Když má člověk toulavé boty, leží mu u nohou každý světadíl (1993). Připravili: M. Švihálek, J. Král a F. Mudra
00:00:05 Tajuplné dálky.
00:00:08 Odedávna lákají muže s chlapeckým srdcem,
00:00:11 ale i ženy, které chtějí vědět, co je za obzorem.
00:00:14 Odedávna se lidé vydávají na daleké cesty poznat svět,
00:00:18 poznat divukrásné i drsné krajiny.
00:00:22 Ale vlastně poznat sebe sama,
00:00:25 protože jen ve srovnání s tím, co přináší svět,
00:00:28 se stáváme sami sebou.
00:00:53 Na začátku dnešního vyprávění je knížka Nesmrtelných 12 HP
00:00:57 autora Míly Urbana.
00:01:00 Když jsem tu knížku poprvé držel v ruce,
00:01:06 zaujala mne fotografie, kterou právě vidíte.
00:01:09 Zaujala mne protože dokazuje, že Míla Urban viděl něco,
00:01:13 co málokterý ze smrtelníků, on totiž viděl konec světa.
00:01:17 Prozradím, že fotografie byla pořízena na břehu Beringovy úžiny,
00:01:21 která rozděluje Aljašku a Sovětský Svaz.
00:01:26 Zajímalo by mne,
00:01:28 proč to byla právě Beringova úžina, která tě tak přitahovala.
00:01:36 Základem mé myšlenky byl automobilový závod v roce 1908,
00:01:42 který se jel z New Yorku do Paříže.
00:01:46 Automobily tenkrát směřovaly k Beringově úžině,
00:01:51 ovšem tenkrát to nebylo fyzicky možné,
00:01:55 takže byly odkloněny v Seatlu,
00:01:58 nedosáhly tenkrát ani Kanadu.
00:02:01 Ze Seatlu startovalo 6 automobilů,
00:02:05 4 automobily byly převezeny ze Seatlu do Vladivostoku
00:02:09 a teprve odtud pokračovaly.
00:02:11 Takže Beringova úžina byla tenkrát vynechaná.
00:02:14 Ty jsi ale chtěl dokázat, že ji překročit lze.
00:02:16 Kdy to bylo?
00:02:19 V roce 1973 jsem si vymyslel,
00:02:22 tenkrát to byla poměrně naivní myšlenka,
00:02:25 jako občan socialistického státu jsem chtěl překonat Beringovu úžinu
00:02:29 přes Sovětský svaz.
00:02:31 Bohužel tenkrát se se mnou nikdo nebavil.
00:02:35 Bylo by to velmi dlouhé vyprávění - prostě dokázal jsem,
00:02:39 že v r.1976 jsem jel v Beringově úžině z druhé strany.
00:02:43 Pro občana socialistického světa to byla daleko fantastičtější věc,
00:02:48 nežli přes ten Sovětský svaz.
00:02:52 Ty sis ovšem na tu cestu vybral neobyčejné vozidlo,
00:02:56 řekl bych takřka vehikl.
00:02:59 Samozřejmě, z dnešního hlediska to tenkrát jely
00:03:03 historické automobily.
00:03:05 V roce 1908 byly současné výroby.
00:03:09 Jelikož jsem si myslel, že by to bylo velmi zlehčené,
00:03:13 kdybych to jel moderním automobilem,
00:03:16 tak jsem si vybral svou Tatru 12 z roku 1930.
00:03:20 Samozřejmě renovovanou a hlavně perfektně technicky připravenou.
00:03:25 Tuto přípravu jsem si dělal sám.
00:03:29 Prozradím divákům, že ty máš benzín vlastně v krvi.
00:03:32 Tvůj tatínek soukromě taxikařil ještě v 60. letech,
00:03:35 kdy už to jiní vzdali.
00:03:37 Co tě tatínek naučil?
00:03:41 Po otci jsem hlavně zdědil trochu té houževnatosti.
00:03:45 Otec měl za 1. republiky malér, kdy jeho najatý řidič rozbil jeho Tatru
00:03:50 a on vlastně musel začít úplně znova s obrovskými dluhy.
00:03:55 Pokračoval dál ve své živnosti,
00:03:58 jenže byla válka, pak přišel socialismus atd.
00:04:02 Prostě byly problémy.
00:04:05 Za 1. republiky otec navštívil západní Evropu,
00:04:08 byl v Paříži, byl u moře.
