00:00:05 ZPĚV
-Můj táta byl mistrem svého řemesla.

00:00:10 Jeho sláva široce se roznesla.

00:00:14 Znal přiložit ruce k dílu.

00:00:17 Znal taky vtip, nejen sílu.

00:00:19 Takový můj táta byl.

00:00:24 Profese se dědí z otce na syna.

00:00:28 Tam, kde otec končí, syn už začíná.

00:00:33 Od rodičů dědí děti, pro svou práci zaujetí.

00:00:38 Taková, taková, taková je rodina.

00:00:43 POTLESK

00:00:47 -Naše znělka nám dala zcela jasně najevo,

00:00:50 že právě začíná...

00:00:52 -Michale, promiň, že přerušuji. Jestlipak víš,

00:00:54 které rčení nebo frázi užíváme nejčastěji?

00:00:57 -Pavlo, prosím tě, budu teď začínat,

00:00:59 na to teď není čas.

00:01:01 -To je právě ono.
-Co?

00:01:03 -Rčení "nemám čas".

00:01:04 Uvědomuješ si, kolikrát za den, za týden, za rok, za život,

00:01:09 to každý z nás řekne?

00:01:11 -Pavlo, skutečně, na to teď není čas,

00:01:13 budu začínat.

00:01:14 -Na všechno je čas

00:01:16 -Všeliká věc má svůj čas.

00:01:19 I každé předsevzetí pod nebem má svou chvíli.

00:01:22 Je čas rození a čas umírání.

00:01:25 Je čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá.

00:01:31 Je čas mordování a je čas hojení.

00:01:35 Čas boření a čas stavění.

00:01:39 Čas pláče a čas smutku.

00:01:42 Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení.

00:01:49 Čas objímání a čas vzdálení se od objímání.

00:01:53 Čas milování a čas nenávidění.

00:01:57 Čas boje a čas pokoje.

00:02:00 -To byl...
-To je Zdeněk Blažek.

00:02:04 -Ano, vlastně ne.

00:02:06 Vlastně ano.

00:02:08 Povídal nám verše moudrého krále Šalamouna, který...

00:02:12 -Pavlo, na to teď skutečně není čas.

00:02:14 -Ale je, protože nám to uvedlo naše další pokračování

00:02:17 seriálu MŮJ TÁTA BYL,

00:02:19 v němž se tentokrát setkáváme s rodinami,

00:02:21 v nichž se vyrábějí, opravují, prodávají přístroje,

00:02:27 které nám odměřují čas.

00:02:31 I když jim budeme říkat hodináři, není to zcela...

00:02:34 -Není to přesné.

00:02:36 -Není, ale v minulosti, když vznikali řemeslníci,

00:02:40 tak taky přesně nebyli.

00:02:42 Ale o tom až za chvíli.

00:02:44 Budeme se teď věnovat naší rodině.

00:02:47 -První naší hodinářskou rodinou jsou Buchtovi.

00:02:51 Otec Erich, syn Jan, oba hodináři.

00:02:54 I když syn teď měří čas jiným přístrojem,

00:02:57 než jsou hodinky.

00:02:59 Dalo by se říct, že stříháte metr.

00:03:01 Za kolik to máte?

00:03:02 -Za milion.

00:03:03 -Hodinky ještě nepoužíváte?
-Ne.

00:03:06 -Momentálně jste hodinářem

00:03:11 ve funkci vedoucího velkoprodejny hodinářství nebo klenotů v Ostravě.

00:03:15 Vzorný pracovní odborů v Ostravě na Gottwaldově ulici.

00:03:20 Ovšem váš otec nebyl hodinářem.

00:03:25 -Otec hodinářem nebyl, otec byl tesař.

00:03:27 Moje první přání bylo stát se řemeslníkem u dřeva.

00:03:32 To měly být varhany v Krnově.

00:03:36 -Zklamal jste mě, myslel jsem,

00:03:37 že první vaše cesta byla já jsem hodinář a nic jiného.

00:03:41 -Myslím, že mládež, která opouští školu,

00:03:43 nemá přesný cíl, že ví přesně, co chce dělat.

00:03:47 Jsou to jen domněnky nebo spíše přání rodičů.

00:03:52 Moje cesta vedla do Krnova, kde jsem měl být varhaníkem

00:03:57 nebo spíše tvořit varhany.

00:03:59 Ale přijel jsem tam až kolem poledne a v továrně přijali 12 učňů do oběda.

00:04:07 Já jsem byl třináctý a na mě už nezbylo místo.

00:04:10 -Třináctka bylo nešťastné číslo?

00:04:12 -Ano, a byl jsem opět bez zaměstnání a vracel jsem se domů.

00:04:17 V té době nebylo tak dalece umisťování žáků,

00:04:24 kteří opouštěli školu, a každý si musel hledat práci sám.

00:04:29 Cestou jsem potkal jednu známou a ta říká: co tu děláš, atd.

00:04:36 Říkám: hledám místo, u Riegera mě nevzali.

00:04:40 Povídá: momentálně jsem byla u hodináře,

00:04:43 nemá lidi, nebere opravy, tam má místo, možná,

00:04:47 že bys tam dostal pracovní příležitost.

00:04:49 -Tak o tom rozhodla náhoda?

