Osudy rodin Bornů, Nedobylů i Pecoldů pokračují (1986). Hrají: M. Růžek, J. Vala, D. Kolářová, V. Postránecký, T. Medvecká, D. Veškrnová, S. Remunda, J. Gýrová, K. Augusta, J. Moučka, M. Vašinka, V. Ráž, I. Prachař, I. Racek a další. Na motivy románů V. Neffa napsal O. Zelenka, od jehož narození letos uplyne 90 let. Kamera A. Barla. Režie F. Filip
00:01:25 Zvláštní den. Podivná nálada.
00:01:29 Nikoliv strach. Ach, ne! Toho mně nepřipadla ani možnost.
00:01:34 Ale takové divné očekávání čehosi neurčitého,
00:01:39 naprosto neznámého, zachvělo také mými všemi nervy.
00:01:48 Červené odznaky, červené kravaty. Klikatým bleskem projela mozkem
00:01:55 vzpomínka na komunu, na rudé prapory anarchistů.
00:02:00 Poprvé jsem ji viděl na lidech. Tu temně rudou barvu
00:02:04 světového sociálního hnutí. Zachvěl jsem se.
00:02:12 To napsal Jan Neruda ve svém slavném fejetonu o 1.máji 1890.
00:02:20 O necelý rok dříve se v Paříži mezinárodní dělnický sjezd usnesl,
00:02:27 že 1. květen prohlašuje za svátek dělníků celého světa,
00:02:33 za svátek práce a mezinárodní manifestace dělnické solidarity.
00:02:40 A to na paměť dělníků popravených v americkém Chicagu
00:02:46 tři roky předtím.
00:02:52 A pojednou, jakoby zázrakem, jsi porozuměl letošnímu 1. máji,
00:03:02 pojednou vidíš, že veškerá situace společenská i politická
00:03:09 jedním trhnutím se dnes pozměnila. Ale ne už jen pro dnes.
00:03:21 Piláte, já jsem jasně řekl, že kdo půjde na průvod, ten u mě končí.
00:03:30 Ten průvod, s dovolením, pane šéf, povolilo policejní ředitelství.
00:03:36 Ale já jsem ho nepovolil! Svým zaměstnancům jsem ho zakázal.
00:03:45 Když jste šli kolem mého domu, drze jste mi čuměli do oken.
00:03:50 -Vy nejvíc!
-Chtěli jsme vás pozdravit.
00:03:54 Piláte, moje slovo platí.
00:03:59 Řekl jsem, že kdo půjde na průvod, nemusí chodit do práce.
00:04:04 Přišlo nás všech 21.
00:04:08 Jen do večera!
00:04:12 Večer si může těch 21 hrdinů přijít pro poslední výplatu.
00:04:18 Kubíček už to počítá.
00:04:21 Pane šéf, nedělejte to. Teď potřebujete moc jezdit.
00:04:28 Už kvůli té chystané zemské výstavě.
00:04:33 Tak s tímhle jste počítali? Že se zaleknu?
00:04:42 To jste počítali špatně, Piláte!
00:04:46 Zítra můžu mít na každém prstu 5 nových kočí nebo závozníků.
00:04:54 -Pane šéf, nedělejte to.
-A proč? Já to prostě udělám!
00:05:01 Dobré bydlo vás pálilo, co? Tak běžte. Sbohem!
00:05:10 Já jsem to nechtěl, Piláte. Vy to dobře víte.
00:05:14 Dokonce jsem vám přidal 10 zlatek.
00:05:18 A vy jste dal polovinu do dělnické pokladny. Nemyslete, že to nevím.
00:05:25 Vím i to, že vám ti vaši soudruzi nechtěli dávat ani 20 krejcarů.
00:05:34 Ale už platí.
00:05:37 To už je pár let, co jsem je musel přemlouvat.
00:05:42 To jsou zbytečné řeči, Piláte. Sbohem.
00:06:01 Když jsem tedy propuštěný, komu mám předat čeledník?
00:06:07 A klíče a deník?
00:06:12 Klíče? Klíče předáte Kubíčkovi.
00:06:19 -Panu sekretáři?
-Jo! Panu sekretáři Kubíčkovi!
00:06:26 Dobře. Jen si nejsem jistý,
00:06:31 jestli pan sekretář rozezná klisnu od valacha.
00:06:37 Spánembohem, pane šéf.
00:07:03 Pohněte sebou! Koně musí dostat nažrat a napít!
00:07:07 -Jedu už popatnácté, milostpane.
-Nevzdychat a dělat!
00:07:21 Pane šéf, ten strakatý mě kopnul! Já už ke žlabu nepolezu.
00:07:30 Máte za to zlatku navíc, Kubíčku! Chcete snad taky stávkovat?
00:07:37 Za zlatku mě nikdo nevyléčí, jestli mě ta kobyla ještě kopne.
00:07:42 -Já mám maturitu, tohle neumím.
-Metoději, proč nevezmeš dvě?
00:07:48 Polož to!
00:08:38 Nechte toho, mladý pane! Já to vezmu sám.
00:08:51 Mladý pán by měl radši vozit slámu, milostpane.
00:08:59 -Vy jste Vaculík, co?
-Jo, já jsem Vaculík.
00:09:04 -Máte u mě taky zlatku.
-Děkuji, milostpane.
00:09:10 Kdo je navedl, aby stávkovali? Pilát?
00:09:17 Pilát to určitě nebyl. Dnes se přišel rozloučit.
00:09:23 -Tak kdo?
-Já nevím. Já hlídám na bráně.
00:09:51 To stačí.
00:10:22 Tady to postavte! Ke koňům nelezte, pan Kubíček si to vezme.
00:10:29 Já to věděla! Metoději, Teodore, okamžitě toho nechte!
00:10:34 -Fanka, vy taky!
