Televizní cyklus příběhů o tom, jak se obyčejný člověk může dostat na scestí (1982). Hrají: R. Hájek, A. Vránová, Z. Buchvaldek, B. Prokoš, M. Hálová, S. Tříska, J. Karlík a další. Scénář J. Císař. Kamera J. Zaoral. Režie O. Kosek
00:00:03 ROZBÍJENÍ SKLA
00:00:16 -Ne! Jirko, Jiříčku!!!
00:00:32 -Tak tohle byl konec.
00:00:35 Alespoň pro nás tak končil příběh chlapce,
00:00:38 který miloval svou práci.
00:01:29 HRAJE HUDBA
00:01:31 -Učíš se?
00:01:34 Asi moc ne, viď?
00:01:37 Na tohle tě užije!
00:01:39 To zase pro někoho něco vyrábíš?
00:01:42 Vejde se ti sem vůbec knížka?
00:01:47 Mohl bys to laskavě ztlumit, když s tebou mluvím?
00:01:53 Chceš vůbec tu maturitu udělat?
00:01:57 Co z tebe bude?
00:02:01 Přece nechceš celý život dělat tyhle nesmysly?
00:02:03 -Máme něco k obědu?
-Máš to v kuchyni.
00:02:06 My si spolu musíme vážně promluvit.
00:02:07 Ale teď musím běžet, ahoj.
-Ahoj...
00:02:26 -Tady to tenkrát možná začalo.
00:02:29 Tady ty šikovné ruce dostaly první impuls k tomu,
00:02:35 aby začaly krást.
00:02:47 -Kouříš dvě najednou.
-Vidíš...
00:02:51 Jde mi to jako psovi pastva a ráno to musím odevzdat.
00:02:56 -Promiň.
00:03:00 -Ty potíže nemáš, viď?
00:03:04 Blbnu zase...
00:03:05 Nebo máš nějaké problémy?
00:03:09 Češtinu?
00:03:10 Ruštinu? Dějepis?
00:03:12 -Ty tati, maminka s někým mluvila?
00:03:15 -Jo, maminka vždycky s někým mluví.
-Ne, já myslím o mně.
00:03:19 -Jo, o tobě mluví pořád. Já bych do toho...
00:03:25 -Proč to děláš?
00:03:27 -Pro vzdělání ostatních, pro peníze, pro slávu.
00:03:31 -Tak já se jdu podívat na ten vypínač v koupelně, jo?
00:03:35 -A když budeš něco chtít, tak až to dodělám.
00:03:37 A s maminkou si promluv sám.
00:03:49 -Budete se v tom vrtat ještě dlouho?
00:03:51 -Můžeš jít, Pepíku.
00:03:53 Já tu pak zamknu.
00:03:55 -Rád bych věděl, jestli ten krám ještě poběží...
00:04:01 -Skočím domů pro nářadí.
00:04:03 -Myslíš, že to dáš do pořádku?
00:04:06 Člověče ta pásovka je z roku raz, dva.
00:04:08 -Zkusím to, pane vedoucí.
-No, já už musím.
00:04:11 Večer ti zavolám.
-Jo.
00:04:13 -Tak se mějte.
-Na shledanou.
00:04:20 -Asi má nějaký melouch, co?
-Hmm...
00:04:23 -No, to víš, vdává dceru, staví barák,
00:04:26 ale Jirko, můžeš jít, já tu počkám.
00:04:28 Mám tu nějaké dodělávky.
00:04:30 Tak běž.
00:04:32 Ono mu na té pásovce moc záleží.
00:04:34 -Ty, dědo, neříkala něco máma?
-Mně?
00:04:37 -No, jestli s někým nemluvila, aby mě vzali na vysokou.
00:04:41 -Se mnou se člověče pomalu 30 let už nikdo nebaví.
00:04:45 A o tobě už vůbec ne.
00:04:48 Máma přece víš, jak je nerada, když sem chodíš.
00:04:51 -A ani babičce nic neříkala?
-Chlapče, chlapče, však víš,
00:04:55 já jsem přeci pro tebe špatný příklad.
00:04:58 Po maturitě jsem uvízl tady, v truhlářské dílně.
00:05:02 -Tak já jdu...
00:05:04 Ahoj!
00:05:17 -Tuhle dílničku si otevřel už Jirkův pradědeček.
00:05:32 Když umřel, vrátil se sem jeho syn a proměnil ji v to,
00:05:37 čemu se dnes říká umělecké truhlářství.
00:05:43 Dřevo ho přitahovalo, Jirku taky.
00:05:47 Od malička sem chodil za dědou.
00:05:50 Nejdřív se jenom díval, potom to i sám zkoušel.
00:05:53 Bavilo ho to a uměl to.
00:06:02 -Já nevím.
-Něco máš?
00:06:04 -Káťo! Vystydne ti to...
00:06:07 -To ne, ale...
-Jen na chviličku.
00:06:09 -Studené to nebude k jídlu.
-Tak až se najíš...
00:06:13 -Káťo, maminka čeká!
00:06:15 V 8 to začíná, abyste to stihly.
00:06:19 -Co máš stihnout?
-Televizi.
00:06:23 -Maminko, nezapomeň na to kafe.
00:06:26 -A tebe to baví?
00:06:29 -Ahoj Jirko. Nechcete svíčkovou?
00:06:33 -Dobrý večer, já už jsem jedl.
00:06:36 -Aspoň trošku, povedla se.
-Pojď, fakt je dobrá.
00:06:39 -Ale...
00:06:40 -Mámu to potěší, strašně rád vaří.
00:06:43 -Dobrý večer.
-Nazdar.
00:06:45 Teda holky, já vám to vykládat nebudu!
00:07:01 -Nás bude 6?
-Pozvala jsem Káťu kvůli Jirkovi.
00:07:05 -Jako budoucí snachu?
-Káťa je na vysoké škole.
00:07:08 -Ale slavíme snad Jirkovu maturitu...
00:07:12 -Jenže o všechno se musím postarat já!
00:07:15 I o to, aby z kluka nebyl nýmand.
00:07:17 -Je vyučený elektrikář s maturitou.
-Má na víc!
00:07:22 ZVONEK
00:07:24 Ani ses neoblékl...
00:07:34 -Tak co, Zuzanko, povídej.
