02:27že 1. květen prohlašuje za svátek dělníků celého světa,
00:02:33za svátek práce a mezinárodní manifestace dělnické solidarity.
00:02:40A to na paměť dělníků popravených v americkém Chicagu
00:02:46tři roky předtím.
00:02:52A pojednou, jakoby zázrakem, jsi porozuměl letošnímu 1. máji,
00:03:02pojednou vidíš, že veškerá situace společenská i politická
00:03:09jedním trhnutím se dnes pozměnila. Ale ne už jen pro dnes.
00:03:21Piláte, já jsem jasně řekl, že kdo půjde na průvod, ten u mě končí.
00:03:30Ten průvod, s dovolením, pane šéf, povolilo policejní ředitelství.
00:03:36Ale já jsem ho nepovolil! Svým zaměstnancům jsem ho zakázal.
00:03:45Když jste šli kolem mého domu, drze jste mi čuměli do oken.
00:03:50-Vy nejvíc!
-Chtěli jsme vás pozdravit.
00:03:54Piláte, moje slovo platí.
00:03:59Řekl jsem, že kdo půjde na průvod, nemusí chodit do práce.
00:04:04Přišlo nás všech 21.
00:04:08Jen do večera!
00:04:12Večer si může těch 21 hrdinů přijít pro poslední výplatu.
00:04:18Kubíček už to počítá.
00:04:21Pane šéf, nedělejte to. Teď potřebujete moc jezdit.
00:04:28Už kvůli té chystané zemské výstavě.
00:04:33Tak s tímhle jste počítali? Že se zaleknu?
00:04:42To jste počítali špatně, Piláte!
00:04:46Zítra můžu mít na každém prstu 5 nových kočí nebo závozníků.
00:04:54-Pane šéf, nedělejte to.
-A proč? Já to prostě udělám!
00:05:01Dobré bydlo vás pálilo, co? Tak běžte. Sbohem!
00:05:10Já jsem to nechtěl, Piláte. Vy to dobře víte.
00:05:14Dokonce jsem vám přidal 10 zlatek.
00:05:18A vy jste dal polovinu do dělnické pokladny. Nemyslete, že to nevím.
00:05:25Vím i to, že vám ti vaši soudruzi nechtěli dávat ani 20 krejcarů.
00:05:34Ale už platí.
00:05:37To už je pár let, co jsem je musel přemlouvat.
00:05:42To jsou zbytečné řeči, Piláte. Sbohem.
00:06:01Když jsem tedy propuštěný, komu mám předat čeledník?
00:06:07A klíče a deník?
00:06:12Klíče? Klíče předáte Kubíčkovi.
00:06:19-Panu sekretáři?
-Jo! Panu sekretáři Kubíčkovi!
00:06:26Dobře. Jen si nejsem jistý,
00:06:31jestli pan sekretář rozezná klisnu od valacha.
00:06:37Spánembohem, pane šéf.
00:07:03Pohněte sebou! Koně musí dostat nažrat a napít!
00:07:07-Jedu už popatnácté, milostpane.
-Nevzdychat a dělat!
00:07:21Pane šéf, ten strakatý mě kopnul! Já už ke žlabu nepolezu.
00:07:30Máte za to zlatku navíc, Kubíčku! Chcete snad taky stávkovat?
00:07:37Za zlatku mě nikdo nevyléčí, jestli mě ta kobyla ještě kopne.
00:07:42-Já mám maturitu, tohle neumím.
-Metoději, proč nevezmeš dvě?
00:07:48Polož to!
00:08:38Nechte toho, mladý pane! Já to vezmu sám.
00:08:51Mladý pán by měl radši vozit slámu, milostpane.
00:08:59-Vy jste Vaculík, co?
-Jo, já jsem Vaculík.
00:09:04-Máte u mě taky zlatku.
-Děkuji, milostpane.
00:09:10Kdo je navedl, aby stávkovali? Pilát?
00:09:17Pilát to určitě nebyl. Dnes se přišel rozloučit.
00:09:23-Tak kdo?
-Já nevím. Já hlídám na bráně.
00:09:51To stačí.
00:10:22Tady to postavte! Ke koňům nelezte, pan Kubíček si to vezme.
00:10:29Já to věděla! Metoději, Teodore, okamžitě toho nechte!
00:10:34-Fanka, vy taky!
-A kdo napojí koně?
00:10:39-Kdo je napojil včera?
-Nikdo. Čeledník stávkuje.
00:10:48Nenechám koně pojít žízní. Koně za socany nemůžou.
00:10:54-Nechceš poslat do stáje i mě?
-Ne. Ale kluci snad pomoct můžou.
00:10:59Martine, chlapci mají být ve škole. Nemůžou tady pracovat jako nádeníci.
00:11:06Když to bude potřeba, tak ano. Tuhle stávku musím vyhrát!
00:11:10Křikni na lidi, že jim dáš práci. Za hodinu jich tu máš 50.
00:11:16Já vím, nějakých flákačů. Takové kočí, jako mám já, nemá nikdo.
00:11:24-Tak proč jsi jim dal výpověď?
-Tomu nemůžeš rozumět.
00:11:30Ale rozumím. Chtěl jsi jim ukázat tvrdou ruku.
00:11:36To se ti povedlo. Teď ukazuješ tvrdou ruku našim dětem.
00:11:43No, snad jim neubyde.
00:11:51Přišel vzkaz od Herzoga.
00:11:54Jestli od zítřka nezačneš jezdit, najme jiné speditéry.