00:04:11 Když jsem jako kluk viděl jeho fotografie,
00:04:15 tak jsem tenkrát toužil vidět Paříž, vidět moře,
00:04:19 což v tom socialismu byla jistá fantasmagorie.
00:04:23 Ale nakonec se ti to podařilo, k tomu se ještě dostaneme.
00:04:26 Já bych se chtěl zeptat - tvůj tatínek jezdil s Tatrou,
00:04:29 tu jsi zdědil?
00:04:31 Ne, ne. Otec měl několik Tater, poslední byla 52,
00:04:36 která dnes ještě existuje.
00:04:38 Já ji tedy nemám, nejsem jejím vlastníkem.
00:04:42 Já jsem si zakoupil hrůzně oježděnou Tatru 12,
00:04:46 která se mi líbila.
00:04:49 Tu jsem si zrenovoval a s tou jsem se vydal na cesty po světě.
00:04:53 Představ nám svou Čochtu, tak myslím své Tatrovce říkáš.
00:04:57 Ano, to je takový rodinný název.
00:05:00 Představ nám ji, ona je o 2 roky starší než ty.
00:05:04 To ano. Vždycky, když k ní přijdu, tak ji pozdravím, pohladím.
00:05:09 Taky na Yukonu jsem ji políbil na čenich za to, že nás odvezla zpátky
00:05:20 Je to dvouválec, 1100 obsah, je z roku 1930,
00:05:25 maximální rychlost 70, pouhých 12 koní...
00:05:31 To je těch nesmrtelných 12 HP z názvu tvé knihy.
00:05:35 Ano, to je anglický název.
00:05:38 Dnešní mladí lidé už vlastně nevědí, co to HP je
00:05:41 a trochu je titul té knihy mate.
00:05:45 Kolik litrů spotřebuje na 100 km?
00:05:49 Minimálně 10.
00:05:51 Když jsme jeli přes Skalisté hory, tak i 15.
00:05:54 Vraťme se ale k té Beringově úžině.
00:05:57 Dnes už to samozřejmě není problém, překonat ji,
00:05:59 dokazují to různí sportovci.
00:06:02 Ty o tom víš dost, protože se o Beringovu úžinu stále zajímáš.
00:06:04 Co bys nám o tom řekl?
00:06:08 Dneska bych už řekl, že je to tam pomalu jako na Václaváku,
00:06:11 tedy přehnaně řečeno.
00:06:14 Minulý rok, myslím, že to byl maximální výkon
00:06:18 našeho Čecha Jirky Zítka,
00:06:21 který se 2 sovětskými posádkami přeletěl Beringovu úžinu
00:06:26 z Čukotky na Aljašku.
00:06:29 To je prostě výkon, před kterým se musí smeknout.
00:06:34 Prostě Beringova úžina přece jen začíná být otevřenější.
00:06:38 Přestala být tím dělítkem.
00:06:42 Když jsme tam my byli v 78. roce, tak tam ještě Sověti
00:06:46 stříleli po všem, co se hýbalo jak od nich, tak k nim.
00:06:50 Kdežto od té doby už se mění situace k lepšímu
00:06:54 a vím, že po mém snažení v Beringově úžině,
00:06:58 už tam byl jeden odvážlivec na surfu,
00:07:02 který přejel z Aljašky na Čukotský poloostrov.
00:07:07 Beringova úžina je v nejužším místě široká 90 km.
00:07:11 Ovšem ty 2 světy jsou od sebe pouze 4 km a 25 m,
00:07:17 protože v Beringově úžině jsou 2 ostrovy.
00:07:22 Jeden je velký a druhý malý.
00:07:25 Ten velký patří Sovětskému svazu, tedy dnes Rusku,
00:07:30 ten malý je americký.
00:07:37 Mezi nimi se udržuje mezinárodní plavební průplav - i v zimě.
00:07:45 Tento průliv, tuto úžinu, už překonala plavkyně,
00:07:49 myslím, že to byla Angličanka.
00:07:53 Bez jakékoliv pomoci, vlastními silami?
00:07:56 Jasně, prostě to přeplavala.
00:07:59 Myslím, že by to byla výzva pro Venclovského,
00:08:02 i když ten už asi má odplaváno.
00:08:05 To snad ještě ne, stejně jako ty nemáš odježděno.
00:08:08 Já už mám odježděno.
00:08:11 Takže prostě to byl další pokus a minulý rok to byl ten Zítek.
