00:00:01Mně se zdá, že jste mě teď nachytali na švestkách.

00:00:05Protože je tady rukopis knihy, to je vlastně moje prvotina,

00:00:09kterou jsem psal za války, v roce 1944, kdy jsem se vrátil

00:00:12z vandru do Alp a do Korutan. A teď se vám musí přiznat,

00:00:18že to je rukopis, který četl jenom můj táta s mámou,

00:00:24můj bratr a ještě moji dva přátelé.

00:00:28Jeden z nich byl ten, se kterým jsem podnikal cestu v Korutanech.

00:00:32A nečetl to dokonce ani Jiří Hanzelka.

00:00:35O vánocích 1944, kdy ještě řinčely zbraně po celé Evropě,

00:00:40tak jsem to pod stromeček věnoval tátovi a mámě.

00:00:43Jako bych řekl výraz díků za to,

00:00:46že mně poskytli rodičovskou péči a lásku. Vzdělání a tak.

00:01:13No já jsem vlastně Plzeňan rodem.

00:01:16Křtěný Prazdrojem, jak se tam říká u nás v Plzni.

00:01:19Ale od roku 1953 už vlastně su,

00:01:24jak se říká tady na Moravě, Moravan.

00:01:27A sice Moravan volbou.

00:01:29Poněvadž mně se tady líbilo, ve Zlíně.

00:01:31To bylo v době, kdy jsme stříhali

00:01:32s Jirkou Hanzelkou filmy na Kudlově.

00:01:35Já jsem tady zakotvil. A jak na Moravě víte,

00:01:39to prostě není možné bez trnek, bez slív.

00:01:43Čili po česku bez švestek.

00:01:45A ty nejvíc chutnají, když jsou zkapalněné.

00:01:48A to je tahle ta, já tomu říkám agua ardiente španělsky.

00:01:53To jsem dostal od svého bráchy, taková posunovačská laterna magika

00:01:58Teď to tady máme zasvícené, takže to není tak efektní.

00:02:02Ale když se zhasne, tak se s tím dá dokonce

00:02:04krásně nalévat tak, aby bylo vidět, že z toho teče ta ohnivá voda.

00:02:09A to všechno je výrobek, obojí, z mé zahrady,

00:02:12která mě fascinovala, když jsem sem přišel poprvé.

00:02:16Má něco kolem tři čtvrtě hektaru, to je 7 500 čtverečních metrů.

00:02:20No a ta mě držela a přitáhla tady k tomu domu,

00:02:25který jsem koupil od Elmara Klose. Od režiséra Elmara Klose.

00:02:29A kdykoliv mám chvilku čas,

00:02:32nebo když už nevydržím u psacího stroje nebo u psaní,

00:02:36tak ven na zahradu, motyku, krumpáč, pilu.

00:02:40Co se dá dělat, co momentálně dovoluje čas.

00:02:44V zimě, v létě, na jaře a tak.

00:02:58Často dostávám otázku, která kniha nebo které knihy

00:03:02ovlivnily můj život. Tak v první řadě to byl Robinson Crusoe.

00:03:08Protože to je četba!

00:03:09Myslím, že každý mladý kluk i děvče po tom sáhne.

00:03:13A touží po romantice. Pak to byl Karel Čapek.

00:03:18Pochopitelně. Jeho cestopisy. Ty mě fascinovaly.

00:03:20Protože jsem obdivoval jeho širokou znalost,

00:03:24jeho způsob psaní, jeho zasvěcenost.

00:03:27Jeho přístup k lidem, k věcem.

00:03:30A pak to byla knížka, která měla velice prozaický název.

00:03:34A jmenuje se Technika duševní práce.

00:03:37Napsali ji dva pánové. Hoch a Koutník.

00:03:40A mně se dostala do ruky,

00:03:41když jsem byl asi v kvintě nebo v sextě.

00:03:44Tam jsem se dozvěděl, že jakýsi Američan, knihovník,

00:03:48pan Melvil Dewey, někdy kolem roku 1880,

00:03:52utřídil všechny vědní obory

00:03:55do 10 hlavních tříd, 100 podtříd a tak dále. Dělil to prostě tak,

00:04:01že čím exaktnější byl pojem, tím měl delší číselný kód.