-A kdo napojí koně?
00:10:39 -Kdo je napojil včera?
-Nikdo. Čeledník stávkuje.
00:10:48 Nenechám koně pojít žízní. Koně za socany nemůžou.
00:10:54 -Nechceš poslat do stáje i mě?
-Ne. Ale kluci snad pomoct můžou.
00:10:59 Martine, chlapci mají být ve škole. Nemůžou tady pracovat jako nádeníci.
00:11:06 Když to bude potřeba, tak ano. Tuhle stávku musím vyhrát!
00:11:10 Křikni na lidi, že jim dáš práci. Za hodinu jich tu máš 50.
00:11:16 Já vím, nějakých flákačů. Takové kočí, jako mám já, nemá nikdo.
00:11:24 -Tak proč jsi jim dal výpověď?
-Tomu nemůžeš rozumět.
00:11:30 Ale rozumím. Chtěl jsi jim ukázat tvrdou ruku.
00:11:36 To se ti povedlo. Teď ukazuješ tvrdou ruku našim dětem.
00:11:43 No, snad jim neubyde.
00:11:51 Přišel vzkaz od Herzoga.
00:11:54 Jestli od zítřka nezačneš jezdit, najme jiné speditéry.
00:11:59 Martine, kolik tě stojí každý den té stávky?
00:12:06 150 zlatek jen u Herzoga.
00:12:11 Už jsi přišel skoro o 500 zlatých! Martine, na co chceš čekat?
00:12:17 Tuhle stávku můžeš vyhrát jen tím, že ji prohraješ!
00:12:39 Chlapi, ticho! Rukulíbám, milostpaní.
00:12:44 Dobrý den, jemnostpaní.
00:12:50 Vy jste pan Pilát, viďte? Kočíroval jste náš svatební kočár.
00:12:57 Jemnostpaní má skvělou paměť. Smím jemnostpaní pozvat ke stolu?
00:13:02 Naopak, pane Piláte. Já jsem si přišla vyzvednout vás.
00:13:07 Vy stávkujete v hospodě? To je pohodlný způsob stávkování.
00:13:13 Já nestávkuji. Já jsem propuštěný.
00:13:18 Tady těch sedm taky. Ale ti ostatní stávkují kvůli nám.
00:13:26 Našinci je v hospodě vždycky dobře.
00:13:31 -Pan šéf něco vzkazuje?
-Ano. Máte se vrátit do práce.
00:13:38 -I my propuštění?
-Nikdo není propuštěný.
00:13:43 -A koně jsou hladoví a žízniví.
-Nám už jich bylo taky líto.
00:13:49 Chlapi, co sedíte? Do stájí!
00:13:54 Pan Nedobyl nás volá do práce. 3 dny stávky dostaneme zaplacené.
00:14:02 -Nebo ne?
-Ano.
00:14:09 -To říkal pan šéf?
-To říkám já. Nevěříte?
00:14:14 Věříme. Chlapi, do práce!
00:14:22 Karel Pecold, zedník, ženatý, bytem Žižkov u Prahy.
00:14:31 Propuští se o 28 měsíců dříve podle zákona o užití samovazby.
00:14:37 Má zakázanou Vídeň, ale má tam rodinu. Tak na něj dohlédněte.
00:14:48 Jez, Karle. Teď musíš hodně jíst.
00:14:56 Já teď musím pomalu. S dobrotami.
00:15:11 Karlíčku, ty prý už umíš celou abecedu.
00:15:21 -Tak mi něco přečteš.
-A co?
00:15:25 To je jedno.
00:15:29 Zítra mi něco přečteš, viď?
00:15:35 Proč jsi byl tak dlouho v nemocnici?
00:15:44 Musel jsem se uzdravit.
00:15:50 Ale teď už budu pořád jenom s vámi.
00:15:56 Vrátíme se do Čech, co říkáš?
00:16:04 Barák už jsem prodala. I s nábytkem.
00:16:09 Smíme tu zůstat jen do prvního. Máme 900 zlatých.
00:16:17 -Hm. Prodala jsi to dobře.
-Za 500.
00:16:24 400 zlatých jsem ušetřila.
00:16:31 -Z čeho, prosím tě?
-Šila jsem prádlo pro jednu firmu.
00:16:36 Ale šicí stroj si nechám. Ten je moc šikovný.
00:16:41 Minulý měsíc jsem splatila poslední splátku.
00:16:50 Aničko!
00:16:54 Karle!
00:16:59 Ať je to pravda! Ať už jsi pořád jenom s námi!
00:17:07 Podruhé už bych to nevydržela.
00:17:16 Karlíčku, něco jsem ti přivezl.
00:17:25 To budeš koukat.
00:17:28 Podívej, co jsem ti udělal z chleba.
00:17:34 -Vojáci?
-Proč vojáci?
00:17:43 To jsou zedníci.
00:17:46 Jako já. Tenhle míchá maltu.
00:17:51 Tenhle přehazuje písek.
00:17:58 Ty bys radši vojáky? Tak se nezlob.
00:18:02 Kdybych to věděl, že bys radši vojáky třeba jak...
00:18:08 -Mašírují!
-Třeba.
00:18:12 Proč nejsou barevní?
00:18:16 My jsme v té nemocnici neměli žádné barvičky.
00:18:29 Ale já ti udělám vojáky a nabarvím je. Chceš?
00:18:35 -Opravdu?
-To se rozumí.
00:18:39 Všechno ti udělám, Karlíku.
00:18:44 Ale tys mi ještě ani nedal pusu.
00:18:59 Karel Pecold, vyučený zedník, ženatý, bytem Žižkov.
00:19:05 Vrací se z výkonu trestu v rakouském vězení Stein.
00:19:09 Byl odsouzen pro pobuřování a šíření protistátních tiskovin.