00:08:16 Současně s ním se připravoval
00:08:19 americký vzduchoplavec s japonským kosmonautem
00:08:24 na přelet Beringovy úžiny v teplovzdušném balónu.
00:08:29 Jak se jim to povedlo, nevím.
00:08:34 Letěli tedy až po Zítkovi.
00:08:37 Na Čukotce se v té době konal závod mezi Američany a Rusy,
00:08:42 závod psích spřežení.
00:08:49 A pozor - na Čukotce - takže Sověti už tam Američany pustili.
00:08:54 To jsou prostě úžasné pokroky.
00:08:58 Tebe k Beringově úžině dovezla stará Tatřička 12,
00:09:01 takže se za ní podívejme.
00:10:12 Nakonec to vyšlo, ale na cestě číhala řada nástrah.
00:10:17 Vím o tom, že jste museli
00:10:19 svou Tatrovku rozebrat do posledního šroubku, naložit do letadla
00:10:23 a přeletět Atlantik.
00:10:25 Ty o tom víš nejlépe, jak to bylo?
00:10:30 Já jsem pracoval u aerolinií jako letecký mechanik
00:10:34 a po 15 letech tam má každý nárok na letenku zdarma kamkoliv do světa.
00:10:41 Tak to jsem využil, to nebyl problém,
00:10:45 mimo tedy výjezdní doložky, razítka, podpisy atp.
00:10:50 Ale musel jsem si písemně zažádat o 1000 kg spoluzavazadla,
00:10:55 to byla nadváha.
00:10:58 To bylo pěkné zavazadlo!
00:11:01 To nebyl kufr, byla to Tatra.
00:11:04 Každý to bral spíš jako legraci a obrovský hec
00:11:08 a musela to podepsat spousta lidí.
00:11:12 Za jak dlouho?
00:11:15 Musel jsem se to naučit rozebírat, bylo to všechno složité.
00:11:19 Nakonec jsem to rozebral, naložil do Iljušinu, přivezl do New Yorku,
00:11:24 tam jsem to přímo pod aeroplánem začal dávat dohromady,
00:11:27 což v New Yorku na Cennedyho letišti byla obrovská šou.
00:11:31 Byly to další problémy.
00:11:36 Tak jsem to dal dohromady a v noci jsme vyrazili směrem na Aljašku.
00:11:41 Ale nedojeli jste daleko.
00:11:44 To ne, v Tenesee do mě picnul kamion, srazil nás zezadu ze silnice
00:11:50 Pokračovat se prostě nedalo.
00:11:54 Nedalo.
00:11:56 Ale buldog se nevzdal, vrátil se zpátky.
00:12:01 V prvních okamžicích jsem si přísahal, že už nikdy nikam nepojedu
00:12:05 že už budu jen a jen doma.
00:12:08 Ale potom okolnosti...
00:12:10 To byla ta touha po Beringově úžině.
00:12:15 Ale i to, že jsem nedokázal, to co jsem chtěl,
00:12:20 lidi mě považovali za cvoka, provokovali mě.
00:12:24 Tak jsem se prostě šprajcnul a začal bojovat.
00:12:29 Je zajímavé, že už v tom Tenesee jsem si řekl, že pojedu znovu,
00:12:34 což byla tedy šílenost.
00:12:37 Auťák byl nadranc a já si řekl, že pojedu znovu.
00:12:42 Tentokrát sis ale jako dopravní prostředek nezvolil letadlo, ale loď
00:12:46 Ano, tentokrát jsem věděl, že především musím jet ještě s někým,
00:12:51 což byl Fanda Valšuba s Tatrou 11 z roku 1924.
00:12:54 Spolu jsme projeli Sovětský svaz v roce 1974.
00:13:00 Naše automobily opravdu makaly naprosto bez závad - 10 tisíc km.
00:13:05 Říkejme Tatrovky, to stojí za to zdůraznit.
00:13:09 Valšuba jí říká Ťapina, taky má rodinný název.
00:13:14 Proč Ťapina a Čochta? Má to nějaký význam?
00:13:18 Fanda slyší zvuk motoru jako ťap, ťap, já jako čoch, čoch.
00:13:23 Ta jména jsme našim autům dali nezávisle na sobě,
00:13:26 ještě dříve než jsme se poznali.
00:13:29 Dobře, do Ameriky jste se tedy dostali podruhé
00:13:34 a vydali jste se na západ napříč Amerikou na Aljašku.