00:04:51 -To byla čistě náhoda, jak jsem se dostal k hodinařině.

00:04:55 Přišel jsem do obchodu, byla tam jen paní šéfová,

00:04:58 pan šéf byl toho času na vojenském cvičení.

00:05:02 Říká: přijď se zeptat za 14 dnů, to už bude šéf tady.

00:05:06 Tím začaly celé moje dějiny hodinařiny.

00:05:10 -A co na to otec?

00:05:12 -Otec to přivítal, protože nechtěl, abych dělal venku na dešti,

00:05:17 jako tesař v zimě, někdo promrzlý, promočený,

00:05:20 že si mám hledat nějaké zaměstnání pod střechou,

00:05:24 které by po zdravotní stránce nebylo tak náročné.

00:05:28 Otec mi to schválil, souhlasil.

00:05:30 A po 14 dnech jsem se dostavil do učení.

00:05:38 Ovšem to byl začátek.

00:05:42 Víte dobře, jak to vypadá, kluk z vesnice, kamarádi,

00:05:47 neposedí chvíli.

00:05:49 A teď přijdu do učení...

00:05:51 -Tuším, kam směřujete.

00:05:52 Sednu na zadek a sedět 8 hodin.

00:05:55 -Sedět a před sebou budík nebo hodinky.

00:05:57 A čas vám pomalinku ubíhá.

00:06:00 Všechno pálí, nemůžete vydržet, každou minutu se díváte na budík.

00:06:04 Stojí, nejde to, vleče se to.

00:06:07 A myšlenky se toulaly někde doma.

00:06:10 Kluci hrají fotbal někde na louce a já tady uvázaný,

00:06:14 všecko pálí, nervózní, moc mě to nebavilo.

00:06:18 Po týdnu jsem provedl něco, co dodnes nemůžu pochopit.

00:06:22 Klidně jsem odjel na celý týden do učení

00:06:27 a přišel jsem oznámit šéfovi, že končím.

00:06:31 Z učení jsem rozvázal učební smlouvu a utekl jsem z učení.

00:06:38 -A co na to tatínek?

00:06:40 -Když jsem přijel domů, tak přivítání nebylo nejrůžovější.

00:06:44 Táta už chodil o hůlce, tak jsem měl obavy,

00:06:47 jestli nebude nějaký výprask, ale celkem se to obešlo.

00:06:51 Na druhý den ráno táta hůl, mě za límec a zpátky do učení.

00:06:56 -A co byste vy jako otec udělal,

00:06:58 kdyby podobný kousek provedl váš syn?

00:07:02 -Totéž, ale trošku energičtěji.

00:07:05 -Co všechno musí umět hodinář?

00:07:08 -Hodinář toho musí umět hodně.

00:07:12 Učitel, který byl ve škole, nám vždycky říkal:

00:07:17 hodinář musí umět všechno.

00:07:19 Od dřeva, kovu, kůže, skla, broušení, tavby a všechno možné.

00:07:28 Kromě toho astronomii.

00:07:30 Astronomie byla v učení pro nás jako začátečníky dost zajímavá,

00:07:36 protože astronomie je skutečně čas.

00:07:39 A na čase závisí další čas, to jsou budíky, které dělají.

00:07:46 -Když jste mi připomněl astronomii, mám tady poznámku,

00:07:49 kterou velice rád uplatním.

00:07:51 Vrátíme se trošku do historie, myslím,

00:07:53 že to bude nejstarší rodina v našem seriálu,

00:07:56 o které bude řeč.

00:07:58 Až do roku 1638.

00:08:00 Tam totiž jeden otec vymyslel nebo publikoval v tom roce své učení

00:08:04 o zákonu pohybu kyvu.

00:08:07 O zákonu kyvu,

00:08:08 a jeho syn o 3 roky později tento zákon kyvu propracoval

00:08:13 do teorie, návodu,

00:08:18 jak zákon kyvu uplatnit

00:08:20 při regulování hodinového stroje.

00:08:23 Víte, jak se jmenovali?

00:08:25 -Galileo Galilei.

00:08:26 -A jeho syn?
-To nevím.

00:08:28 -Vincenzo Galilei.

00:08:29 To byli předkové řízení astronomického času.

00:08:33 Zákon kyvu a kyvadla.

00:08:35 -Ale teď jste mi něco připomněl s tím kyvadlem.

00:08:39 Už jsem dělal, potom jsem přešel na jiné pracoviště,

00:08:42 byl jsem v Opavě, a jak jste tady naznačil kyvadlo,

00:08:46 tak jsem zastupoval vedoucího v obchodě.

00:08:49 Přijde jedna paní v kroji v Opavě, jak to bylo:

00:08:52 prosím vás, nespravili byste mi tady hodiny, nechce mi to jít.

00:08:58 Říkám: paní, od toho jsme tady, co by ne.

00:09:00 Ukažte hodiny.

00:09:02 Vytáhla koš, měla to zabalené v nějakém ubrousku, utěrce,

00:09:05 rozbalí, vytáhne kyvadlo na pult a říkám: prosím, dál.

00:09:09 A ona: ne, hodiny jsou dobré, ukazují,

00:09:12 jen tohle se nechce kývat.

00:09:14 SMÍCH

00:09:16 To se skutečně přihodilo.