00:19:14 Škoda, že tu není komisař Ort. Měl by se s ním seznámit.
00:19:19 Karel Pecold má zakázanou Prahu, ale na Žižkově může pracovat.
00:19:28 Doufám, Pecolde, že budete vykonávat jen svoje povolání.
00:19:33 Pokud ovšem vaším povoláním není pobuřování a anarchie.
00:19:40 To bychom na vás museli skočit. A byl byste hned plný blech.
00:19:57 Děti, pozor!
00:20:03 -Růžo, kam s tím?
-Dejte to pod okno.
00:20:16 Dej to sem! A druhou vedle. Děti, běžte stranou!
00:20:29 Jsou tam někde koňské houně. Tak jim je dones.
00:20:33 -Je to jen na pár dní.
-Co se dá dělat? Někde být musí.
00:20:53 Prý jste vyhráli u Nedobyla stávku.
00:20:57 Já jsem nestávkoval. Nemůžu doma říct: Růžo, od zítřka jsme o hladu.
00:21:04 Já nic neříkám. Ale i tak je to pokrok.
00:21:10 Co je pokrok?
00:21:13 Že si Franta aspoň myslel, že by mohl stávkovat.
00:21:19 To má jít taky na 10 let do kriminálu, aby to byl pokrok?
00:21:23 To je ohromný pokrok pro ženské, co zůstanou s dětmi doma!
00:21:29 Náš táta nebyl v kriminále, ale v nemocnici! Byl moc nemocný.
00:21:45 Růžo, jen pár dní, než si něco najdeme.
00:21:51 O to nejde, nemluv o tom. Ale ať ho pořád neheftuje!
00:22:10 Paní, kde tady prodávají pomlázky?
00:22:14 Rózi! To je ale setkání.
00:22:20 -Rukulíbám, milostpaní.
-Jak se má, Rózi?
00:22:24 Děkuji, docela to ujde.
00:22:28 -To je malý pan Jaroslav?
-Ten ale vyrostl, co?
00:22:35 Pomlázky měli ráno na trhu. Teď už musím běžet.
00:22:42 Kam tak spěchá, Rózi?
00:22:44 Mami, ona si strhla 10 krejcarů, že prý jsi ty košile zaprala.
00:22:58 -Pozdrav, Jaroušku!
-Dobrý den.
00:23:08 Jaroušku, běž domů!
00:23:12 Jaroslave, jdi si koupit do hokynářství větrové špalky!
00:23:26 Jak se mohla opovážit, dát klukovi jméno mého muže?
00:23:31 Nejmenuje se taky Helebrant?
00:23:36 Jmenuje se Vaculík. Můj muž ho přijal za svého.
00:23:42 Za toho Jarouška se nehněvejte. Já jsem byla hloupá.
00:23:48 Myslela jsem si, že se to sluší, aby se jmenoval po pánovi.
00:23:52 Že se to sluší? Ona si myslela, že se to sluší!
00:23:59 To mám odměnu za to, že jsem ji vytáhla z bídy?
00:24:03 Že jsem ji pět let živila a šatila jako princeznu!
00:24:06 Za to všechno se pelešila s mým mužem jako děvka!
00:24:12 Tak já jsem děvka a on je svatý? Jejich muže nemusí nikdo svádět.
00:24:21 Zeptají se na to každé panské, která přišla po mně.
00:24:23 Nedivila bych se, kdyby po Žižkově běhalo víc dětí,co mu jsou podobné.
00:24:31 Nechala si to! Já ji neznám!
00:24:37 Stydět byste se měli! Jejich muž mi zkazil život!
00:24:42 Já ho nesváděla! Když je tak svatý, proč od nich služky utíkají?
00:24:56 To máš z toho, že chodíš, kam nemáš. Na Žižkov!
00:25:03 Proč jsi neposlala služku?
00:25:06 Jaroušek si chtěl tu pomlázku vybrat sám.
00:25:12 Jestli slyšel jedinou větu z toho, co na mě křičela...
00:25:18 -Ale já mu to spočítám!
-Jarouškovi?
00:25:22 Helebrantovi. Taková ostuda! Lidé otevírali okna!
00:25:29 Lauro, já chápu tvé rozčílení.
00:25:34 Ale uvědom si, že se na něj zlobíš pro hřích velice dávný.
00:25:38 Spáchaný před deseti lety. Určitě svého činu lituje.
00:25:45 Ten jistě! Čím je starší, tím je horší.
00:25:50 Vždyť já už si vybírám ty nejšerednější služky.
00:25:56 On si začal i s tou nejhorší šeredou! Musela jsem ji vyhodit.
00:26:03 Žárlením si nepomůžeš.
00:26:08 Ze žárlení žloutne pleť.
00:26:14 -Dobrý den, Marie.
-Jdeš mi do rány, ty kozle jeden!
00:26:24 Ale drahá! Slíbil jsem ti přece... Vždyť víš.
00:26:30 Lžeš! A vždycky jsi mi lhal. A vždycky jsi mě podváděl!
00:26:36 Hanbáři!
00:26:37 Tak dost, Lauro! To si vyřiďte doma. Vedle jsou děti.
00:26:41 Prosím! Už ani slovo.
00:26:48 Ať si nemyslí, že si mě usmíří nějakým pugetem.
00:26:55 -Jaroslave, vy hledáte Martina.
-Ano. Mám špatné zprávy.
00:27:01 Herzog vystoupil proti Martinovi v obecní radě.
00:27:07 Martin se ještě nevrátil z kanceláře.
00:27:11 -Musím za ním. Prominete mi?
-Nic ti neprominu!
00:27:18 Klid, prosím!
00:27:29 Všimla sis? Ani se nezeptal, co na něj vlastně prasklo.
00:27:40 Určitě toho bude víc.