00:11:59Martine, kolik tě stojí každý den té stávky?
00:12:06150 zlatek jen u Herzoga.
00:12:11Už jsi přišel skoro o 500 zlatých! Martine, na co chceš čekat?
00:12:17Tuhle stávku můžeš vyhrát jen tím, že ji prohraješ!
00:12:39Chlapi, ticho! Rukulíbám, milostpaní.
00:12:44Dobrý den, jemnostpaní.
00:12:50Vy jste pan Pilát, viďte? Kočíroval jste náš svatební kočár.
00:12:57Jemnostpaní má skvělou paměť. Smím jemnostpaní pozvat ke stolu?
00:13:02Naopak, pane Piláte. Já jsem si přišla vyzvednout vás.
00:13:07Vy stávkujete v hospodě? To je pohodlný způsob stávkování.
00:13:13Já nestávkuji. Já jsem propuštěný.
00:13:18Tady těch sedm taky. Ale ti ostatní stávkují kvůli nám.
00:13:26Našinci je v hospodě vždycky dobře.
00:13:31-Pan šéf něco vzkazuje?
-Ano. Máte se vrátit do práce.
00:13:38-I my propuštění?
-Nikdo není propuštěný.
00:13:43-A koně jsou hladoví a žízniví.
-Nám už jich bylo taky líto.
00:13:49Chlapi, co sedíte? Do stájí!
00:13:54Pan Nedobyl nás volá do práce. 3 dny stávky dostaneme zaplacené.
00:14:02-Nebo ne?
-Ano.
00:14:09-To říkal pan šéf?
-To říkám já. Nevěříte?
00:14:14Věříme. Chlapi, do práce!
00:14:22Karel Pecold, zedník, ženatý, bytem Žižkov u Prahy.
00:14:31Propuští se o 28 měsíců dříve podle zákona o užití samovazby.
00:14:37Má zakázanou Vídeň, ale má tam rodinu. Tak na něj dohlédněte.
00:14:48Jez, Karle. Teď musíš hodně jíst.
00:14:56Já teď musím pomalu. S dobrotami.
00:15:11Karlíčku, ty prý už umíš celou abecedu.
00:15:21-Tak mi něco přečteš.
-A co?
00:15:25To je jedno.
00:15:29Zítra mi něco přečteš, viď?
00:15:35Proč jsi byl tak dlouho v nemocnici?
00:15:44Musel jsem se uzdravit.
00:15:50Ale teď už budu pořád jenom s vámi.
00:15:56Vrátíme se do Čech, co říkáš?
00:16:04Barák už jsem prodala. I s nábytkem.
00:16:09Smíme tu zůstat jen do prvního. Máme 900 zlatých.
00:16:17-Hm. Prodala jsi to dobře.
-Za 500.
00:16:24400 zlatých jsem ušetřila.
00:16:31-Z čeho, prosím tě?
-Šila jsem prádlo pro jednu firmu.
00:16:36Ale šicí stroj si nechám. Ten je moc šikovný.
00:16:41Minulý měsíc jsem splatila poslední splátku.
00:16:50Aničko!
00:16:54Karle!
00:16:59Ať je to pravda! Ať už jsi pořád jenom s námi!
00:17:07Podruhé už bych to nevydržela.
00:17:16Karlíčku, něco jsem ti přivezl.
00:17:25To budeš koukat.
00:17:28Podívej, co jsem ti udělal z chleba.
00:17:34-Vojáci?
-Proč vojáci?
00:17:43To jsou zedníci.
00:17:46Jako já. Tenhle míchá maltu.
00:17:51Tenhle přehazuje písek.
00:17:58Ty bys radši vojáky? Tak se nezlob.
00:18:02Kdybych to věděl, že bys radši vojáky třeba jak...
00:18:08-Mašírují!
-Třeba.
00:18:12Proč nejsou barevní?
00:18:16My jsme v té nemocnici neměli žádné barvičky.
00:18:29Ale já ti udělám vojáky a nabarvím je. Chceš?
00:18:35-Opravdu?
-To se rozumí.
00:18:39Všechno ti udělám, Karlíku.
00:18:44Ale tys mi ještě ani nedal pusu.
00:18:59Karel Pecold, vyučený zedník, ženatý, bytem Žižkov.
00:19:05Vrací se z výkonu trestu v rakouském vězení Stein.
00:19:09Byl odsouzen pro pobuřování a šíření protistátních tiskovin.
00:19:14Škoda, že tu není komisař Ort. Měl by se s ním seznámit.
00:19:19Karel Pecold má zakázanou Prahu, ale na Žižkově může pracovat.
00:19:28Doufám, Pecolde, že budete vykonávat jen svoje povolání.
00:19:33Pokud ovšem vaším povoláním není pobuřování a anarchie.
00:19:40To bychom na vás museli skočit. A byl byste hned plný blech.
00:19:57Děti, pozor!
00:20:03-Růžo, kam s tím?
-Dejte to pod okno.
00:20:16Dej to sem! A druhou vedle. Děti, běžte stranou!
00:20:29Jsou tam někde koňské houně. Tak jim je dones.
00:20:33-Je to jen na pár dní.
-Co se dá dělat? Někde být musí.
00:20:53Prý jste vyhráli u Nedobyla stávku.
00:20:57Já jsem nestávkoval. Nemůžu doma říct: Růžo, od zítřka jsme o hladu.
00:21:04Já nic neříkám. Ale i tak je to pokrok.