00:09:18 Jak jste vzpomněl kyvadlo, které se kývalo v kostele,

00:09:23 tak paní se houpat nechtělo.

00:09:26 Ale zákon platí dodnes.

00:09:28 -Jane, narazil jste ve svém zaměstnání,

00:09:32 potom jste se vyučil, někde na otce?

00:09:35 Pracovali jste někdy spolu?

00:09:37 -Byl jsem jeho učeň, byl můj mistr.

00:09:40 -Jaký byl tatínek mistr?

00:09:43 -Byl přísný, ale spravedlivý.

00:09:47 -To říkáte, protože tady sedí.

00:09:50 SMÍCH

00:09:51 -Mohl bych odejít. (SMÍCH)

00:09:54 -Snažil se mě naučit, protože věděl,

00:09:57 že to budu potřebovat pro život.

00:10:00 Snažil jsem se pochytit všechno, co bylo.

00:10:04 Ale první půlrok pilovat, to byla jeho specialita,

00:10:09 pilovat, soustružit a pořád dokola.

00:10:12 Už mě to nebavilo, tak jsem potajmu rozebíral budíky,

00:10:16 ale to už dřív, než jsem šel do učení,

00:10:20 jsem zkazil nějaké budíky.

00:10:22 -Hrdina románu Hodinář vypráví o tom, jak strávil půl směny pod stolem,

00:10:31 protože se mu z budíku nebo kuchyňských hodin uvolnilo pero.

00:10:36 Je to skutečně tak, že pero potom ometá celou dílnu,

00:10:40 nebo to je nadnesené?

00:10:41 -Je to horší, než si myslíte.

00:10:43 Není to výmysl ani žádný román, když do žapovek,

00:10:46 kde je úzký buben a tak vysoké pero stočíte metr.

00:10:50 Teď ho točíte.

00:10:51 Co se stalo mi, to vám můžu říct,

00:10:53 to není žádná historka.

00:10:55 Je to historka, není to žádný výmysl.

00:10:57 Šéf ukazuje: nemohl jsem tam natočit pero to toho bubnu,

00:11:01 ty zuby v dlani řežou, nemůže to udržet.

00:11:04 Říká: tak se to nedělá, ukaž hadr, tady do hadru,

00:11:07 ať se neušpiní, a teď to točí.

00:11:09 Už mu chyběl kousek a nemohl ho dostat.

00:11:11 Teď mu to z ruky vyjelo, umíte si představit,

00:11:14 průměr asi 5 cm a metr pera.

00:11:17 Když se to roztočí, jakou rotaci buben dostane

00:11:20 a ten lítá po celé dílně.

00:11:22 Potom skutečně zachraň se, kdo můžeš.

00:11:25 -Pořádek na stole.
-Pak to rozbije, výlohu to rozbilo.

00:11:28 -Vyrazí to sklo, není to výmysl,

00:11:31 pérovník si dělá pořádek sám.

00:11:35 Ale abych nebyl dotazován jen já, taky bych měl na vás nějaký dotaz.

00:11:40 Ale vezmu si soudruha Wykrenta.

00:11:43 Víte, co to je domeček a v něm plno koleček?

00:11:48 -Hodiny.

00:11:49 -Ne, to je bedna s tvarůžky.

00:11:52 SMÍCH

00:11:55 -To jste nás trošku převezli.

00:11:57 Mě ne, věděl jsem, co to je. (SMÍCH)

00:12:01 Děkuji vám.

00:12:02 Ještě prozradím, že jako hodináři máte své koníčky.

00:12:06 Ač je to s podivem, tak váš koníček jsou hodiny.

00:12:10 A koníček vašeho syna je cyklistika.

00:12:13 Ostatně, tam se taky měří čas, takže to je v pořádku.

00:12:17 A my vám teď zahrajeme.

00:12:20 My ne, ale Jaroslav Wykrent, písničku,

00:12:23 která je složená jenom pro vás, pro hodináře.

00:12:26 Když neví, co je domeček plný koleček,

00:12:28 tak nám aspoň zazpívá písničku.

00:12:50 ZPĚV
-Půl ještě nebylo

00:12:53 a už přišla celá.

00:12:58 Snad se jí líbilo,

00:13:04 že jsem tady zas dřív.

00:13:11 Snad byla zvědavá,

00:13:14 co ten blázen dělá.

00:13:19 Možná, že potají

00:13:22 tikot hodin ukryl smích.

00:13:27 Půl ještě nebylo

00:13:31 a už bije celá.

00:13:35 Na cestě ožilo

00:13:40 papírové bludiště.

00:13:44 A vítr, kamarád,

00:13:50 zchladil horká čela,

00:13:55 aby se vzpomínky

00:13:59 nezkazily pro příště.

00:14:03 Mám rád čekání

00:14:06 i smutek prvních velkých zklamání.

00:14:11 Černé ruce hodin věčně sepjaté,

00:14:14 i spěchající kroky, když je po páté.

00:14:19 Kytky zvadlé únavou,

00:14:22 tvoji ruku nad hlavou.

00:14:31 Půl ještě nebylo

00:14:33 a už přišla celá.

00:14:37 Snad se jí líbilo,

00:14:42 že jsem tady zase dřív.