-No, co povídej,
00:07:37 Mluvila jsem s jedním docentem a ten mi slíbil,
00:07:39 že se na to podívá.
00:07:41 -Jo? A poslechni, Váš Jirka to chce?
00:07:44 -Tobě něco říkal?
-No vím, co ho baví, ne?
00:07:46 -Já myslím, že má Zuzana pravdu, jednou by jí to Jirka vyčetl.
00:07:50 -Tak Jirko, na tu tvou maturitu!
-Snad na vysokou školu...
00:07:59 -Prosím, jezte, je to specialita paní domu.
00:08:03 A berte si, nebo všechno sním sám.
00:08:06 -Kamaráde, jak tak koukám, tak je to samé nóbl pití.
00:08:10 To, když já slavil maturitu,
00:08:11 tak táta koupil 2 basy piva a tlačenku.
00:08:15 -Vy jste na pedagogické fakultě, že?
-Jo, končím první ročník.
00:08:20 -A Vy jste chtěla studovat?
00:08:22 -Naši si mysleli, že to pro mě bude nejlepší.
00:08:25 -Já Vám řeknu, ta tlačenka tenkrát ale byla!
00:08:30 -Já ráda vařím, ovšem času je málo.
00:08:36 -Vy pracujete v rozhlase, že?
-Ano.
00:08:39 -Já jsem udělal maturitu,
00:08:41 vypili jsme pivo, snědli jsme tu tlačenku a...
00:08:47 -Co?
-Nic...
00:08:49 -Co nic?
00:08:58 -Někdy by člověk v životě chtěl dělat něco úplně jiného.
00:09:01 Jenomže v mládí se zmýlil, a to už potom...
00:09:05 -Nebojte se, každý začátek je těžký.
00:09:10 -Já se nebojím... Čeho?
00:09:12 -To je fakt!
00:09:27 -Jirko! Pozítří mám zkoušku!
00:09:29 -Kateřina Ondříčková!
-Já se vážně musím učit!
00:09:32 -Co kdybys neuměla říkat Ř?
-Ale já umím říkat Ř!
00:09:36 -No jo, ale když ses narodila, tak přece vaši nemohli vědět,
00:09:41 že budeš umět říkat Ř.
00:09:43 Měli počkat...
00:09:46 Mohla ses třeba jmenovat Jůlie nebo Evženie nebo Štěpánka.
00:09:55 Ty se to šprtíš nazpaměť?
-Vůbec mi to neleze do hlavy.
00:10:00 -Ty jsi šla na tu fakultu, protože to vaši chtěli, viď?
00:10:03 -Něco dělat musím!
00:10:05 -Jůlie Ondříčková
00:10:07 a nemusela by se šprtat nazpaměť, víš...
00:10:10 Od mámy to byl podraz.
-Co?
00:10:16 -Že tě pozvala na tu sešlost.
-Mně se to náhodou líbilo.
00:10:20 -Člověk musí...
00:10:21 Lidi musí nebo musejí?
00:10:23 Jaká je to slovesná třída, paní učitelko?
00:10:26 -Jdu domů!
00:10:30 -No jo, ty jsi vzorná studentka, viď?
00:10:35 Jenomže já bych radši stál s Fulínem a s dědou u ponku.
00:10:39 Víš, jak krásně voní dřevo?
00:10:41 -Tady se nic nenaučím, Jirko.
00:10:43 Ahoj!
00:10:45 -Kateřina jde domů, Jůlie by nešla!
00:10:48 Evženie taky ne...
00:10:53 A Štěpánka by lezla po stropě.
00:11:10 -Ve stole jsme našli svazeček dopisů.
00:11:16 Psal je své lásce Kateřině.
00:11:20 O všem možném...
00:11:22 Také o tom, co by pro ni všechno udělal.
00:11:27 Nikdy je neodeslal.
00:11:30 -Ano, jistě.
00:11:32 No jistě, samozřejmě.
00:11:34 -Kruci! Když má přijít návštěva, tak je to u nás jak před náletem...
00:11:38 -Ne, já se tam samozřejmě zítra stavím a děkuju ti!
00:11:43 Moc ti děkuju!
00:11:44 A to víš, že mám za co!
00:11:46 Ahoj!
00:11:51 Skočím ještě něco nakoupit, Emil rád červené.
00:11:54 -Ono není nad společenský život...
00:11:56 -Nevíš, kde mám peněženku?
00:12:01 Ty bys taky nejradši s nikým nemluvil,
00:12:03 nikoho neviděl.
00:12:05 Podívej se,
00:12:06 třeba doktorku Strnadovou tu přehlížíš už 10 let.
00:12:09 A teď mi právě telefonovala,
00:12:11 že mi zařídila schůzku s vedoucím studijního oddělení.
00:12:14 Prosím tě, nač ta demonstrace?
00:12:17 -Když dělám podomka, tak nemůžu jít za vědce.
00:12:21 -Tak poslouchej,
00:12:23 když už děláš celý život poskoka tomu vašemu akademikovi,
00:12:27 aspoň by ses mohl postarat o dítě!
00:12:31 A nech toho, to jsou vážné věci, přestaň s tím!
00:12:37 -A co? Ta návštěva, nebo peněženka?
00:12:40 -Ty víš moc dobře, že mluvím o Jirkovi.
00:12:43 -Jo tak...
00:12:44 -Tak řekneš mu,
00:12:46 že má jít na vysokou školu, nebo ne?
00:12:48 -Hele, víš co...
00:13:00 -No!
-Tlačenka a pivo...
00:13:05 -Fulín to posílá
00:13:07 a až prý to spravíš, tak vystrojí hostinu
00:13:10 a pronajme salónek v nóbl hotelu.
00:13:14 -Hmm...
00:13:15 -Já jsem tady měl někde nůž, počkej, ve skříňce.
00:13:20 Jo...
00:13:22 Fakt, Jirko, ty myslíš, že to dáš všechno do pořádku?
00:13:32 Víš, já si někdy myslím, jestli tě ten Fulín nezneužívá.
00:13:43 No, tu pásovku prosím tě někde vyštrachal
00:13:46 a věděl, že se na ni chytíš.
00:13:49 Vidíš a nemůže ti za ni dát ani korunu.
