Zábavné posezení s lidmi, v jejichž rodinách se povolání dědí z generace na generaci (1979). Zvláštními hosty jsou Z. Podskalský a F. Slováček. Uvádějí P. Pešatová a M. Najbrt. Režie Z. Havlíček
00:00:05 ZPĚV
-Můj táta byl mistrem svého řemesla.
00:00:09 Jeho sláva široce se roznesla.
00:00:14 Znal přiložit ruce k dílu.
00:00:17 Znal taky vtip, nejen sílu.
00:00:19 Takový můj táta byl.
00:00:24 Profese se dědí z otce na syna.
00:00:28 Tam, kde otec končí, syn už začíná.
00:00:33 Od rodičů dědí děti, pro svou práci zaujetí.
00:00:37 Taková, taková, taková je rodina.
00:00:44 POTLESK
00:00:47 -Vítáme vás u obrazovek
00:00:49 a hned v úvodu našeho dnešního pořadu vás zveme na výlet.
00:00:53 Vypravíme se za povoláním,
00:00:55 které se pomalu, ale jistě stává minulostí.
00:01:22 Jsme na Dunajci v Pieninském národním parku.
00:01:25 Rychlá voda Dunajce, nazelenalá a tajemně divoká se prodírá
00:01:29 fantasticky krásným hlubokým kaňonem, jehož bílé
00:01:33 a strmé vápencové stěny prudce padají do vod řeky.
00:01:37 Na všechnu tu krásu se díváme z jedinečného dopravního prostředku,
00:01:41 z pltě nebo chcete-li, z voru.
00:01:44 Dunajec je jediné místo v naší republice,
00:01:46 kde se ještě plaví vory, pltě
00:01:48 a na nich jediní už voraři, pltníci.
00:02:00 -Za prvními našimi hosty jsme se vypravili sem
00:02:04 k jejich řece živitelce, k Dunajci,
00:02:06 protože něco tak krásného, jako je příroda kolem,
00:02:09 bychom nikdy nedokázali ve studiu sebelepšími slovy přiblížit.
00:02:14 Jsou to Marián Regec a Josef Lajnc.
00:02:17 U vás se na pltích, česky na vorech,
00:02:22 jezdilo vždycky jako turistická atrakce,
00:02:25 ovšem kdysi jste také sváželi dřevo.
00:02:29 SLOVENŠTINA
-Někdy jsme sváželi dřevo,
00:02:31 přitom někdy byli i hosté,
00:02:33 kteří s námi chtěli jet dolů na vorech,
00:02:36 po našemu na trachtách.
00:02:40 Tak jsme se vzali s sebou.
00:02:43 Ale po jisté době, kdy rubali dřevo,
00:02:49 bylo to lipové dřevo nebo topolové.
00:02:54 Sekerami bylo vydlabané
00:02:58 a čtyři nebo pět jich bylo svázaných dohromady.
00:03:02 A na tom jsme potom začali vozit hosty.
00:03:05 -Vozíte tu hosty nebo turisty už 103 let.
00:03:08 SLOVENŠTINA
-Ano, 103 let.
00:03:11 Teď už je doprava velmi frekventovaná.
00:03:17 Teď se vozí hodně.
00:03:20 -Vy dva jste potomci pltinarských rodin,
00:03:23 myslím, že třetí, nebo čtvrté generace,
00:03:26 o tom si ještě budeme povídat.
00:03:28 A jste jedinými, kteří tady jezdí celou sezonu.
00:03:32 SLOVENŠTINA
-Ano, jezdíme stále,
00:03:34 protože už jsme zkušení pltníci.
00:03:37 -To je hezké, že to o sobě můžete říct,
00:03:39 že jste zkušení pltníci.
00:03:40 Jestlipak jste jako zkušení pltníci
00:03:43 někdy havarovali nebo ztroskotali s vorem?
00:03:46 SLOVENŠTINA
-Chválabohu doteď nic.
00:03:49 -A vy taky ne?
00:03:50 SLOVENŠTINA
-Ne. Už tu jezdím 32 roků,
00:03:52 mám to bez nehod.
00:03:54 Můžu zaklepat.
00:03:55 -Peřeje jsme viděli a myslím,
00:03:57 že to je dost velké umění, kumšt.
00:03:59 SLOVENŠTINA
-A to je pravda,
00:04:01 nemůže jít na to kdokoliv, musí mít zkušenost.
00:04:03 Kdo nemá zkušenosti,
00:04:05 nemůže vzít lidi na pltě a jet s nimi dolů,
00:04:07 protože zodpovídá za lidi, které veze.
00:04:10 -Ovšem jednou jste přece jenom ztroskotali.
00:04:12 To tehdy, když tady s vámi natáčeli koprodukční film V proudech
00:04:18 Marina Vlády.
00:04:20 Tehdy jste myslím vy ztroskotal.
00:04:22 SLOVENŠTINA
-To jsem byl já.
00:04:24 Ale byl jsem k tomu nucený, protože to potřebovali do filmu.
00:04:29 Třikrát jsem to rozbil, ale to byla dřeva,
00:04:31 tam jsem neměl žádné lidi.
00:04:34 Rozbil jsem to všechno na cimpr campr.
00:04:37 -Říkáte, že jste třetí a čtvrtá generace vorařů.