00:14:50 Snad byla zvědavá,

00:14:53 co ten blázen dělá,

00:14:58 možná že potají

00:15:01 tikot hodin ukryl smích.

00:15:38 Mám rád čekání

00:15:41 i smutek prvních velkých zklamání.

00:15:45 Černé ruce hodin věčně sepjaté,

00:15:49 i spěchající kroky, když je po páté.

00:15:53 Kytky zvadlé únavou,

00:15:57 tvoji ruku nad hlavou.

00:16:05 Půl ještě nebylo

00:16:08 a už bije celá.

00:16:13 Na cestě ožilo

00:16:17 papírové bludiště.

00:16:25 A vítr, kamarád,

00:16:28 zchladil horká čela,

00:16:32 aby se vzpomínky

00:16:35 nezkazily do příště.

00:16:43 POTLESK

00:16:48 -Jak se vám líbila nová hodinářská písnička?

00:16:52 -Byla moc pěkná.
-To jsem ráda.

00:16:55 -Mohu vás začít představovat.

00:16:58 Rodina Zatloukalových ze Šternberku.

00:17:02 Otec Rudolf, manželka Marie, snacha Mirka

00:17:07 a jeden ze synů, po tatínkovi Rudolf.

00:17:11 Tři z nich jsou na provozovně klenotů ve Šternberku.

00:17:15 Zajímavé je, že otec tam pracuje jako opravář hodin.

00:17:20 Zůstal své původní profesi věrný.

00:17:22 Maminka Marie tam dělá vedoucí a snacha prodavačku.

00:17:28 Zajímala by mě vaše cesta k hodinářskému povolání.

00:17:32 -Můj otec byl hodinářem a dědeček byl kovářem.

00:17:37 Ale jak se otec dostal k hodinařině,

00:17:40 protože byl slabší konstrukce, tak kovářství nemohl provozovat,

00:17:44 tak šel na hodinařinu.

00:17:46 -A zůstal jí věrný?
-Zůstal, až do 80 roků.

00:17:50 -Až do smrti.

00:17:54 Po vyučení jsem pracoval na různých místech.

00:18:00 V roce 1945 jsme odešli do Šternberka,

00:18:05 kde jsme dostali přidělenou živnost.

00:18:10 Tam to bylo úplně prázdné, nebylo tam nic,

00:18:15 bylo tam po kolena papírů, rozbitá pokladna,

00:18:19 jako po válce, rozbitý Šternberk, nic jiného.

00:18:23 -A tam jste se seznámili s manželkou?

00:18:26 Ona je taky vyučená hodinářka, už to předem řeknu.

00:18:30 -Tam jsme se neseznámili, seznámili jsme se tam,

00:18:34 kde jsem se vyučila, a to bylo v Litovli.

00:18:37 Taky jsem se zajímavým způsobem dostala na hodinařinu,

00:18:41 jak tady soudruh Buchta.

00:18:44 Už jsem to měla vyřízené a měla jsem se jít učit za kadeřnici.

00:18:51 Ale to se mi nelíbilo

00:18:54 a jednou jsem velice smutně chodila po náměstí,

00:18:58 potkala jsem spolužačku a ona říkala: co budeš dělat?

00:19:02 Říkám: mám se jít učit za kadeřnici, ale nechce se mi to.

00:19:06 A ona mi říká: tak se zeptej hodinářského mistra,

00:19:09 ten bude brát nějakého učně.

00:19:12 A zrovna jsem ho na náměstí potkala.

00:19:15 Domluvili jsme se hned na rohu na náměstí,

00:19:18 že už jsem na kadeřnici nenastoupila

00:19:22 a druhý den jsem nastoupila na hodinářku.

00:19:25 Tam se mi to velice líbilo, tam jsme se setkali i s manželem.

00:19:30 -On byl taky učeň?

00:19:31 -Ne, už byl tovaryš, ale učeň jsem byla já.

00:19:35 Tenkrát jsem měla poslouchat já, teď poslouchá on.

00:19:40 Začali jsme spolu chodit, tak jsme chodili spolu věšet hodiny,

00:19:50 to se tenkrát nosívávalo.

00:19:53 Když měl někdo pendlovky, tak si to nedokázal sám pověsit.

00:19:58 Jako hodinářský učeň a tovaryš jsme chodívali to věsit.

00:20:04 -Odvést práci.
-Ano.

00:20:07 -Když jste byla učeňka, a on tovaryš,

00:20:10 kdo hodiny nosil?

00:20:12 -Když byl na mě nazlobený, tak jsem musel víc zatáhnout já.

00:20:17 Když to bylo dobré, tak to nesl víc on.

00:20:21 -Jestlipak si vzpomínáte na své první opravené hodiny?

00:20:26 -Vzpomínám. Jak učeň nastoupil, tak musel pilovat, pulírovat,

00:20:34 v první řadě se musel naučit vládnout s pilníkem.

00:20:38 Pak jsem dostala budíček, tak jsem ho rozdělala

00:20:42 a měla jsem z toho hroznou radost, že jsem ho dokázala dát dohromady.

00:20:47 Dala jsem to ale bez kotvičky.

00:20:48 Když jsem natáhla pero, tak mi kolečka pěkně jela...

00:20:52 SMÍCH

00:20:54 Ještě jsem zapomněla říct.