00:13:51 -Já to kvůli penězům nedělám.
00:13:53 -Já vím, já vím, ale stejně...
00:13:55 -Ty, dědo, tys tenkrát utekl z kanceláře, viď?
00:14:00 -Sakra, vidíš to, člověče, ten Fulín na cibuli zapomněl.
00:14:05 -Proč jsi utekl?
00:14:07 -Ale...
00:14:08 To už je stará historie.
00:14:13 Dneska už jsem PRDŮCH, teda pracující důchodce.
00:14:18 Hele, Jirko, bez chleba nikdy tlačenku nejez.
00:14:23 Tu máš...
00:14:25 -Nikdy o tom nemluvíš.
00:14:27 -Zato babička o tom mluví, mockrát.
00:14:31 To mi neříkej, určitě ti to vyprávěla...
00:14:34 Jak jsem si zvrzal život a...
00:14:38 -Ale ty si to přece nemyslíš.
00:14:40 -Ale babička si to myslí a tvoje máma taky.
00:14:45 -Tak jak to bylo?
-Sakra...
00:14:47 Ale řeknu ti, že bez té cibule ta tlačenka nemá ten říz.
00:15:00 Jirko, víš, co by bylo ohromné?
00:15:05 Kdyby tvoje máma nás viděla.
00:15:07 Co by řekla na to, jak tady stolujeme?
00:15:09 SMÍCH
00:15:13 Víš, co by ti asi řekla babička?
-Ne...
00:15:16 -Ta by ti řekla,
00:15:19 že její otec byl v tomhle městě starostou.
00:15:26 A když si mě brala,
00:15:28 že přede mnou byla veliká a nadějná kariéra.
00:15:34 Že bych seděl v úřadě
00:15:36 a babička že by měla spoustu známostí.
00:15:40 To by ti řekla.
00:15:42 Hele, a víš, že ten Fulín sem přišel na vlastní žádost
00:15:48 a z daleko lepšího místa.
00:15:52 -Aby mohl dělat melouchy, ne?
00:15:54 -No bez něj by to tady byli dávno zavřeli.
00:15:57 -Proč mi to vykládáš?
00:15:59 -Protože u piva se vedou řeči, ne?
00:16:02 -A u stolování ne?
-Tam se spíš diskutuje.
00:16:10 Tak takhle jsi slavil maturitu.
-No...
00:16:13 Spolkni to a jdeme.
00:16:18 Ať jsme radši doma, to víš, ženské, jak by vyváděly...
00:16:22 -Víš, že nerad diskutuji a stoluji?
00:16:28 -Tak, tak, ty můj chlapče...
00:16:32 -Ještě čaj, Katěnko?
00:16:34 -Děkuji. Máte krásný servis.
00:16:37 -Svatební dar. Po prababičce.
00:16:44 Katěnko, já jsem ráda, že jste mě pochopila.
00:16:48 -Máte to tady moc pěkné.
00:16:52 -No vidíte.
00:16:54 A Jirka jako by to všechno chtěl zahodit.
00:16:58 -Nádhera!
-Vy s ním promluvíte, viďte?
00:17:01 Vy jste rozumná dívka.
00:17:03 -Jirku baví dělat rukama, pořád to říká.
00:17:07 -Nesmysl...
00:17:08 Já ho znám, on si pořád jenom vymýšlí.
00:17:11 Jako jeho děda...
00:17:13 Jirka po skončení 9letky se chtěl taky učit truhlářem,
00:17:17 aby dělal to, co on.
00:17:20 Elektrika má alespoň budoucnost.
00:17:23 -Maturitu přece udělal s vyznamenáním.
00:17:26 -No konečně, že jdeš...
-Ahoj.
00:17:28 -Pojď, vypij si čaj.
00:17:30 Katěnko, omluvte mě, já si musím ještě něco připravit.
00:17:34 -Já na čajové dýchánky nejsem, jako v minulém století.
00:17:42 Jen kraječky a bábovka chybí.
00:17:47 -Ahoj...
00:17:49 To bys nemusel, ne?
-Zátiší s konvicí a s Adidaskama.
00:17:59 Pozvala tě na mě?
-Tvoje máma je prima.
00:18:03 -Tobě se to vážně líbí, tyhle krámy?
00:18:05 A jak je předvádí?
00:18:07 Historii rodu jsi už slyšela?
00:18:10 SMÍCH
00:18:12 -Jsi moula! Trucovitý moula!
00:18:18 -Tak si dáme radši čaj, ne?
00:18:27 -Rodinné zázemí vynikající.
00:18:30 Otec vědecký pracovník, matka redaktorka v rozhlase.
00:18:35 Oba vysokoškoláci, oba dobřÍ ve svém oboru,
00:18:40 s výbornou pověstí.
00:18:42 Jirka sám bez jediného průšvihu v učení.
00:18:59 -Vám to nechutná, Jirko?
-Ale chutná...
00:19:03 Co by mu nechutnalo?
00:19:05 -Já věděla, že to zelí se mi nepovedlo...
00:19:08 -Ne, to ne.
-Má starosti.
00:19:13 -Prosím tě, jaké může mít dneska mladý člověk starosti?
00:19:25 -Vážně Vám to chutná, Jirko?
-Ano!
00:19:28 -Na tu vysokou se určitě dostane.
-A co když na ni vůbec nepůjde?
00:19:35 -To by musel být blázen.
00:19:39 -Proč?
00:19:44 -Mládenče, vzdělání otevírá dveře!
00:19:50 -Kam?
00:19:54 -Nechcete ještě přidat?
-Ne, děkuju.
00:19:59 -Stačí se podívat kolem sebe.
00:20:02 A dobře se podívat!
00:20:04 To pivo dopiju u televize.
00:20:11 Možná dostanete ženu s vysokou školou
00:20:14 a třeba by jí vadilo, že...
00:20:23 -Umyju nádobí.
00:20:29 -Tatínek má pravdu.
00:20:33 V zápřahu mají být stejné koně.
00:20:45 -Dej mi svůj talíř.
-Nech toho...
00:20:50 -Máma se chce taky dívat na televizi.
00:20:57 -Vaši jsou stejný zápřah?
-Jsou!
00:21:02 -Já ti to utřu...
00:21:06 A je to dobře?
-Co?
