Ladislav Pešek a Josef Kemr v povídkách Jana Nerudy Přivedla žebráka na mizinu a Hastrman (1984). Dále hrají: J. Štěpničková, J. Faltýnek, D. Neblechová, F. Němec, T. Pokorná, P. Haničinec, J. Březinová, J. Somr, M. Šimáček, O. Kaiser a další. Scénář J. Dudková. Kamera J. Šajmovič. Režie P. Háša
00:00:41(zvoní zvony)
00:00:54Když se člověk na svůj život zpět, vidí řětěz událostí.
00:01:01Proud děje, v němž vyniká ostrůvek buď svěží nebo náhrobky znamenaný.
00:01:07Vidí na těch ostrůvcích lidi, kteří se mu vštípili do paměti.
00:01:13Chci o některých osobách vyprávět, jak jsem je jako dítě pozoroval.
00:01:20A jak je život po čase objevuje tomu, kdo už stojí vzdálen.
00:01:26-Dobrý den.
-Dobrý den, pane Vojtíšku.
00:01:30-Dáte si šňupeček?
-Ano.
00:01:33Ať slouží.
00:01:43Pan Vojtíšek byl žebrák. Čím byl předtím, těžko říci.
00:01:49Ale podle toho, jak byl znám, musel být žebrákem dlouho.
00:01:55A podle svého zdraví jím mohl ještě dlouho být.
00:02:01Nebyl totiž obyčejným žebrákem. Vypadal vždy dost čistě.
00:02:07Měl přístup všude. Hospodyně mu vždy daly nějaký troník.
00:02:15To bylo tenkrát dost. Za týden se prožebral celou Malou Stranou.
00:02:47Pomáhej Pán Bůh. To máme dnes pěkně, co?
00:02:55Jak můžete vydržet na tom slunci? To já nemohu.
00:03:02Když na mě svítí, kýchám.
00:03:06Vám by lidé vůbec mohli závidět.
00:03:12Já vždycky říkám, pan Vojtíšek, ten kdyby chtěl...
00:03:23Hele, paní Hermannová, kdepak ta jen tak někomu almužnu nedá.
00:03:31Co je vdovou, chodí na všechny dražby v Praze. Ta bude bohatá.
00:03:40Ponížená služebnice, jemnostpaní.
00:03:45Děkuji Vám. Děkuji. A naděl Pán Bůh milionkrát.
00:03:52A mně dá vždycky.
00:03:54Také jí zato pokaždé naslibujete miliony.
00:04:01Co je to všechno platné.
00:04:09Já vždycky říkám, pan Vojtíšek, ten kdyby chtěl...
00:04:22-Co se na mě tak díváte?
-Budu muset už jít.
00:04:30To obědváte někde, kde jedí velmi brzo. Ještě neodbíjeli poledne.
00:04:38Kdyby jste chtěl, mohl byste nám říci, kde jsou dobří lidé.
00:04:52Nechte si chutnat.
00:04:57Kdepak, naší spravedlnosti nic neujde.
00:05:02Žádný bandita neporoste až do nebe.
00:05:06Babinský, co? Všude je řeč jenom o něm. To musí být chlap jako hora.
00:05:14Já slyšel, že když vedle něj uhodil hrom, on si jen odplivnul.
00:05:21A naše spravedlnost si s ním poradila.
00:05:25Když prý on položí někomu ruku na rameno, každý se scvrkne.
00:05:32Ta jeho banda je jeden hromotluk vedle druhého.
00:05:38A když svého vůdce v lese jenom zahlédnou, křičí pokaždé hurá.
00:05:45A když k nim promluví, zase křičí hurá. Pořád křičí hurá, hurá...
00:05:51A naše spravedlnost ho dostala. Je ve vězení.
00:05:59Hledáte někoho?
00:06:05Co tady dělá stará Miliónová? Sem přece nechodí.
00:06:11Vysedává vždycky před kostelem na Štěpánském náměstí.
00:06:17Miluje všechny svaté, jiný se od ní totiž milovat nedají.
00:06:27Na vás, pane Vojtíšku, se mi líbí, že na tom náměstí nevysedáváte.
00:06:36-Už musím jít.
-Dojdi pro kus chleba.
00:06:41Počkejte. Jak to děláte, že stále dobře vypadáte? Pořád se usmíváte.