00:20:58 Manžel tam měl i sestru.

00:21:01 Kde jsem se učila, tak manžel tam měl sestru.

00:21:04 -Hodinářku.
-Ano.

00:21:06 -Obě jeho sestry byly hodinářky.

00:21:08 Byla taky tovaryška a říká: no jo, holka,

00:21:14 ale tam musíš dát ještě kotvičku a setrvačku,

00:21:17 aby to taky běželo, že by ten den byl moc rychle pryč.

00:21:21 Tak mi tam dala kotvičku a nešlo to.

00:21:26 Až se tam dala setrvačka, tak se budíček rozběhl.

00:21:29 -Vidíte, teď to nejde a předtím mi to šlo.

00:21:33 -Obrátím se na Rudolfa mladšího,

00:21:36 i když jste starší z obou synů, nebo mladší?

00:21:40 -Ne, mladší.

00:21:41 -Starší se nepotatil?

00:21:44 -Starší se spíš potatil než já.

00:21:47 Taky jsem se potatil,

00:21:49 ale bratr má k hodinařině blíž než já.

00:21:54 -I když není hodinář?
-Ano.

00:21:57 -Jak se to projevuje?

00:21:58 -Zase můžu říct, že jsem byl dál než on.

00:22:01 S otcem a jeho dědou jsem byl na jedněch věžních hodinách,

00:22:05 byli jsme tam tři Rudolfové na hodinách na kostele.

00:22:10 -Nejmenuje se věž U Tří Rudolfů?
-Ne, nepřejmenovali ji.

00:22:14 -Řekněte mi přesný název své profese, kde pracujete.

00:22:19 -Seřizovač na mechanické dílně.

00:22:21 -Co to znamená?

00:22:22 -Nastavujeme přípravky na různé lisy, kde se kompletují součástky,

00:22:30 a připravuje se montáž.

00:22:33 -Umí hodinářský syn a vnuk opravovat hodiny?

00:22:38 -Hodiny jsem zatím nezkoušel.

00:22:41 Budík snad, ale hodiny a hodinky ne.

00:22:45 -Budíky nejsou hodiny?

00:22:47 -Hodiny a budík je rozdíl.

00:22:49 Budík je větší.

00:22:50 -Kolik má budík součástek?
-Asi 120 součástek.

00:22:54 -Téměř přesně, 116 součástek.

00:22:56 Nevím, jestli je mám přesně očíslované.

00:23:00 Tohle je budík B70, ten má tolik součástek.

00:23:04 Ale jen pro zajímavost, to nám dodali autoři pořadu.

00:23:08 Víte kolik, v Olsenově Knize rekordů se říká o hodinách:

00:23:12 Kodaňské hodiny mají 14 tisíc součástek,

00:23:16 vůbec si to nedovedu představit.

00:23:18 A hodiny ve Francii mají 570 tisíc součástek.

00:23:24 -To musí být i nějaké náhradní ne?

00:23:27 -Nevím co.

00:23:28 Tyhle hodiny na rozdíl od budíku B70 mají jednu nevýhodu, nebudí.

00:23:33 SMÍCH

00:23:35 -Tam když něco upadne, tak to těžko hledají,

00:23:38 odkud to upadlo.

00:23:40 -V tomto pořadu vždycky hledáme rodiny a rodinné generace.

00:23:44 Taky hledáme něco, co řemeslo a profesi, o které hovoříme,

00:23:48 přibližuje.

00:23:50 Našli jsme představitele jedné zajímavé hodinářské profese,

00:23:56 je to Antonín Novák, který tady s námi sedí.

00:23:59 Je to vedoucí provozovny, která je svým způsobem zvláštní

00:24:03 v naší republice.

00:24:04 Je ve Vyškově

00:24:05 a zabývá se výrobou a opravami velikých věžních hodin.

00:24:10 Někdy až 120cm i více hodin.

00:24:13 To víc než 120 cm.

00:24:15 Kolik asi měří největší ciferník?

00:24:18 -Podstatně víc než 120 cm.

00:24:21 Největší věžní hodiny u nás jsou v Třebíči.

00:24:24 A ty mají téměř 9 metrů v průměru.

00:24:27 Jsou to 4 číselníky

00:24:29 a každý z těchto číselníků téměř 9 metrů v průměru.

00:24:32 -Kde jsem vzal 120 cm.

00:24:34 -Děláme i menší, 80cm hodiny, číselníky.

00:24:40 Přesně podle požadavků zákazníka.

00:24:43 Co zákazník, to výroba.

00:24:45 Je to kusová výroba, není to žádné seriovka,

00:24:48 tudíž to děláme podle přání zákazníka

00:24:52 a podle jednotlivých podmínek na věži.

00:24:57 -Všichni hodináři pracují doma v teple s lupou,

00:25:03 ale vy lupu nepotřebujete.

00:25:08 -V žádném případě, když se díváme na hodinky,

00:25:12 tak bych mohl schovat dvoje do kapsy a odejít s nimi,

00:25:16 a stejně nikdo nic nepozná.

00:25:18 Kdežto naše věží hodiny, to jsou mamutí stroj.

00:25:21 Takový hodinový stroj, když to vezmeme včetně závaží,

00:25:25 tak váží před dva metráky.