00:21:10Co je pokrok?
00:21:13Že si Franta aspoň myslel, že by mohl stávkovat.
00:21:19To má jít taky na 10 let do kriminálu, aby to byl pokrok?
00:21:23To je ohromný pokrok pro ženské, co zůstanou s dětmi doma!
00:21:29Náš táta nebyl v kriminále, ale v nemocnici! Byl moc nemocný.
00:21:45Růžo, jen pár dní, než si něco najdeme.
00:21:51O to nejde, nemluv o tom. Ale ať ho pořád neheftuje!
00:22:10Paní, kde tady prodávají pomlázky?
00:22:14Rózi! To je ale setkání.
00:22:20-Rukulíbám, milostpaní.
-Jak se má, Rózi?
00:22:24Děkuji, docela to ujde.
00:22:28-To je malý pan Jaroslav?
-Ten ale vyrostl, co?
00:22:35Pomlázky měli ráno na trhu. Teď už musím běžet.
00:22:42Kam tak spěchá, Rózi?
00:22:44Mami, ona si strhla 10 krejcarů, že prý jsi ty košile zaprala.
00:22:58-Pozdrav, Jaroušku!
-Dobrý den.
00:23:08Jaroušku, běž domů!
00:23:12Jaroslave, jdi si koupit do hokynářství větrové špalky!
00:23:26Jak se mohla opovážit, dát klukovi jméno mého muže?
00:23:31Nejmenuje se taky Helebrant?
00:23:36Jmenuje se Vaculík. Můj muž ho přijal za svého.
00:23:42Za toho Jarouška se nehněvejte. Já jsem byla hloupá.
00:23:48Myslela jsem si, že se to sluší, aby se jmenoval po pánovi.
00:23:52Že se to sluší? Ona si myslela, že se to sluší!
00:23:59To mám odměnu za to, že jsem ji vytáhla z bídy?
00:24:03Že jsem ji pět let živila a šatila jako princeznu!
00:24:06Za to všechno se pelešila s mým mužem jako děvka!
00:24:12Tak já jsem děvka a on je svatý? Jejich muže nemusí nikdo svádět.
00:24:21Zeptají se na to každé panské, která přišla po mně.
00:24:23Nedivila bych se, kdyby po Žižkově běhalo víc dětí,co mu jsou podobné.
00:24:31Nechala si to! Já ji neznám!
00:24:37Stydět byste se měli! Jejich muž mi zkazil život!
00:24:42Já ho nesváděla! Když je tak svatý, proč od nich služky utíkají?
00:24:56To máš z toho, že chodíš, kam nemáš. Na Žižkov!
00:25:03Proč jsi neposlala služku?
00:25:06Jaroušek si chtěl tu pomlázku vybrat sám.
00:25:12Jestli slyšel jedinou větu z toho, co na mě křičela...
00:25:18-Ale já mu to spočítám!
-Jarouškovi?
00:25:22Helebrantovi. Taková ostuda! Lidé otevírali okna!
00:25:29Lauro, já chápu tvé rozčílení.
00:25:34Ale uvědom si, že se na něj zlobíš pro hřích velice dávný.
00:25:38Spáchaný před deseti lety. Určitě svého činu lituje.
00:25:45Ten jistě! Čím je starší, tím je horší.
00:25:50Vždyť já už si vybírám ty nejšerednější služky.
00:25:56On si začal i s tou nejhorší šeredou! Musela jsem ji vyhodit.
00:26:03Žárlením si nepomůžeš.
00:26:08Ze žárlení žloutne pleť.
00:26:14-Dobrý den, Marie.
-Jdeš mi do rány, ty kozle jeden!
00:26:24Ale drahá! Slíbil jsem ti přece... Vždyť víš.
00:26:30Lžeš! A vždycky jsi mi lhal. A vždycky jsi mě podváděl!
00:26:36Hanbáři!
00:26:37Tak dost, Lauro! To si vyřiďte doma. Vedle jsou děti.
00:26:41Prosím! Už ani slovo.
00:26:48Ať si nemyslí, že si mě usmíří nějakým pugetem.
00:26:55-Jaroslave, vy hledáte Martina.
-Ano. Mám špatné zprávy.
00:27:01Herzog vystoupil proti Martinovi v obecní radě.
00:27:07Martin se ještě nevrátil z kanceláře.
00:27:11-Musím za ním. Prominete mi?
-Nic ti neprominu!
00:27:18Klid, prosím!
00:27:29Všimla sis? Ani se nezeptal, co na něj vlastně prasklo.
00:27:40Určitě toho bude víc.
00:27:44Když jsem dostal zprávu, že nechce obnovit smlouvu, šel jsem za ním.
00:27:49Herzog mi řekl, co odhlasovali v obecní radě.
00:27:55Že tvoje Bezovka se nerozdělí na stavební parcely,
00:27:59ale bude z ní ulice a městský park. Proto za tebou letím.
00:28:06Jak odhlasovali? Kdo odhlasoval? Mám přece v radě svoje lidi!
00:28:13Jestli se Herzogova klika připojila k staviteli Ovsíkovi, měli vrch.
00:28:19K Ovsíkovi? Tomu přece ještě včera nemohl přijít na jméno.
00:28:26To by muselo být ale velikánské svinstvo.
00:28:36To mi musí pan stavební rada říct do očí!
00:28:41Na co ta hůl, Martine? Jde z tebe strach i bez hole.
00:28:44-To je dobře!
