Zábavné posezení s lidmi, v jejichž rodinách se povolání dědí z generace na generaci (1976). Účinkují: J. Steimarová, E. Steimarová, J. Kodet, E. Horváth, E. Horváth ml., J. Tesařová, A. Tesař, V. Neckář a další. Uvádějí P. Pešatová a M. Najbrt. Režie Z. Havlíček
00:00:02 -Volat ve vázané řeči "kruhem objedeme les a bude náš".
00:00:06 A po dlouhé pauze se ozvalo:
00:00:09 "Tak ho tedy obklíčíme a chytíme."
00:00:14 SMÍCH
00:00:16 -Vidíte a slyšíte,
00:00:19 že je tady docela příjemná atmosféra a veselo
00:00:22 a budeme rádi, když se k nám přidáte.
00:00:24 Vítáme vás při sledování dalšího z našich pořadů
00:00:27 MŮJ TÁTA BYL...
00:00:29 -Já myslím, že jste všichni vytušili,
00:00:31 že dnes jsou našimi hosty ve studiu ti,
00:00:33 s jejichž tvářemi se setkáte v hledištích divadel,
00:00:36 na plátnech biografů, či na televizních obrazovkách,
00:00:40 tak tedy MŮJ TÁTA BYL HEREC.
00:00:43 ZPĚV
00:00:47 -Můj táta byl mistrem svého řemesla.
00:00:52 Jeho sláva široce se roznesla.
00:00:57 Znal přiložit ruce k dílu, znal taky vtip, nejen sílu.
00:01:02 Takový můj táta byl.
00:01:06 -Profese se dědí z otce na syna.
00:01:11 Tam, kde otec končí, syn už začíná.
00:01:16 Od rodičů dědí děti pro svou práci zaujetí,
00:01:20 taková, taková, taková je rodina.
00:01:30 -Náš táta byl mistrem svého oboru.
00:01:35 Syn už nesleví nic z jeho obzorů.
00:01:40 Mají spolu lásky stejné, vždyť každému hned je zřejmé,
00:01:44 takový, jak táta bude syn.
00:01:49 -Profese se dědí z otce na syna.
00:01:54 Tam, kde otec končí, syn už začíná.
00:01:58 Od rodičů dědí děti pro svou práci zaujetí,
00:02:03 taková, taková...
00:02:06 -Taková je rodina!
00:02:11 POTLESK
00:02:16 -První hereckou rodinou, kterou vám dnes chceme představit,
00:02:20 jsou Tesařovi.
00:02:23 Johannka, která je herečkou Divadla Petra Bezruče v Ostravě,
00:02:26 a její tatínek Alois Tesař, který je, nebo byl,
00:02:30 dlouholetým sólistou Divadla Oldřicha Stibora
00:02:32 v Olomouci.
00:02:34 Tak, ať začneme tradičně, Váš táta byl...?
00:02:38 -No, můj táta nebyl herec ani zpěvák.
00:02:41 Můj táta byl poctivý krejčí
00:02:44 a tu krejčovinu jsem se naučil i já,
00:02:47 vyučil jsem se ve Vídni.
00:02:49 Já jsem se totiž narodil ve Vídni,
00:02:52 tam jsem chodil do české školy, navštěvoval ochotnické spolky,
00:02:57 těch tam bylo hodně.
00:03:00 Tam se vůbec hodně ochotničilo.
00:03:02 A hlavně se tam pěstoval sborový zpěv.
00:03:06 A toho všeho jsem se velmi aktivně zúčastňoval.
00:03:10 Byla to taková má lidová konzervatoř.
00:03:14 No a při jedné takové produkci mě náhodou slyšel člen
00:03:19 Vídeňské státní opery, doporučil mě,
00:03:23 tak jsem se dal do toho studování
00:03:26 a za 4 roky jsem už byl tak daleko fit,
00:03:30 že jsem mohl nastoupit v městském divadle ve Vídni.
00:03:34 -Chtěl jste se vrátit zpátky do Československa?
00:03:37 -No samozřejmě!
00:03:38 To byla má velká, opravdu velká touha
00:03:41 vrátit se tam, odkud mí rodiče pocházeli.
00:03:46 Tatínek byl z Českomoravské vysočiny
00:03:49 a maminka z Hluboké.
00:03:54 Olomouc mi dala takové podmínky,
00:03:57 že jsem se mohl s rodinou nastěhovat.
00:04:01 Bylo to 22. dubna 46.
00:04:05 -Teď se obrátím na Johannku.
00:04:07 Johannko, jaké to je,
00:04:08 když se dítě narodí v herecké rodině?
00:04:11 -To je pěkné.
00:04:13 SMÍCH
00:04:15 Já jsem poprvé přišla do divadla, to mi bylo kolik?
00:04:21 Tři nebo čtyři roky.
00:04:24 -A viděla jste hned tatínka?
00:04:27 -No, jo, viděla jsem tebe i mámu, ale mě to tak jako nepřišlo.
00:04:34 Já jsem začala tak,
00:04:39 že jsem se spíše pletla pod nohama všude,
00:04:43 kde jsem mohla, spíše v zákulisí.
00:04:47 A bylo to ne tak moc mezi herci,
00:04:51 ale spíše přes garderobu a vlasy.
00:04:56 -A víte, co mě zajímalo?
00:04:58 Kdy Vás zase viděl tatínek poprvé a jak na to reagoval?
00:05:03 -Já jsem Hannku viděl poprvé, když ještě studovala v Brně.
00:05:08 -To bylo mé absolventské představení.
00:05:10 -Ano, to bylo tvé absolventské představení.
00:05:13 -Pohled z mostu...
00:05:15 -A když jsem ji viděl a slyšel,
00:05:17 tak jsem měl dojem, že ani snad nehraje divadlo,
00:05:20 působilo to na mě tak civilně, měl jsem dojem,
00:05:23 že sedíme u nás doma u stolu a že si povídáme.
00:05:27 A když to začalo být na jevišti trošičku dramatické,
00:05:30 tak jakoby shon doma, luštili nějaký závažný problém.
00:05:34 Tak to na mě samozřejmě působilo.
00:05:38 Ovšem jsem měl spoustu výhrad,
00:05:40 které mi samozřejmě dceruška obratem vyvrátila
00:05:45 a vysvětlila, že to dělá tak proto,
00:05:48 a ne tak, jak já bych si přál a představoval.
00:05:51 -A Vy jste to, Johannko, brala jako co?
00:05:54 Jako špatnou nebo dobrou kritiku?
00:05:56 -Já jsem tenkrát nevěděla, jestli je to dobře, nebo špatně.
00:06:01 Dneska bych si kolikrát přála, aby mi to zase jednou někdo řekl,
00:06:07 že je to tak jako doma v kuchyni.