00:06:51Vy vůbec nestárnete.
00:06:55Ba ne. Brzo to bude 80 let, co jsem spatřil světlo světa.
00:07:05Děkuji.
00:07:08Počkejte, tady vám trochu odsypu. Jen trochu, to víte, časy jsou zlé.
00:07:16Nezlepší se to, dokud lev ze svatovítské věže nesedne houpačku.
00:07:27-Na jakou?
-Na tu krouživou, na pouti.
00:07:33-To pak budou lepší časy?
-Ano.
00:07:37Spánembohem.
00:07:42Kdepak, pan Vojtíšek, ten ví své. Ten odnikud neodejde s prázdnou.
00:07:51Lidé pro něho nechávají od oběda plné hrnky.
00:07:55Kdepak, na pana Vojtíška, nenechá Malá Strana dopustit.
00:08:06Pozdrav Pán Bůh. Pokaždé, když vás potkám, mám štěstí.
00:08:13Já říkám, člověk jen uvidí pana Vojtíška a hned je mu veseleji.
00:08:20Vypadáte jako sluníčko.
00:08:28Zase štěstí. Možná, že se mě také chytne. To bych potřebovala.
00:08:42Paní Hermannová přestala k nám chodit do kostela.
00:08:47Má nápadníka, z Vršovic. Ten jí vozí kytek, plné trakaře.
00:08:53-Trakaře?
-Tolik kytek, to jste neviděl.
00:08:58A tak paní přestala na kostel myslet.
00:09:02Všichni nemáme takové štěstí a tolik uznání jako vy.
00:09:08To proto, že někteří lidé nestojí za nic. Třeba kostelník Bartoš.
00:09:16Nemůže vystát, že nás sem tam někdo podaruje. Závidí nám.
00:09:22To víte, že se v zimě ztratil čert od archandělových nohou?
00:09:28-Vy nevíte, co se s ním stalo?
-Ne.
00:09:32-Kostelník s ním zatopil.
-A sakra.
00:09:35V sakristii, já ho viděla.
00:09:40Mně nikdo nebude nic vykládat, já lidi znám.
00:09:47Vy se vždycky na mě tak díváte, co na mě vidíte?
00:09:53-Ten zub.
-Jaký zub?
00:09:56-Zase vám jeden upadl.
-Ztráta zubu znamená ztrátu přítele.
00:10:03A všichni, co to se mnou mysleli dobře, tak všichni jsou v hrobě.
00:10:10Jen jeden mi zbyl, jen jeden. Ale já nevím, kde.
00:10:17Nevím kdo? Kdo je ten přítel, kterého mi přivedl život do cesty?
00:10:24Mně se o vás teď stále zdá. Já myslím, že to osud tak chce.
00:10:31Vím, vás mají lidé rádi, ale nikdo vám neposlouží, vy jste sám.
00:10:38A já... A kus peřin také mám.
00:10:41To ne, ani za milion.
00:11:05Ono se dřív na bojištích našlo hodně věcí.
00:11:11Tehdy jsme s kaprálem u regimentu nasbírali plno šactva a zbraní.
00:11:19Také přilbic. Jeden sedlák našel na poli ošatku zlatých vajec.
00:11:30To za dávných časů bývaly kapesní hodinky, víš.
00:11:37-A ty prý vypadaly...
-Jako vajíčka.
00:11:40Dobře, je vidět, že tě vychovali kanonýři.
00:11:45Když jsi byl malý, měl tvůj tatínek markytánství, v kasárnách na Újezdě.
00:11:53Už tenkrát tě měli chlapci na starost.
00:11:56Když jsi plakal na dvoře, vždy tě nějaký kanonýr pochoval.
00:12:04Když jsi nepřestal, vozili tě v dřevěné konvi sem a tam.
00:12:15A pivo ti chutnalo odjakživa.
00:12:21-Dáš si raději rohlík, viď?
-A nebo raději dva.
00:12:27Jeden pro Pepíka, čeká na mě u kašny.
00:12:31Pane Herzl, dva rohlíky.
00:12:37A ne abys přišel s roztrhanými kalhoty. Pořád si hraje na raubíře.
00:12:45-Na co?
-Na raubíře.
00:12:48Na Babinského. To je chlapík podle tvého gusta, co? A kavalír.
00:12:55Ten když se dozví, že někdo potřebuje třeba 50 zlatých.