00:27:44 Když jsem dostal zprávu, že nechce obnovit smlouvu, šel jsem za ním.
00:27:49 Herzog mi řekl, co odhlasovali v obecní radě.
00:27:55 Že tvoje Bezovka se nerozdělí na stavební parcely,
00:27:59 ale bude z ní ulice a městský park. Proto za tebou letím.
00:28:06 Jak odhlasovali? Kdo odhlasoval? Mám přece v radě svoje lidi!
00:28:13 Jestli se Herzogova klika připojila k staviteli Ovsíkovi, měli vrch.
00:28:19 K Ovsíkovi? Tomu přece ještě včera nemohl přijít na jméno.
00:28:26 To by muselo být ale velikánské svinstvo.
00:28:36 To mi musí pan stavební rada říct do očí!
00:28:41 Na co ta hůl, Martine? Jde z tebe strach i bez hole.
00:28:44 -To je dobře!
-Není. Nesmíš tam přijít rozčílený.
00:28:52 Herzog se musí bát tvých peněz. Ne tvých pěstí.
00:28:57 Asi máš pravdu. Musíme všechno pořádně promyslet.
00:29:07 (Někdo klepe.) Vstupte!
00:29:15 Rád vás vidím, pane Nedobyle!
00:29:20 -Kolik?
-Kolik čeho?
00:29:25 Kolik tisíc chcete za to, aby se to hlasování obrátilo?
00:29:29 To je asi nedorozumění, pane Nedobyle.
00:29:35 Takové nedorozumění se skoro rovná zradě, pane stavební rado.
00:29:42 Nač ta silná slova? Posaďte se, prosím.
00:29:50 Proč jste hlasoval pro to,
00:29:55 aby moje Bezovka byla vykoupena pro městský park?
00:30:00 Žižkov potřebuje důstojný park. A vaše Bezovka...
00:30:06 Město vykoupí moji Bezovku za to, co je napsáno v knihách.
00:30:13 Ale já jsem za ni dal 3x víc. Vy to víte nejlíp!
00:30:17 Ten rozdíl je 70 tisíc.
00:30:20 A to nemluvím o tom, kdybych tam postavil domy.
00:30:28 To by se její hodnota zvýšila dvojnásobně.
00:30:32 Byli jsme domluveni, že obecní rada povolí zástavbu Bezovky.
00:30:41 Nemohl jsem být hluchý k zájmům obce.
00:30:48 Vy a zájem obce?
00:30:53 Na to vás znám příliš dlouho. Tak kolik?
00:31:01 -1O tisíc?
-Nevím, o čem mluvíte.
00:31:06 O penězích, pane stavební rado. O těch vy umíte mluvit vždycky.
00:31:11 -Ten tón se mi nelíbí.
-Přišel jste za mnou před 10 lety.
00:31:17 Nabídl jste mi spolupráci. Přinesl jste i návrh smlouvy.
00:31:25 Já jsem souhlasil.
00:31:26 Proč se teď spojujete s Ovsíkem proti mně?
00:31:33 Pane Nedobyle, hráli jsme si do kapsy 10 let.
00:31:39 Oba jsme na tom vydělali. Ale to, že jsem nad vámi
00:31:44 držel ruku tak dlouho, vyvolalo jisté protisíly.
00:31:50 Už to rozhodnutí o koňské dráze, které tak zvýhodnilo vaše parcely.
00:31:58 -Nebylo to zadarmo.
-Neříkám, že to bylo zadarmo.
00:32:02 Ale naše spojenectví se nelíbilo opozici na radnici.
00:32:09 Jejich argumenty nemohu ignorovat.
00:32:13 Musel jsem udělat něco proti vám, dokud mám spojence v té opozici.
00:32:22 Například stavitele Ovsíka. Za rok by mohlo být pozdě i pro mne.
00:32:30 Takže jste mě prostě hodil přes palubu.
00:32:35 Tak to na světě chodí, pane Nedobyle.
00:32:40 Ta ztráta na Bezovce vás nemůže ohrozit. Znám výši vašeho konta.
00:32:47 Samozřejmě že to přežiju.
00:32:51 Ale já jsem chtěl na Bezovce konečně začít stavět jinak.
00:32:59 Pořádně. Pěkné domy s velkými zahradami.
00:33:04 Máte ještě dost jiných parcel.
00:33:12 20 tisíc?
00:33:16 Je mi líto, že se musíme rozloučit, pane Nedobyle.
00:33:22 Čekají mě na stavbě.
00:33:40 Toho dne Martin Nedobyl dlouho chodil ulicemi Žižkova.
00:33:46 Města, které ještě neexistovalo,
00:33:50 když se tu před lety usídlil se svou první ženou Valentinou.
00:33:56 Snad opravdu chtěl vystavět Bezovku jako krásnou čtvrť.
00:34:02 Snad proto, aby splatil dluh nebožce.
00:34:06 Po jejím boku byl mladší, lidštější a lepší.
00:34:11 Po jejím boku ještě toužil vybudovat něco krásného.
00:34:19 Z porážky u Herzoga vyšel Nedobyl otřesený a zestárlý.
00:34:26 Věděl, že celý Žižkov bude mít radost z jeho pokoření.
00:34:33 A od pozítří mu bude listonoš přinášet škodolibé anonymy.
00:34:49 -Dobrý den.
-Rum!
00:34:55 Dvojitý!
00:35:22 Dobrý večer, pane šéfe.
00:35:27 Dobrý večer, Piláte.
00:35:32 -To je mladý Pecold?
-Ano, prosím.
00:35:40 Pěkně to vedete, Piláte.
00:35:55 Budete mít kvůli mně nepříjemnosti, pane Piláte.
00:35:59 O mě nejde, Karlíku. Spíš o tvoji ženu. A to záleží na tobě.
00:36:09 Slíbil jsem jí, že už dám od všeho ruce pryč.