00:06:10 SMÍCH
00:06:13 -A teď to úplně obrátím.
00:06:16 Vy jste slyšela tatínka zpívat?
-Pořád!
00:06:19 -Pořád?
-Doma...
00:06:22 -Samozřejmě, i v divadle.
00:06:24 A jestlipak Vy jste někdy také zkusila zpívat
00:06:26 a jestli Vy jste ji tedy slyšel?
00:06:28 -Co?
-Zpívat.
00:06:30 -Ona zpívá? Ty zpíváš?
-Ale tak počkej...
00:06:32 -To já vůbec nevím.
-Ale podívej, odpoledne...
00:06:35 -Vždyť doma ani nevrzneš a kde zpíváš, prosím tě?
00:06:38 -Poslouchej, každá druhá inscenace v našem divadle
00:06:43 je v podstatě muzikál.
00:06:45 -Tak já jsem doposud viděl každou první.
00:06:48 SMÍCH
00:06:50 Já tebe opravdu ještě neslyšel zpívat.
00:06:53 -My pro Vás máme jedno takové malinkaté překvapení,
00:06:56 že konečně Johannku zpívat uslyšíte.
00:06:59 Dávejte pozor, prosím...
00:07:07 ZPĚV
00:07:09 -Slunečníky jasně svítí, rozkvetl nový den.
00:07:14 Jako v trávě luční kvítí, slunce si vyšlo ven.
00:07:19 Léto, čas mé velké lásky štědrý a laskavý,
00:07:25 cizokrajná vůně kávy stoupá až do hlavy.
00:07:31 Procházky ulicí jsou jako elixír,
00:07:39 rušní a vonící, točí se věčný vír.
00:07:46 V kočárech přijela k vinárnám útulným,
00:07:53 společnost veselá k nám jezdí dlážděným.
00:08:01 Slunce je dukát a zářící chodce zdraví
00:08:09 pořádá nádherný ohňostroj...
00:08:15 POTLESK
00:08:18 -No a další hereckou rodinou, s níž si teď budeme povídat,
00:08:22 jsou otec a syn Horváthovi.
00:08:25 Přijeli ze slovenského divadla z Martina,
00:08:27 z Divadla Slovenského národného povstania.
00:08:30 Emil Horváth starší, zasloužilý umělec,
00:08:33 a jeho syn rovněž Emil Horváth,
00:08:35 pochopitelně když syn, tak mladší.
00:08:38 Možná, že jste soudruha Horvátha viděli,
00:08:41 někteří diváci si možná vzpomenou
00:08:43 na jeho roli v ostravském seriálu Dispečer v roli Valoška.
00:08:48 -Valoška, ano.
-Ano, velmi správně.
00:08:50 Pro Vás bude otázka taková jako pro ostatní rodiny.
00:08:53 Jak jste se dostali ke svému hereckému povolání
00:08:57 a jaký vliv na to měli vaši otcové, resp. rodiče?
00:09:01 SLOVENŠTINA
00:09:03 -Můj otec nebyl herec a můj první dotek,
00:09:06 jak se již tady vzpomínal soudruh Tesař,
00:09:09 pracoval v divadle loutek.
00:09:12 To ještě bylo u Lučence, kde jsem se narodil,
00:09:17 a jako chlapec jsem poprvé zhlédl toto loutkové divadlo,
00:09:21 které mě ohromně okouzlilo a byl jsem jím ohromně nadšený.
00:09:25 Takže i ve snech jsem viděl loutky, jak si hrají.
00:09:29 No a na tento popud jsem si loutky začal sám vyřezávat
00:09:34 ze dřeva, oblékal jsem je do kostýmů
00:09:38 a dokonce jsem i hrával loutkové divadlo s kamarádkou,
00:09:42 která byla mou pomocnicí.
00:09:45 Bez konceptu, načerno.
00:09:47 To byl první dotek.
00:09:49 Druhý byl už víceméně osudný.
00:09:52 Bylo to ve 42. roce, když jsem se přihlásil na konkurz
00:09:56 do Slovenského lidového divadla v Nitře
00:09:59 a kde mě i přijali.
00:10:01 Já jsem tam nastoupil ve velkých nadějích a ideálech
00:10:06 jako herec, že budu hrát atd.
00:10:08 Co bylo pro mě velkým zklamáním,
00:10:12 že jsem dostal smlouvu sice jako herec,
00:10:15 ale s povinnostmi být inspicientem,
00:10:17 garderobiérem a potom parukářem.
00:10:21 Samozřejmě jsem se sám naučil i vyrábět paruky, fousy.
00:10:27 Pak také funkce rekvizitáře,
00:10:29 stejně tak pomáhat při stavbě scény.
00:10:33 No a odtud jsem potom šel ve 46. roce do Martina,
00:10:38 kde jsem do teď.
00:10:39 A tento rok už to bude 30 let.
00:10:42 Martinské divadlo se předtím jmenovalo Slovenské komorní divadlo
00:10:46 a potom bylo jako divadlo armádní.
00:10:49 Toto divadlo vychovalo celou plejádu herců,
00:10:53 známých herců,
00:10:55 kteří jsou teď v Národním divadle,
00:10:58 jako např. Kráľovičová, která byla u nás,
00:11:01 samozřejmě Filčík, Romančík, Kvietik, Kroner, Machata.
00:11:07 Teď si vzpomínám na jednu příhodu
00:11:10 z Mahenova Jánošíka, když jsem vzpomínal Machatu.
00:11:16 Hrál totiž Jánošíka.
00:11:19 Hráli jsme na polské Oravě pro obecenstvo,
00:11:23 které ještě nikdy v životě živé divadlo,
00:11:26 tedy žádné divadlo, nevidělo.
00:11:28 Hráli jsme venku na jednom místě,
00:11:30 kde byla postavená scéna, na pódiu
00:11:34 a obecenstvo stálo jako na manifestaci.
00:11:37 Samozřejmě velmi živě reagovalo,
00:11:39 nejen živě, ale samozřejmě i živelně,
00:11:42 a to tak živelně, že např. postava,
00:11:44 tedy kolega, který hrál postavu Šándora,
00:11:47 toho zlého,
00:11:49 ten musel utéct, protože toho by byli zabili.
00:11:51 SMÍCH
00:11:53 Musela ho chránit policie.
00:11:55 No a závěr byl velmi dojemný a krásný.
00:12:01 No, krásný, totiž Jánošíka šli za nedlouho oběsit
00:12:05 a tehdy, když už mělo dojít k tomuto aktu,
00:12:10 byl ohromný řev
00:12:13 a obecenstvo jako Turci kdysi ve středověku
00:12:17 se vydrápali na jeviště a Jánošíka oběsit nedali.