00:04:42 Vzpomínáte si na svého tatínka, když vás zaučoval?
00:04:46 SLOVENŠTINA
-Bodejť bych si nevzpomněl,
00:04:49 mám na něho vždycky vzpomínky, jak mě učil.
00:04:52 Tady běž, tam nechoď, tu palici, z té strany pozice,
00:04:58 tady je skála, tu je druhá skála.
00:05:00 Dej si pozor, abys s lidmi nejel na tu skálu, abys dobře projel.
00:05:05 Abys byl vzorný pltník jako já.
00:05:09 -Teď vám položím otázku, v našem pořadu obligátní,
00:05:13 ale občas se taky něco zajímavého dozvíme a uslyšíme.
00:05:16 Jestlipak znáte nějakou pravou pltňarskou písničku?
00:05:19 SLOVENŠTINA
-Ano, známe.
00:05:20 A můžu ji i zazpívat.
00:05:22 -O to bych rád poprosil.
00:05:23 SLOVENŠTINA
-Je to goralská pltnická písnička.
00:05:27 A můžu ji zazpívat hned.
00:05:29 ZPĚV V GORALŠTINĚ
00:06:39 -A přesně takový typ vorů nás převáží z Dunajce na Váh,
00:06:44 přesněji řečeno k nám do ostravského studia,
00:06:47 kde jsou naši další hosté z Váhu.
00:06:51 Je to Donát Solar, který je z Mojše,
00:06:55 dále jeho kolega z voru,
00:06:58 i když jste na stejném voru nejezdili, Péter Urban,
00:07:01 který je ze Stankovic.
00:07:03 A konečně přijela i další Solarovská generace,
00:07:06 vnuk Bernard Milo.
00:07:08 Vaši řeku Váh, na které jste se oba plavili, dobře znám. V kolika letech
00:07:14 jste začal plout na vorech?
00:07:17 SLOVENŠTINA
-V 10 letech.
00:07:21 -Snad na vás mohu prozradit, že je vám letos 78 let.
00:07:28 -Váš tatínek byl samozřejmě vorař.
00:07:32 SLOVENŠTINA
-Jasně, od narození.
00:07:35 -A dědeček?
-I ten.
00:07:37 -A jak to bylo s pradědečkem?
00:07:39 SLOVENŠTINA
-To už nevím.
00:07:41 -Ale já vím, že vaše dědina Mojš byla proslavená pltnická obec,
00:07:46 tak je pravděpodobné, že jich tam bylo víc.
00:07:49 SLOVENŠTINA
-Co chlap, to pltník.
00:07:53 -A v Stankovanech to bylo podobné?
00:07:55 SLOVENŠTINA
-Podobné, tam taky.
00:07:57 -Většinou všichni byli pltníci.
00:07:59 -V 10 letech jste dělal zadníka, tatínek předníka.
00:08:04 Jaký byl tatínek jako učitel?
00:08:08 SLOVENŠTINA
-Přísný.
00:08:10 Někdy jsem i dostal, když jsem něco pokazil.
00:08:16 -Jaký byl hlavní úkol zadníka, co musel dělat?
00:08:21 SLOVENŠTINA
-Když předník tahal,
00:08:24 aby mu zadek neujel, tak tahal taky,
00:08:27 aby plť šla trochu rovně.
00:08:30 -Slyšeli jsme písničku, která se zpívala na Dunajci.
00:08:33 Jestlipak se zpívaly i nějaké písničky na Váhu?
00:08:37 SLOVENŠTINA
-Nevím.
00:08:38 -Okolo strč?
00:08:40 SLOVENŠTINA
-Ano, akorát to vím.
00:08:43 Okolo strečna je cesta nebezpečná.
00:08:45 -A byla tam cesta nebezpečná?
00:08:48 SLOVENŠTINA
-Ano, byla.
00:08:49 -Co tam bylo? Kameny?
00:08:51 SLOVENŠTINA
-Celkem vrchy.
00:08:55 Nebyl kámen ve vodě, ale do toho byl vrch
00:08:59 a do toho byla voda.
00:09:02 -V 10 letech jste začal vorařit
00:09:05 a ve kterém roce jste skončil s touhle prací?
00:09:09 SLOVENŠTINA
-Asi ve dvacátém pátém.
00:09:11 -A co jste pak dělal?
00:09:13 SLOVENŠTINA
-Pak jsem dělal dělníka
00:09:16 v celulózké Žilině.
00:09:18 -Byl jste jedním z těch,
00:09:20 kteří krásný čistý Váh začali špinit.
00:09:22 SMÍCH
00:09:25 A jak to bylo s vámi?
00:09:27 Také jste začínal v 10 letech?
00:09:29 SLOVENŠTINA
-Začínal jsem v devatenáctém roce.
00:09:32 Už jsem plavil sám.
00:09:34 -Úplně sám, to jste dělal i předníka?
00:09:36 SLOVENŠTINA
-Ano. Otec mi zemřel
00:09:38 v roce dvacet osm
00:09:40 a v roce dvacet devět jsem měl 21 roků,
00:09:43 tak jsem už pak plavil sám.
00:09:45 -Ale tatínek vás také učil?
00:09:47 SLOVENŠTINA
-Ano, učil jsem se s ním
00:09:49 a pak jsem od roku devatenáct začal sám.