00:36:14 Jen aby.
00:36:18 Myslíte, že mi pak dají pokoj?
00:36:23 Dělal jsem dva dny na stavbě. Pak přišel komisař Ort.
00:36:27 A balil jsem nádobíčko.
00:36:56 Paní Vaculíková!
00:37:01 Smím prosit, abyste si nastoupila?
00:37:07 Prosím.
00:37:24 Já jsem nezačala, pane doktore. Milostpaní mi řekla, že jsem děvka.
00:37:30 O tom nemluvme. Paní Vaculíková, byl bych vám velice vděčen,
00:37:39 a samozřejmě bych se vám odměnil,
00:37:42 kdybyste souhlasila s tím,
00:37:46 že se s celou rodinou vystěhujete ze Žižkova.
00:37:51 Důvody jistě chápete.
00:37:57 Milostpaní se bojí, aby mladý pán nepotkával na Žižkově bratříčka.
00:38:03 Jsem rád, že to chápete. Bylo by to trapné.
00:38:09 Vystěhovat se ze Žižkova není snadné.
00:38:13 -Můj muž tu má práci.
-Vím.
00:38:18 U Nedobyla. Určitě si nepohorší. Právě naopak.
00:38:25 Mohl by dostat místo u pošty. Byl by pod penzí.
00:38:30 To vám mám věřit? Kdo by vzal Vaculíka k poště?
00:38:37 Mám známé, kteří to pro mě udělají.
00:38:40 Jako ten advokát, který si vzal 50 zlatých, a u soudu nic neřekl?
00:38:45 Když jsem vás za ním posílal, nemohl jsem tušit,
00:38:50 že se váš bratr dopustí křivého svědectví u toho Nedobylova soudu.
00:38:53 Musíte mi to věřit. Bylo to tak.
00:39:00 Vystěhujete se, až váš manžel dostane místo u pošty.
00:39:07 Nebudete přece kupovat zajíce v pytli.
00:39:12 -Kam se máme přestěhovat?
-Na jedno místo u Plzně.
00:39:21 Plzeň je od Žižkova dost daleko. Milostpaní bude spokojená.
00:39:28 Souhlasíte?
00:39:32 Ale já tu mám taky obživu.
00:39:36 Peru a žehlím. Najdu tam taky práci?
00:39:41 Určitě najdete. A já vás předem odškodním.
00:39:48 Jednou provždy. Chci vám pro dobrou vůli nabídnout 200 zlatých.
00:39:57 -Co? Je to snad málo?
-Ne, to neříkám.
00:40:05 Ale kdybych odešla z Prahy,
00:40:09 zůstane tu můj bratr s rodinou jako kůl v plotě.
00:40:13 Nemůže najít práci. Musím ho podporovat.
00:40:19 Paní Vaculíková, snad nečekáte, že ho budu podporovat já?
00:40:25 -Je to sociál. Dvakrát odsouzený!
-On by žádnou podporu nepotřeboval.
00:40:31 Umí svoje řemeslo. Ale vždycky ho vezmou jen na pár dní.
00:40:39 -Tak vidíte.
-Pane doktore...
00:40:44 Když máte takové známosti, snad by šlo zařídit i tohle.
00:40:50 Že by ho nějaký stavitel vzal doopravdy.
00:40:56 -Jestli se zase dá na politiku...
-To ať si vyčítá sám sobě.
00:41:02 On už se dost spálil. Myslím, že už to neudělá.
00:41:07 Měl by dostat příležitost. V katechismu jsme se učili
00:41:11 o návratu marnotratného syna. Proč by mu nemohli odpustit?
00:41:17 To je podmínka vašeho odchodu ze Žižkova?
00:41:24 Jo.
00:41:26 Vám záleží víc na bratrovi než na vlastním muži a dětech?
00:41:33 Vám záleží na vlastním dítěti, pane doktore?
00:41:37 O tom nemluvme. Jde o vašeho bratra.
00:41:45 Strašně moc mi na něm záleží.
00:41:48 Neříkám, že víc než na Jarouškovi a ostatních dětech.
00:41:54 Náš táta se oběsil, protože ho Nedobyl vyhodil z práce.
00:42:00 Já bych hrozně nerada, aby Karla napadlo něco takového.
00:42:05 Dobře. To budu muset ještě projednat.
00:42:13 Pak vám napíšu. Ten dopis nebude podepsaný.
00:42:20 To jistě chápete. Bude v něm adresa pošty, kde přijmou vašeho manžela.
00:42:25 A jméno stavitele, který zaměstná vašeho bratra.
00:42:30 -Spokojená?
-Když to bude tak, jak říkáte...
00:42:35 Určitě to tak bude. A teď si vezměte těch 200 zlatých.
00:42:40 Předem? Co když to tak nebude?
00:42:45 Pro dobrou vůli. Ale ono to bude.
00:42:53 Budete spokojená, paní Vaculíková.
00:42:58 Pane doktore, zrovna jedeme kolem školy.
00:43:03 Jaroušek teď půjde domů. Chcete ho vidět?
00:43:09 Třeba někdy jindy. Já teď spěchám k soudu.
00:43:19 Vy nechcete vidět vlastního syna?
00:43:27 Říkám, že někdy jindy. Až nebudu v takové časové tísní.
00:43:36 Vždyť se ještě nestěhujete.
00:43:42 Potrvá to několik týdnů.
00:43:46 Paní Vaculíková, děkuji vám za pochopení.
00:43:56 Hodně štěstí. Sbohem a hodně štěstí.
00:44:04 Vám taky přeju hodně štěstí, pane doktore.
00:44:43 Dobrý den. Pane staviteli, prý berete do práce.
00:44:47 Jsem vyučený zedník. Jmenuji se Karel Pecold.