00:13:02Tak vezme boháčům, pár tisícovek a pak to rozdá.
00:13:09Teď sedí ve vězení.
00:13:12Ty kdybys mu musel dát řetězy, tak jedině zlaté, viď?
00:13:18Náhodou je lepší než pan Herzl, protože dává chudákům.
00:13:23A pan Herzl panu Vojtíškovi nikdy nedal peníze.
00:13:27Jedeš, ty kluku hubatá.
00:13:30Vy nic nevíte? Vypadá to, že si z nás celou dobu dělal blázny.
00:13:36Někdo tomu nevěří, ale já myslím, že na tom něco bude.
00:13:42Kdepak, dneska nic, pane Vojtíšku. To víte, jsme chudí.
00:13:55Žasnete, co? Přišlo se na to, že pan Vojtíšek je boháč.
00:14:02Má za vodou majetek. Kam my se na něj hrabeme.
00:14:07-Co?
-Že je boháč.
00:14:11Že má za vodou majetek. A my mu tady všichni podstrojujeme.
00:14:16-A on se nám za rohem směje.
-Boháč?
00:14:20-Prosím vás, co to vykládáte?
-Já už to také slyšel.
00:14:26No vidíte. Viděli jste někdy pana Vojtíška v neděli žebrat?
00:14:32Neviděli. To asi sedí doma na Starém Městě v pohodlí.
00:14:37Na Starém Městě?
00:14:40Bydlí přece tady někde, pod Hradem, v Brusce.
00:14:44Já slyšel, že bydlí za řekou, Na Františku.
00:14:49Celá Malá Strana mu věřila a on je to domácí pán.
00:14:54-Má Na Františku dům.
-Ne, prý dva domy.
00:15:01-To už by přestávalo všechno.
-To budou jen takové řeči.
00:15:09Kdepak, lidem se dnes nedá věřit.
00:15:13-Jestli nám lže a má dva domy...
-Nejméně dva.
00:15:38Já věděla, že přijdete.
00:16:09-My dva se spolu domluvíme.
-Prosím vás, nedělejte to.
00:16:19-Nerozhlašujte o mně ty řeči.
-O čem to mluvíte?
00:16:25Přestaňte s tím. Buďte té dobroty. Lidé se začali ke mně točit zády.
00:16:34Lidé neznají milosrdenství, jsou samá závist a nenávist.
00:16:41-Já přece nikomu nic neprovedl.
-To mi nemusíte říkat.
00:16:49-Já za vámi přišel...
-A dobře jste udělal.
00:16:53Když budete chtít, já se k vám nastěhuji, a třeba hned.
00:16:58Bude nám spolu dobře, já bych vám posloužila.
00:17:02Nikdy!
00:17:11Když nikdy, tak nikdy. Jak chcete.
00:17:19Když se dáte od hradní brány nahoru nemůžete zabloudit.
00:17:24Tam vám každý už ukáže Loretánské náměstí.
00:17:29-A hned budete u Kapucínů.
-Děkujeme vám.
00:17:32Spánembohem.
00:17:48Ponížený služebník.
00:17:55Ponížený služebník.
00:18:07Já...
00:18:28Uctivý služebník, pane strážmistře, je libo šňupeček?
00:19:02Vidíte, já to říkal, lhal nám, Vojtíšek.
00:19:07Dnes se ho na Malé Straně málokdo zastane.
00:19:12Pánové, já když se dozvěděl, že není sám, ale že má dvě dcery.
00:19:18-Co má?
-Dvě dcery.
00:19:21-Počkejte, vy jste je viděl?
-Já ne, ale lidé je viděli.
00:19:28-Byly naparáděné.
-Jedna tlustá a jedna tenká.
00:19:33-Darebák!
-Já je viděl na vlastní oči.
00:19:37Dámy, jak se patří. Rukavičky a paraplíčka.
00:19:45Člověk se snaží vyjít s každým krejcarem a oni nevědí, co s penězi.
00:19:53Ta tlustá má nějakého poručíka, a ta druhá chce prý k divadlu.
00:19:58-Kam?
-K divadlu.
00:20:03Jezdí do Stromovky, ale zpátky kočárem k jejich palácům.
00:20:08Palácům? Tak vidíte, a vy jste se Vojtíška zastával.