00:21:09 -Že jsou stejný zápřah.
-Nikdy se nehádali.
00:21:17 -To je hlavní?
00:21:22 -Nevím... Snad...
00:21:27 -Svezeme se?
-Ne, počkám na dědu.
00:21:30 -To se načekáš.
00:21:32 Víš, jak dlouho to budou zkoušet?
00:21:34 -Mám čas.
-Stejně jsi pro mě cvok.
00:21:37 Zadarmo se tu babrat s tímhle starým krámem.
00:21:40 -Nemám co dělat.
-No jo, užíváš prázdniny.
00:21:45 -Jede jako na páru!
00:21:47 Kamaráde, ty máš zlaté ručičky!
-Zlaté srdce.
00:21:50 Dejte mu aspoň potvrzení, že tady dělal brigádu.
00:21:54 -Prosím tě, nezacláněj a vypadni, když se mluví o práci.
00:21:57 Tebe tak člověk užije na frajeřiny.
00:22:00 Kde na to bereš, no?
00:22:01 -To jsem si pořídil na tu hostinu,
00:22:03 kterou tady budete pořádat na oslavu Jirkova úspěchu.
00:22:07 Kdy to bude?
-Kdy?
00:22:09 Brzy, ale bez tebe! Jirko, kdy máš čas?
00:22:12 -Jenom aby Vám ty melouchy na to hodily...
00:22:14 Tak času, ahoj.
-Ty prevíte!
00:22:17 Dáš si?
-Ne, děkuju.
00:22:23 -Dědek šrotí jako blázen. Ten nezapomene na navrátila.
00:22:27 -Pane Fulín, byl jste na podniku?
00:22:29 No a?
00:22:31 Vzali by mě na tu brigádu?
00:22:33 Jako údržbáře.
00:22:34 Tak kdy můžu nastoupit?
00:22:37 Ne?
00:22:42 -To byla žízeň...
-Pane Fulín, prosím Vás!
00:22:46 -Já mám rád všechno narovinu, nejdřív si to vyřiď doma.
00:22:50 -Doma?
-Jo, doma!
00:22:52 Já mám rád tvého dědka
00:22:53 a nerad bych, aby měl kvůli mně se starou ještě větší vojnu.
00:22:57 Potom kdyby mu zakázala tady dělat, tak co já si počnu?
00:23:00 S tím prevítem Mirkem nic nevytrhnu.
00:23:02 Pokorný je pořád nemocný a Karda ničemu nerozumí.
00:23:06 No nic, jasné?
00:23:10 Vidím, že ne... Tak ti sem pošlu dědu.
00:23:15 Nerad se pletu do rodinných záležitostí.
00:23:43 -No, je to tak...
00:23:46 Chlapče, no.
00:23:48 Já jsem jenom řekl Fulínovi,
00:23:50 jak to bylo tenkrát, když ses tu chtěl učit,
00:23:53 co dělala tvoje máma a babička.
00:23:58 A teď si představ, co by dělaly,
00:24:00 kdybys tu chtěl nastoupit na brigádu?
00:24:02 Tak se nezlob...
-Máte strach, oba!
00:24:06 -Prosím tě, z čeho by měl Fulín strach?
00:24:09 -Abys mu nepřestal pracovat.
00:24:10 Protože ti to babička zakáže.
00:24:13 Já tu chci dělat, dědo, od malička!
00:24:16 -A ty nemáš strach? Z mámy?
00:24:18 Proč jsi jí teda nic neřekl?
-Já jsem chtěl na brigádu...
00:24:22 Na dva měsíce.
00:24:24 -Uhýbáš, Jirko, uhýbáš.
00:24:29 Nechce se ti hlavou do zdi.
00:24:33 Ale musím ti říct, Jiříčku, ta pásovka je výborná!
00:24:38 -Budete si ji muset dát do pořádku sami!
00:24:49 -Jirka podal přihlášku na vysokou, aniž by cokoliv komukoliv řekl.
00:24:54 Jen ráno před zkouškou se stavil u Káti.
00:24:59 Na školu byl přijat.
00:25:03 -Doháníš?
00:25:05 Trochu pozdě...
00:25:07 Mluvila jsem s vedoucím studijního oddělení.
00:25:11 Moc pěkně to vedeš.
00:25:14 Máš podmíněný zápis a 3 zkoušky ti chybí.
00:25:17 A já kolem tebe chodím po špičkách...
00:25:20 Kdybych se byla nezeptala, tak...
00:25:23 Tak teď to zařídíme jinak!
00:25:26 Seženeme ti doučování.
00:25:28 Slyšíš?!
00:25:31 Jo ty mi chceš dokázat, že se na to nehodíš.
00:25:34 No tak to ne, chlapče, tak to ne!
00:25:37 Na demonstraci jsem zvyklá od tvého táty.
00:25:42 Co se tak na mě díváš?
-Učím se, nevidíš?
00:25:54 -Nedá se říct, že by se Jirka na studium nehodil.
00:25:59 Něco mu šlo, něco ne.
00:26:03 Jak mnoha jiným...
00:26:15 -Takhle to nedodělám do rána...
-Nespěchej.
00:26:20 Naši jdou za chvíli na ten večírek.
00:26:23 Když to budeš mít hotové, tak nás máma vyhodí.
00:26:30 Víš, co budeme mít času?
00:26:39 Tak vidíš, ten mixér ví, co má dělat.
00:26:44 -To si vaši myslí, že se spolu modlíme?
00:26:48 -Mají jiné názory.
00:26:51 -A ty jsi poslušná dcera, viď?
-Vadí ti to?
00:26:58 -Tak co? Jak ti to jde?
00:27:03 No, moc ne, viď?
-Dělám, co umím.
00:27:07 -To je málo, člověk má dělat vždycky víc.
00:27:10 -Proč?
-Co proč, aby to někam dotáhl...
00:27:13 -Třeba to nechci nikam dotáhnout.
-Ale, ale, ale, každý chce...
00:27:18 Maminko, jsi hotová? Už je čas!
00:27:21 -A co když já nechci?
-Musím tě trošku okartáčovat...
00:27:28 -Tak proč jsi šel na vysokou?
00:27:30 -Myslíte, že to dáte dohromady, Jirko?
00:27:33 -Snad, nevím...