00:09:52 -Do kterého roku jste se plavil?
00:09:55 SLOVENŠTINA
-Plavil jsem až do roku 45.
00:09:57 Stále, každý rok.
00:09:59 Z Hrádku až do Komárna,
00:10:02 z Tvrdošína z řeky Oravy zase na Oravu
00:10:06 až do Komárna.
00:10:08 -Jak dlouho trvala taková cesta?
00:10:10 SLOVENŠTINA
-Než jsme vyrobili pltě,
00:10:12 to trvalo tak týden, tak 30 takových pltí
00:10:16 se dělaly do Komárna
00:10:19 a pak 30 pltí jel transport do Komárna za týden.
00:10:25 Když se dobře dařilo, tak i čtyři dny,
00:10:28 když se to neroztřepalo, nezvedalo a byla dobrá voda,
00:10:32 tak se dobře dařilo.
00:10:36 -Jaký byl život na plti?
00:10:38 Jak se spalo, jedlo?
00:10:41 SLOVENŠTINA
-Dobře.
00:10:44 -O vás vím, že ne vždycky se na voru převáželo jen dřevo,
00:10:50 prý jste vozil i leccos jiného.
00:10:53 Jak to bylo se stěhováním?
00:10:56 SLOVENŠTINA
-To jsem jednomu vozil krávy
00:10:58 z Veličné,
00:11:00 koupil majetek v Piešťanech.
00:11:03 A teď krávy, dva koně, potom si nabral žrádlo pro ně,
00:11:10 ještě vůz, naložil to na plť a já jsem mu to dovezl do Piešťan.
00:11:17 -Co krávy, vydržely?
00:11:20 SLOVENŠTINA
-Ano, za tři dny
00:11:22 jsem dojel do Piešťan.
00:11:24 -Na snídani měl mléko.
00:11:26 SMÍCH
00:11:27 SLOVENŠTINA
-Krávy se musí podojit.
00:11:30 A mléko jsme měli.
00:11:35 -Vaše povídání vypadá tak idylicky, že by si člověk myslel,
00:11:40 že to byla strašně lehká práce a příjemný dobrý život.
00:11:44 Ale přesto si nedovedu představit,
00:11:46 museli jste se plavit od jara až do zimy,
00:11:50 málem ledy šly.
00:11:51 Jak jste spali?
00:11:53 V hotelu asi ne.
00:11:54 SLOVENŠTINA
-Ne, tam.
00:11:56 -Kde?
-V boudě.
00:11:58 -Tam se spalo.
00:12:00 Byli jsme dva kamarádi a on třetí, co dojit krávy.
00:12:06 -Dali jsme si tam trochu slámy, aby nám bylo lépe.
00:12:11 -A spací pytel, nebo co tenkrát bylo?
00:12:14 SLOVENŠTINA
-Byl jen pytel na brambory.
00:12:18 -Nejhůř nám bylo, když jsme jezdili do Piešťan.
00:12:22 Nad Piešťanami byla kompa, co chodila po Váhu a byla lina.
00:12:26 -To bylo víc takových.
00:12:28 -Krávy už ležely na pltici a rohy měly dozadu
00:12:33 a lina je mohla zachytit za rohy a hodit do Váhu,
00:12:38 ale ležely.
00:12:40 -Vnuk Bernard ještě nepronesl ani slova.
00:12:42 Ale pltníkem nejste, co děláte.
00:12:49 SLOVENŠTINA
-Dělám automechanika.
00:12:52 -S dopravou to má něco společného, ale potvrzuje to,
00:12:58 co jsme řekli v úvodu našeho pořadu,
00:13:01 že to je povolání, které mizí.
00:13:05 Je to škoda.
00:13:08 Včera, když jsme se poprvé viděli, jste mi vyprávěl historku o tom,
00:13:14 jak jste dostal jakéhosi inženýra.
00:13:17 SLOVENŠTINA
-To jsem ho vezl.
00:13:19 -Jak to bylo?
00:13:20 Oni to neslyšeli, řekněte jim to.
00:13:23 SLOVENŠTINA
-Vezl jsem ho a on se mě začal ptát:
00:13:29 umíte číst? Říkám: ne.
00:13:34 A psát? Ani to ne.
00:13:36 A matematiku? To ani nevím, co je.
00:13:40 A všechno možné, zeměpis, ale nevěděl jsem tehdy nic.
00:13:46 Teď už to vím, ale tehdy jsem nevěděl.
00:13:50 -Když vám bylo 10 roků.
00:13:52 SLOVENŠTINA
-To mi bylo víc než 10,
00:13:55 když jsem ho vezl, když jsem se s ním uměl domluvit.
00:14:00 SMÍCH
00:14:04 Ptá se mě: jak můžete na světě žít, když nic nevíte.
00:14:10 To bylo zrovna v takovém zlém místě, byly tam ve vodě klády,
00:14:19 stromy naházené, tak mě tam zatlačil.
00:14:25 Plť byla v nebezpečí.
00:14:30 On se mě ptá, jak můžu žít, když nic nevím.
00:14:34 A když jsme pak šli na tu kládu, tak se ho ptám:
00:14:42 a vy umíte plavat?
00:14:45 Povídá: neumím.
00:14:47 Tak vy umřete a já budu žít, protože já vyplavu.