00:04:07A to mě tak upoutalo, že jsem si říkal,

00:04:09tak Miroslave, tohle si zavedeš také.

00:04:22Mít nějaký řád v tom obrovském množství fotografií, filmů,

00:04:27to byla prostě nezbytná pracovní záležitost.

00:04:30Protože když jsme chtěli sáhnout pro vydavatele

00:04:34nebo pro noviny po fotografii, po snímku, tak bylo zapotřebí

00:04:38vědět přesně, kde to bylo,

00:04:40kdy to bylo, kdo na té fotografii je.

00:04:42Takže já tady mám něco kolem jednoho sta tisíc

00:04:47negativů a diapozitivů. Kromě mnoha a mnoha zvětšenin.

00:04:52Čili jak říkám, musel v tom být určitý řád.

00:04:55A takhle mám tříděné nejenom fotografie,

00:04:58pohlednice, sběry, mapy.

00:05:00Tady byste našli několik kartoték s mapami celého světa.

00:05:05A pochopitelně i knihy, které jsme s Jiřím napsali.

00:05:09V různých vydáních. Jsou mezi nimi různé takové exoty,

00:05:12například kniha, která je psaná těsnopisem.

00:05:16To vydal Český těsnopisný ústav.

00:05:20Potom knihy, které vyšly Braillovým písmem.

00:05:24Knihy například v japonštině, čínštině.

00:05:27A pak tady mám takové dvě velice zajímavé rarity.

00:05:30A to je Cejlon, ráj bez andělů, které jsme si vydali

00:05:33s Jiřím Hanzelkou v roce 1975 strojopisně.

00:05:37A ta rarita je v tom,

00:05:38že když to tehdy viděl Ludvík Vaculík, tak říkal,

00:05:41ale mapy musí být, chlapci, prostě kolorované.

00:05:45Jak to bylo ve středověku. Tak si to vzal sám na starost.

00:05:49A tady mám například Cejlon, to je taková ta slza, která ukápla

00:05:54z toho kontinentu Indie do Indického oceánu.

00:05:59A tady na tom: kresba autoři, koloroval Ludvík Vaculík.

00:06:13No a pak přišlo těch nešťastných 20 let zakázanosti.

00:06:17Víte, ono psát do šuplíku, to člověk vydrží nějaký čas.

00:06:21Ale nedá se to vydržet 10 nebo dokonce 20 let.

00:06:24Takže já jsem si potom řekl,

00:06:26když nemůžu cestovat po vlastech českých,

00:06:31nebo po vlastech evropských,

00:06:33tak se dám na cestování po vzoru pana Broučka.

00:06:38Do minulosti. Zajímalo mě, odkud vlastně ten rod Zikmundů

00:06:43i ze strany maminčiny pochází.

00:06:45A tak jsem se rozjel po archivech, po matrikách.

00:06:50Tam jsem strávil, když to sečtu, hezkých pár měsíců.

00:06:55A mně pořád vrtalo hlavou,

00:06:57když jsem tak procházel těmi hrady a zámky,

00:07:00viděl jsem ty rodokmeny,

00:07:02duby nebo buky, na každém ty větvičky, lístečky.

00:07:05A teď tam byly ty různé názvy, jména potomků hrabat a podobně.

00:07:11Tak jsem si říkal, tady je přece desetinné mezinárodní třídění.

00:07:15Tak jsem řadu let koumal, až jsem vykoumal systém,

00:07:17který vlastně místo toho aritmetického řazení,

00:07:21kde máte dva rodiče, čtyři prarodiče, osm praprarodičů

00:07:26a tak dále, až když se dostanete

00:07:28do sedmé generace, tak tam jejich 128.

00:07:31To není decimální systém toto. Tak jsem vykoumal takový způsob,

00:07:36že pomocí troj-písmenného kódu

00:07:38a číselného můžete sebevětší množství předků,

00:07:43které jste vykoumali v matrikách,

00:07:45uspořádat podle jakési Mendelejevovy šachovnice.

00:07:50Kde každý z nich má svoje nezastupitelné místo.

00:07:54Teď to tady mám pěkně všechno na papírech.