00:13:36 Kolik jste urazili km?
00:13:40 Cesta začala ze Staroměstského náměstí,
00:13:43 odkud jsme slavnostně vyjížděli 19.5.
00:13:47 Po 4 měsících, 19.9., jsme se vrátili zpět na Staroměstské nám.
00:13:51 Tato trasa měřila 24 008 km.
00:13:56 To je lán světa, co tomu výkonu říkali Američané?
00:13:59 Neříkali o vás, že jste šílenci?
00:14:02 Jo, to taky psali, ale ne ve špatném smyslu.
00:14:06 Ve Vancouveru o nás psali jako o 4 creases.
00:14:09 Já se toho výrazu tenkrát lekl,
00:14:13 ale oni to mysleli v tom lepším smyslu.
00:14:19 Já myslím, že Američané mají porozumění pro takové věci.
00:14:24 Psali o nás v podstatě v celé Americe, všude, kde jsme projížděli,
00:14:28 několikrát jsme byli v televizi.
00:14:31 Musím dodat, že to bylo zadarmo, že nám nikdo nic nedal.
00:14:34 Nic jste nevydělali?
00:14:37 Tam je to tak, že kdo je v televizi, tak má reklamu,
00:14:40 takže by v podstatě za to ještě měl zaplatit.
00:14:43 To je americký styl.
00:14:46 Tam diváci za televizi neplatí, televize si musí vydělat sama.
00:14:51 Takže to pro nás byla vlastně pocta, že nás vzali do televize.
00:14:59 Získali jste velkou popularitu, ovšem psala se 70. léta
00:15:04 a popularita v Americe, když jste se vrátili,
00:15:07 vám doma byla spíš na obtíž.
00:15:11 To ano.
00:15:13 Když jsme se vrátili, tak začala lidská závist
00:15:17 a jak já to nazývám - bolševické manýry.
00:15:21 Člověk byl dušený - škoda o tom mluvit.
00:15:25 Tak o tom nebudeme mluvit.
00:15:27 Řekni jednu věc - je Amerika krásná?
00:15:32 Je absolutně jiná a svérázná, člověk tam musí pobýt jako my.
00:15:40 Ale nějak mě neoslnila.
00:15:46 Je to prostě svérázný kontinent a já jsem prostě Čech.
00:15:52 -Tady jsi doma.
-Ano, tady jsem doma.
00:15:55 Teď se ale podíváme tam, kde jste byli s Ťapinou a Čochtou,
00:15:59 do Ameriky.
00:16:57 Jedna věc asi napadne každého, kdo tě, Mílo, poslouchá.
00:17:00 Neměli jste trošku strach,
00:17:03 že ty staré vozy nevydrží tak velkou námahu?
00:17:07 Především jsme skutečně zodpovědně přistupovali k technické přípravě.
00:17:12 Oba dva automobily jsme oba - já i Fanda Valšuba, doma rozebrali,
00:17:18 byly kompletně prohlédnuté,
00:17:22 udělali jsme maximum ze svého vlastního technického hlediska,
00:17:27 takže jsme k nim měli bezmeznou důvěru.
00:17:35 Nepočítali jsme s tím, že bychom měli mít technické problémy.
00:17:39 Samozřejmě trochu počítali,
00:17:42 měli jsme sebou poloosy, klikové hřídele,
00:17:46 jak Fanda, tak já, protože Tatra 11 má jiné klikové hřídele než 12.
00:17:51 Takže ty tzv. drobnosti jsme vezli sebou.
00:17:54 Dneska už je vozím i když jedu na Vinohrady.
00:17:58 Pro jistotu.
00:18:00 Jasně - to už je auto, které má právo kleknout.
00:18:04 Takže do Ameriky nebo na Vinohrady, je to jedno.
00:18:07 Přesně.
00:18:09 Chutnal Tatrám americký benzín?
00:18:12 Používali jsme tam Regular, to je jako náš Speciál.
00:18:16 Musel, jiný nebyl - Tatry na to jely
00:18:19 Horší to bylo s olejem.
00:18:22 Já jsem používal Shell 100 a ten pak nahoře na Aljašce nebyl.
00:18:28 Byly tam různé jiné oleje, ale to nehrálo roli.
00:18:34 Ještě k těm technickým problémům.
00:18:37 Fandovi zlobily ventilové rozvody, které samozřejmě zvládl.
00:18:45 Opravy se dělaly v lese, v buši.