00:14:51 SMÍCH
00:14:53 -Nevím to tak jistě, ale na Moravě nikdy voraři nebyli.
00:14:57 Ovšem máme jednoho moravského voraře, teď sice bydlí v Praze,
00:15:01 jmenuje se Slováček, ale narodil se na Moravě.
00:15:03 Dřív, než se na něj podíváme, prosím režii o malou připomínku,
00:15:07 o film Plavecký mariáš.
00:15:10 -Tak co, leze nahoru?
00:15:12 -Leze, leze.
00:15:14 -Vidíš, o deset čísel stoupla.
00:15:17 Spusť něco na ten tvůj štěbenec.
00:15:19 Dneska se můžeme veselit.
00:15:21 -Cos povídal?
00:15:22 -Aby něco zahrál.
00:15:24 -Ale jo, ať hraje, mně to nevadí.
00:16:04 -Felixe Slováčka jsem ohlásil jako moravského plavce,
00:16:08 teď jde do tuhého, musíš z toho nějak ven.
00:16:11 Co máš společného s vorařstvím?
00:16:14 -S vorařstvím mám společnou jen tuhle písničku.
00:16:18 -To ale stačí.
00:16:19 -Slyšel jsem ji zpívat v kruhu mých přátel, u dobrého vína,
00:16:24 je to lidová písnička, hrozně se mi líbila
00:16:31 a říkal jsem jim: hoši, písničku vám natočím,
00:16:35 tak vám ji dneska zahraju.
00:16:39 -Prosím.
00:16:50 POMALÁ HUDBA
00:20:01 POTLESK
00:20:05 -Prostřednictvím této slavné melodie jsme se dostali přímo na Vltavu.
00:20:10 Na Vltavě mají voraři dokonce své muzeum.
00:20:14 Muzeum je v Týně nad Vltavou, má svou ředitelku,
00:20:18 ta se jmenuje Marie Rychlíková a sedí tady s námi ve studiu.
00:20:23 -Zatím nemáme vorařské muzeum, zatím je to pouze dílčí expozice.
00:20:27 -Omlouvám se, tedy expozice.
00:20:29 -Ale chtělo-li muzeum dokumentovat život lidu,
00:20:32 zejména na Vltavotýnsku, tak nesmělo zapomenout na řeku,
00:20:36 protože na řece a díky řece vzniklo město Týn nad Vltavou.
00:20:41 -Poprosím vás o několik základních historických faktů.
00:20:46 Kdy jsou známy první doklady o voroplavbě v ČSR?
00:20:53 -Je to asi v 11. století, a je to na Slovensku na řece Váh.
00:20:58 -A na Vltavě?
00:20:59 -Na Vltavě je to později.
00:21:01 V Týně nad Vltavou si myslíme, že už to bylo v 10. století,
00:21:05 ale doklady jsou teprve na 12. století.
00:21:08 -Týn nad Vltavou se stal hlavním městem vorařů,
00:21:11 je to tak?
00:21:13 -Ano.
00:21:14 -Máte tu s sebou dva staré voraře, poslední výhonky vorařských rodin.
00:21:19 Jsou to soudruzi Karel Landík a František Hovorka.
00:21:22 Jste vltavští plavci, Vltavou křtění
00:21:25 a na Vltavě ve voraře vyrostli.
00:21:28 Vrátím se k vorům, máme tady model,
00:21:31 co jsme si sem přinesli.
00:21:33 To je model vltavského voru.
00:21:35 -Ano.
00:21:36 -A u toho je spousta zajímavých pomůcek,
00:21:38 prosil bych vás o odbornou instruktáž,
00:21:41 co kde a jak bylo a co se jak jmenuje.
00:21:44 -Celý vor se nedal sem transportovat, tak jsme museli vzít půlku expozice.
00:21:51 A to je tzv. kočár.
00:21:54 To byly kmeny od 25 do 30 metrů,
00:21:59 většinou se to v Jaroslavicích řezalo na fošny
00:22:02 a ty sloužily ke stavbě lodí, ale ve skutečnosti vory byly kratší.
00:22:09 Byly špalkové a stavěcí.
00:22:13 Špalkové byly sedmivoráky, to bylo sedm tabulí za sebou
00:22:18 a stavěcí mívaly osm.
00:22:20 -My tady máme takovou sedminu.
00:22:23 -Vory byly asi 130metrů dlouhé.
00:22:28 -Tohle jsou vesla?
-Ano.
00:22:31 -Kousek to posunu.
00:22:36 Tady byl konec voru, tady byla podješť
00:22:41 a tady ještě byla vejpona.
00:22:43 A tady ještě bylo obráceně jedno veslo.
00:22:47 To ještě pomáhalo tam a vzadu.
00:22:51 -Je zajímavé, že vltavský vor se trošku liší od voru,
00:22:55 který jsme viděli při vypravování plavců z Váhu.
00:22:59 Mám tu rozlišné nástroje, kdybyste mi řekli,
00:23:03 co je tohle.
00:23:05 -To je sochor, bidlo.
00:23:08 -Aby to neklouzalo.
00:23:10 -To je plavecký hák.
00:23:14 -Háčkem si tě přitáhnu.
00:23:16 Podle mého laického soudu je tohle vývrtka.
00:23:20 -To je plavecký nebozez.
00:23:22 Ovšem miniaturní.