00:20:15U nás ten člověk může klepat, jak chce. Pro něj bude zavřeno.
00:20:22-Vaše ne?
-To máte těžké.
00:20:37Dobře, že jdete. Pane Vojtíšku, nemohl byste mi půjčit 20 tisíc.
00:20:48Nebojte se, nepřijdete o ně, léty budou na dobré hypotéce.
00:20:56Víte, já mohu totiž tady koupit vedle U Labutě dům.
00:21:04Ale já jsem přece... Nikdy jsem nelhal.
00:21:10Nikdy jsem nikoho nepodvedl.
00:21:18Nepodvedl?!
00:22:28Dali mu něco u Herzlů? Něco mu řekli, viď?
00:22:38-Na, dones to panu Vojtíškovi.
-Ať si jde domů na Staré Město.
00:22:44Ať mu dají tam. Třeba má doma něco lepšího.
00:22:50Běž.
00:23:19-Pane Vojtíšku.
-Co?
00:23:23Zaplať Pán Bůh.
00:23:29Ale já nemohu polknout.
00:23:53-Hele, co mám.
-To máš od tatínka?
00:23:57-Ano.
-Můžeš to utratit?
00:24:00Za výlohou měli břidlicovou tabulku.
00:24:03Počkej tady chvilku.
00:24:22-Ani si tě nevšiml.
-To je dobře.
00:24:26Tady na Starém Městě nemůže chodit po domech jako u nás.
00:24:30Hele.
00:24:36Domácí pán, domácí pán...
00:24:39Přestaňte!
00:24:42Nechte ho!
00:24:46Nech ho!
00:24:51Nechte ho být!
00:25:24Pan Vojtíšek? Viděla jsem, jak ho vedl strážmistr sem k nám.
00:25:31-Pana Vojtíška?
-Ano.
00:25:36Je vám známo, že je zakázáno používat kvedlačky na dělání pěny.
00:25:44Vy spoléháte na to, že jsem moc velký dobrák, co?
00:25:55Pana Vojtíška jsme dnes po půlnoci našli na Újezdě.
00:26:06Byl nadobro zmrzlý.
00:26:13Závist bývá horší než zánět kostí.
00:26:20Měl prý na sobě jen rozedraný kabát. To jsou dneska lidé.
00:26:30Ani košili neměl.
00:26:47Praha, letní Petřín vypíná se z hloubek vltavského údolí.
00:26:54Moře jeho zeleně splývá s modrým nebem.
00:26:59A mě unášejí vlny vzpomínek do lesklých snů dětství.
00:27:04Cítil jsem se tenkrát králem.
00:27:08Mým královstvím byl celý širý svět i s okolím.
00:27:13V něm místem nejznamenitějším byla Praha.
00:27:17A v ní zas pravým rájem Malá Strana.
00:27:23Pan Rybář byl úředníkem u soudu na výslužbě někde od Turnova.
00:27:29Pro jeho jméno a pro jeho zelený fráček, říkali jsme mu hastrman.
00:27:35Ale v úctě jsme ho měli všichni. V Praze žil u svých příbuzných.
00:27:42Vypravovalo se, že je velmi bohatý.
00:27:49Co tady zase děláš? Chtěl bys na věž?
00:27:53A víš, že za vstup do věže se platí krejcar?
00:27:57-Já vím.
-Počkej, čerte.
00:28:01Neslyšel jsem zvonit na mši a už je plno hodin.
00:28:05Zvoník nejspíš zase zaspal.
00:28:09Dojdi do zvonice a jestli ho tam nenajdeš, odzvoň sám.
00:28:15-Dokážeš to?
-Ano.
00:28:18-Počkej, tady máš krejcar.
-Děkuji.
00:28:27Co vítr rozvál z Frankrajchu rovnost, bratrsví a podobně.
00:28:35Má to svou velikost, jenomže všechno už tu bylo.
00:28:43Každý příliš bystrý proud, orve přece mnoho z břehů i ze dna.
00:28:51-Nemůže být nezkalený.
-Já se držím Rosenana.
00:28:57On praví: svoboda je jako ty šťavnaté potraviny a silná vína.
00:29:07Ty silné živí a posilují, ale slabé přemáhá a ničí.
00:29:19-No jo, cizinci.
-Nemůžou se vynadívat.
00:29:23Hrob českých knížat a králů. Přes mnohé požáry tu stojí pořád.