00:44:52 Dobré zedníky potřebujeme. Pane Robku, přivezli písek.
00:45:04 -Mohu vidět váš výuční list?
-Prosím, pane staviteli.
00:45:26 -Ale má nastřižený růžek.
-Vidím.
00:45:34 Vy jste svědčil proti Nedobylovi. Je to tak?
00:45:41 -Tak to abych šel, že?
-Proč? Ty letáky byly horší.
00:45:49 -Vy mi chcete dát práci?
-Ale jen práci! Žádnou politiku.
00:45:59 Ale za dva dny přijde komisař Ort. Řekne vám...
00:46:04 Že jste socan. Řeknu mu, že poctivě pracujete a že vám důvěřuji.
00:46:11 Ale to jen tak dlouho, dokud se budete držet dál od politiky.
00:46:17 Žádné stávky, žádné řeči, žádné buntování. Můžete to slíbit?
00:46:22 -To můžu.
-Pak bude všechno v pořádku.
00:46:27 Pane staviteli, proč mi tak věříte? Už mě 5x vyhodili.
00:46:34 -Nemohl jsem si vydělat.
-Tak se snažte, ať vám mohu věřit.
00:46:39 Vy jste o mně všechno věděl. I o těch letácích ve Vídni.
00:46:46 -Tak slavný přece nejsem.
-To opravdu není žádná sláva.
00:46:54 Dělám to na přímluvu jednoho známého. Vy to nevíte?
00:46:59 -Nevím.
-A kdo vás ke mně poslal?
00:47:02 Nikdo. Sestra mi řekla, že berete zedníky
00:47:09 -Zítra můžete nastoupit.
-Uctivě děkuji, pane staviteli.
00:47:48 Dobré jitro, pane šéfe. Čeká tu nějaký pán od policie.
00:48:04 Dobrý den, pane Nedobyle. Jsem komisař Olič.
00:48:08 Dobrý den, pane komisaři. Čím mohu posloužit?
00:48:17 -Posaďte se, prosím.
-Nepřináším nic příjemného.
00:48:23 Předevčírem jsme dostali žádost o povolení tábora dělnictva
00:48:32 ze Žižkova a Vinohrad v Kanálské zahradě.
00:48:35 Tato žádost byla samozřejmě zamítnuta.
00:48:38 Ale dělníci chtějí přesto v neděli veřejný tábor konat.
00:48:45 -Na to je užije.
-Upozorňuji na to podnikatele
00:48:52 na Žižkově a Vinohradech, mezi něž také patříte.
00:48:56 A žádám je, aby na své lidi dohlédli.
00:48:59 Vám se to řekne, pane komisaři.
00:49:05 A budu mít na krku stávku jako kvůli tomu 1. máji.
00:49:09 Průvod 1. máje byl policií povolen. Toto je zakázaný podnik.
00:49:18 Měl byste své dělníky varovat, pane Nedobyle.
00:49:23 Ano? To rád slyším. Doutníček?
00:49:29 -Ne, děkuji.
-Dám na své lidi pozor.
00:49:36 Ale abych vám řekl pravdu, je to čím dál těžší.
00:49:42 Drží pevně pohromadě. Poslouchají starého Piláta.
00:49:48 -Znáte ho?
-Znám. Je to váš předák.
00:49:51 Nutno upozornit, že Pilát se nikdy nedostal do rozporu se zákonem.
00:49:57 -Je chytrý jako opice.
-Tak chytrý zase není.
00:50:03 Nedávno jsem ho viděl v hospodě s tím socanem Pecoldem.
00:50:09 Karel Pecold, stará firma! Vídeň ho poslala rodné obci na krk.
00:50:15 Nemějte obavy, toho hlídám.
00:50:19 Myslím, že jsem před lety vyslýchal jeho otce, vašeho kočího.
00:50:24 -Vzpomínáte si?
-Jo, vzpomínám.
00:50:32 A mladý už 2x seděl. Ale teď dělá dobrotu.
00:50:37 Našel si zaměstnání. Teď na něj nemůžu. Musím počkat.
00:50:42 -Nebudu vás zdržovat,
-Mě nezdržujte, pane komisaři.
00:50:48 Spěchám. Musím ještě navštívit některé podnikatele.
00:50:53 Děkuji za upozornění, pane komisaři.
00:50:57 -Děkuji za pochopení. Sbohem.
-Sbohem.
00:51:12 -Kubíčku!
-Prosím, pane šéfe?
00:51:17 Sedněte si a pište!
00:51:25 Tuto neděli 18.6. dopoledne... (Někdo klepe.) Dále!
00:51:32 -Nezlobte se, pane šéfe.
-Co chcete, Piláte?
00:51:39 Viděl jsem pana komisaře Oliče.
00:51:43 To bylo určitě kvůli tomu táboru lidu v neděli.
00:51:48 Nemýlíte se. A docela se hodí, že jste sem takhle vlezl.
00:51:55 Aspoň vám před svědkem řeknu, co bude v neděli vaší povinností.
00:52:01 A za co mi budete ručit, Piláte!
00:52:04 Samozřejmě, pane šéfe. Za co mám ručit?
00:52:10 Vy pište! A vy poslouchejte.
00:52:13 Tuto neděli 18. června dopoledne se v mém podniku pracuje.
00:52:22 Bude proveden celkový úklid stájí, kovárny a skladů krmiva.
00:52:31 Budou překováni koně, u kterých to bude zapotřebí.
00:52:37 Zkontrolují se a opraví všechny postroje.
00:52:42 Budou opraveny závady na povozech. I ty nejmenší.
00:52:50 Za toto nedělní dopoledne bude vyplacena plná mzda
00:52:57 jako za celý pracovní den.
00:53:02 -Pochopil?
-Pochopil.
00:53:07 Na takové nařízení máte plné právo.