-Není. Nesmíš tam přijít rozčílený.
00:28:52Herzog se musí bát tvých peněz. Ne tvých pěstí.
00:28:57Asi máš pravdu. Musíme všechno pořádně promyslet.
00:29:07(Někdo klepe.) Vstupte!
00:29:15Rád vás vidím, pane Nedobyle!
00:29:20-Kolik?
-Kolik čeho?
00:29:25Kolik tisíc chcete za to, aby se to hlasování obrátilo?
00:29:29To je asi nedorozumění, pane Nedobyle.
00:29:35Takové nedorozumění se skoro rovná zradě, pane stavební rado.
00:29:42Nač ta silná slova? Posaďte se, prosím.
00:29:50Proč jste hlasoval pro to,
00:29:55aby moje Bezovka byla vykoupena pro městský park?
00:30:00Žižkov potřebuje důstojný park. A vaše Bezovka...
00:30:06Město vykoupí moji Bezovku za to, co je napsáno v knihách.
00:30:13Ale já jsem za ni dal 3x víc. Vy to víte nejlíp!
00:30:17Ten rozdíl je 70 tisíc.
00:30:20A to nemluvím o tom, kdybych tam postavil domy.
00:30:28To by se její hodnota zvýšila dvojnásobně.
00:30:32Byli jsme domluveni, že obecní rada povolí zástavbu Bezovky.
00:30:41Nemohl jsem být hluchý k zájmům obce.
00:30:48Vy a zájem obce?
00:30:53Na to vás znám příliš dlouho. Tak kolik?
00:31:01-1O tisíc?
-Nevím, o čem mluvíte.
00:31:06O penězích, pane stavební rado. O těch vy umíte mluvit vždycky.
00:31:11-Ten tón se mi nelíbí.
-Přišel jste za mnou před 10 lety.
00:31:17Nabídl jste mi spolupráci. Přinesl jste i návrh smlouvy.
00:31:25Já jsem souhlasil.
00:31:26Proč se teď spojujete s Ovsíkem proti mně?
00:31:33Pane Nedobyle, hráli jsme si do kapsy 10 let.
00:31:39Oba jsme na tom vydělali. Ale to, že jsem nad vámi
00:31:44držel ruku tak dlouho, vyvolalo jisté protisíly.
00:31:50Už to rozhodnutí o koňské dráze, které tak zvýhodnilo vaše parcely.
00:31:58-Nebylo to zadarmo.
-Neříkám, že to bylo zadarmo.
00:32:02Ale naše spojenectví se nelíbilo opozici na radnici.
00:32:09Jejich argumenty nemohu ignorovat.
00:32:13Musel jsem udělat něco proti vám, dokud mám spojence v té opozici.
00:32:22Například stavitele Ovsíka. Za rok by mohlo být pozdě i pro mne.
00:32:30Takže jste mě prostě hodil přes palubu.
00:32:35Tak to na světě chodí, pane Nedobyle.
00:32:40Ta ztráta na Bezovce vás nemůže ohrozit. Znám výši vašeho konta.
00:32:47Samozřejmě že to přežiju.
00:32:51Ale já jsem chtěl na Bezovce konečně začít stavět jinak.
00:32:59Pořádně. Pěkné domy s velkými zahradami.
00:33:04Máte ještě dost jiných parcel.
00:33:1220 tisíc?
00:33:16Je mi líto, že se musíme rozloučit, pane Nedobyle.
00:33:22Čekají mě na stavbě.
00:33:40Toho dne Martin Nedobyl dlouho chodil ulicemi Žižkova.
00:33:46Města, které ještě neexistovalo,
00:33:50když se tu před lety usídlil se svou první ženou Valentinou.
00:33:56Snad opravdu chtěl vystavět Bezovku jako krásnou čtvrť.
00:34:02Snad proto, aby splatil dluh nebožce.
00:34:06Po jejím boku byl mladší, lidštější a lepší.
00:34:11Po jejím boku ještě toužil vybudovat něco krásného.
00:34:19Z porážky u Herzoga vyšel Nedobyl otřesený a zestárlý.
00:34:26Věděl, že celý Žižkov bude mít radost z jeho pokoření.
00:34:33A od pozítří mu bude listonoš přinášet škodolibé anonymy.
00:34:49-Dobrý den.
-Rum!
00:34:55Dvojitý!
00:35:22Dobrý večer, pane šéfe.
00:35:27Dobrý večer, Piláte.
00:35:32-To je mladý Pecold?
-Ano, prosím.
00:35:40Pěkně to vedete, Piláte.
00:35:55Budete mít kvůli mně nepříjemnosti, pane Piláte.
00:35:59O mě nejde, Karlíku. Spíš o tvoji ženu. A to záleží na tobě.
00:36:09Slíbil jsem jí, že už dám od všeho ruce pryč.
00:36:14Jen aby.
00:36:18Myslíte, že mi pak dají pokoj?
00:36:23Dělal jsem dva dny na stavbě. Pak přišel komisař Ort.
00:36:27A balil jsem nádobíčko.
00:36:56Paní Vaculíková!
00:37:01Smím prosit, abyste si nastoupila?
00:37:07Prosím.
00:37:24Já jsem nezačala, pane doktore. Milostpaní mi řekla, že jsem děvka.
00:37:30O tom nemluvme. Paní Vaculíková, byl bych vám velice vděčen,
00:37:39a samozřejmě bych se vám odměnil,
00:37:42kdybyste souhlasila s tím,
00:37:46že se s celou rodinou vystěhujete ze Žižkova.