00:23:24 Ten, co tam byl, měl průměr 3 cm.
00:23:27 -Bez sekyry se plavci neobejdou.
00:23:29 -To byla široká, se kterou se tesala vesla.
00:23:33 -Zajímá mě hlavní téma našeho pořadu.
00:23:38 Jste potomek několikagenerační vorařské rodiny,
00:23:41 jak jsem říkal, poslední výhonek.
00:23:43 -Je na tom něco pravda.
00:23:46 -Náš rod vznikl podle matrik se státním archivem ve Třeboni 1718.
00:23:57 Jsem šestá generace, pravděpodobně tím taky bude končit.
00:24:03 -Asi ano, protože vory už se neplaví.
00:24:07 -Je jedna zajímavost, v jižních Čechách říkávají,
00:24:13 že každá správná žena po svatbě do roka zemře.
00:24:20 Jeden můj předchůdce byl třikrát ženat
00:24:24 a ono se mu to vyplnilo.
00:24:26 Co byste tomu řekl.
00:24:27 -To jste si to přísloví vymysleli.
00:24:29 -Nevymyslel, to tam je běžné.
00:24:32 Můj dědoušek, máme tady fotografie těch třech, mého dědu, otec
00:24:39 a já jako klučíček nebo ratolest.
00:24:42 -Výhonek jsem řekl.
00:24:45 -Ono je to asi jedno.
00:24:47 Můj dědoušek se narodil 1818
00:24:52 a bez několika měsíců se dožil 95 let.
00:24:57 Pamatuji ho, když jsem byl 12letý kluk,
00:25:03 když nám zemřel.
00:25:04 Říkával, že byl sirotek a musel chodit po sedlácích,
00:25:08 každý den byl u jednoho, aby mu dali najíst.
00:25:12 Po selských dětech dostal nějaký kabát.
00:25:15 Když se pak stal chasníkem, to byl člověk kolem 20 let,
00:25:23 tak šel na plavbu.
00:25:26 Nejdříve dělal plavce, a protože byl schopný,
00:25:32 tak se dostal i na vrátného, protože vrátenská zkouška
00:25:35 se musela dělat u CK místodržitelství v Praze,
00:25:39 a to bylo vodní oddělení.
00:25:41 -dědeček Matěj, říkal jste, že se dožil 95 let,
00:25:45 takže plavectví je zdravé povolání.
00:25:48 -To bylo.
00:25:49 -Váš tatínek byl plavec?
00:25:52 -Tatínek byl taky u něho.
00:25:54 Tatínek se nejdřív učil tesařem ve Vídni,
00:25:57 protože taky musel umět nějaké řemeslo.
00:26:02 Učil se ve Vídni, měl tam tetu, dědouškova sestra,
00:26:06 u té bydlel, a tam se učil tesařem.
00:26:10 Jak jsem slyšel od jeho kamarádů, tak to byl velice zručný tesař.
00:26:14 Dědoušek, jak byl u voroplavby, tak se tam dostal taky.
00:26:21 Tak byl taky plavec, taky byl vrátným.
00:26:25 -Taky prošel plaveckým křtem.
-Ano.
00:26:27 -Jak jste prošel plaveckým křtem i vy.-Taky.
00:26:31 -To bych k tomu doplnil.
00:26:33 Když dědoušek asi v roce 1909 šel do penze
00:26:38 a dostával důchod z lesní inspekce na Hluboké,
00:26:41 tak to převzal do faktorství můj otec
00:26:44 a ten se pak stal faktorem.
00:26:46 Já jsem vyšel z měšťanské školy v roce 1915,
00:26:51 kdy řádila 1. světová válka, a co budu dělat.
00:26:57 Byl jsem hodně rozjívený kluk, všetečný,
00:27:00 nemáte ponětí, co jsem byl.
00:27:02 Všichni ševci se mnou šili,
00:27:05 tak jsem šel na tu plavbu taky.
00:27:08 -Jako zadník?
-Ne, tady ve slabých.
00:27:10 -Byl jsem ještě slaboučký.
00:27:13 Sice jsem byl trošku silnější.
00:27:16 Byla tam tradice u voroplavby, že každý plavec,
00:27:22 který prvně plul, tak byl křtěn na prvním noclehu,
00:27:26 když se plavci dělili o peníze.
00:27:29 To dostali ze stanu, co všecko vydělali,
00:27:35 všechno to bylo sepsáno.
00:27:37 Byl to jen halíř, nebo finda, jak se tehdy říkalo,
00:27:43 ale když jich bylo šest ve střihu a bylo jich tam řekněme sedm,
00:27:48 tak to bylo šest krát sedm a to je 42 find.
00:27:50 -Jak probíhal plavecký křest?
00:27:53 -Byl jsem křtěn na plavecké hospodě U Ptáka,
00:27:59 to bylo pod Červenskými proudy.
00:28:02 Stará hospody, viditelné trámy, lavice kolem toho.
00:28:07 Lavice se vzala a dala doprostřed šenkovny,
00:28:12 ten si lehl břichem na lavici.
00:28:16 -To bude bolet.
00:28:17 -Ještě mu našponovali kalhoty.
00:28:21 A nejstarší vrátný, který plul,
00:28:26 ten dělal vedoucího křtu.