00:53:15 To se musí udělat.
00:53:19 Jsem rád, že jste to pochopil, Piláte. To jsem opravdu rád.
00:53:27 Kdyby někdo náhodou v neděli dopoledne nepřišel do práce,
00:53:32 protože se zúčastnil jistého nedovoleného shromáždění
00:53:38 v Kanálské zahradě, tak bude na hodinu propuštěn.
00:53:45 -Je to jasné, Piláte?
-Jasné, pane šéfe.
00:53:50 Můžete jít.
00:54:00 Rozepsat! Rozvěsit!
00:54:27 -Tati, já to umím přečíst.
-Tak to přečti, Karlíčku.
00:54:33 Také dělník je občan.
00:54:39 -Dobře.
-Co to je občan, tatínku?
00:54:43 Občan je člověk, který má stejná práva jako ostatní lidé.
00:54:52 Chceme všeobecné hlasovací právo.
00:55:07 -Co to je?
-To je... Víš...
00:55:13 Když má člověk právo hlasovat proti někomu, kdo se mu nelíbí.
00:55:25 -Tati, co je to "hlasovat"?
-Říct, co chci.
00:55:31 -A to se nesmí?
-Dnes ne. Ale už to bude brzo.
00:55:39 -Víš, co jsi mi slíbil, Karle!
-Vždyť nikam nejdu.
00:55:47 Jestli budeš do kluka takhle hučet, tak jednou shnije v kriminále.
00:55:52 Jděte od toho okna. Stejně je rozeženou policajti.
00:55:57 -Slyšíte?
-Jdi vedle.
00:56:04 Vždyť já sekám dobrotu. I stavitel mě pochválil.
00:56:11 Měl bys děkovat Bohu, že s tebou měla Anka takovou trpělivost.
00:56:18 -Ty ženeš radši Vaculíka do Nýřan.
-Ale k poště. Bude mít penzi.
00:56:26 Když zapomene, že patřil mezi dělníky.
00:56:30 Proč jsi na ni sprostý? Udělala toho pro tebe málo?
00:56:35 -Našla ti práci.
-Já vím.
00:56:40 Ty víš prd, jak je ženské, když zůstane sama s dítětem na krku.
00:56:50 Jestli si myslíš, že uděláš z Karlíčka kriminálníka,
00:56:54 tak půjdu od tebe!
00:56:57 8 let jsem to vydržela, ale teď půjdu!
00:57:03 Já nechci celý život probrečet. Co jsem komu udělala?
00:57:10 -Já pořád nechci umírat strachy.
-Aničko!
00:57:17 No tak. Vždyť jsem zůstal doma.
00:57:23 Už nikdy nebudu nikde nic říkat.
00:57:29 -Vždyť i Frantu učím číst.
-To je pravda, Anko.
00:57:35 Už ho naučil číst švabachem i kurentem.
00:57:43 Teď ho učí česká písmena. Vaculík už umí číst noviny.
00:57:48 A teď ho udělají listonošem. Franta má dobré nohy.
00:57:55 Ani já mu nestačím.
00:58:02 (Je slyšet, že někdo jde.)
00:58:05 -Je tu někdo? Piláte!
-Já jsem tady. Dobré ráno.
00:58:15 -Vaculíku, vy jste tady sám?
-Já jsem přece hlídač.
00:58:21 -Kde jsou všichni ostatní?
-Udělali svou práci a odešli.
00:58:30 Odešli? Nařídil jsem na dnes generální úklid.
00:58:36 Překovat všechny koně a opravit všechny postroje.
00:58:40 Oni to všechno udělali, pane šéfe. Večer a v noci.
00:58:45 Kovalo se celou noc. Jsem tady, protože to ještě hoří.
00:58:51 To jsou syčáci!
00:58:58 Co ta podkova? Proč ji sundali? Vždyť je ještě dobrá!
00:59:02 Snažili se, aby bylo všechno v pořádku.
00:59:06 Gauneři! Nenechali odpočinout koně,
00:59:11 aby mohli táhnout na ten tábor. Je to pravda, Vaculíku?
00:59:17 Já o tom nic nevím.
00:59:18 Vaculíku, vy jste byl vždycky poctivý chlap.
00:59:23 -Tohle si vezměte. Šli tam?
-To já opravdu nevím.
00:59:32 Jestli to chcete vědět, tak se tam musíte podívat sám.
00:59:38 Chlape, přece mi nebudete radit, co mám dělat!
00:59:45 Vaculíku, vy jste mi přece vždycky říkal, co se v čeledníku děje.
00:59:53 Tak co? Šli tam společně? Kdo je vedl? Pilát?
01:00:00 Já nic nevím.
01:00:06 Vy nic nevíte? Tak to jste špatný hlídač, Vaculíku!
01:00:15 Budu si muset najít lepšího hlídače.
01:00:18 Já hlídám Preclíkářku, ne lidi!
01:00:24 Vy chlape, kde v sobě berete tu drzost?
01:00:30 Už vás taky zblbli? Nechcete taky táhnout na ten dělnický tábor?
01:00:36 -Ne. Já jsem tady hlídač.
-Už nejste!
01:00:43 -Máte výpověď! Okamžitě zmizte!
-Dobře, pane šéfe!
01:00:50 Vaculíku! Kam jdete?
01:00:56 Říkal jste, abych zmizel. Tak si to hlídejte sám.
01:01:03 Vaculíku!
01:01:22 Tohle vám přijde draho!
01:01:50 Syčáci! Pacholci!
01:02:40 Stejně vám to neprojde, pacholci!
01:02:46 Vyrazím vás všechny. A pak si stávkujte.
01:03:05 Neboj se, Chachare. Už se nenechám vydírat.
01:03:12 (Venku je hluk.) Slyšíš je? Řvou jako zvířata.