00:37:51Důvody jistě chápete.
00:37:57Milostpaní se bojí, aby mladý pán nepotkával na Žižkově bratříčka.
00:38:03Jsem rád, že to chápete. Bylo by to trapné.
00:38:09Vystěhovat se ze Žižkova není snadné.
00:38:13-Můj muž tu má práci.
-Vím.
00:38:18U Nedobyla. Určitě si nepohorší. Právě naopak.
00:38:25Mohl by dostat místo u pošty. Byl by pod penzí.
00:38:30To vám mám věřit? Kdo by vzal Vaculíka k poště?
00:38:37Mám známé, kteří to pro mě udělají.
00:38:40Jako ten advokát, který si vzal 50 zlatých, a u soudu nic neřekl?
00:38:45Když jsem vás za ním posílal, nemohl jsem tušit,
00:38:50že se váš bratr dopustí křivého svědectví u toho Nedobylova soudu.
00:38:53Musíte mi to věřit. Bylo to tak.
00:39:00Vystěhujete se, až váš manžel dostane místo u pošty.
00:39:07Nebudete přece kupovat zajíce v pytli.
00:39:12-Kam se máme přestěhovat?
-Na jedno místo u Plzně.
00:39:21Plzeň je od Žižkova dost daleko. Milostpaní bude spokojená.
00:39:28Souhlasíte?
00:39:32Ale já tu mám taky obživu.
00:39:36Peru a žehlím. Najdu tam taky práci?
00:39:41Určitě najdete. A já vás předem odškodním.
00:39:48Jednou provždy. Chci vám pro dobrou vůli nabídnout 200 zlatých.
00:39:57-Co? Je to snad málo?
-Ne, to neříkám.
00:40:05Ale kdybych odešla z Prahy,
00:40:09zůstane tu můj bratr s rodinou jako kůl v plotě.
00:40:13Nemůže najít práci. Musím ho podporovat.
00:40:19Paní Vaculíková, snad nečekáte, že ho budu podporovat já?
00:40:25-Je to sociál. Dvakrát odsouzený!
-On by žádnou podporu nepotřeboval.
00:40:31Umí svoje řemeslo. Ale vždycky ho vezmou jen na pár dní.
00:40:39-Tak vidíte.
-Pane doktore...
00:40:44Když máte takové známosti, snad by šlo zařídit i tohle.
00:40:50Že by ho nějaký stavitel vzal doopravdy.
00:40:56-Jestli se zase dá na politiku...
-To ať si vyčítá sám sobě.
00:41:02On už se dost spálil. Myslím, že už to neudělá.
00:41:07Měl by dostat příležitost. V katechismu jsme se učili
00:41:11o návratu marnotratného syna. Proč by mu nemohli odpustit?
00:41:17To je podmínka vašeho odchodu ze Žižkova?
00:41:24Jo.
00:41:26Vám záleží víc na bratrovi než na vlastním muži a dětech?
00:41:33Vám záleží na vlastním dítěti, pane doktore?
00:41:37O tom nemluvme. Jde o vašeho bratra.
00:41:45Strašně moc mi na něm záleží.
00:41:48Neříkám, že víc než na Jarouškovi a ostatních dětech.
00:41:54Náš táta se oběsil, protože ho Nedobyl vyhodil z práce.
00:42:00Já bych hrozně nerada, aby Karla napadlo něco takového.
00:42:05Dobře. To budu muset ještě projednat.
00:42:13Pak vám napíšu. Ten dopis nebude podepsaný.
00:42:20To jistě chápete. Bude v něm adresa pošty, kde přijmou vašeho manžela.
00:42:25A jméno stavitele, který zaměstná vašeho bratra.
00:42:30-Spokojená?
-Když to bude tak, jak říkáte...
00:42:35Určitě to tak bude. A teď si vezměte těch 200 zlatých.
00:42:40Předem? Co když to tak nebude?
00:42:45Pro dobrou vůli. Ale ono to bude.
00:42:53Budete spokojená, paní Vaculíková.
00:42:58Pane doktore, zrovna jedeme kolem školy.
00:43:03Jaroušek teď půjde domů. Chcete ho vidět?
00:43:09Třeba někdy jindy. Já teď spěchám k soudu.
00:43:19Vy nechcete vidět vlastního syna?
00:43:27Říkám, že někdy jindy. Až nebudu v takové časové tísní.
00:43:36Vždyť se ještě nestěhujete.
00:43:42Potrvá to několik týdnů.
00:43:46Paní Vaculíková, děkuji vám za pochopení.
00:43:56Hodně štěstí. Sbohem a hodně štěstí.
00:44:04Vám taky přeju hodně štěstí, pane doktore.
00:44:43Dobrý den. Pane staviteli, prý berete do práce.
00:44:47Jsem vyučený zedník. Jmenuji se Karel Pecold.
00:44:52Dobré zedníky potřebujeme. Pane Robku, přivezli písek.
00:45:04-Mohu vidět váš výuční list?
-Prosím, pane staviteli.
00:45:26-Ale má nastřižený růžek.
-Vidím.
00:45:34Vy jste svědčil proti Nedobylovi. Je to tak?
00:45:41-Tak to abych šel, že?
-Proč? Ty letáky byly horší.
00:45:49-Vy mi chcete dát práci?
-Ale jen práci! Žádnou politiku.