00:12:22 SMÍCH
00:12:24 My jsme samozřejmě odešli dozadu, ale Jánošík žije a je zachráněný.
00:12:30 Samozřejmě na polské Oravě.
00:12:33 -Jak to bylo se synem?
00:12:35 SLOVENŠTINA
00:12:37 -Já jsem neplánoval stát se hercem, přestože otec je herec.
00:12:41 V naší rodině měla umělecké sklony spíše sestra,
00:12:45 ta vyhrávala recitační soutěže, hrála na banjo.
00:12:48 Já jsem se věnoval chemii,
00:12:50 má učitelka byla velmi nešťastná,
00:12:52 že jsem nešel studovat chemii.
00:12:54 No a náhodou jsem se stal hercem,
00:12:56 protože kromě množství škol,
00:12:58 které jsem uváděl na přihlášku na vysokou školu,
00:13:01 tam bylo i herectví.
00:13:04 A na tuto školu byl právě termín pohovoru
00:13:07 nějak hned na začátku roku a na ty ostatní koncem roku.
00:13:12 Takže ty první pohovory jsem udělal
00:13:14 a na ty ostatní jsem už nechtěl jít.
00:13:17 Kdyby to bylo opačně, tak jsem lékařem.
00:13:19 SMÍCH
00:13:21 Takže opravdu velkým dílem náhody jsem se stal hercem.
00:13:24 Samozřejmě nepodceňuji vliv otcovy profese,
00:13:27 ten byl velký.
00:13:29 Otec divadlo domů nosil, jak říkal,
00:13:32 dělal paruky, vyráběl loutky do her,
00:13:36 které režíroval.
00:13:39 Já jsem měl nejšťastnější chvíle,
00:13:41 když byla nějaká chřipková epidemie ve školce,
00:13:44 kterou jsem navštěvoval.
00:13:45 Tehdy jsem chodíval do divadla,
00:13:47 v pozdějším věku jsem v jídelně otci nosil oběd
00:13:50 v generálkovém týdnu,
00:13:51 zároveň jsem zhlédl hru, kterou uváděli,
00:13:54 potom jsem přišel domů
00:13:56 a tajně jsem s kamarádem přepsal ručně celou hru
00:13:59 do takového malého sešitu,
00:14:01 doufám, že mi to literární agentura pro letech odpustí,
00:14:05 že jsem načerno bez jejího povolení uváděl některé hry
00:14:08 klasického repertoáru.
00:14:10 Velký úspěch měl shodou okolností Mahenův Jánošík.
00:14:14 SMÍCH
00:14:15 Takže co tím chci říct je, že semeno bylo zaseté
00:14:18 a bylo otázkou času, kdy to nějak vypukne.
00:14:21 Stal jsem se tedy hercem,
00:14:23 nastoupil jsem do martinského divadla,
00:14:25 kde otec působí 30. sezónu,
00:14:28 a až doteď jsme byli společně v jednom angažmá.
00:14:32 -A měl otec nějaký přímý vliv na to, že jste se stal hercem?
00:14:37 I když to byla náhoda s těmi přijímacími zkouškami,
00:14:41 ale jestli Vás otec k tomu nějak vedl?
00:14:43 SLOVENŠTINA
00:14:44 -Nevedl, nevedl a právě naopak,
00:14:46 my s tátou spolu vycházíme velmi dobře, jsme kamarádi,
00:14:50 ale jen jednou byl kategoricky proti
00:14:53 a kategoricky se postavil právě tehdy,
00:14:55 když jsem se chtěl stát hercem, takže byl proti.
00:14:59 Já mu to nezazlívám, protože každý rodič je šokovaný,
00:15:03 když vidí vlastní chyby na vlastních dětech...
00:15:05 SMÍCH
00:15:07 A samozřejmě si asi uvědomoval riziko povolání,
00:15:10 kterému čelím,
00:15:12 protože by mi nedovolil stát se zkušebním pilotem,
00:15:16 tak proč by mi měl povolit stát se hercem?
00:15:19 SMÍCH
00:15:20 Herecká profese je riziko.
00:15:22 Je k tomu potřeba talent.
00:15:23 Kdo vám zaručí, že ho máte,
00:15:25 kdo vám zaručí, že ti lidé,
00:15:27 kteří o vás tvrdí, že talent máte,
00:15:29 zda se nemýlí, že?
00:15:30 Anebo postupně časem otcova tvrzení neustoupí.
00:15:34 A potom k uplatnění herce
00:15:36 je potřeba i trochu toho malého hereckého štěstí,
00:15:39 které my vidíme např. vyvěšením fermanu na vrátnici divadla
00:15:43 se jménem herce figurujícím, povězme,
00:15:46 v obsazení nové hry.
00:15:48 Projeví se to zazvoněním telefonu.
00:15:51 My herci jsme na to odkázáni, zda telefon zazvoní.
00:15:54 A myslím, že je velmi důležité neznervóznět,
00:15:57 když delší dobu ten telefon nezvoní.
00:16:00 -Vy ovšem byste měl na sebe prozradit,
00:16:03 že jste si vzal za ženu herečku, která je s Vámi také v Martině,
00:16:08 takže už vlastně budete mít pomalu třetí generaci.
00:16:12 SLOVENŠTINA
00:16:13 -Víte, mě potkalo v martinském divadle
00:16:15 velké štěstí.
00:16:17 Já jsem se dostal ke krásným rolím a k manželce.
00:16:19 Já jsem ji našel v jedné krásné Shakespearové tragédii
00:16:23 jako mladý, tehdy ještě pěkný, Romeo.
00:16:25 Julie byla herečka Viera Richterová
00:16:29 a na premiéře jsem jí provedl takový psí kus,
00:16:31 že neměla jinou volbu, než si mě vzít za manžela.
00:16:34 SMÍCH
00:16:36 V závěru hry, když jsem scházel jako Romeo do krypty,
00:16:39 kde už ona ležela mrtvá, tak jsem po cestě zabil Parise,
00:16:42 přišel jsem k ní,
00:16:44 byl jsem velmi nešťastný, že je mrtvá,
00:16:46 vytáhl jsem lahvičku s jedem, řekl:
00:16:48 "Lékárníku, tvůj jed je rychlý."
00:16:50 Když jsem se napil, zemřel jsem.
00:16:52 Samozřejmě, jak jinak, Julie vstala,
00:16:55 začala plakat, že je Romeo mrtvý,
00:16:57 vzala tu lahvičku od jedu a řekla:
00:16:59 "Ach, lakomče, ani kapku jsi mi nenechal,
00:17:02 naštěstí máš dýku."
00:17:03 Tak tu dýku jsem neměl,
00:17:05 protože jsem ji po cestě ztratil, když jsem zabíjel Parise.