00:29:31Slyšíte? Vždyť ten osel šturmuje.
00:29:38No, to věřím, že se podivují. A nejvíc ve svatováclavské kapli.
00:29:48Jeden cizinec, když viděl kapli, zůstal bez dechu.
00:29:57Tohle není vidět ve světě nikde jinde, myslím.
00:30:04U nás v Čechách, povídám, hodí pasák kamenem za stádem.
00:30:14Kámen má větší cenu než celé stádo. Víc jsem mu neřekl.
00:30:24Spánembohem.
00:30:30-Co to má vždycky s tím Rosenanem?
-To bude spisovatel.
00:30:47(mluví německy)
00:31:19Jo, moře. Proč nebydlíme u moře?
00:31:28Ty jste také nasbíral sám, strýčku?
00:31:33Všechny, docela všechny. Trvalo mi to celý život.
00:31:41První jsem našel, když mi bylo tolik jako tuhle Lidušce.
00:31:46A všechny jste našel tam pod tou horou?
00:31:50Celé tohle bohatství. Já se rád toulal po kraji.
00:31:58Sbalil jsem raneček a hajdy ven.
00:32:02Když jsem se vracel domů, maminka bědovala, že jsem hubený.
00:32:11-Říkala, že už mě nikam nepustí.
-Ale vy jste šel zase.
00:32:18-A rovnou na Kozákov.
-Zase Kozákov.
00:32:22Z Kozákova je pěkný výhled, je to strážná hora kraje.
00:32:29Odtamtud jsou Trosky jako na dlani.
00:32:34Valdštejn, skalní město Hrubo- skalské, ale já se rád díval dál.
00:32:43Já vyhlížel do širého světa, Co mě tam čeká?
00:32:56A při tom jsem šlapal po štěstí.
00:33:00Pod nohama jsem měl všechny tyhle drahokamy.
00:33:06Vypravujte, jak jste tenkrát při senoseči zmoknul.
00:33:11Radši povězte, jak šla Alžběta s hořící pochodní do komory.
00:33:17Byl v ní střelný prach a jičínský zámek vybouchl.
00:33:22Ke stolu!
00:33:24Musíme poslouchat, děti, pojďte.
00:33:30Mně se líbí, jak pršelo, a jak vás vzal forman na vůz.
00:33:35-Ale ty máš číst ze slabikáře.
-Už jsem četla.
00:33:38Jeden odstavec, viďte, strýčku?
00:33:44No jo, kdepak naše Aninka.
00:33:49Liduško, víš, co se dítě musí nejdřív naučit?
00:33:57Divit se.
00:34:01Divit se světu, to napsal Rosenau.
00:34:08-Kdo?
-Rusó.
00:34:12-Ale strýček říkal...
-Říká se Rusó.
00:34:14-Čte se to "Žán žak Rusó".
-Jak?
00:34:19Strýčka asi spletla nějaká tisková chyba.
00:34:24Nejdřív strýčkovi.
00:34:26-A proč musí dostat vždycky první?
-Protože je nejstarší.
00:34:30-Ale nic nedělá.
-Pracoval celý život.
00:34:40Z novin se toho moc nedozvíte, ale od lidí, to se dozvíte věcí.
00:34:47Včera jsem slyšel, že se má zmenšit počet pražských hlásných.
00:34:54-O tom se v novinách nedočtete.
-Zmenšit? Proč?
00:35:00Asi si obec řekla, že jich tolik není zapotřebí.
00:35:06A co když začne hořet? Kdo bude volat o pomoc?
00:35:14To už na radnici zapomněli, kolik požárů hlásní zachránili?
00:35:19Měli by spíš propustit nějaké pány rady.
00:35:23-Ale... Kdoví, jestli je to pravda.
-Povídal to hlásný od svatého Víta.
00:35:32A také říkal, že mu nějaký uličník běhá na věž.
00:35:38-Nebyl to váš Jeník?
-On vytáhl na věž i našeho dědečka.
00:35:45Je mu přes 70 let, přijel k nám na návštěvu, a on ho vytáhl až nahoru.
00:35:51Dědeček pak týden ležel.
00:35:54Já slyšel, že hlásní mají špinavé uši, mají ve věži málo vody.
00:36:00Pan hlásný od Víta si každý den tahá nahoru po provaze vodu.