00:07:56Ale ti moji přátelé, kterým jsem rozesílal dotazníky,

00:08:00tak ti také měli zájem, abychom se vůbec sešli pohromadě.

00:08:04Tak jsme udělali takový velikánský kongres pravnuků

00:08:06Tomáše Zikmunda v Holoubkově u Rokycan.

00:08:09Tam jsme si najali hotel

00:08:11na přenocování, na obědy, na večeře,

00:08:14a já jsem si tam povzpomínal na jednoho svého předka,

00:08:18to byl můj pradědek, který byl hospodským ve Volduchách u Rokycan.

00:08:24To samozřejmě v matrikách jsem nemohl najít.

00:08:27Protože takové detaily se do matrik nikdy nepsaly.

00:08:30Ale dozvěděl jsem se o něm,

00:08:32že byl také trošku takový cestovatel.

00:08:35Jednou se vydal jako přípřež, tam byl takový velikánský krpál

00:08:41mezi Holoubkovem a Mýtem, kudy se vozila sůl z Německa

00:08:46a zase z Čech obráceně. A tam ti formani prostě neměli dost sil,

00:08:50aby to vlastními potahy vytáhli.

00:08:52Tak se tam z okolí vždycky sjížděli pomocníci,

00:08:55kteří tam připřáhli dva, čtyři koně, aby mohli ten svah vytáhnout.

00:08:59No a ten můj dědek se jednoho dne prostě vypravil

00:09:01na přípřež a měsíc se nevracel.

00:09:05Po měsíci se vrátil jenom s jedním koněm.

00:09:08Toho druhého v Praze kdesi propil. Jestli s kumpány nebo s ženskými,

00:09:13to jsem se nikdy nedozvěděl.

00:09:14Ale prostě byl to takový zřejmě dobrodruh,

00:09:16který se nespokojil s tím, že mu nestačí hospoda,

00:09:20nebo nestačí mu jaksi hospodářství,

00:09:23tak si ještě přivydělával tímto způsobem.

00:09:26No ale jenom na závěr tohohle.

00:09:28Já jsem potom rozesílal ty dotazníky,

00:09:31poněvadž jsem se dopátral, že celá řada těch příbuzných

00:09:34se usadila mimo naše území.

00:09:38Nejenom tedy v bývalém Rakousku Uhersku,

00:09:40ale emigrovali do USA atd.

00:09:43Tak jsem jim posílal ty dotazníky a mě fascinovalo,

00:09:46když jsem ho jednou dostal od jedné z těch mých,

00:09:50do té doby mně neznámých,

00:09:54v rubrice povolání tam bylo housewife a homemaker v USA.

00:10:03To se mně strašně líbilo, poněvadž to je povolání,

00:10:06které v Československu jsem ještě v žádném dotazníku neviděl.

00:10:11Žena v domácnosti

00:10:14a víceméně nepřeložitelné, ta, která vytváří domov.

00:10:20Já myslím, že to je něco tak krásného,

00:10:22že bychom to mohli zavést i u nás.

00:10:35V době, kdy já jsem se zabýval touhle tou genealogií,

00:10:38tak Jirka na tom byl podstatně hůř.

00:10:39Protože my oba dva jsme vlastně museli prodat,

00:10:43abychom se nějak mohli živit,

00:10:45část své fotografické nebo filmové výstroje.

00:10:48Ale Jirka potom dostal po dlouhém váhání,

00:10:53protože hledal zaměstnání, tak začal dělat sadaře

00:10:57s semenářské zahradě pod Strahovem. Dělal to ovšem nedobrovolně,

00:11:02protože to byla otázka existence.

00:11:05Já jsem měl to štěstí nebo tu výhodu proti němu,

00:11:08že jsem se mohl svojí zahradou obírat spíše jako amatér.

00:11:13Řezat, kácet, rýt, sít. Tady například v tom svahu

00:11:19jsem vysadil asi 4000 sazenic břečťanu.

00:11:23Bylo to prostě pro mně hoby a zároveň potřeba, abych trošku

00:11:28po práci, po psaní se dostal na zahradu,

00:11:32kterou miluju a bez které bych nemohl být.

00:11:46Když jsme v tom roce 1947 22.dubna odjížděli z Československa

00:11:53přes Železnou Rudu, tak jsme si chtěli na památku

00:11:56každý nějaký malý dárek dát na cestu.