01:03:19 Ty bys nikdy nestávkoval, viď? Ty ses u mě nikdy neměl špatně.
01:03:27 Ale oni přece taky ne. 80 lidem jsem dával výdělek.
01:03:33 V této době, kdy každý žebrá o práci. 80 rodin jsem živil.
01:03:41 A oni mě nenávidí. Chachare, oni mě k smrti nenávidí.
01:03:51 Už ani cukr nemám. Vždycky jsem míval plné kapsy cukru.
01:04:19 Hoří! Lidi, hoří!
01:04:33 Hoří!
01:06:59 Policie!
01:07:11 -Rozejděte se!
-Fuj!
01:07:20 -Jménem zákona, rozejděte se!
-Hanba! Fuj!
01:07:27 Na Preclíkářce hoří!
01:07:31 Šavle tas! Vpřed!
01:07:37 Chlapi, jdeme!
01:08:05 V tu nešťastnou neděli zahynulo 8 lidí.
01:08:10 Sedm z nich našlo svou smrt ve střetnutí s policií
01:08:16 na zakázaném táboru dělníků u Kanálské zahrady.
01:08:21 Osmým byl Martin Nedobyl.
01:08:25 Spolu s ním se udusilo 11 koní.
01:08:29 Ostatní koně se podařilo zachránit proto,
01:08:32 že Nedobylova stáj měla ještě jedna vrata,
01:08:38 jimiž Nedobylovi kočové včas odvedli zvířata do bezpečí.
01:08:46 Nedobylův pohřeb se konal jen o jeden den později
01:08:50 než pohřeb těch sedmi obětí policejního pořádku.
01:08:55 S těmi sedmi se přišly rozloučit tisíce lidí.
01:09:01 Pohřbu Nedobylova se zúčastnilo jen několik desítek známých.
01:09:08 Byl mezi nimi i policejní komisař Olič
01:09:13 a stavební rada Herzog.
01:09:26 I když hledím do tváří Martinových dětí zdrcených bolem,
01:09:34 i když hledím do tváře jeho smutkem zničené vdovy,
01:09:39 skvělé matky Marie,
01:09:43 přes to všechno nemohu památky zesnulého Martina Nedobyla
01:09:49 vzpomínat bez hrdosti a naděje.
01:09:54 Bůh dal, Bůh vzal, Marie. Musíte se s tím smířit.
01:10:03 Vám se to mluví, Jaroslave.
01:10:07 Ale já jsem doufala, že chlapci budou studovat.
01:10:16 Theodor by měl být malířem. Viděl jste jeho skicy? Má talent.
01:10:24 O Metodějovi ani nemluvím. Ty jeho housle...
01:10:31 Nechápu, o čem to mluvíte, Marie.
01:10:35 -Nemohu je poslat studovat.
-Proč ne?
01:10:43 Jaroslave, to se ptáte vy?
01:10:48 Zadlužený podnik. A ještě ten požár.
01:10:54 Hypotéky na parcelách. Všude jenom dluhy.
01:11:01 -O jakých dluzích to mluvíte?
-Nesnažte se mě utěšovat.
01:11:10 Je pravda, Marie, že jsem se Martinovi čestným slovem zavázal,
01:11:16 že vám nebudu podávat zprávy o jeho majetku.
01:11:19 Ale netušil jsem, že ve vás vyvolá takový pocit nejistoty.
01:11:26 Vy a vaše děti jste jedinými dědici celého jeho majetku.
01:11:30 Proto je zbytečné, abyste si dělala takové starosti.
01:11:35 To nejsou zbytečné starosti.
01:11:39 Já jsem chtěla, aby moje děti mohly rozvinout svou osobnost.
01:11:45 -A na to teď nebude dost peněz.
-Prosím?
01:11:56 Vy se domníváte, že podědíme něco víc než dluhy?
01:12:02 Jsou tu tři typy dědictví, Marie.
01:12:05 Hotovost na bankovních kontech, pozemky a činžovní domy na Žižkově
01:12:13 a spediční firma včetně živého i mrtvého inventáře.
01:12:15 -To všechno dohromady obnáší...
-Kolik?
01:12:25 Když sečtu všechno dohromady...
01:12:32 2 miliony zlatých, Marie.
01:12:39 Co je vám? Marie!
01:12:42 Marie!
Po 1. máji 1890 dá Nedobyl výpověď všem zaměstnancům, kteří se zúčastnili dělnického průvodu. Ale tentokrát jdou všichni zaměstnanci do stávky…
Karel Pecold je konečně propuštěn z vězení. Samovazba zkrátila jeho trest o dva a půl roku. S Ankou a sedmiletým synem opouští Vídeň a vrací se na Žižkov.
Laura Helebrantová odhalí někdejší poměr manžela s Růženou, syn Růženy je totiž velmi podobný Helebrantovi, a ztropí manželovi výstup pro tento nepřiznaný hřích.
Spojenectví Nedobyla s Herzogem skončilo. Herzog vycítil, že se tím spojením čím dál víc kompromituje a vystoupil v obecní radě proti Nedobylovi.
Helebrant nabídne Růženě odstupné, když se odstěhuje ze Žižkova. Ta svolí s podmínkou, že Helebrant najde práci Karlovi Pecoldovi. Karel je přijat jako zedník, ale musí staviteli slíbit, že nebude dělat politiku.
Martin Nedobyl vyhlásil nedělní pracovní směnu, aby zabránil dělníkům navštívit dělnický tábor. Ale všichni svou práci udělali v noci, a tak Nedobyl najde prázdnou Preclíkářku. Ve vzteku nevědomky způsobí požár a stane se jeho obětí. Marie Nedobylová málem omdlí, když jí Helebrant sdělí, že zdědila téměř dva milióny zlatých. Dosud žila v domnění, že jsou chudí, zadlužení.