00:36:07A to víš, že u nich doma budou křtiny?
00:36:11Nemluvně spustí dolů po provaze na ulici. Tam bude pan farář.
00:36:16Jak bude s křtěním hotov, vytáhne si paní hlásná dítě nahoru.
00:36:21-Jdi tam ráno, abys to nepropásl.
-Ano.
00:36:24Já ti dám.
00:36:31-Hele, co mám.
-Kde jsi to vzal?
00:36:34-Vystříhal jsem to z karet.
-Doma? Už na to přišli?
00:36:38-Ne.
-To bude mazec.
00:36:41Podívej se.
00:36:57Takové lidi potkáte už jenom u nás na Malé Straně.
00:37:02Ten cůpek a to oblečení, to už nikde neuvidíte.
00:37:06Ty střevíce budou také moc staré.
00:37:10A že by mohl mít denně nové, lepší.
00:37:15To nevíte, je to boháč. Má plnou skříň drahokamů.
00:37:22Prosím vás, kde by k tomu přišel?
00:37:25Musíte mezi nás víc chodit, a pak přestanete žasnout.
00:37:31Jsou lidé, kteří ty drahokamy viděli, nevěříte? Řekněte.
00:37:36To víte, sám o nich nikdy nemluví. To se jen usmívá.
00:37:41Když se ho někdo zeptá, tak začne řeč o něčem jiném.
00:37:46Třeba o moři. Jo, moře, škoda, že prý nemáme moře.
00:37:52-On byl někdy u moře?
-Byl úředníkem u vrchnosti.
00:37:56-Jestli byl u moře, to nevím.
-Já myslel, že víte všechno.
00:38:02-Dobrý den.
-Dobrý den.
00:38:08Tříkrálový s červeným, viď?
00:38:15-Děkuji.
-Prosím.
00:38:17-Na shledanou.
-Na shledanou.
00:38:23Být na jeho místě, tak bych kupoval lepší tabák. Vy ne?
00:38:29-To máte těžké.
-Co zas je těžké?
00:38:34Ono kládou se nešoupe jako sirkou.
00:38:41Náhodou, příbuzní, co u nich bydlí, si ho dost považují.
00:38:48No proč ne, když po něm zbyde takové dědictví.
00:39:01Toužebné očekávání samo nestačí, natož v umění.
00:39:08V umění ne. Jedním slovem, schází nám velikost.
00:39:14Chceme-li v písemnictví něco velkého, saháme do ciziny.
00:39:21Obratných nádeníků máme mnoho, ale kde je velké dílo.
00:39:27-Chceš šneka, Aninko?
-Ne.
00:39:31Lepší než šneci jsou kobylky, chodím na ně do Jeleního příkopu.
00:39:37-Půjdeš se mnou?
-Třeba.
00:39:44-To mi dáš?
-Dám.
00:39:47Kluci říkali, že u vás nedrhnete podlahu pískem, ale cukrem.
00:39:53Váš strýček je prý boháč. Půjdeš do Jeleního příkopu na kobylky?
00:39:58-Na kobylky?
-Aninko!
00:40:01Třeba.
00:40:11Dneska to připaluje.
00:40:15Támhle na Petříně se dělají z mraků hrady.
00:40:20Také čekám bouřku, vzduch se ani nehne.
00:40:24Aninko, pojď, musíme se vrátit, naši by měli strach.
00:40:31-Považují si vás, jen co je pravda.
-Nebýt jich, byl bych sám.
00:40:39Neteř je celá moje nebožka sestra.
00:40:44Byla to také taková uznalá osoba. A její muž žije jen pro rodinu.
00:40:52Nešetří na mně v ničem.
00:40:55Ctít své předky a chovat v úctě stáří, to je nejpřednější ctnost.
00:41:02Ale je čím dál vzácnější.
00:41:05Někteří lidé ctí dnes jen vlastní prospěch a zisk.
00:41:09Přízeň blízkých je nad všechny poklady.
00:41:13Jen se někdy bez nich těžko získává.
00:41:17Naši na mě nedají dopustit.
00:41:22Člověk by neměl zapomínat, co nám radí moudrost.
00:41:27Užívej domu, pohostinství i péče svých nejbližších jen zřídka.
00:41:31Jinak se tě přesytí a jejich přízeň se od tebe odvrátí.