00:27:34 -Já mít vysokou, víš, kde bych dneska byl?
00:27:37 -Chtěla jsem zítra něco upéct,
00:27:39 bez mixéru takhle to těsto pořádně neudělám.
00:27:42 -Tak proč jste ji nedělal?
-Protože mi to nikdo neřekl.
00:27:45 -Jirka to určitě spraví, viď? Času má dost...
00:27:50 -Vy byste tu Jirko zůstal?
-No...
00:27:54 -Ten mixér určitě bude, mami.
00:27:58 -Dnes už ten rozum mám, dnes jo,
00:28:00 taky na to jednou přijdeš, uvidíš.
00:28:03 Tak co, maminko, jsem fešák, budu se ti líbit?
00:28:07 Tak jdeme...
00:28:11 -Já nevím, Jirko, ale aby Vaši doma neměli strach.
00:28:15 -Mami, už je čtvrt na 6.
00:28:18 -Ty už koukáš, abych byla pryč, viď?
00:28:20 -Ale maminko, u Prouzů večeří až v 7.
00:28:23 Nejmíň hodinu na tom Jirka ještě může dělat.
00:28:25 -Maminko, tak jdeme!
-Tak na shledanou!
00:28:28 -Na shledanou...
00:28:31 -A mějte rozum, Káťo! Hlavně ty...
00:28:42 -Jsou pryč!
00:28:48 Chudák máma, nic z toho večírku nebude mít...
00:28:51 -Musím dělat.
00:28:54 Večeříme v 7...
00:29:01 -Pustím si televizi.
00:29:23 -Dobrý den.
00:29:26 -Dávej pozor, nějak se zasekává.
00:29:31 Buď zdráv!
00:29:33 Říkám ti, že není v pořádku...
00:29:40 Jdi za dědou.
-Je vedle?
00:29:42 -Ne, to je Fleischner.
00:29:44 -Mirek? Dělá přesčas?
00:29:46 -Vydělává si na kvartýr.
00:29:47 Radši jsem ho měl vyhodit.
00:29:51 Děda tady bude až zítra, tak nazdar.
00:29:54 -Pane Fulín, já jsem se chtěl zeptat,
00:30:00 potřebovali byste ještě toho údržbáře?
00:30:03 Na stálo...
00:30:06 -Tebe vyhodili ze školy?
00:30:07 -Ne, nevyhodili. Tak potřebovali?
00:30:11 -Už jsem ti jednou řekl, že...
-Že nechcete přijít o dědu
00:30:15 a že se nechcete plést do rodinných záležitostí,
00:30:17 to já vím.
-Tak!
00:30:19 -Abych šel, že jo...
00:30:21 -Ty si myslíš, že jsem na tebe ráz, co?
00:30:24 Ale jo, myslíš...
00:30:26 Jenže jestli nechceš studovat, tak proč pořád lezeš sem?
00:30:29 Do toho krcálku. Máš svoje řemeslo.
00:30:32 -Vy jste sem taky vlezl.
00:30:34 -Taky to byla největší volovina v mém životě.
00:30:37 -A sháníte mašiny,
00:30:38 co se 100 let nevyráběly a chodíte na ředitelství,
00:30:41 aby to tady nezavřeli.
00:30:43 -Taky dělám melouchy,
00:30:44 abych provdal holky a postavil jim barák.
00:30:50 -To je paráda!
00:30:55 -Já ti chlapče rozumím,
00:30:58 mě taky nebavilo dělat pitomé bedničky.
00:31:01 Když jsem šel sem, tak nadávala stará jako špaček,
00:31:05 že jsem se zbláznil.
00:31:07 3 holky na krku a já šel s platem níž.
00:31:10 Jenomže rozumíš, já jsem řízl do věci.
00:31:13 Já jsem bouchl pořádně pěstí o stůl.
00:31:16 Půl roku se mnou nemluvila ani kredenc.
00:31:18 -Já jsem sem taky chtěl hnedka po devítce a pořád chci...
00:31:23 -Ale máma tě strčila na elektrikáře,
00:31:26 potom si jí k vůli udělal maturitu a nakonec jsi šel na vysokou.
00:31:30 Tak si to musíš v hlavě srovnat, chlapče, nic ve zlém...
00:31:34 Šikovný jsi, jenže já tě z rýže tahat nebudu.
00:31:38 Já jsem to říkal, ten trouba!
00:31:55 -Jednu zkoušku v prvním ročníku dělal Jirka na děkanský termín.
00:32:00 A udělal ji, jak se říká, s odřenýma ušima.
00:32:06 -Prosím tě, řeknui mu taky něco!
00:32:10 -Všechno jsi řekla ty...
00:32:13 -Takhle už to dál nejde.
00:32:16 -Má všechny zkoušky? Má...
00:32:17 Je ve druhém ročníku? Je...
00:32:20 -Jenomže on se nechce učit.
00:32:22 -Nic takového neřekl, pokud vím.
00:32:24 -Prosím tě, nech ty noviny. Jednou v životě něco udělej!
00:32:33 -Dovolíš?
00:32:38 -Jirko...
00:32:41 Jirko měj rozum, prosím tě,
00:32:43 každému z nás o něco v životě jde, něco chceme dokázat.
00:32:49 -Mě to nebaví, nejsem na to.
00:32:53 -Jo takhle...
00:32:56 Slyšel jsi to?
00:32:58 Pojď sem!
00:32:59 Nebaví ho to! Pojď, poslechni si to.
00:33:03 Jirko, opakuj to!
00:33:06 -Co tě nebaví?
-Všechno...
00:33:20 -Stejně jsou vaši prima.
00:33:22 Odjedou na víkend na chatu a nás tu nechají.
00:33:28 Půjdeme do kina?
00:33:32 Nebo tu radši zůstaneme?
00:33:35 Ten film prý za moc nestojí...
00:33:40 Mám hlad!
00:33:43 -V lednici je toho dost, je tam taky víno.
00:33:48 Kde by se ti víc líbilo? V Náchodě?
00:33:51 V Pelhřimově, v Prostějově nebo v Košicích?
00:33:55 -Pojedeme na výlet? Ale hladoví ne!
00:33:57 -Ne! 8 míst elektrikářů z jediné denní várky novin!