00:12:00A tam tehdy prodávali takováhle krásná pouzdra pro kuřáky.

00:12:03To už se dnes ani vůbec nevyrábí. Taková harmonička.

00:12:06Je na tom ten cibulový kostelíček v Železné Rudě.

00:12:10A když jsem to teď po letech otevřel,

00:12:13tak jsem tam našel fantastický zápis, který vám přečtu.

00:12:19Mirkovi v upomínku na den, kdy začínáme nový život.

00:12:25Železná Ruda, 22.4.1947.

00:12:30V tom jsme si vezli i těch pár českých cigaret.

00:12:33odjížděli jsme oba dva jako kuřáci.

00:12:36A potom, když jsme byli na Sahaře v Alžírsku,

00:12:39tak já jsem si jednou řekl, Jirko, vždyť je to blbost.

00:12:41Vzduch tady je horký, ještě si ho otravovat cigaretou?

00:12:45Tak jsem řekl, ode dneška přestávám kouřit.

00:12:48Zašlápl jsem takovým teatrálním pohybem vajgla

00:12:51do Sahary a tím to zhaslo.

00:12:54A tak jsem se domníval, že i Jirka přestane kouřit.

00:12:57Ale on je pravý opak. Ať se na mě nezlobí, říkám to

00:13:00jako jeho nejlepší kamarád, ale prostě Jiří potřeboval

00:13:04při psaní tu cigaretu. Když jsme někdy si navzájem

00:13:11četli rukopisy, a přistihovali jsme se při tom,

00:13:15že ten nebo ten udělal nějakou gramatickou chybu

00:13:18nebo nějaký přestupek proti češtině,

00:13:21tak jsme si často vjeli do vlasů. A jednou, to bylo v Káhiře,

00:13:27psali jsem tam v takovém českém penziónků u Heissových,

00:13:32tak jsme uzavřeli sázku. A já jsem říkal, Jirko,

00:13:35když vyhraju já tu sázku kvůli chybám,

00:13:38tak ty budeš chodit celý týden k obědu a k večeři v tom penzionu,

00:13:43kde jsme bydleli u Heissových, s vyhlídkou na pyramidy,

00:13:47budeš chodit s dudlíkem v puse. Jirka se zasmál a říkal.

00:13:52To není vůbec žádný problém. Tak jsme si plácli.

00:13:54Já tu sázku vyhrál a Jirka mě šíleně převezl.

00:13:57Protože prostě přišel k obědu s dudlíkem v ústech.

00:14:04Byli tam všichni členové naší ambasády, čili byli u toho svědci.

00:14:09A když začal jíst, tak dudlíka vytáhl,

00:14:14položil ho hezky vedle talíře a jen dojedl,

00:14:18tak si zapálil cigaretu. Takže mě prostě šíleně převezl.

00:14:22Marně jsem se snažil, abych ho to odnaučil.

00:14:24Je to prostě jeho i dobrá vlastnost svým způsobem,

00:14:28že dokáže držet své slovo a dokáže prostě být

00:14:34i v tomto ohledu svérázný a dotáhnout to až do konce.

00:14:48Takže tohle to pouzdro na cigarety jsem potom odkudsi z Libye

00:14:52nebo z Alžíru, to už si nepamatuju přesně,

00:14:54jako zbytečné závaží poslal se spoustou jiných věcí

00:14:58domů do archivu.

00:15:00Tehdy ještě vlastně ke svým rodičům do Plzně.

00:15:03Protože jsem to neměl kam dávat. Včetně například flašky

00:15:07se saharským pískem z Nubijské pouště,

00:15:10kde jsme málem zahynuli.

00:15:12Mám tady foukačky od indiánů Šuárů,

00:15:16lovců lebek z Ekvádoru.

00:15:18Mám tady dokonce šípový jed, ten vám ovšem neukážu.

00:15:21V takové mističce. Dnes už zčernalý.

00:15:25Ale já myslím, že ještě pořád má svou účinnost.

00:15:28Mám tady například krásné

00:15:303 obrázky, které jsou malované na oslí kůži.