00:41:36Už je to tak, lidské city jsou pomíjivé.
00:41:40A nestálost věcí na světě je jako - jak vy to říkáte?
00:41:46Jako povrch vody. To řekl Ru... Ru..., jeden moudrý muž.
00:41:57Aninko, musíme jít, naši by se o nás báli. Jsou to moc hodní lidé.
00:42:08A starého člověka si dovedou vážit.
00:42:17Podle toho, kolik váží jeho majetek.
00:42:33Tatínek tě pochválí, že ses učila obsluhovat u stolu.
00:42:37Opatrně. Já se v tvém věku už musela starat o celou domácnost.
00:42:43Dávej pozor, ať nerozliješ.
00:42:47No.
00:42:49Naštěstí nic hrozného se nestalo, tak je to v pořádku.
00:43:01Nezlobte se, maminko.
00:43:07Je to tak dobře?
00:43:09-Už se nezlobíte?
-Když chceš, tak se ti vede.
00:43:13Tak je to správně.
00:43:25Dobrou chuť.
00:43:43Vy nebudete jíst? Liduško, podej sůl.
00:43:51Je tam dneska dusno, jestli chcete, běžte si odpočinout.
00:43:57Liduška vám pak donese jídlo do vašeho pokoje.
00:44:01Ale já přece také patřím ke stolu jako ostatní.
00:44:53-Potřebujete něco?
-Ne, nic.
00:44:58Chtěl jsem jen říct, že tu sbírku drahokamů, co mám...
00:45:04Tady nebude chvilka klidu. Co jste to chtěl?
00:45:09Tu sbírku drahokamů, co mám, celou odkážu vám.
00:45:16-Ale strýčku.
-Má cenu, má velkou cenu.
00:45:53Dobrý den.
00:46:13Jak má v ruce hůl, tak to jde na moc důležitou pochůzku.
00:46:18-Třeba se jde někam pochlubit.
-Pochlubit? Ne, jde prodat.
00:46:25Uvidíte, že zpátky krabici neponese.
00:46:29Bude mít kapsy plné peněz, a bude si vykračovat jak nějaký kníže.
00:46:35Jenom nevím, jestli dělá dobře.
00:46:39-To víte, od kamen se těžko radí.
-Co zas od kamen?
00:46:45Od okna světlo, u kamen teplo.
00:46:49S vámi si také člověk popovídá.
00:46:52Tak stačí, že toho tady napovídáme my dva, ne? Já tomu rozumím.
00:46:59Jeník se tady pořád motá, třeba ty naše řeči dá jednou do novin.
00:47:10To by bylo nadělení, kdyby z něj byl žurnalista nebo literát.
00:47:16-No, tak zle zas nebude.
-Viděli jste, jak před sebe kouká?
00:47:22Nejspíš do dálných časů příštích.
00:47:35Po obědě si musím vždycky trochu přispat.
00:47:39Jinak by mě ti pekelníci umučili zdraví.
00:47:43To nejsou žáci, to jsou mamuti. Matematika je nebaví.
00:47:49Ale psát o tom, jak a kdy se jejich profesor splete, to je baví.
00:47:55Tuhle jsem jim zabavil celý notes.
00:47:59Ale dopustit na vás nedají, to jsem slyšel.
00:48:04Na zdejším gymnáziu nezbývá na matematiku čas. Mám jednu zásadu.
00:48:13Kdo není matematikem od přírody, tomu ji do hlavy nenatlučeš.
00:48:24Pane profesore, jsem člověk hodně neobyčejného vzdělání.
00:48:30Matematik a přírodozkumec. Já jsem přišel...
00:48:3419. května tohoto roku jsem prohlásil v kvintě:
00:48:38Vondráčku teď už mám vaší nezbednosti dost. Jak se jmenujete?
00:48:47A hned týž den:
00:48:49Dále vám doporučuji knihu, jejíž název jsem zapomněl.
00:49:02Maxmilián se měl naději, že spatří trůn na své hlavě.
00:49:08To řekl kolega z vedlejší třídy. A tohle také.
00:49:13Gustav Adolf nedlouho před svou smrtí ještě žil.
00:49:20-Tak čím vám mohu sloužit?
-Já bych...
00:49:28Já jsem... od vás jen... co tady to. Jakou to má cenu?
00:49:54-Krása.