00:34:01 Po celé republice!
00:34:03 Možnost ubytování pro svobodné.
00:34:05 Ani ženatí nejsou bez naděje, později...
00:34:09 -Co šílíš?
-Mám toho po krk!
00:34:12 Říznu do toho!
00:34:15 -Nerozumím...
-Už mě to nebaví.
00:34:18 Byt, který rodiče svobodomyslně nechávají ke konci týdne volný.
00:34:23 Čajové servisy po babičce.
00:34:27 Ani vysedávání u televize.
00:34:30 Já chci dělat svoje.
-Hlavně nechceš dostudovat...
00:34:33 -Nebuď jako máma!
00:34:37 Půjdeš se mnou?
00:34:39 -To víno máš červené nebo bílé?
-Já to myslím vážně, Kačenko...
00:34:49 -Můžeš odejít sám...
00:35:02 -Mám červené i bílé. Co chceš?
00:35:07 -Musím přece dostudovat.
-Už o tom nemluvme, jo?
00:35:13 Chceš bílé?
-Naši by se zbláznili a vaši taky...
00:35:18 Stejně by ses bál to říct tvojí mámě.
00:35:21 -Kdybys šla se mnou, tak ne.
00:35:26 Jinde je přece taky ta pedagogická fakulta, ne?
00:35:29 -Říkal jsi, že už o tom nebudeme mluvit.
00:35:32 Běž pro to jídlo...
00:35:46 -Tak, hotovo, zase jedna volovina.
00:35:48 -Proč to říkáš?
00:35:50 -Co? Ještě to musím po sobě přečíst, sakra práce...
00:35:53 -Děláš ji přece rád, ne?
00:35:57 -O tomhle jsi chtěl se mnou mluvit, nebo o čem?
00:36:00 -Táto, kdy ses rozhodl, že budeš dělat vědu?
00:36:04 -Jednou večer.
00:36:07 Když mi utekla holka...
00:36:09 -Jednou ses přece musel rozhodnout, že bez ní nemůžeš být, ne?
00:36:13 -Náhoda. Něčím se živit musím.
00:36:16 -Táto...
00:36:17 Proč se mnou nemluvíš někdy vážně?
00:36:21 Proč?
-Nechme toho.
00:36:24 -Vždycky toho necháš. Bojíš se...
00:36:30 -Ty chceš pracovat rukama? U Fulína?
00:36:37 Proč to neuděláš?
00:36:39 -Bojíš se...
00:36:43 -Chci mít pokoj.
00:36:44 -Abys mohl psát ty svoje voloviny, viď?
00:36:50 -Ono mě to baví, víš?
00:36:57 -Prý jste mě sháněla.
-Soudruh Fulín?
00:36:59 Prouzová.
00:37:01 -Posaďte se, prosím, jste tady přece doma, ne?
00:37:03 -Já jdu rovnou k věci.
00:37:05 Můj syn hodlá opustit vysokoškolská studia.
00:37:10 Mám o tom bezpečné zprávy.
00:37:12 A hledá si místo, pokud vím, tak i u Vás.
00:37:15 Ono to není poprvé, že?
00:37:17 Tohle rodinné dědictví, které zničilo už mého otce,
00:37:20 ho zřejmě přitahuje.
00:37:21 Byla bych ráda, soudruhu Fulíne, kdybyste ho v tom nijak,
00:37:25 zdůrazňuju nijak, nepodporoval.
00:37:27 -Váš otec je machr.
00:37:28 -No tak o mém otci teď zrovna není řeč.
00:37:31 -Já jenom, že ho taky nic nezničilo.
00:37:33 -Vy jste mě zřejmě dost dobře nerozuměl, soudruhu Fulíne.
00:37:36 -Lépe se Vám bude mluvit.
00:37:38 -Není už o čem.
00:37:39 -Třeba Vám chci taky něco říct já.
00:37:41 -No, mluvila jsem s ředitelem Vašeho podniku
00:37:44 a ten mě informoval o tom,
00:37:46 že tato provozovna je na zavření.
00:37:48 -To vím od té doby, když jsem sem přišel.
00:37:52 -No, jenomže zřejmě nevíte,
00:37:54 že Váš ředitel by uvítal nějaký impulz zvenku,
00:37:57 který by mu v tom pomohl.
00:37:59 Může ho dostat, ten impulz.
00:38:05 Jestli jste mě správně pochopil, soudruhu Fulíne.
00:38:08 -Až moc dobře, soudružko Prouzová.
00:38:11 -To jsem ráda.
00:38:13 Skutečně ráda!
00:38:14 Sbohem...
00:38:22 -Ty ses před ní schoval, co?
00:38:25 Teda, řeknu ti, člověk by nevěřil,
00:38:28 kdyby to neslyšel na vlastní uši.
-Co chtěla?
00:38:32 -Zavřít nám to tady.
00:38:33 -Ona je toho schopná, Pepíku.
-Neblázni, prosím tě...
00:38:37 Ale stejně ji obdivuju.
00:38:41 Škoda, že Jirka není po ní.
-On je spíš po tátovi.
00:38:46 Ten taky, co ho znám, jen sbírá odvahu.
00:38:49 -Aby jí utekl, co?
00:38:52 Mirku?
00:38:54 Mirku, pojď sem.
00:38:58 Vidíš někdy Jirku Prouzu?
-Ne.
00:39:00 -Tak ho koukej brzy vidět
00:39:02 a řekni mu, že kdyby chtěl, tak může u nás to místo dostat.
00:39:05 Co koukáš?
00:39:07 Jdu si popovídat s naším direktorem.
00:39:09 Impulz zvenku, pche...
00:39:16 -Takže teď už ti to snad bude jasné.
00:39:20 Uděláme všechna opatření pro to, abys dostudoval.
00:39:24 Když už jsi měl na devítce tak špatné vysvědčení,
00:39:28 že jsi nemohl na gymnázium
00:39:31 a my jsme tě nepřinutili, aby ses učil,
00:39:34 nehodláme stejnou chybu opakovat znova!
00:39:37 My všichni si přejeme, abys vystudoval vysokou školu!
00:39:40 Všichni!
00:39:42 -Snad se můžu...
00:39:46 -Děláme to jenom pro tvoje dobro, Jiříčku.