00:15:35To je v Habeši. No a spoustu jiných věcí.

00:15:39To by stačilo jen se tady trošku porozhlédnout

00:15:42a těžko bych je vypočítal všechny.

00:15:56Na tu naši první cestu jsme vyráželi 22.dubna 1947.

00:16:03A tentýž den jsme si vybrali o 12 let později ke startu do Asie.

00:16:08A já si vzpomínám, jednou jsme měli přednášku

00:16:11v Novosibirsku nebo Krasnojarsku, už nevím přesně kde,

00:16:15a když jsme se zmínili o tomto datu,

00:16:16tak najednou celý sál začal tleskat.

00:16:18My jsme říkali, proč tleskají z ničeho nic takhle?

00:16:22A pak když říkali, 22. dubna,

00:16:26no jo soudruzi, to jste udělali krásně,

00:16:28poněvadž to bylo k výročí velkého Lenina. A my jsme říkali,

00:16:32ale my jsme vůbec nevěděli, že Lenin se ten den narodil.

00:16:35Tak ten potlesk, to nadšení najednou ztichlo,

00:16:38mrazivé ticho bylo. Takže to byl termín.

00:16:42Ale já bych chtěl teď přesně ve stejné výročí

00:16:45tohohle data bych chtěl vyrazit do pátého světadílu.

00:16:50Do kontinentu pod Jižním křížem, kde jsme s Jiřím nikdy nebyli.

00:16:54Kam jsme se nedostali.

00:17:08Takové přátelství jako je s Jirkou Hanzelkou,

00:17:11to je prostě neopakovatelné. To byl život, který nás vlastně

00:17:15spojoval víc než čtyři, skoro pět desetiletí.

00:17:19Bohužel teď se vídáme poměrně málokdy.

00:17:22Protože je mezi námi těch 400 kilometrů.

00:17:25Jirka se odstěhoval z Prahy do Jižních Čech.

00:17:30Já jsem mu někdy tak spíš škádlivě říkal,

00:17:34to jsi už nemohl couvat dál,

00:17:36protože by sis kalhoty rozedřel o ostnatý drát.

00:17:39To bylo ještě v době, kdy byly ostnaté dráty

00:17:42na hranicích mezi Rakouskem a Československem.

00:17:46Ale je to prostě přátelství, které trvá. Když sem přijede,

00:17:49tak je to vždycky svátek, slavnost.

00:17:52Já jezdím za ním do Jižních Čech.

00:17:55Ale i tady ve Zlíně mám celou řadu přátel,

00:17:58které prostě považuju za kotvu.

00:18:02Vídáme se občas, pořádáme tady takové posezení

00:18:07třeba u medvědí kůže, kterou jste viděli dole.

00:18:11V knihovně. Takže já vím, že bez přátelství prostě nelze žít.

00:18:18A naštěstí tady mám, a to je možná ta výhoda toho roku 1968,

00:18:24že jsem tady poznal spoustu lidí,

00:18:26které bych bez té okupace nebyl nikdy poznal.

00:18:43Ještě že tenhle ten dům je tak prostorný,

00:18:46že se mi sem do toho vejde nejenom spousta archiválií,

00:18:50ale také vzpomínek. Sice bývá nedobré, když člověk se potom

00:18:54uchýlí jenom ke vzpomínkám. Ale já jsem například loni

00:18:58prorazil tu bariéru vzpomínek a po dvaceti letech necestování

00:19:03se mně podařilo se podívat do Západní Evropy.

00:19:06Dokonce na té své cestovatelské holi jsem mohl vrýt další vroubek.

00:19:12To bylo například v Lichtenštejnsku,

00:19:14to byla 83 zem. Pak jsem byl v 84 zemi svého cestování,

00:19:19to bylo Holandsko. 85 Dánsko.

00:19:24A litoval jsem, že se mnou nemohl být také Jirka Hanzelka,

00:19:27který prostě v té době nemohl.

00:19:29No a teď se chystám do toho pátého světadílu.

00:19:33A to bude, bohužel, zase bez Jiřího.

00:19:35Měl takové, řekl bych, takové požehnání bráchovské.

00:19:39Říkal Mirku, ten pátý světadíl musíš i za mě teď vyplnit.