00:17:10 -A jak tedy zemřela Julie?
00:17:12 SLOVENŠTINA
00:17:13 -Takže Julie se chladnokrevně napila z té lahvička,
00:17:16 o které před chvíli divákovi prohlásila,
00:17:18 že tam není ani kapička.
00:17:20 Napila se jedu a zemřela.
00:17:21 SMÍCH
00:17:22 Bylo to velmi originální zakončení Shakespearovy tragédie.
00:17:26 A co mi řekla mrtvá Julie, když se zatáhla opona,
00:17:29 to nebudu rozvádět.
00:17:31 Rozhovor měl dohru na radnici, kde mi řekla své ano.
00:17:34 Jinak máme společného 5letého syna
00:17:38 a jako kdysi mě táta v časech těchto chřipkových onemocnění
00:17:43 ve školce vodil do divadla,
00:17:47 tak teď my vodíme našeho Tomáše do divadla.
00:17:50 A jeho největší dětskou zábavou je,
00:17:52 že si na košili vyhrne rukávy, dá si sluneční brýle
00:17:56 a říká, že bude režisér.
00:17:57 SMÍCH
00:17:59 Takže mám takový dojem,
00:18:01 že šance, že pokračovatel malé dynastie bude.
00:18:04 -Jaroslav Wykrent skládá
00:18:06 pro každý náš pořad o generacích novou průvodní písničku.
00:18:09 Ta dnešní o hercích a pro herce
00:18:12 se jmenuje Co ti nejvíc závidím.
00:18:29 ZPĚV
00:18:30 -V sále už se zhaslo, jen reflektory svítí,
00:18:34 komedie právě začíná.
00:18:37 Krásná kolombína za ruku tě chytí
00:18:40 a pak ti vhodí růži do klína.
00:18:44 Opona je krásná jenom z jedné strany,
00:18:48 i ona má přece rub a líc
00:18:51 a ten kousek nebe je jen malovaný
00:18:54 a těch pár slov běžných umím taky říct.
00:18:58 To, co ti nejvíc závidím, to lidské oko nevidí.
00:19:05 To, co ti nejvíc závidím, to lidské oko nevidí, nevidí...
00:19:28 A vrásky na tvém čele, rychle skryje šminka,
00:19:31 věru ti přece nestárnou,
00:19:34 pak zvonek smíchu v sále, najednou zacinká
00:19:38 a tvoje oči omládnou.
00:19:41 Opona je krásná jenom z jedné strany,
00:19:45 i ona má přece rub a líc.
00:19:49 A ten kousek nebe je jen malovaný
00:19:52 a těch pár slov běžných umím taky říct.
00:19:56 To, co ti nejvíc závidím, to lidské oko nevidí.
00:20:03 To, co ti nejvíc závidím, to lidské oko nevidí, nevidí...
00:20:25 V sále už se zhaslo, jen reflektory svítí,
00:20:29 komedie právě začíná.
00:20:32 Krásná kolombína za ruku tě chytí
00:20:35 a pak ti hodí růži do klína.
00:20:39 Opona je krásná jenom z jedné strany,
00:20:43 kdo ví ale přesně, kd má rub a líc.
00:20:46 A ten kousek nebe ač je malovaný
00:20:50 než to pravé nebe modřejší je víc.
00:20:54 To, co ti nejvíc závidím, to lidské oko nevidí.
00:21:01 To, co ti nejvíc závidím, to lidské oko nevidí, nevidí...
00:21:29 POTLESK
00:21:37 -V našich pořadech si povídáme s rodinami,
00:21:40 které mají 3, maximálně 4 generace,
00:21:43 ovšem teď herecká rodina,
00:21:45 která sedí vedle u toho kulatého stolu,
00:21:48 její historie sahá daleko hlouběji,
00:21:51 myslím, že po 6 generací.
00:21:53 Zasloužilá umělkyně Jiřina Steimarová,
00:21:55 členka Hudebního divadla v Karlíně,
00:21:58 její 2 děti, herečka Evelyna Steimarová
00:22:01 a Jiří Kodet, člen činoherního klubu v Praze.
00:22:05 My jsme vás požádali,
00:22:07 protože ta genealogie Vašeho rodu je skutečně velmi složitá,
00:22:10 tak jsme Vás požádali o takový strom života,
00:22:14 který jste nám tady vypracovala.
00:22:16 Tak tady je...
00:22:17 -Míšo, já vím, že je to takovou rukou neumělou,
00:22:20 ale jistě mně to diváci i Vy odpustíte.
00:22:23 To je strom života ze strany mé matky.
00:22:26 Tady je první obrázek, a to je Josef Jiří Kolár.
00:22:31 -To je pradědeček.
-Ano, můj pradědeček.
00:22:34 Herec, dramatik, překladatel.
00:22:36 -Netřeba představovat.
-Ano...
00:22:38 A toto je jeho syn, Vendelín Budil,
00:22:42 kterého já už tedy pamatuji, dokonce velice dobře.
00:22:45 -Dědeček.
00:22:47 -Ano, taky herec, režisér,
00:22:49 dlouholetý ředitel plzeňského divadla,
00:22:52 vychoval spoustu herců.
00:22:55 -Že Vás přeruším, někde jsem četl,
00:22:57 že Vendelín Budil sehrál za svůj život 1 273 rolí,
00:23:00 jestli je to správně.
00:23:02 -Asi jistě.
00:23:03 A jeho žena byla velmi dobrá zpěvačka,
00:23:07 jmenovala se Cenzi Králová.
00:23:09 Dědeček, když se potom stal ředitelem,
00:23:11 tak jí zakázal,
00:23:13 protože nechtěl, aby ve svém divadle měl svou ženu.
00:23:16 No a z tohoto manželství vznikly 2 děti,
00:23:21 má matka Anna Budilová, později provdaná Steimarová,
00:23:26 a strýc Rudolf Budil,
00:23:29 který byl sice živnostenským úředníkem,
00:23:32 ale velmi vášnivý ochotník, ale slušný ochotník.
00:23:38 A jeho paní Jiřina Baláková byla dobrá profesionální herečka.
00:23:43 A tedy Anna Budilová byla má matka a měla jsem ještě bratra,
00:23:50 to je taková smutná záležitost našeho života.
00:23:54 On zahynul v Brně, tragicky ve 28 letech,
00:24:00 ale byl to velmi nadaný a dobrý herec.
00:24:03 Tady je.
00:24:06 A z té druhé rodiny, z té strany Rudolfa Budila,
00:24:11 tedy strýce, byl Jan Budil, to byl hudebník,
00:24:15 a Vendulka Budilová, nynější Prchalová,
00:24:18 která divadlo tedy nikdy nehrála,
00:24:20 ale s velkou pietou schovává památky po dědečkovi Budilovi.