00:39:51 -Děda ti chce něco říct.
00:39:59 -To místo údržbáře u nás asi nebude.
00:40:07 -No ne asi, ale určitě!
00:40:09 Ředitel je toho názoru,
00:40:11 že všechny malé provozy se budou postupně rušit
00:40:14 a přijímat nové údržbáře je krajně neefektivní.
00:40:18 Mluvila jsem s ním o tom.
00:40:20 -Když nemáš rozum ty, musíme ho mít my.
00:40:24 -No a kdybys náhodou chtěl do Košic nebo do Náchoda,
00:40:29 tak tě upozorňuju,
00:40:30 že existují cesty, jak ti v tom zabránit!
00:40:33 -Káťa s tebou o něčem mluvila?
-Káťa je správné děvče!
00:40:37 -To teda je! Můžeš si k ní gratulovat...
00:40:39 -Nikdo s tebou nesouhlasí! Nikdo!
00:40:53 -To jaro začal Jirka vynechávat ve škole.
00:40:57 Občas se objevil, fakultou jen prošel.
00:41:02 Zato začal chodit na různé melouchy.
00:41:05 Sháněl peníze, šetřil...
00:41:15 -Opravdu tam musíš?
-Už jsem ti to vysvětlil.
00:41:19 -Vaši pojedou určitě pryč.
00:41:23 -Na chalupě se obyčejně dělá v sobotu a v neděli.
00:41:26 A je to kamarád.
00:41:28 V 6 na mě čeká auto.
00:41:33 -Snad bys mi měl něco říct.
-Spěchám...
00:41:37 -Nebuď aspoň v tomhle zbabělec!
00:41:42 Chceš, abychom se rozešli?
00:41:47 -A ty by ses divila?
00:41:51 -My se k sobě vážně asi nehodíme...
-Když to víš...
00:41:54 Tak o čem se máme ještě bavit?
00:41:58 -Chtěla jsem to slyšet od tebe.
00:42:00 -Prostě nejsem rovnocenný zápřah, no.
00:42:03 -Myslíš?
00:42:09 -Já na tebe spoléhal.
00:42:13 Tys mě práskla!
00:42:16 -Jak ty máš rád velká gesta a silná slova!
00:42:19 Ty si myslíš,
00:42:20 že s takovým chlapem bych mohla žít?!
00:42:23 Máš už čas, ahoj!
00:42:32 -Ředitel se šprajcnul, ale neboj se, já ho zlomím.
00:42:36 -Už to nespěchá.
00:42:38 -No, no, no, najednou.
-Mám něco jiného.
00:42:41 -Tys to sbalil? To je chyba!
00:42:44 -Vaše ne...
00:42:46 -Takže se mám na to vykašlat?
00:42:51 No dobře, jak myslíš...
00:42:53 -Jednou jste mi říkal, že si to všechno musím vyřídit sám.
00:42:57 -Jenom jestli sis to špatně nevyložil.
00:43:00 -To je moje věc!
00:43:02 -Můžu ti říct jenom jedno. Jestli o to stojíš...
00:43:06 Vždycky ti někdo pomůže, i když to třeba tak nevypadá.
00:43:13 -Tak co? Nic?
00:43:16 -Ale, teď abych tady dělal poskoka pro všechno.
00:43:19 -A mluvil jsi s ním?
-Co?
00:43:22 Jo ten... Mluvil.
-No a?
00:43:26 -Něco by bylo.
00:43:28 Garsonka, ale chtělo by to prachy.
00:43:31 -Tak já jsem už nějaký dal dohromady.
00:43:34 -Ten, co to pouští, chce 20 tis.
00:43:36 a něco se musí dát i ostatním.
00:43:38 To víš, každý špás něco stojí.
00:43:41 -Tak to nedám dohromady ani za 2 roky.
00:43:44 Mezitím se doma zblázním.
00:43:46 -Možná, že by to šlo i jinak, kdybys chtěl.
00:43:52 -A jak?
00:43:53 -Linhart by potřeboval jednoho maníka s šikovnýma rukama.
00:43:59 Ovšem, jak říkám, musel bys chtít.
00:44:03 -A co to má znamenat?
-Něco za něco.
00:44:07 Šikovní lidi si přece musí pomáhat, ne?
00:44:21 -Josef Linhart.
00:44:22 Známá firma.
00:44:25 Kdysi nákupčí v jednom podniku, teď skladník.
00:44:29 2x byl u nás.
00:44:32 Nejprve jsme mu nic nedokázali, podruhé dostal 18 měsíců.
00:44:36 Už jsme si na něho dávali pozor.
00:44:45 -Tak, takhle by to Jirko vážně nešlo.
00:44:49 Školu flákáš, doma skoro nejsi, tak co vlastně děláš?
00:44:55 -Sedím v knihovně.
00:44:57 Někdy u Káti.
-Prosím tě, nelži!
00:45:03 -Vy jste se rozešli?
00:45:07 Káťa je přece hodné děvče.
-Je, sedí s rodiči u televize.
00:45:11 Můžu jít?
-Slyšíš, jak s tebou mluví?
00:45:15 -Jirko, lidi se někdy rozcházejí, prostě se k sobě nehodí.
00:45:24 -Táto, a my se k sobě hodíme?
00:45:29 -Jak to myslíš?
-Tak...
00:45:32 -Všechno je tvoje vina, to je tvoje vina!
00:45:35 -Ano, ano, i za to horko můžu!
00:45:37 -Kdybys mu dávno dal pár facek...
-Neměl jít na tu vysokou školu.
00:45:41 -Jo? Tak to tedy ne!
00:45:43 Uhnout přede vším jako vždycky, abys měl svoje pohodlí, viď?
00:45:47 Tak to tedy ne! Tu školu dodělá.
00:45:49 To já zařídím.
-A jak?
00:45:53 -Jirko, od zítřka od rána mi budeš hlásit, kam jdeš.
00:45:57 Pokud já ti to nepovolím, ani krok z domu, slyšíš?!
00:46:00 -To ho budeš vodit za ruku i na přednášky?
00:46:03 -Neboj se, to taky zařídím.
00:46:05 -A aby se učil a udělal všechny zkoušky, taky?
00:46:08 -A jak by byl udělal zkoušku na děkanský termín, nebýt mě?