00:25:29 Někdy je to problém dostat na věž.

00:25:32 -Podle mého názoru hodiny 1,2 metrů proti 9metrovým,

00:25:37 to jsou kapesní věžní hodiny.

00:25:40 SMÍCH

00:25:42 -Na věži, při montáži nebo opravě takových hodin

00:25:47 nebývá práce jednoduchá.

00:25:50 -V žádném případě ne, každá věž je jiná.

00:25:56 Nemáme dvě stejné věže a dvě stejné montáže.

00:25:59 Stává se taky spousta různých příhod při těchto montážích,

00:26:03 protože každá práce je jiná, každé hodiny jsou jiné.

00:26:06 Je to práce na věži, ve výšce, za každého počasí.

00:26:10 Zrovna v těchto dnech provádíme montáž věžních hodin v Táboře,

00:26:15 na Žižkově náměstí, věž muzea a kostela.

00:26:19 A jsou zrovna mrazivé a nepříjemné dny.

00:26:23 Děláme taky montáže v období, kdy je vyloženě větrno.

00:26:27 Vyjedeme na montáž, je pěkné počasí,

00:26:29 montáž trvá přibližně týden.

00:26:31 Za tu dobu se počasí může obrátit, ale my se nesebereme,

00:26:35 abychom jeli domů.

00:26:37 Např. v Ostravě jsme prováděli opravu číselníku na věži Nové radnice,

00:26:44 která je dost vysoká.

00:26:46 Sám jsem tam tenkrát byl a vím, že byl dost silný vítr.

00:26:50 Opravu číselníku jsme prováděli zavěšení na lávce.

00:26:54 Nevěděl jsem, jestli se mám něčeho držet,

00:26:58 nebo něco dělat.

00:26:59 Lávka měla určité výkyvy.

00:27:03 -Určitě jste něco dělali, protože hodiny jsou v pořádku.

00:27:06 -Jsou celkem v pořádku.

00:27:09 -Z technického hlediska mě to zajímá jako tehdejšího průmyslováka.

00:27:13 Co když vítr fouká proti směru hodinových ručiček?

00:27:19 Nezpožďují se tím hodiny?

00:27:21 -To na to nemá vliv, protože hodinové stroje

00:27:24 jsou tak výkonné, že neberou zřetel na foukání větru.

00:27:32 Někdy v zimě na ručkách namrzne námraza,

00:27:35 to je taky slušná váha.

00:27:39 Ale hodinové stroje s tím musí počítat.

00:27:41 Je tam dostatečný výkon na to, aby tomu zabránily.

00:27:44 -Jistě máte nějaké normy.

00:27:46 Jaká je povolená tolerance nebo norma pro věžní hodiny?

00:27:52 -Pokud se týká přesnosti?
-Ano.

00:27:54 -Udáváme zákazníkům přesnost věžních hodin do 24 hodin

00:27:59 plus mínus dvě sekundy.

00:28:02 -Tak to mám na ruce skoro věžní hodiny.

00:28:06 -Vaše náramkové hodinky takovou přesností nepůjdou.

00:28:11 -Taky ale nemáš takový krásný stroj, jako mají na věži.

00:28:15 -Je spousta zákazníků, kteří tomu taky nechtěli věřit,

00:28:19 že se přesnosti dá docílit.

00:28:22 Pak tím byli překvapení a psali nám uznání a dopisy,

00:28:27 že občané tohoto města,

00:28:29 třeba si vzpomínám na Bzenec,

00:28:31 ti si řídí svoje hodinky podle věžních hodin.

00:28:35 -Bzenec, to tak neberu, tam je plno vína.

00:28:38 -A jsou nějaké přesnější hodinky než tohle?

00:28:42 -Ano, existuje chronometr,

00:28:47 který má povolenou toleranci zpoždění jednu sekundu

00:28:51 za 1,7 milionů roků.

00:28:53 -Kolik?
-1,7 milionů let.

00:28:57 -Už jsem se lekl, že 1,6 milionů let.

00:28:59 SMÍCH

00:29:01 -Zrovna ty se mas co lekat, protože ty chodíš všude pozdě.

00:29:05 Myslím, že je čas na další rozhovor, když už nás ten čas tak honí.

00:29:09 -Zdeněk Blažek je herec, velký herec,

00:29:11 dokonce bych řekla, že největší český herec

00:29:14 je v divadle Večerní Brno v Brně.

00:29:19 -Myslím, že vám musím dát za pravdu,

00:29:21 protože se svými 196 cm jsem největší herec

00:29:26 ze všech divadel.

00:29:28 -Měl jste s tou výškou někdy problémy?

00:29:30 -Problémy jsem měl, v mládí, trošku společenské.

00:29:34 Byl jsem v pomyslné skupince tehdejších dlouhánů,

00:29:37 v jejichž čele stál známý sportovec, koulař Jaroslav Vítek,

00:29:42 který měl 202 cm.

00:29:44 -Taky jste mohl hrát basket, košíkovou.

00:29:47 -Na tohle taky jednou přišla řeč.

00:29:50 Byl jsem dohnán na hřiště košíkové v domnění,

00:29:54 že moje výška bude velice dobře využitá.

