Příběh doktora Fausta, který upsal svou duši ďáblu a ten si ho pak odnesl do pekla, přetavil v první velké dramatické dílo alžbětinský dramatik Christopher Marlowe podle knížky lidového čtení. Z Marlowa, z lidových historek a loutkových her pak vyšel J. W. Goethe a vytvořil jedno z největších děl světové literatury. Jeho obrovské dílo, které vznikalo několik desítek let, představuje jeden z nejsložitějších divadelních úkolů nejen rozlohou. Zatímco pro první část je tématem především milostný příběh Fausta a Markétky, druhá, představující Faustovo putování světem, je epizodická a filozofická. Goethovo dílo v sobě navíc nese chápání světa, jak se vyvíjelo od středověku do konce 18. století.

Inscenace Divadla na okraji měla premiéru v Junior klubu na Chmelnici v říjnu 1984. Vznikl pro ni nový, znamenitý překlad Olgy Maškové. Režiséru Zdenku Potužilovi se podařilo skloubit oba díly tragédie v jedno představení s jasným dramatickým tahem. Jeho významnou složkou se stala hudba Mikiho Jelínka a herecké výkony zejména tří hlavních představitelů: Fausta Ondřeje Pavelky, Markétky Evy Salzmannové a Mefista Petra Lepši. Pro televizní podobu byla zvolena cesta přepisu divadelní inscenace v exteriérech, hledala se nová výtvarná řešení, která by vytvořila významový ekvivalent inscenace divadelní a usnadnila a umocnila vnímání bohatého Goetheho textu. Nové zpracování látky tak zprostředkovalo nejen poselství Goethova veledíla, které se i na jevištích objevuje více než zřídka, ale zároveň vytvořilo umělecky mimořádný přepis divadelního díla do televizní podoby.