00:24:26 No a já teda mám 3 děti, z toho tyto dva výkvěty,
00:24:34 jako je Evelyna, už provdaná Rytířová,
00:24:39 a můj syn Jiří Kodet.
00:24:41 To jsou, když ještě byli malí.
-Takže to je ta 6. generace?
00:24:46 -Odpuste, že jsem trochu dojatá, ale to se nedá nic dělat.
00:24:49 Když se vzpomíná, tak se vzpomíná.
00:24:52 -A co tatínek, národní umělec Jiří Steimar?
00:24:55 -Můj táta byl gentleman,
00:24:58 vždy se to o něm říkalo a já to mohu jen potvrdit.
00:25:01 On mě nikdy neuhodil, ale taky nikdy nepohladil.
00:25:04 Jako kolega se ke mně choval vynikajícím způsobem.
00:25:08 My jsme byli dlouholetými kolegy v Národním divadle, v činohře.
00:25:13 On tam byl 50 let.
00:25:15 Já Vám ukážu jednu fotografii.
00:25:17 -Ta potvrzuje to slovo gentleman.
00:25:19 -Která, ano, potvrzuje slovo gentleman.
00:25:22 -Hráli jste spolu, pochopitelně, taky na jevišti?
00:25:24 -Ano, jistě, hráli jsme spolu spoustu rolí.
00:25:27 To je z nějaké francouzské hry,
00:25:29 která se jmenovala Když se připozdívá.
00:25:31 Tedy u něj se připozdívalo v té době.
00:25:33 Trošku mě na historicích českého divadla mrzí,
00:25:38 že o něm tvrdili,
00:25:39 že on byl hlavně milovník, že hrál milovnické role.
00:25:43 A já bych řekla, že byl výborný charakterní herec.
00:25:48 Tady ukážu obrázek Napoleona z roku 32
00:25:52 a jako ještě malá holka jsem ho viděla hrát
00:25:56 třeba Mahenova Jánošíka, titulní roli,
00:25:59 a tanec pod šibenicí pro mě zůstane nezapomenutelným zážitkem.
00:26:04 -A jak to bylo s Vámi?
00:26:06 Učil Vás nějak prvním krokům na jevišti, nebo jak?
00:26:08 -My jsme začínali v Černošicích, kde on taky dělal hoteliéra,
00:26:13 měl tam své slepičky a holoubky a tak,
00:26:16 on byl milovník zvířat.
00:26:18 A tam jsme začínali, ale že by mě byl někdy nějak učil,
00:26:22 to nemůžu říct.
00:26:24 Tak jednu takovou radu mi do života dal:
00:26:27 "Prosím tě, můžeš na jevišti dělat co chceš,
00:26:30 ale jenom tam nikdy neupadni."
00:26:33 SMÍCH
00:26:34 A mně se to podařilo teď nedávno v jedné operetě v Karlíně,
00:26:39 v Pepině jsem vylítla na jeviště, uklouzly mi nohy a upadla jsem,
00:26:43 takže jsem si na něj vzpomněla.
00:26:45 Ale já se trošku řídím jeho zkušenostmi
00:26:50 a taky svým dětem neradím, nemluvím jim do toho,
00:26:54 protože si myslím,
00:26:56 že všechno je otázka talentu a dalších dispozic a píle,
00:27:02 těžkého sebezapření.
00:27:05 Život u divadla není snadný.
00:27:08 Ale za to si to vynahrazuji na lidové škole umění
00:27:13 v Biskupské ulici, kde už učím 10 let.
00:27:15 Mám spoustu žáků, teď zrovna 50,
00:27:17 mezi nimi mnoho a mnoho moc milých a i nadaných lidí.
00:27:22 A když je vidím, jak jsou šťastní,
00:27:24 tak držím palce, aby byl na světě klid a mír,
00:27:27 aby měly tyto děti radost,
00:27:28 kteří mají před sebou celou budoucnost.
00:27:31 -To jste řekla hezky.
00:27:32 Já bych se podíval na osobnost Jiřího Steimara
00:27:34 ještě z druhé strany.
00:27:36 Svědectví jednoho z jeho kolegů Bohumila Bezoušky,
00:27:40 které jaksi prezentoval ve své knize Tajnosti zákulisí.
00:27:45 "Smím-li si to přes odstup let,
00:27:47 které jsem podstatně nikdy nepocítil,
00:27:50 dovolit, rád bych řekl,
00:27:52 že právě Jiří Steimar mi byl symbolem a vzorem,
00:27:55 jak chápat upřímný kolegiální vztah.
00:27:57 Srdečně, neformálně
00:27:59 s pocitem sounáležitosti ke společnému.
00:28:01 Hlavními znaky Steimarovými bylo gentlemanství a skromnost,
00:28:06 láska k lidem, ke psům, ke spoustě slepic."
00:28:09 Tady je k tomu dokonce dokument.
00:28:12 "Holubům, domácím zvířatům,
00:28:15 která ho obklopovala, láska k přírodě vůbec,
00:28:19 neokázalá právě tak jako jeho vztah k bezvýznamným,
00:28:22 odtud i jeho smysl pro spravedlnost a pro pravdu."
00:28:25 To je tedy o Vašem otci z druhé strany.
00:28:29 -A to je jeho poslední obrázek, který jsem zatím zachovala,
00:28:35 než mi ho sebere někdo z mých dětí,
00:28:38 protože oni všechno, co je vzácné, tak vždycky seberou.
00:28:41 SMÍCH
00:28:42 -Musíte si to hlídat.
00:28:44 -Mami, to takhle nemůžeš říct.
-No, schovávají, schovávají.
00:28:47 -A co Vaše maminka?
00:28:49 Měla na Vás nějaký vliv, když jste se stávala herečkou?
00:28:53 -Vliv, tak třeba ona psala už pro mě a mého bratra pohádky
00:28:58 a režírovala je.
00:29:00 Já jsem vždycky hrála prince, protože jsem byla starší,
00:29:03 a můj bratr zase hrál kašpárky,
00:29:05 a pak, když jsem už vyrostla, tak usilovala o to,
00:29:07 abych se učila zpívat, což měla velkou pravdu.
00:29:11 Já jsem sice nevěděla,
00:29:13 že se někdy ocitnu v operetě v Karlíně,
00:29:15 i když jsem začínala v Rokoku,
00:29:17 než jsem tedy přešla do Národního divadla do činohry,
00:29:20 a dneska toho moc lituju, že jsem to neudělala,
00:29:24 protože mně spoustu rolí v Karlínském divadle
00:29:26 tím pádem uteklo.
00:29:28 -Tím chcete říct, že nezpíváte tak dobře jako maminka?