00:29:57 Jenže zapomnělo se na jednu věc,

00:29:59 že k tomu je potřeba taky trochu šikovnosti.

00:30:02 Dopadlo to tak, když jsem přeběhl dvakrát hřiště

00:30:06 a otočil jsem se, tak jsem nebyl schopný najít ani jeden koš.

00:30:10 Pak z toho sešlo.

00:30:12 Sport pro mě zůstal trošku vzdálený, až na některé případy,

00:30:18 které se odbývaly jako hokejista v herci novináři

00:30:25 nebo fotbalista s dnes již legendárním brankářem Pláničkou.

00:30:31 -Teď prozradím, že tu dnes nejste jen jako herec,

00:30:37 a to herec velice hodně hrající.

00:30:41 Dokonce i v českých filmech.

00:30:44 Naposled si asi Zdeňka Blažka pamatujete z filmu Božská Ema

00:30:48 nebo Mladý muž a bílá velryba.

00:30:50 Filmů jsme napočítali 15, nevím, jestli to bylo přesné.

00:30:54 Ale dnes jste tu jako příslušník řemesla hodinářského.

00:30:59 -Upřesnil bych to, jako příslušník černého řemesla,

00:31:04 jsem vyučen jemno-mechanikem.

00:31:07 Dostal jsem se k tomu svou vlastní vůlí,

00:31:09 nikoliv jak u košíkové, že mě tam někdo dohnal.

00:31:13 To jsem chtěl, měl jsem k tomu vztah.

00:31:16 Do krve mi to vetřel můj otec, který byl strojník na jeřábu,

00:31:22 což byla na tehdejší dobu elitní profese.

00:31:25 Něco z toho dědictví mám.

00:31:28 Vyučil jsem se u firmy Meopta,

00:31:35 to byla výroba kinematografických přístrojů,

00:31:38 pak jsem přešel do chronotechny, kde se vyráběly hodiny,

00:31:42 a tam jsem se přiučil vašemu řemeslu.

00:31:45 Možno taky říct, že bych byl trochu hodinář.

00:31:48 -Chcete říct, že umíte opravovat všechny typy hodin?

00:31:51 -I to bych si troufl.

00:31:54 -Svoje hodinky si spravujete sám?
-Ano.

00:31:57 -Sám si je spravuju, sám si je vyčistím.

00:31:59 -To vás bereme, to je v pořádku.

00:32:01 -Každý správný řemeslník, mistr svého oboru,

00:32:04 má něco, čím se chlubí.

00:32:06 A vy jste u této profese vydržel do svých 40 let?

00:32:11 -Do 38 let, u této profese jsem byl 25 let.

00:32:15 Když má někdo svou profesi rád, tak se k ní vrací

00:32:18 i ve svůj volný čas.

00:32:20 Svůj volný čas jsem vyplňoval prací na odborných, citlivých pracích

00:32:26 na fotografických přístrojích,

00:32:29 ale mimo to mě zaujali lékaři, chirurgové.

00:32:32 V tomto směru jsem největšího úspěchu dosáhl,

00:32:36 když mi byl udělen československý patent

00:32:39 za zvláštní přístroj na homogenizování

00:32:43 lyofilizované tkáně.

00:32:45 Abych to přeložil do češtiny,

00:32:47 rozmělňování tkáně zbavené vody ve vakuu,

00:32:52 zejména kůže, která byla do doby,

00:32:56 než jsem dostal patent, naprosto nerozmělnitelná.

00:33:00 -Málokterý herec se může pochlubit takovým patentem.

00:33:04 -Jak došlo k tomu, že jste začal hrát divadlo?

00:33:09 -To byla dost pohnutá situace.

00:33:12 Pohnutá, protože velice zasáhla do mého života.

00:33:18 Nikdy jsem si nemyslel, že by se mi to někdy poštěstilo.

00:33:22 Jisté je, že při každé profesi má člověk vedlejší zájmy.

00:33:26 U mě to bylo divadlo a hudba.

00:33:28 Divadlo jsem miloval tak, že jsem se věnoval

00:33:31 i ochotnickému divadelnímu představení atd.

00:33:35 Když u nás vznikalo Večerní Brno, tak jsem byl požádán,

00:33:40 abych tam vypomáhal jako technicky zdatný člověk,

00:33:45 že by tam potřebovali vyřešení různých technických věcí.

00:33:49 Všiml si mě režisér, imputoval mě do jedné hry.

00:33:52 Zalíbil jsem se a začal jsem jeviště pomaličku okupovat.

00:33:59 Byly i větší role,

00:34:01 až se k nám dostavil režisér Evžen Sokolovský,

00:34:05 který si mě všiml natolik, že řekl: tohoto chlapa koupíme.

00:34:09 Koupili mě tím způsobem, že požádali závod

00:34:13 o vyreklamování z mé funkce

00:34:16 a přestupem do profesionální scény Večerního Brna.

00:34:20 Tak jsem se dostal k divadlu.

00:34:22 -Myslela jsem,

00:34:24 že vám slíbili třeba roli hodináře nebo jemno-mechanika.

00:34:28 -Ne, je zajímavé,

00:34:29 že na jevišti jsem tuto roli nikdy nedostal.

00:34:32 To bych si s ní dovedl dobře poradit.