00:46:12 -Dřel jsem se!
-Ano, jistě...
00:46:14 Ale já jsem to pojistila.
-A proč, mámo?
00:46:18 -Protože musíš v životě něco dokázat.
00:46:24 -Já myslel, že na to stačím.
00:46:26 Chtěl jsem to dokázat sám.
00:46:28 Ne pro život, ale pro sebe!
00:46:32 A ty? Můžu jít?
00:46:34 To domácí vězení mám až od zítřka, že?
00:46:38 -Jirko!
00:46:47 Karle?!
00:46:52 Vždyť já jsem to všecko dělala pro něho.
00:46:56 -Někdo si otevřel ilegální prodejnu
00:46:59 náhradních součástek k autům, kradených...
00:47:05 Rezervy, startéry, dynama, rozdělovače, reflektory, stopky,
00:47:10 stěrače, zrcátka.
00:47:13 Ohromný obchod...
00:47:16 A šikovní lidí.
00:47:18 Ti, co to organizovali, i ti, co to odmontovávali...
00:47:22 Dokonce i na speciálních nákladních vagonech,
00:47:25 které ta zbrusu nová auta vozily.
00:47:29 Za jízdy...
00:47:31 -Tak jsem dostal tu garsonku.
00:47:33 Pozítří se stěhuju.
00:47:35 Konečnu budu svým pánem!
00:47:43 Pane Fulín, když jsem tady byl posledně,
00:47:46 tak jsem to trochu přepískl, tak se na mě nezlobte...
00:47:49 Omluvte mě!
00:47:51 Šlo by to ještě, abych mohl sem k Vám jít dělat?
00:48:00 Víte, co jsem musel udělat pro to, abych se k Vám dostal?
00:48:04 -Nevím.
00:48:06 Ale vím, že nemám moc rád lidi,
00:48:08 co jsou ve spolku s tím nemakačem Mirkem.
00:48:11 Ale ještě jednou a naposledy narovinu.
00:48:14 Moc se mi s Mirkem nelíbíte. Levoty nemám rád.
00:48:18 Melouchy, prosím, ale levoty ne!
-Ale...
00:48:20 -Nic mi neříkej, nic nechci vědět.
00:48:25 Kde vzal Mirek na auto?
00:48:27 A ta garsonka tě taky něco stála, ne?
00:48:33 Ale aby sis nemyslel, když se přestěhuješ,
00:48:37 dáš si to do pořádku doma a najdeš si místo,
00:48:41 za rok se můžeš vrátit, když o to budeš stát.
00:48:44 A když budeš pořádně dělat!
00:48:54 -Beru!
00:48:55 Hmm...
00:48:58 To beru!
00:49:01 Tak, skočím pro flašku, abychom to zapili, ne?
00:49:05 Tak co?
00:49:07 Co tady sedíš jako zmoklá slepice?
00:49:09 Máš svůj vlastní kvartýr, víš, co by jiný za to dal?
00:49:14 Tak aspoň gruziňák, ne?
00:49:17 Ale já jsem momentálně švorc.
00:49:19 Počkej, počkej, to tě tak vzalo, co ti řekl Fulín?
00:49:24 -Vzalo.
00:49:26 Já jsem to všechno dělal jenom proto, abych mohl k vám.
00:49:30 Jen proto...
00:49:32 -Jo tak to sis měl rozmyslet, než sis plácl s Linhartem.
00:49:36 Teď už v tom jedeš jako já.
00:49:39 -Já ale musel odejít z domova, abych mohl dělat, co mám rád.
00:49:43 Jenže ty v tom jedeš pro prachy, víš?
00:49:45 -A ty si myslíš,
00:49:47 že se tě na ten rozdíl někdo bude ptát?
00:49:49 -Já jsem se tak těšil!
00:49:52 Doma jsem to už nemohl...
00:49:55 Nemohl jsem to prostě už vydržet.
00:49:57 -Hmm, a celý ses klepal na to,
00:49:59 až budeš moct u Fulína běhat s olejničkou?
00:50:01 -Klepan...
00:50:03 Ale asi jsem to všechno zvoral.
00:50:05 To jsem mohl klidně dál studovat.
00:50:08 -Tak oslava nebude, škoda...
00:50:13 A před Fulínem si klekni, třeba ti odpustí.
00:50:17 Ale nezapomeň na dluh u Linharta.
00:50:39 -Jak ses sem dostala?
-Bylo otevřeno.
00:50:43 -Jak jsi to našla?
-Šla jsem za tebou.
00:50:48 Já jsem jenom čekala, až odejde ten...
00:50:51 Jirko!
00:50:53 Jirko, hledá tě bezpečnost.
00:50:57 -Teď už je to jedno, ať mě seberou!
00:50:59 -Ty ses do něčeho zapletl, viď?
00:51:02 -Zapletl a víš, proč?
00:51:03 Protože jsem chtěl něco dokázat rukama.
00:51:06 Tak já jdu!
-Ne, počkej, prosím tě!
00:51:08 Musíme něco udělat.
00:51:10 -Někam zavolat, s někým mluvit, co?
00:51:12 Jenže já nechci, mámo, já nechci, rozumíš, nechci!
00:51:15 PLÁČE
00:51:21 -Ne! Jiříčku, Jirko!
00:51:30 -Konec jedné velké touhy, která stála na hliněných nohou.
00:51:35 Ale možná začátek nového života pro jednoho šikovného chlape.
00:51:43 Možná...
00:51:45 Když nepřestane milovat svou práci.
00:51:49 Skryté titulky: Radka Čopíková Česká televize, 2020
Vyučený elektrikář Jirka Prouza se cítí nejlépe v truhlářské dílně svého dědečka. Ambiciózní matka však chce, aby studoval vysokou školu. Stejný názor má i jeho dívka Káťa. Jirka si tedy proti své vůli podá přihlášku, studium ho ale nebaví a prospěch není valný. Přemlouvá dědu i mistra Fulína, aby mu v podniku zařídili místo údržbáře, ale ti v obavě z chlapcovy matky odmítají. Autoritativní matka Jirku přinutí, aby ve studiu pokračoval. Jirka se rozejde s Káťou, začne zanedbávat školu a shání melouchy, aby si vydělal peníze a mohl odejít z domova…