00:29:31 -Nezpívám, já nemám rytmus, prostě mně chybí všechno,
00:29:34 co ke zpívání patří, to nemám.
00:29:36 SMÍCH
00:29:37 A třeba jsem hráli Kata a blázna s Horníčkem a Kopeckým
00:29:42 a trénovala jsem s vynikající členkou tohoto divadla,
00:29:47 paní Nelly Gayerovou,
00:29:49 pro kterou šanson je prostě její velké krédo,
00:29:52 ona to dělá výtečně, a já se prostě s ní...
00:29:56 No a vždycky, když jsem už viděla na cedulích,
00:29:59 že budou večer toho Kata a blázna hrát,
00:30:02 tak to už byla hrůza i pro toho nešťastného Vlacha.
00:30:05 On, jak takto diriguje těmi prstíčky,
00:30:07 tak vždycky na mě ukázal: "Nástup Steimarová!"
00:30:09 Samozřejmě jsem nenastoupila,
00:30:11 tak máchnul rukama a nechal to osudu.
00:30:14 No hrozný!
00:30:15 A pak v zákulisí říkal: "No Vy jste tomu zase dala!"
00:30:18 Ale za mnou byli takoví hoši, ti hráli na kytary,
00:30:21 a když jsem už věděla, že to utrpení je hrůza,
00:30:24 tak jsem říkala:
00:30:26 "Kluci, prosím vás, vy jste muzikální, vy to umíte,
00:30:29 až budu mít začít, kopněte mě, zezadu, do..."
00:30:31 No, víte, kam...
00:30:33 SMÍCH
00:30:35 Tak mě potom kopali,
00:30:36 já jsem konečně správně někdy začala.
00:30:38 SMÍCH
00:30:40 -A jak je to se zpíváním u Vašich dětí?
00:30:42 -Tak to je strašné, to je ještě horší.
00:30:46 -Nechtěl jsem ti skákat do řeči, ale vzpomínáš,
00:30:49 my jsme spolu hráli přeci s Oldřichem Novým
00:30:52 v Julie, ty jsi kouzelná a já jsem zpíval s ním duet.
00:30:56 Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu.
00:31:01 To byla taková ostuda!
00:31:03 Děda, shodou okolností, to bylo jediné představení,
00:31:06 na které přišel se na mě a na tebe podívat,
00:31:08 a my jsme s maminkou měli tak strašnou trému,
00:31:12 že jsme se třásli, klepali, já se bojím ještě teď.
00:31:16 Vzpomínáš si?
00:31:18 Ale víš, co mě nejvíce překvapilo?
00:31:20 Že nejvíc a největší trému měl Oldřich Nový.
00:31:24 -No, ale za nás!
-Ale ne, za sebe.
00:31:27 Děda za námi přišel do šatny, ale za námi vůbec ne,
00:31:31 já jsem mu šel v ústrety v té chodbě toho divadla
00:31:35 a děda šel kolem mě a já jsem jaksi očima žadonil,
00:31:40 aby mi řekl, jak jsem hrál, nebo nehrál podle něj,
00:31:45 jak jsem vypadal a on mi řekl:
00:31:47 "No, ten smoking, docela ti to sluší."
00:31:50 SMÍCH
00:31:51 Šel dál a už mi k tomu mému výkonu pěveckému vůbec nic neřekl.
00:31:56 -On byl totiž taky výborný zpěvák.
00:31:59 Byl hrozný, byl pěvecký anti talent.
00:32:02 -Ale vzpomínám si, že jsem tě přerušil,
00:32:06 když jsi tak až obdivuhodně souvisle mluvila,
00:32:10 já se ti omluvuju.
00:32:12 Já mám trému, to není lehké.
00:32:14 Co je dneska?
00:32:16 Bez textu, my jsme pořád zvyklí se něco naučit a teď...
00:32:20 -Za sebe.
00:32:21 -No za sebe teď mluvit, to je těžké.
00:32:24 Ale já jsem tady před 14 lety začínal, shodou okolností,
00:32:28 v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, kde jsem hrál Evženia
00:32:34 a jako na potvoru ten Evženius zpívá.
00:32:38 A dirigent Tomšíček si vymyslel tehdy takovou vsuvku do té hry,
00:32:45 která není napsaná v textu,
00:32:48 a donutil mě, abych z portálu vykoukl a zazpíval z Prodané nevěsty.
00:32:54 Já vám to zazpívám, prosím vás...
00:32:57 SMÍCH
00:32:58 Já to zazpívám tak, jak jsem to zpíval.
00:33:01 SMÍCH
00:33:03 ZPĚV
00:33:05 Jak možno věřit, že bych já prodal svoji Mařenku.
00:33:12 Takhle nějak, možná ještě hůř...
00:33:16 A Tomšíček vždycky takhle v tom orchestru
00:33:20 měl hlavu v dlaních...
00:33:22 Pokračuj...
00:33:24 -Setkali jste se někdy jako rodina společně ve filmu?
00:33:29 -Ano, loni tady v Ostravě, v kriminálním filmu Dušana Kleina,
00:33:34 který se jmenuje Město nic neví.
00:33:37 Já tam hraju nějakou paní Zahradníkovou,
00:33:40 ale oni dva tam hrají maminku se synem.
00:33:43 -A jaká byla Vaše cesta k herectví? Taky byla dráha předurčena?
00:33:47 -Ne, ne, to byla náhoda.
00:33:49 Vybral si mě pan režisér Ivo Novák před 13 lety,
00:33:53 a dokonce jsem se už na sebe byla podívat v kině pro pamětníky
00:33:56 v kině Ponrepo.
00:33:58 SMÍCH
00:34:00 -Ale oni teď hráli ve filmu, a to neprozradí na sebe,
00:34:03 protože ještě chtějí, aby ten film byl utajen.
00:34:06 Oni spolu teď hrají manžele v jednom filmu.
00:34:08 -Ale moc se tam nepotkáme.
00:34:10 -Ale to nebudeme prozrazovat, to si počkejte.
00:34:14 -A může si herec ve filmu vybrat roli?
00:34:19 Já se ptám proto...
00:34:21 -Pokud je zároveň režisérem a autorem toho filmu, tak jo.
00:34:26 SMÍCH
00:34:27 -To se asi tak často nestává.
00:34:29 Já se Vás ptám proto, taková trošku schválnost,
00:34:32 obyčejně Vás vidíme v rolích, jak bych to řekl,
00:34:36 mírně suverénů nebo frajerů, jak se lidově říká.
00:34:39 Co Vy na to?
00:34:40 -Tenkrát se říkalo gentlemanů, dnes se říká frajerů.
00:34:44 Já se musím odvolat na dědečka.
00:34:45 A jak Vy byste mě obsadil, kdybyste režíroval film?