-To jsem všechno sbíral.
00:49:59Je čas kameny rozhazovat, a je čas kameny sbírat, stojí psáno.
00:50:11-To je krása, moldavit.
-Jak?
00:50:19Moldavit.
00:50:27Ten by se nám hodil do naší gymnazijní sbírky.
00:50:31Teď už jsou málo k vidění. Nemohl byste nám je prodat?
00:50:38To by se ještě vidělo. A kolik tak asi...?
00:50:49Krása, tři zlaté v desetníkách byste dostal.
00:50:59-A ty ostatní?
-Ametistky, záhnědy...
00:51:15To nic není.
00:52:34-No, vy tomu rozumíte?
-My ne, ale vy jste říkal...
00:52:39-Co jsem řekl? Co?
-Že všechno poznáte.
00:52:44Že si bude vykračovat zpátky bez krabice.
00:52:48To že jsem řekl? Já? Z toho jsem tedy jelen, vy ne?
00:52:55Tedy to už mám raději ty vaše pořekadla, než tohle mlčení.
00:53:03Ono hodně mluvit je těžké, ale hodně mlčet je mnohem těžší.
00:53:17Stačí strýčku?
00:53:20To máš maminko šikovnou pomocnici.
00:53:24Dnes nám bude chutnat víc něž kdy jindy. Viďte strýčku?
00:53:30Dneska, ano.
00:53:37Já dneska nebudu, jezte sami, odpusťte mi to.
00:54:14Moře, proč tu není moře?
00:54:37Oblázky.
00:54:58Strýčku, co to děláte? Snad nechcete všechny kameny vyházet?
00:55:17Oblázky.
00:55:22-Nemají cenu.
-To já vím. Už dávno.
00:55:31Ale pro vás přece mají cenu. Celý život jste je sbíral.
00:55:38Nechte je pro děti, budou se na nich učit.
00:55:44Mysleli jste nejspíš, že jsem bohatý. A zatím...
00:55:54Bohatý jsem já, celá moje rodina je bohatá, protože máme vás.
00:56:05Děti by neměli dědečka, žena by byla bez otce.
00:56:11Copak nevíte, jak jsme všichni kolem vás rádi?
00:56:17Jste pro náš dům požehnáním.
00:56:34Pan Rybář neviděl nic určitého, vše se třpytilo, jak rozpuštěný diamant.
00:56:42Vše se vlnilo až sem, do jeho očí. Moře, moře.
00:56:57Dál už povídat nebudu, dál už neumím.
00:57:06Člověk hledá cestu k blaženosti dětsví.
00:57:12Dívá se zpět na svůj život a vidí v proudu děje ostrůvky.
00:57:19Na nich lidi, kteří se mu vštípili svou zvláštností do paměti.
00:57:26Chtěl jsem o těch, které znám z dětství, vyprávět.
00:57:32Tak, jak je život po čase objevuje tomu, kdo už stojí vzdálen.
Ze šesti povídek, které v roce 1984 natočil režisér Pavel Háša s vynikajícími českými herci, je na programu dvojice těch nejznámějších.
První povídka má název Přivedla žebráka na mizinu. Pan Vojtíšek byl oblíbený a všude vítaný malostranský žebrák. Ale jen do chvíle, než mu úlisná žebračka „Miliónová“ nabídla soužití. Vojtíšek se rezolutně brání a žebračka se mu mstí pomluvou. Příliš pozdě malostranští obyvatelé zjistí, jakou sílu ta pomluva má.
Hrdinou druhé povídky Hastrman je pan Rybář, bývalý vrchnostenský úředník, který žije u svých vzdálených příbuzných a jejich dvěma dcerkám nahrazuje dědečka. Smyslem jeho života je sbírka českých polodrahokamů, o níž věří, že má obrovskou cenu. Jednou je jeho víra v nezištnost příbuzných narušena a Rybář si jde ověřit cenu sbírky. Její cena je však mizivá. Když se zklámán a otřesen vrátí domů, vysvětlí mu příbuzní, že pro rodinu má cenu jeho ušlechtilá osobnost a ne polodrahokamy, jejichž cenu dávno znají.
Hrdinové obou povídek se stali vděčnou příležitostí pro mistrovské herectví tří velkých umělců: Ladislava Peška, Jiřiny Štěpničkové a Josefa Kemra.