00:28:30 A ten křtěný si musel vzít z plavců jednoho,
00:28:38 kterého už znal, za kmotra.
00:28:40 Měl jsem tehdy Josefa Hronka, to byl jeden z nejlepších vrátných
00:28:45 na naší plavbě, tak jsem si tam lehl.
00:28:48 Vzhledem k tomu, že jsem byl syn faktora,
00:28:51 tam mě to nebolelo, protože nechtěli...
00:28:54 -Protekce už tenkrát.
00:28:55 -Protekce tentokrát byla, to nemáte ponětí.
00:28:58 Vzal houžev, mám ji doma udělanou, ale jak jsem to napařoval,
00:29:04 tak je to černé, že bychom se tady umazali,
00:29:08 a nechal jsem ji raději doma.
00:29:10 Chtěl jsem vám ji i zavázat na plavecký uzel,
00:29:13 ale nevyšlo to.
00:29:15 Vrátný vzal houžev a přes zadnici mu ji pěkně šikmo ušil.
00:29:23 -Při tom se něco říkalo?
00:29:25 -A teď při tom říkal: první rána za knížete pána,
00:29:30 jenž nám peníze dává.
00:29:32 Říkali tomu kopí.
00:29:34 Druhá rána za faktora Babici
00:29:37 a třetí rána za všechny vrátné a plavce.
00:29:41 Natož potom pokřtěný už se neměl bát vody,
00:29:45 bývávaly tupláky, skleněné nebo plechové,
00:29:50 nechal ho u hostinského nalít.
00:29:53 Dal ho nejdřív napít kmotrovi, pak ho dal vedoucímu...
00:29:56 -A byl přijat?
-Ano, do svazu plavců.
00:30:00 -Ještě nám prosím vykládejte o plavci Chaloupkovi.
00:30:04 -To byl z Pašovic Matěj Chaloupka a věčně byl na zadáku.
00:30:11 Nikam jinam nechtěl.
00:30:14 Měl hodně dětí a narodil se mu poslední syn a ve Chrášťanech,
00:30:19 farnost patřila do Chrášťan, tak ho tam nějaký sedlák odvezl.
00:30:26 A farář se ptá: jaké jméno mu dáte?
00:30:33 A on mu povídá: Tygr.
00:30:35 A on: prosím vás, tohle vám přece nepokřtím.
00:30:41 A on na to povídal: jak to, když může být papež Lev X.,
00:30:46 co já bych nemohl mít Tygra I.
00:30:48 SMÍCH
00:30:50 -Všechny vás teď pozvu na píseň o vorařích.
00:30:56 Už jsme tady slyšeli dvě starodávné vorařské písně
00:30:59 a teď si poslechneme vorařskou píseň, vskutku novou a moderní,
00:31:03 a tu zaručené poslední, která byla zkomponována pro voraře.
00:31:07 Jaroslav Wykrent.
00:31:30 ZPĚV
-Řekni, vodo, řekám,
00:31:31 že se vrátím zpátky,
00:31:33 na to, proč tu čekám,
00:31:34 byl by jeden život krátký.
00:31:38 Jeden život krátký,
00:31:40 jedna řeka malá,
00:31:41 i když se mi kdysi nekonečnou cestou zdála.
00:32:08 Pohlaď, vodo kámen,
00:32:10 kterým jsem tě hladil,
00:32:11 když mě jeden z břehů řeky k ránu
00:32:14 vždycky studil.
00:32:18 Řekni, vodo čistá, jako oči matky,
00:32:20 že se vrátit chystám
00:32:22 po oblouku duhy zpátky.
00:32:26 Zpátky tam, kde i tvůj tichý břeh,
00:32:32 má kmeny stromů,
00:32:35 ještě rozrytý mech.
00:32:59 Řekni, vodo, kmenům,
00:33:00 s kůrou jako vrásky,
00:33:02 že jsem čekal štěstí i od malých střípků lásky.
00:33:08 Štěstí ale s tebou mezi břehy teče,
00:33:11 půjdu proti proudu, snad mi z dlaní neuteče.
00:33:17 Jako mládí.
00:33:28 POTLESK
00:33:33 -V tomhle hrnečku si vařili plavci na voru.
00:33:37 Mají tam ohniště, kdyby byl na tom kus drnu
00:33:40 tak 50 na 50, obrácený drn,
00:33:43 pod tím byla chvojí, aby se to nepřipálilo.
00:33:48 Tak se tam postavil, tři, co byli na předáku,
00:33:52 vprostředku hořelo a hrneček pálil z jedné strany.
00:33:57 -A kdo vám vařil.
00:33:59 -Zas každý sám.
00:34:00 -Ženy?
-Ty tam nesměly vůbec přijít.
00:34:04 -Prosím vás, ještě ženy na plavbu.
00:34:06 Počkejte, ještě vám řeknu o tomto košíčku,
00:34:09 abychom to dokončili.
00:34:11 -Promiňte, že jsem vás přerušil.
00:34:13 -Nic se nestalo, prominu vám to.
00:34:15 Tohle je košíček, kde v tom venkovské hospodyně
00:34:22 nosily na trh vajíčka nebo máslo, kuřata, atd.
00:34:28 Potom jsem se zdokonalil,
00:34:32 protože jsem šel do státní učební dílny pro košíčkářství v Písku,
00:34:37 v hradu, v prvním poschodí, tam byly dvě místnosti,
00:34:41 a tam jsem se naučil, co dneska vidím na fotografiích....