00:45:59Ale za dva dny přijde komisař Ort. Řekne vám...
00:46:04Že jste socan. Řeknu mu, že poctivě pracujete a že vám důvěřuji.
00:46:11Ale to jen tak dlouho, dokud se budete držet dál od politiky.
00:46:17Žádné stávky, žádné řeči, žádné buntování. Můžete to slíbit?
00:46:22-To můžu.
-Pak bude všechno v pořádku.
00:46:27Pane staviteli, proč mi tak věříte? Už mě 5x vyhodili.
00:46:34-Nemohl jsem si vydělat.
-Tak se snažte, ať vám mohu věřit.
00:46:39Vy jste o mně všechno věděl. I o těch letácích ve Vídni.
00:46:46-Tak slavný přece nejsem.
-To opravdu není žádná sláva.
00:46:54Dělám to na přímluvu jednoho známého. Vy to nevíte?
00:46:59-Nevím.
-A kdo vás ke mně poslal?
00:47:02Nikdo. Sestra mi řekla, že berete zedníky
00:47:09-Zítra můžete nastoupit.
-Uctivě děkuji, pane staviteli.
00:47:48Dobré jitro, pane šéfe. Čeká tu nějaký pán od policie.
00:48:04Dobrý den, pane Nedobyle. Jsem komisař Olič.
00:48:08Dobrý den, pane komisaři. Čím mohu posloužit?
00:48:17-Posaďte se, prosím.
-Nepřináším nic příjemného.
00:48:23Předevčírem jsme dostali žádost o povolení tábora dělnictva
00:48:32ze Žižkova a Vinohrad v Kanálské zahradě.
00:48:35Tato žádost byla samozřejmě zamítnuta.
00:48:38Ale dělníci chtějí přesto v neděli veřejný tábor konat.
00:48:45-Na to je užije.
-Upozorňuji na to podnikatele
00:48:52na Žižkově a Vinohradech, mezi něž také patříte.
00:48:56A žádám je, aby na své lidi dohlédli.
00:48:59Vám se to řekne, pane komisaři.
00:49:05A budu mít na krku stávku jako kvůli tomu 1. máji.
00:49:09Průvod 1. máje byl policií povolen. Toto je zakázaný podnik.
00:49:18Měl byste své dělníky varovat, pane Nedobyle.
00:49:23Ano? To rád slyším. Doutníček?
00:49:29-Ne, děkuji.
-Dám na své lidi pozor.
00:49:36Ale abych vám řekl pravdu, je to čím dál těžší.
00:49:42Drží pevně pohromadě. Poslouchají starého Piláta.
00:49:48-Znáte ho?
-Znám. Je to váš předák.
00:49:51Nutno upozornit, že Pilát se nikdy nedostal do rozporu se zákonem.
00:49:57-Je chytrý jako opice.
-Tak chytrý zase není.
00:50:03Nedávno jsem ho viděl v hospodě s tím socanem Pecoldem.
00:50:09Karel Pecold, stará firma! Vídeň ho poslala rodné obci na krk.
00:50:15Nemějte obavy, toho hlídám.
00:50:19Myslím, že jsem před lety vyslýchal jeho otce, vašeho kočího.
00:50:24-Vzpomínáte si?
-Jo, vzpomínám.
00:50:32A mladý už 2x seděl. Ale teď dělá dobrotu.
00:50:37Našel si zaměstnání. Teď na něj nemůžu. Musím počkat.
00:50:42-Nebudu vás zdržovat,
-Mě nezdržujte, pane komisaři.
00:50:48Spěchám. Musím ještě navštívit některé podnikatele.
00:50:53Děkuji za upozornění, pane komisaři.
00:50:57-Děkuji za pochopení. Sbohem.
-Sbohem.
00:51:12-Kubíčku!
-Prosím, pane šéfe?
00:51:17Sedněte si a pište!
00:51:25Tuto neděli 18.6. dopoledne... (Někdo klepe.) Dále!
00:51:32-Nezlobte se, pane šéfe.
-Co chcete, Piláte?
00:51:39Viděl jsem pana komisaře Oliče.
00:51:43To bylo určitě kvůli tomu táboru lidu v neděli.
00:51:48Nemýlíte se. A docela se hodí, že jste sem takhle vlezl.
00:51:55Aspoň vám před svědkem řeknu, co bude v neděli vaší povinností.
00:52:01A za co mi budete ručit, Piláte!
00:52:04Samozřejmě, pane šéfe. Za co mám ručit?
00:52:10Vy pište! A vy poslouchejte.
00:52:13Tuto neděli 18. června dopoledne se v mém podniku pracuje.
00:52:22Bude proveden celkový úklid stájí, kovárny a skladů krmiva.
00:52:31Budou překováni koně, u kterých to bude zapotřebí.
00:52:37Zkontrolují se a opraví všechny postroje.
00:52:42Budou opraveny závady na povozech. I ty nejmenší.
00:52:50Za toto nedělní dopoledne bude vyplacena plná mzda
00:52:57jako za celý pracovní den.
00:53:02-Pochopil?
-Pochopil.
00:53:07Na takové nařízení máte plné právo.
00:53:15To se musí udělat.
00:53:19Jsem rád, že jste to pochopil, Piláte. To jsem opravdu rád.
00:53:27Kdyby někdo náhodou v neděli dopoledne nepřišel do práce,
00:53:32protože se zúčastnil jistého nedovoleného shromáždění
00:53:38v Kanálské zahradě, tak bude na hodinu propuštěn.