00:34:49 -Já nejsem režisér, ale myslím, že by to jinak nešlo.
00:34:53 -Já jsem Vám chtěl ukázat jednu fotku z filmu.
00:34:59 Podívejte se, jak dopadne někdy takový sekáč.
00:35:03 -Zatím tedy z posledního filmu,
00:35:05 který televizní diváci mohli vidět docela nedávno.
00:35:08 A co ta zvláštní noha tam?
00:35:11 -On si při tom vyvrtnul nohu.
00:35:13 -Já jsem si naštípnul kotník
00:35:16 a hrál jsem to v takovém igelitovém pytlíku.
00:35:20 SMÍCH
00:35:22 -Ale teď jsi točil ten velký film s tím, jak se to jmenuje?
00:35:26 -Já nechci mluvit o sobě...
00:35:28 -Zase mi dobře nahráváte.
00:35:30 Vy jste nás tady před natáčením bavil historkami,
00:35:33 hereckými anekdotami o svém dědovi.
00:35:37 Nemáte v zásobě ještě nějakou?
00:35:39 -Ale těch je taková spousta, že bychom tady mohli sedět 3 dny.
00:35:44 Krátce, já jsem ho požádal,
00:35:46 než jsem dělal zkoušky na akademii,
00:35:48 tak jsem ho požádal, aby mě přezkoušel.
00:35:52 No, tak říkal, ať přijedu do Úval,
00:35:55 tak jsem sedl na vlak, přijel jsem k němu
00:35:58 a začalo to nevídanou událostí, protože nejdřív jsme svačili,
00:36:03 pak jsme obědvali
00:36:05 a obědvali jsme dlouho, strašně dlouho.
00:36:08 A jedli jsme tak dlouho, až já už jsem nemohl
00:36:10 a to měl děda takovou zásadu a říkal,
00:36:12 že musím především dobře jíst, abych mohl hrát dobře divadlo,
00:36:16 že to je důležité.
00:36:17 A když jsem teda úplně přejezený seděl,
00:36:20 tak děda si zapálil doutník a říkal:
00:36:23 "Tak mi řekni ten Štědrý večer, no."
00:36:27 Tak jsem si stoupl a tichým hláskem jsem začal recitovat:
00:36:35 "Tma jako v hrobě, mráz v okna duje,
00:36:39 v světnici teplo u kamen."
00:36:42 A najednou se z toho křesla ozvalo: "To není tma."
00:36:46 Já jsem se ptal: "Prosím, dědečku?"
00:36:49 "To není žádná tma jako v hrobě!" "Prosím?"
00:36:53 "To musí být, když říkáš tma jako v hrobě,
00:36:58 to musí být v hrooobě!"
00:37:01 Já jsem říkal, že dobře, tak tma jako v hrooobě.
00:37:06 "Ale ne! V hrooobě, mráz v okna duje!"
00:37:13 No tak takhle mně zarecitoval celou tu báseň a představte si,
00:37:18 já jsem se viděl před tou zkušební komisí,
00:37:21 jak stojím v 18 letech a řvu na ně
00:37:25 "Tma jako v hrobě, mráz v okna duje."
00:37:29 SMÍCH
00:37:31 -Jenom takový malinký detail ještě řeknu.
00:37:36 On se jednou nepohodl se svou ženou
00:37:39 a přišel ke mně v noci, v jednu hodinu,
00:37:43 což se nikdy nestalo.
00:37:45 A přinesl si takovou malinkou porodnickou taštičku.
00:37:48 Já jsem si říkala, že v tom má pyžama, pantofle
00:37:51 a kartáček na zuby do pražského bytu.
00:37:53 Tak jsem řekla: "Pojď, tatínku, dáš si to tam."
00:37:57 On to otevřel a tam měl 20 živých kachňat,
00:38:00 to mi přinesl do bytu.
00:38:02 Všechno tam nechal ženě, ale kachňata si přinesl.
00:38:06 -Máme tu jeden dokument,
00:38:08 který také hovoří o Jiřím Steimarovi,
00:38:11 a sice je to deník jednoho ředitele kočovné divadelní společnosti
00:38:17 a v tom deníku, to vás bude zajímat, je napsáno,
00:38:20 že v roce 1928 hostoval v Mladé Boleslavi Jiří Steimar
00:38:27 ve hře Ideální manžel právě ve společnosti,
00:38:30 kterou řediteloval Oldřich Štětka.
00:38:34 A jiný Oldřich Štětka stojí támhle
00:38:37 za jednou z našich kamer,
00:38:39 je to jeden z kameramanů našeho studia
00:38:42 a syn ředitele té zmíněné kočovné společnosti Oldřicha Štětky.
00:38:48 Oldo, jak to bylo s tebou? Jak ses ocitl na této straně kamery?
00:38:53 -Se mnou to bylo asi jako se všemi ostatními.
00:38:56 Taky jsem se pochopitelně narodil na prknech,
00:39:00 a to na jedné z posledních otcových štacích nedaleko Ostravy.
00:39:10 No a poprvé jsem tátu herce poznal, když, chtěl tedy poznat,
00:39:21 když jsem dostal do rukou dopis,
00:39:25 to už byl tehdy pracovníkem Československého rozhlasu
00:39:28 v Ostravě, kde stálo:
00:39:32 "Otče Štětko, nikdy jsem nepoznal člověka ve dvou božských osobách,
00:39:40 jako znamenitého herce a režiséra současně."
00:39:43 No a tehdy jsem začal tak nějak k divadlu tíhnout.
00:39:49 Pochopitelně jsem přes tátův protest odjel tajně ke zkouškám.
00:39:54 -Zakazoval ti stát se hercem?
-No pochopitelně, strašně.
00:39:59 Říkal, že mě vyhodí z domu, jak už to bývá.
00:40:04 Zkoušky se mi pochopitelně nepodařilo udělat,
00:40:08 dostal jsem po uších,
00:40:10 tak jsem to zkoušel dvě sezóny v Petru Bezruči v Ostravě.
00:40:14 No a teď stojím na druhé straně, protipólu herců
00:40:19 a koukám se na herce z této strany.
00:40:24 -Já se otočím zase zpátky k rodině Steimarů,
00:40:28 abych tu dynastii Steimarů,
00:40:30 která je tady reprezentována třemi členy,
00:40:32 abych to dokončil.
00:40:34 Mě zaujala ta červená nit, která se táhne Vaší rodinou,
00:40:37 a sice neumění zpívat.
00:40:39 Ještě jsem se nezeptal Evelyny, jak je to s Vámi a Vaším zpěvem?
00:40:44 -Zpívám ráda, špatně.
00:40:46 SMÍCH
00:40:48 -Takže jablko nepadlo daleko od stromu...