00:34:46 To by se stejně nerozbilo.
00:34:48 Dělal to hrnčíř Bouhal v Týně nad Vltavou.
00:34:51 -Myslel jsem, že to dělal Mašek.
-Ne, ten to nedělal.
00:34:54 -A stálo to 2 krejcary.
00:34:56 To byly 4 halíře nebo findy, jak se tenkrát říkalo.
00:35:00 -Odvedl jste mě od žen, to je tak zajímavé téma.
00:35:04 -Ženy tyto košíčky taky chtějí.
00:35:08 A kdybyste viděl, jak já v 78 letech jsem oslavován
00:35:14 mezi hezkými děvčaty nebo paničkami, to byste neřekl.
00:35:18 Každá chce něco uplést.
00:35:20 Ale jen z proutí.
00:35:22 SMÍCH
00:35:24 -Jsem rád, že jsme se na ženy dostali a jsem rád,
00:35:28 že jsem slyšel tento názor.
00:35:30 Jste skutečně pravověrní plavci,
00:35:32 protože se ženami to na Vltavě nebylo tak jednoduché.
00:35:35 Už kdysi dávno se pamatovalo na morální profil vorařských posádek.
00:35:42 Kdysi už se napsalo: "Na lodích a vorech,
00:35:46 kde se víno plaví, ženám jen šťávu z hroznů dáti
00:35:50 a raději je na vorech netrpěti."
00:35:54 -"Dále nesmí být hanebného mluvení, oplzlého zpívání,
00:35:59 hromování a knutí,
00:36:01 jinak by každý v trdlici kolomastí nakrmen býti má."
00:36:06 To je patent z doby Karla IV.
00:36:11 Dokonce snad Karel IV. tento patent vydal,
00:36:14 a byl to velmi moudrý patent.
00:36:16 Obrázek, co jste teď viděl,
00:36:17 ten byl z poslední plavby vorů na Vltavě.
00:36:21 Na obrázku už je vidět, že jsme pozapomněli
00:36:26 na moudré ustanovení Otce vlasti.
00:36:29 Pokud jde o oplzlé zpívání, tak hlavně o to,
00:36:34 že jsme strčili dobrým plavcům na vory ženskou.
00:36:39 Ovšem je třeba říct, oni proti tomu vůbec nic nenamítali.
00:36:42 SMÍCH
00:36:44 -Bodejť by namítali.
00:36:49 -To je komplikované.
00:36:50 Proboha, kde jste se to zatoulali, čekáme dvě hodiny.
00:36:54 -Já tady čekám.
00:36:57 -To se může?
00:36:59 -Představím ti mojí pakáž, mizerové všech mizerů.
00:37:04 -A jak se jmenujete?
-Bohouš.
00:37:08 -Já jsem Jiřina.
00:37:10 -Určitě budete Sypal.
00:37:13 -Jiřinko, říkáte: kam jste se zatoulali?
00:37:16 Na Vltavě jsme se zatoulali.
00:37:18 Na voru.
00:37:19 A když už se vidíme, tak si dáme pusinku.
00:37:23 Já jsem Jirka Srnců z Koloděj.
00:37:26 -Já jsem Jiřina Bohdalovic z Prahy.
-Výborně.
00:37:31 -Dobrý den, já jsem Vašek Mezina z Albrechtic.
00:37:35 -Já už se přímo nabízím.
00:37:38 A tohle je?
00:37:40 -Tomášek.
00:37:44 -A Tomášek je jak dál?
00:37:45 -Mladého.
-Vím, že nejste ze starého.
00:37:49 -Vždyť jsem taky mladý.
00:37:52 -Jak se jmenujete?
-Tomášek Sypal.
00:37:54 -Taky Sypal.
00:37:56 -Vy jste tady dva Sypalové?
-Jo, to je bratr.
00:37:59 -On je mladší a já jsem starší.
00:38:02 -A tady?
-Já jsem Franta Sypal.
00:38:04 -Ale to už si děláte legraci.
00:38:06 Už jsem vám v televizi tolikrát viděl.
00:38:10 -Pusu, Sypale.
-Máma mi to dovolila.
00:38:13 -Když je to povolené.
00:38:17 -Dobrý den, já jsem Musil z Týna.
00:38:20 A ten Musil, co nejvíc zkusil, když ty vaše dusil.
00:38:24 -Musile!
00:38:26 Chlapci, teď můžeme, dovolte, abych vám říkala chlapci.
00:38:31 Můžeme pokračovat, ať trošku užiju voru.
00:38:36 Abyste ukázali i něco jiného, než že jen umíte líbat ženské.
00:38:41 -Bohouši, jsi Bohouš?
-Jo.
00:38:44 -Bohouši, jedem.
00:38:46 Kde mám stát?
00:38:49 Tady?
00:38:51 Opřu se tady a jedem.
00:38:58 Je někdo u kormidla?
00:39:01 -Ať to jede.
00:39:03 -Kde je Sypal?
00:39:04 Sypal, běž tam, ať už to jede!
00:39:07 -Za tuhle legraci může Zdeněk Podskalský, režisér,
00:39:15 který v roce 1971 točil Dostaveníčko s voraři.