00:19:43Tam jsme se nedostali, tak jeď a udělej tam,

00:19:46co budeš moct. To nejlepší.

00:19:49Takže to by mělo být znovu toho 22. dubna letošního roku.

00:19:54Kdy bych chtěl i za Jirku Hanzelku vyrazit pod Jižní kříž a filmovat.

00:20:01No ale s tím Jirkou to přece jen něco bude mít souvislého.

00:20:05Do té Austrálie mě pozval Jiří Vrožina,

00:20:09kameraman a režisér Ostravské televize kdysi.

00:20:13Která teď má své povolání a svoji firmu v Novém Jižním Walesu.

00:20:20Takže chceme tam natočit

00:20:22takové ty etnografické nebo etnické spíš skupiny různého obyvatelstva.

00:20:27Ze kterých se skládá ta mozaika australského obyvatelstva.

00:20:39Když někdo nám kladl, Jirkovi i mně otázku,

00:20:42jestli bychom si chtěli zopakovat

00:20:44znovu tu naši cestu po Africe nebo po Asii,

00:20:48tak většinou říkáme, že ani za milion.

00:20:52Protože když jsme tam cestovali my, před těmi 45 lety,

00:20:56tak Afrika sice byl kontinent

00:20:58velikých společenských nebo sociálních rozdílů,

00:21:02ale byl to kontinent klidu a míru. Když jsem teď třeba nedávno mluvil

00:21:06s účastníky rallye Paříž Kapské město, tak mně říkali,

00:21:11po nás tam někde stříleli jak po králících úplně.

00:21:14Prostě divočina. Takže já myslím, že i éra cestovatelů,

00:21:18toho způsobu jak jsme to dělávali my, končí.

00:21:24Vezměte si třeba jenom Blízký východ.

00:21:27Libanon, celé to okolí.

00:21:30My jsme točili například v Kurdistánu.

00:21:33Točili jsme v Kašmíru. To jsou všechno dnes oblasti,

00:21:37kde se střílí, kde se dávají nálože pod automobily.

00:21:43Kde se cestovatelé berou jako rukojmí a podobně.

00:21:49Takže nakonec si mohu říct, že jsme byli šťastni,

00:21:53že jsme utrefili tuto dobu, kdy se ještě dalo cestovat

00:21:56bez rizika, že se člověk z takovéhle cesty nevrátí.

00:22:07Až se bude tenhle ten pořad vysílat,

00:22:10tak budu už někde v pátém světadíle. U protinožců.

00:22:15Tak já věřím, že se Jirka na mě nebude zlobit,

00:22:19že tenhle ten rukopis ještě nečetl. Ale záleží na něm.

00:22:23Jistě si ho rád přečte, když na to najde chvilku čas.

00:22:27Ale já bych chtěl ještě povědět tolik,

00:22:31že když jsem tehdy z nešťastné lásky, poněvadž jsem se tam vydal,

00:22:36když mně bylo 24 let, kvůli Slávince ze Zbraslavi.

00:22:42Tehdy jsem si myslel, že zapadlo slunce, nešťastná láska.

00:22:45Tak jsem si šel ty rány hojit do Alp.

00:22:49Jel jsem tam s doklady, které byly napůl falešné.

00:22:53Toulal jsem se tam v pohraničí Italsko-Rakouském.

00:22:57A dokonce jsem se jednou, když jsem nemohl sehnat kvartýr,

00:23:00někde ubytování ve Klagenfurtu,

00:23:03tak jsem se dal zavřít do kriminálu,

00:23:06abych někde vůbec našel nocleh. Ale to podstatné je, že Slávinka,

00:23:17kvůli které jsem vlastně tehdy utekl,

00:23:20si vzala mého kamaráda Vláďu. A když potom po letech

00:23:24se ke mně vrátili sem na Nivy,

00:23:26tak já jsem Vláďovi

00:23:27musel poděkovat, opravdu ze srdce poděkovat,

00:23:30že mně vlastně umožnil moje další cestování po světě.

00:23:35Protože kdybych si byl tady Slávinku vzal,

00:23:37tak jsem nikdy nevytáhl paty z domu.

00:23:57Skryté titulky M.Vrbská Česká televize Brno, 2012

00:23:59.