00:53:45-Je to jasné, Piláte?
-Jasné, pane šéfe.
00:53:50Můžete jít.
00:54:00Rozepsat! Rozvěsit!
00:54:27-Tati, já to umím přečíst.
-Tak to přečti, Karlíčku.
00:54:33Také dělník je občan.
00:54:39-Dobře.
-Co to je občan, tatínku?
00:54:43Občan je člověk, který má stejná práva jako ostatní lidé.
00:54:52Chceme všeobecné hlasovací právo.
00:55:07-Co to je?
-To je... Víš...
00:55:13Když má člověk právo hlasovat proti někomu, kdo se mu nelíbí.
00:55:25-Tati, co je to "hlasovat"?
-Říct, co chci.
00:55:31-A to se nesmí?
-Dnes ne. Ale už to bude brzo.
00:55:39-Víš, co jsi mi slíbil, Karle!
-Vždyť nikam nejdu.
00:55:47Jestli budeš do kluka takhle hučet, tak jednou shnije v kriminále.
00:55:52Jděte od toho okna. Stejně je rozeženou policajti.
00:55:57-Slyšíte?
-Jdi vedle.
00:56:04Vždyť já sekám dobrotu. I stavitel mě pochválil.
00:56:11Měl bys děkovat Bohu, že s tebou měla Anka takovou trpělivost.
00:56:18-Ty ženeš radši Vaculíka do Nýřan.
-Ale k poště. Bude mít penzi.
00:56:26Když zapomene, že patřil mezi dělníky.
00:56:30Proč jsi na ni sprostý? Udělala toho pro tebe málo?
00:56:35-Našla ti práci.
-Já vím.
00:56:40Ty víš prd, jak je ženské, když zůstane sama s dítětem na krku.
00:56:50Jestli si myslíš, že uděláš z Karlíčka kriminálníka,
00:56:54tak půjdu od tebe!
00:56:578 let jsem to vydržela, ale teď půjdu!
00:57:03Já nechci celý život probrečet. Co jsem komu udělala?
00:57:10-Já pořád nechci umírat strachy.
-Aničko!
00:57:17No tak. Vždyť jsem zůstal doma.
00:57:23Už nikdy nebudu nikde nic říkat.
00:57:29-Vždyť i Frantu učím číst.
-To je pravda, Anko.
00:57:35Už ho naučil číst švabachem i kurentem.
00:57:43Teď ho učí česká písmena. Vaculík už umí číst noviny.
00:57:48A teď ho udělají listonošem. Franta má dobré nohy.
00:57:55Ani já mu nestačím.
00:58:02(Je slyšet, že někdo jde.)
00:58:05-Je tu někdo? Piláte!
-Já jsem tady. Dobré ráno.
00:58:15-Vaculíku, vy jste tady sám?
-Já jsem přece hlídač.
00:58:21-Kde jsou všichni ostatní?
-Udělali svou práci a odešli.
00:58:30Odešli? Nařídil jsem na dnes generální úklid.
00:58:36Překovat všechny koně a opravit všechny postroje.
00:58:40Oni to všechno udělali, pane šéfe. Večer a v noci.
00:58:45Kovalo se celou noc. Jsem tady, protože to ještě hoří.
00:58:51To jsou syčáci!
00:58:58Co ta podkova? Proč ji sundali? Vždyť je ještě dobrá!
00:59:02Snažili se, aby bylo všechno v pořádku.
00:59:06Gauneři! Nenechali odpočinout koně,
00:59:11aby mohli táhnout na ten tábor. Je to pravda, Vaculíku?
00:59:17Já o tom nic nevím.
00:59:18Vaculíku, vy jste byl vždycky poctivý chlap.
00:59:23-Tohle si vezměte. Šli tam?
-To já opravdu nevím.
00:59:32Jestli to chcete vědět, tak se tam musíte podívat sám.
00:59:38Chlape, přece mi nebudete radit, co mám dělat!
00:59:45Vaculíku, vy jste mi přece vždycky říkal, co se v čeledníku děje.
00:59:53Tak co? Šli tam společně? Kdo je vedl? Pilát?
01:00:00Já nic nevím.
01:00:06Vy nic nevíte? Tak to jste špatný hlídač, Vaculíku!
01:00:15Budu si muset najít lepšího hlídače.
01:00:18Já hlídám Preclíkářku, ne lidi!
01:00:24Vy chlape, kde v sobě berete tu drzost?
01:00:30Už vás taky zblbli? Nechcete taky táhnout na ten dělnický tábor?
01:00:36-Ne. Já jsem tady hlídač.
-Už nejste!
01:00:43-Máte výpověď! Okamžitě zmizte!
-Dobře, pane šéfe!
01:00:50Vaculíku! Kam jdete?
01:00:56Říkal jste, abych zmizel. Tak si to hlídejte sám.
01:01:03Vaculíku!
01:01:22Tohle vám přijde draho!
01:01:50Syčáci! Pacholci!
01:02:40Stejně vám to neprojde, pacholci!
01:02:46Vyrazím vás všechny. A pak si stávkujte.
01:03:05Neboj se, Chachare. Už se nenechám vydírat.
01:03:12(Venku je hluk.) Slyšíš je? Řvou jako zvířata.
01:03:19Ty bys nikdy nestávkoval, viď? Ty ses u mě nikdy neměl špatně.
01:03:27Ale oni přece taky ne. 80 lidem jsem dával výdělek.