00:39:19 Zřejmě poslední plavbu po Vltavě.
00:39:24 -Kdyby se mě někdo zeptal, jaké bylo nejhezčí natáčení,
00:39:28 které jsem kdy v životě zažil, tak to byla tahle plavba s voraři.
00:39:33 Tam se stala zvláštní věc.
00:39:35 Jak už jsme v řemesle všichni osmutnělí,
00:39:39 tak jsme přišli na nápad,
00:39:41 že by se měla uspořádat poslední plavba vorů po Vltavě.
00:39:45 Všichni se domnívali, že to je nesmysl,
00:39:48 že se to nedá udělat,
00:39:50 ale kupodivu se našlo šest mladých lidí,
00:39:53 všem bylo kolem 70 let, z Vyššího Brodu,
00:39:56 kteří tento klukovský sen uskutečnili velmi jednoduše.
00:40:02 A jsem jim vděčný za to, že mě zatáhli do klukovského ovzduší.
00:40:09 Všichni jsme nastoupili na vor, a ten krásně plul.
00:40:13 -I s Jiřinou Bohdalovou?
-Ano.
00:40:17 -Potom do ní vjela herecký pýcha.
00:40:22 Zdálo se jí to všechno bez nebezpečí, všechno hezké.
00:40:26 Dokonce se drala k veslu, ne k pacholčímu, to nechtěla,
00:40:32 ale chtěla k vrátenskému, a že to bude rejdovat,
00:40:36 přitom chyba byla v tom, že neměla patent.
00:40:41 Správný vrátenský patent vypadá takto.
00:40:46 To neměla Jiřina Bohdalová, a přesto si stoupla za veslo.
00:40:50 -A pluli jste?
-Ano.
00:40:54 -A to je která?
-Levá.
00:40:58 -To je ta úzká?
-Ano.
00:41:00 -Já bych to vzala tou širší.
-Ne, já raději touhle.
00:41:04 -Počkejte, abych u toho byla.
00:41:08 Myslíte, že projedeme?
00:41:12 -Tady je jen křoví.
00:41:15 -Není to legrace.
00:41:19 Pozor, počkejte.
00:41:23 Za co se mám držet?
00:41:26 Nesedat.
00:41:28 Všechno je dobré.
00:41:30 A už jsme v háji.
00:41:34 Není to legrace.
00:41:37 -Ať vám nespadne dozadu.
00:41:40 -Dejte si všichni pozor!
00:41:46 Váhu!
00:41:52 -To jste byli v háji?
00:41:54 -V háji jsme skutečně byli.
00:41:55 Tady je vidět, jak se vor začal lámat, a to je něco neuvěřitelného,
00:42:00 ty klády mají najednou strašnou sílu.
00:42:03 Viděl jsem, jak bidla praskala jak třísky,
00:42:05 ale pořád jsem si ještě neuvědomoval, jaké je v tom nebezpečí.
00:42:10 Takhle to potom dopadlo.
00:42:12 Pracně jsme dali vor do chodu.
00:42:15 Rozlámalo se to úplně, ale ukázala sem tam jedna věc...
00:42:21 -Stále mluvíte, protože mě nechcete pustit k řeči.
00:42:24 Film už jsem jednou viděla a mám takový pocit,
00:42:27 že Jiřina Bohdalová měla samozřejmě pravdu,
00:42:31 protože kdyby se jelo druhou šlajsnou, tak by vor projel.
00:42:34 Ne Karel IV. měl pravdu, ale tady na Slovensku měli pravdu,
00:42:40 že brali ženské na palubu.
00:42:42 -Bojím se, že máte pravdu.
00:42:44 Jiřina měla pravdu, mělo se jet pravou šlajsnou,
00:42:48 protože v té levé se to rozlámalo.
00:42:52 SMÍCH
00:42:55 -Domluveno, všichni se přidáváme.
00:42:58 Zbývá se zeptat televizních diváků, taky byste pluli na voru?
00:43:02 Já vím, že ano.
00:43:04 Pro dnešek se s vámi loučím, děkujeme za návštěvu
00:43:07 a také s vámi brzy na shledanou.
00:43:11 -Na shledanou.
00:43:14 ZPĚV
-Můj táta byl mistrem svého řemesla.
00:43:19 Jeho sláva široce se roznesla.
00:43:24 Znal přiložit ruce k dílu.
00:43:26 Znal taky vtip, nejen sílu.
00:43:29 Takový můj táta byl.
00:43:33 Profese se dědí z otce na syna.
00:43:38 Tam, kde otec končí, syn už začíná.
00:43:42 Od rodičů dědí děti, pro svou práci zaujetí.
00:43:47 Taková, taková, taková je rodina.
00:43:57 Náš táta byl mistrem svého oboru,
00:44:02 syn už nesleví nic z jeho obzorů,
00:44:06 mají spolu lásky stejné,
00:44:09 vždyť každému je hned zřejmé,
00:44:11 takový jak táta, bude syn.
00:44:16 Profese se dědí z otce na syna,
00:44:20 tam, kde otec končí,
00:44:23 syn už začíná,
00:44:25 od rodičů dědí děti,
00:44:27 pro svou práci zaujetí,
00:44:29 taková, taková,
00:44:32 taková je rodina.
00:44:35 Skryté titulky: Lucie Richterová Česká televize, 2021