00:34:35 To se mi ještě nepoštěstilo, to jsem neměl.

00:34:37 -A nelitoval jste někdy nebo nerozmlouval vám to někdy někdo?

00:34:41 -Rodina jistě, ta považovala povolání jemno-mechanika za solidnější.

00:34:49 Potvrdil to i Jan Werich,

00:34:52 který se jednou zúčastnil našeho představení.

00:34:56 Byla to hra Pozor, hodný pes.

00:34:58 Dostal od někoho kytici po představení.

00:35:01 Tuto kytici mi hodil jako výraz a projev uznání za moji hru

00:35:10 a mou postavu Mudruňky.

00:35:13 Když jsme pak v zákulisí projednávali a bavili se,

00:35:17 jak jsem se dostal k divadlu.

00:35:21 Když ode mě věděl, jak to bylo,

00:35:23 tak svým nenapodobitelným způsobem mi řekl:

00:35:28 z tak solidního zaměstnání do takové džungle?

00:35:36 Nevím, jestli vás mám litovat, nebo obdivovat.

00:35:43 Takhle to zhodnotil.

00:35:45 -Pomáhá vám předešlé zaměstnání v tom současném?

00:35:51 -Když jsem měl profesi mechanika, tak byl můj koníček divadlo.

00:35:59 Dneska se to úplně změnilo.

00:36:02 Dneska je můj koníček jemno-mechanika.

00:36:05 A mohu ji velice účinně uplatnit hlavně v domácnosti.

00:36:09 U nás musí každý přístroj běžet.

00:36:12 Od mlýnku na kávu až po pračku, ždímačku, elektriku, odsávání,

00:36:17 všechno musím dělat já.

00:36:19 -A co hodiny?

00:36:20 -Do hodin se taky někdy pustím.

00:36:23 Hlavně staré hodiny, které už nikdo nechce opravovat,

00:36:28 tak s tím někdo přijde: prosím tě, Zdeno,

00:36:31 ty už máš tohle, tak já vytáhnu nástroje,

00:36:34 ale víte, jak to u nich bývá.

00:36:36 Co kolečko, to se vám to rozpadne a potom to dáváte dohromady.

00:36:40 Měl jsem kukačky, Schwarzwaldky,

00:36:44 mělo to tehdy nějakou dobu.

00:36:47 Jak dlouho?

00:36:48 Ne dlouho, je to ve dřevě.

00:36:51 Je to dneska móda starožitností.

00:36:54 Myslí si, že když je to navenek krásně vyřezávané,

00:36:57 že by i vnitřek měl jít.

00:36:59 Ale nedá se to dát dohromady.

00:37:01 Na jedněch jsem měl přes 40 hodin, ale stejně nejdou.

00:37:06 Nedá se to spravit.

00:37:08 -Myslela jsem, že odpovíte úplně jinak.

00:37:12 Je notoricky známo, že herci neradi brzy ráno vstávají.

00:37:16 -To vám taky řeknu.

00:37:18 To mi ten čas nějak pronikl do krve i do mozku.

00:37:22 Tady je nějaký budík.

00:37:25 Směna za 25 let, vstávání v 5:30 h, dlouhá léta,

00:37:31 měli jsme zkoušet od 8:30 nebo od 9 h,

00:37:34 ale mě to vzbudilo v 5:30 h a už mi to nedalo spát.

00:37:38 A to trvalo dlouhá léta.

00:37:41 I když jdu spát pozdě, tak v 5:30 h mě to budí.

00:37:45 To už je v krvi.

00:37:48 -Když to nadsadím, tak kovářova kobyla chodí bosa

00:37:52 a hodinář nepotřebuje budík.

00:37:54 SMÍCH

00:37:56 Myslím, že všichni se nám tady vystřídali, všichni řekli,

00:38:00 co jsme chtěli slyšet.

00:38:02 Moc vám děkuji za vaší práci.

00:38:05 Přeji vám, abyste byli ve svém řemesle

00:38:07 a zaměstnání velice spokojení.

00:38:09 Vám děkuji za pozornost a zase někdy na shledanou.

00:38:13 -Na shledanou.

00:38:18 ZPĚV
-Můj táta byl mistrem svého řemesla.

00:38:22 Jeho sláva široce se roznesla.

00:38:27 Znal přiložit ruce k dílu.

00:38:29 Znal taky vtip, nejen sílu.

00:38:32 Takový můj táta byl.

00:38:37 Profese se dědí z otce na syna.

00:38:41 Tam, kde otec končí, syn už začíná.

00:38:46 Od rodičů dědí děti, pro svou práci zaujetí.

00:38:50 Taková, taková, taková je rodina.

00:39:00 Náš táta byl mistrem svého oboru,

00:39:05 syn už nesleví nic z jeho obzorů,

00:39:09 mají spolu lásky stejné,

00:39:12 vždyť každému je hned zřejmé,

00:39:15 takový jak táta, bude syn.

00:39:19 Profese se dědí z otce na syna,

00:39:24 tam, kde otec končí,

00:39:26 syn už začíná,

00:39:28 od rodičů dědí děti,

00:39:31 pro svou práci zaujetí,

00:39:33 taková, taková,

00:39:35 taková je rodina.

00:39:38 Skryté titulky: Lucie Richterová Česká televize, 2021