00:40:50 -Ona má štěstí, víte.
00:40:52 Já mám dobrého přítele a nevím,
00:40:56 jestli z přátelství ke mně a mé matce
00:41:02 si vzal mou sestru, a jmenuje se Zdeněk Rytíř,
00:41:07 a napsal řadu, myslím si, dobrých textů.
00:41:12 Takže za ni...
00:41:14 Ona na to, jak se říká, má lidi, aby za ni zpívali.
00:41:18 SMÍCH
00:41:20 -Ano, Zdeněk si mě z lásky k vám vzal,
00:41:22 ale pro mě napsal písničku, tak...
00:41:25 SMCÍH
00:41:27 ZPĚV
00:41:30 -Evelýna, Evelýna, před ní svit hvězd pohasíná.
00:41:41 Evelýna, Evelýna, bere svůj žár slunci z klína.
00:41:55 Evelýna, Evelýna, kdo jí zná, ten neusíná.
00:42:10 Evelýna, Evelýna, odmítá i manekýna.
00:42:26 Slova jsou jen stín, roztajou jak cín.
00:42:41 Zrána, Evelýna, Evelýna.
00:42:49 POTLESK
00:42:53 -Václava Neckáře snad nemusím zvlášť představovat,
00:42:56 on tu mezi námi není náhodou,
00:42:59 protože i on může klidně říct "můj táta byl herec".
00:43:02 -Ano, maminka byla 15 let ředitelkou Ústecké opery
00:43:07 a táta hrával, zpíval, tancoval v Osvobozeném na Kladně
00:43:10 ve Východočeském divadle v Pardubicích
00:43:14 společně se svým bratrem Eduardem,
00:43:18 který hraje dodnes pod jménem Dubský.
00:43:21 -Takže Vaše cesta k tomu, co děláte, byla celkem jasná?
00:43:25 -No, jasná jo, i když táta říkal, že když půjdu k divadlu,
00:43:28 tak mi šlápne na krk.
00:43:30 SMÍCH
00:43:32 -Naštěstí to neudělal, to jsme rádi.
00:43:34 -Ano, nějaký hlas tady ještě v krku zbyl,
00:43:36 takže ještě můžu zpívat.
00:43:49 ZPĚV
00:43:51 Tvůj krok je lehký jako dech, kudy jdeš, tam začíná bál,
00:43:58 šaty tvé, ty šila tvá máma, nemáš prsten,
00:44:04 kdo by ti jej dal, nevím sám.
00:44:10 Tvým bytem je studentská kolej, jedna postel, gramofon.
00:44:19 Ringo Starr se z obrázku dívá,
00:44:23 já bych snad, co vidí jen on, viděl rád.
00:44:30 Kdo vchází do tvých snů, má lásko,
00:44:35 když nemůžeš v noci spát,
00:44:39 komu patří ty kroky, co slýcháš,
00:44:43 a myšlenky tvé chtěl bych znát jedenkrát.
00:44:50 Co znám, to jsou známky z tvých zkoušek,
00:44:55 a vím, že máš ráda beat a líbí se ti Salvádor Dalí,
00:45:03 jen pro lásku chtěla bys žít, milovat.
00:45:10 Pojedeš na prázdniny k moři,
00:45:15 až tam, kde slunce má chrám,
00:45:19 jeho paprskům dáš svoje tělo
00:45:23 a dál se jen věnuješ hrám milostným,
00:45:29 a ty já znám.
00:45:31 Když pak napadne sníh, pojedeš do hor
00:45:35 se svou partou ze školních let,
00:45:39 přátel máš víc, než bývá zvykem,
00:45:44 ale žádný z nich nezná tvůj svět, netuší.
00:45:52 Kdo vchází do tvých snů, má lásko,
00:45:56 když nemůžeš v noci spát,
00:46:00 čí jsou ty kroky, co slýcháš,
00:46:04 a myšlenky tvé chtěl bych znát jedenkrát.
00:46:12 Tvůj stín, to je stín něžných písní,
00:46:16 tvá dlaň je tajemství víl,
00:46:20 kdo slýchá tvůj hlas, ten je ztracen,
00:46:25 ten se navždy polapil, úsměv tvůj, to je ta past.
00:46:32 Ten pán, co prý si tě vezme, musí být multimilionář,
00:46:41 říkáš to všem tak vážně, že ti věří,
00:46:46 jen já stále pročítám snář a hledám v něm.
00:46:53 Kdo vchází do tvých snů, má lásko,
00:46:58 když nemůžeš v noci spát,
00:47:02 komu patří ty kroky, co slýcháš,
00:47:07 a myšlenky tvé chtěl bych znát jedenkrát.
00:47:12 Já tu čekám, až vrátíš se z toulek,
00:47:18 ty dálky nevedou dál,
00:47:23 ať chceš nebo nechceš, tak končí,
00:47:27 a vítr nikdo nespoutal, ani já.
00:47:32 Pojď jednou ke mně blíž jedenkrát,
00:47:38 a já ti povím, kdo vlastně jsem,
00:47:43 vypni gramofon, nech té hry, zanech přátel,
00:47:48 slétni z oblak na pevnou zem, tiše stůj a poslouchej.
00:47:55 To já vcházím do tvých snů, má lásko,
00:48:00 když nemůžeš v noci spát,
00:48:04 to mé jsou ty kroky, co slýcháš,
00:48:09 a myšlenky tvé chtěl bych znát...
00:48:29 POTLESK
00:48:34 -No, a to je tedy pro dnešek všechno,
00:48:37 loučíme se s vámi a těšíme se příště,
00:48:40 na shledanou.
00:48:41 -Na shledanou!
00:48:43 ZPĚV
00:48:44 -Můj táta byl mistrem svého řemesla.
00:48:48 Jeho sláva široce se roznesla.
00:48:53 Znal přiložit ruce k dílu, znal taky vtip, nejen sílu.
00:48:58 Takový můj táta byl.
00:49:01 -Profese se dědí z otce na syna.
00:49:06 Tam, kde otec končí, syn už začíná.
00:49:11 Od rodičů dědí děti pro svou práci zaujetí,
00:49:16 taková, taková, taková je rodina.
00:49:26 -Náš táta byl mistrem svého oboru.
00:49:30 Syn už nesleví nic z jeho obzorů.
00:49:35 Mají spolu lásky stejné, vždyť každému hned je zřejmé,
00:49:41 takový, jak táta bude syn.
00:49:45 -Profese se dědí z otce na syna.
00:49:50 Tam, kde otec končí, syn už začíná.
00:49:54 Od rodičů dědí děti pro svou práci zaujetí,
00:49:59 taková, taková...
00:50:02 -Taková je rodina!
00:50:05 Skryté titulky: Radka Čopíková Česká televize, 2021