01:03:33V této době, kdy každý žebrá o práci. 80 rodin jsem živil.
01:03:41A oni mě nenávidí. Chachare, oni mě k smrti nenávidí.
01:03:51Už ani cukr nemám. Vždycky jsem míval plné kapsy cukru.
01:04:19Hoří! Lidi, hoří!
01:04:33Hoří!
01:06:59Policie!
01:07:11-Rozejděte se!
-Fuj!
01:07:20-Jménem zákona, rozejděte se!
-Hanba! Fuj!
01:07:27Na Preclíkářce hoří!
01:07:31Šavle tas! Vpřed!
01:07:37Chlapi, jdeme!
01:08:05V tu nešťastnou neděli zahynulo 8 lidí.
01:08:10Sedm z nich našlo svou smrt ve střetnutí s policií
01:08:16na zakázaném táboru dělníků u Kanálské zahrady.
01:08:21Osmým byl Martin Nedobyl.
01:08:25Spolu s ním se udusilo 11 koní.
01:08:29Ostatní koně se podařilo zachránit proto,
01:08:32že Nedobylova stáj měla ještě jedna vrata,
01:08:38jimiž Nedobylovi kočové včas odvedli zvířata do bezpečí.
01:08:46Nedobylův pohřeb se konal jen o jeden den později
01:08:50než pohřeb těch sedmi obětí policejního pořádku.
01:08:55S těmi sedmi se přišly rozloučit tisíce lidí.
01:09:01Pohřbu Nedobylova se zúčastnilo jen několik desítek známých.
01:09:08Byl mezi nimi i policejní komisař Olič
01:09:13a stavební rada Herzog.
01:09:26I když hledím do tváří Martinových dětí zdrcených bolem,
01:09:34i když hledím do tváře jeho smutkem zničené vdovy,
01:09:39skvělé matky Marie,
01:09:43přes to všechno nemohu památky zesnulého Martina Nedobyla
01:09:49vzpomínat bez hrdosti a naděje.
01:09:54Bůh dal, Bůh vzal, Marie. Musíte se s tím smířit.
01:10:03Vám se to mluví, Jaroslave.
01:10:07Ale já jsem doufala, že chlapci budou studovat.
01:10:16Theodor by měl být malířem. Viděl jste jeho skicy? Má talent.
01:10:24O Metodějovi ani nemluvím. Ty jeho housle...
01:10:31Nechápu, o čem to mluvíte, Marie.
01:10:35-Nemohu je poslat studovat.
-Proč ne?
01:10:43Jaroslave, to se ptáte vy?
01:10:48Zadlužený podnik. A ještě ten požár.
01:10:54Hypotéky na parcelách. Všude jenom dluhy.
01:11:01-O jakých dluzích to mluvíte?
-Nesnažte se mě utěšovat.
01:11:10Je pravda, Marie, že jsem se Martinovi čestným slovem zavázal,
01:11:16že vám nebudu podávat zprávy o jeho majetku.
01:11:19Ale netušil jsem, že ve vás vyvolá takový pocit nejistoty.
01:11:26Vy a vaše děti jste jedinými dědici celého jeho majetku.
01:11:30Proto je zbytečné, abyste si dělala takové starosti.
01:11:35To nejsou zbytečné starosti.
01:11:39Já jsem chtěla, aby moje děti mohly rozvinout svou osobnost.
01:11:45-A na to teď nebude dost peněz.
-Prosím?
01:11:56Vy se domníváte, že podědíme něco víc než dluhy?
01:12:02Jsou tu tři typy dědictví, Marie.
01:12:05Hotovost na bankovních kontech, pozemky a činžovní domy na Žižkově
01:12:13a spediční firma včetně živého i mrtvého inventáře.
01:12:15-To všechno dohromady obnáší...
-Kolik?
01:12:25Když sečtu všechno dohromady...
01:12:322 miliony zlatých, Marie.
01:12:39Co je vám? Marie!
01:12:42Marie!
Po 1. máji 1890 dá Nedobyl výpověď všem zaměstnancům, kteří se zúčastnili dělnického průvodu. Ale tentokrát jdou všichni zaměstnanci do stávky…
Karel Pecold je konečně propuštěn z vězení. Samovazba zkrátila jeho trest o dva a půl roku. S Ankou a sedmiletým synem opouští Vídeň a vrací se na Žižkov.
Laura Helebrantová odhalí někdejší poměr manžela s Růženou, syn Růženy je totiž velmi podobný Helebrantovi, a ztropí manželovi výstup pro tento nepřiznaný hřích.
Spojenectví Nedobyla s Herzogem skončilo. Herzog vycítil, že se tím spojením čím dál víc kompromituje a vystoupil v obecní radě proti Nedobylovi.
Helebrant nabídne Růženě odstupné, když se odstěhuje ze Žižkova. Ta svolí s podmínkou, že Helebrant najde práci Karlovi Pecoldovi. Karel je přijat jako zedník, ale musí staviteli slíbit, že nebude dělat politiku.
Martin Nedobyl vyhlásil nedělní pracovní směnu, aby zabránil dělníkům navštívit dělnický tábor. Ale všichni svou práci udělali v noci, a tak Nedobyl najde prázdnou Preclíkářku. Ve vzteku nevědomky způsobí požár a stane se jeho obětí. Marie Nedobylová málem omdlí, když jí Helebrant sdělí, že zdědila téměř dva milióny zlatých. Dosud žila v domnění, že jsou chudí, zadlužení.