00:18:48 Mne zlobily pístní kroužky, taková banalita.
00:18:54 Bohužel jsem měl jen 3 rezervní,
00:18:58 takže potom jsem to musel kombinovat, bylo to problematické.
00:19:02 Ale všechny technické závady, které jsme měli,
00:19:05 jsme zvládali vlastní silou, nepotřebovali jsme něčí pomoc.
00:19:10 Myslím, že to vlastně byla velká reklama pro Tatru,
00:19:13 pochválili vás po návratu v Tatře?
00:19:16 To byl další takový trapas.
00:19:19 No, cítím, že vás nepochválili.
00:19:24 Pochválili nás - dostali jsme diplom
00:19:28 a nedávno čestné uznání se srpem a kladivem,
00:19:32 i když už to bylo po revoluci.
00:19:36 Ale především, když jsme žádali Tatru,
00:19:40 přímo osobně jsme byli s Valšubou v Kopřivnici,
00:19:44 tenkrát pro nás ing. Kopec neměl čas.
00:19:47 Propagace nám odepsala, že nemá peníze na takovéto věci.
00:19:52 Peníze měli, ale pro jiné věci a ne pro nás.
00:19:56 Napsali nám, ať se obrátíme na Motokov.
00:20:00 Z Motokovu nám odepsali, že nemíní podporovat značku Tatra,
00:20:04 tam, kde se nebude nikdy vyvážet.
00:20:08 Dneska je to zábavné, protože Tatra má americký management.
00:20:12 Myslím ale, že se situace změnila a že ještě přijde chvíle,
00:20:16 kdy se Čochta s Ťapinou dostanou do kopřivnického muzea.
00:20:19 No...
00:20:21 Vy jste ale před sebou měli dost velké překážky, třeba Údolí smrti,
00:20:26 poušť, kde jsou obrovské teploty. Nevadilo to těm Tatrám?
00:20:31 Údolí smrti byla moje speciální tzv. pakárna.
00:20:35 To snad bylo ještě horší než ta Aljaška.
00:20:40 Údolí smrti je totiž vlastně od května do září
00:20:44 pro turisty uzavřené, tam se nejezdí.
00:20:49 Jezdí se tam jen od prosince do ledna.
00:20:54 A my jsme si to se vzduchem chlazenými motory
00:20:58 mířili do Údolí smrti.
00:21:00 Když jsem dělal přípravu, tak jsem o Údolí smrti neměl představu.
00:21:05 Myslel jsem si, že je to něco jako Šárka
00:21:08 a že nás seshora budou hlídat strážci,
00:21:11 protože jsem věděl, že tam jsou.
00:21:14 Jenže strážci o nás nevěděli, ti tam buď nebyli nebo spali.
00:21:19 Na slunci bylo 100 stupňů Celsia.
00:21:22 Ale to už se vaří voda!
00:21:25 Ve stínu bylo 60 stupňů.
00:21:28 Uprostřed Údolí smrti je dřevěný motel, který je v létě zavřený.
00:21:34 Tam byl teploměr a na něm bylo 130 stupňů Farenheita,
00:21:43 to odpovídá tak 58 stupňům.
00:21:49 A co dělaly pneumatiky, vždyť to je guma?
00:21:53 Ty jsme naštěstí měli americké, české už jsme museli sundat.
00:21:59 Když jsme točili a fotili v Údolí smrti, tak jsme pořád jeli,
00:22:04 to jsem měl o pneumatiky strach, protože tam byl obrovský žár.
00:22:08 Hlavně ten proudící vzduch, když jsme jeli, byl nesnesitelný.
00:22:13 Nemohli jsme se v Tatře dotknout žádné kovové součástky,
00:22:17 mohli jsme držet jen dřevěný volant a umělohmotnou řadící páku.
00:22:25 Jakmile jsme se dotkli čehokoliv kovového,
00:22:29 tak byl člověk hned spálený.
00:22:32 Přesto jste překonali jak Údolí smrti tak další překážky,
00:22:37 dojeli jste až na konec světa, tam se vyfotografovali.
00:22:41 Láká tě stále Beringova úžina?
00:22:47 Pojedeš se tam ještě někdy podívat?
00:22:52 Moc rád bych se tam podíval, když už je to tam jiné, změněné,
00:22:57 ale dneska jako invalidní důchodce sice čas mám, ale peněz je pomálu.
00:23:06 Prostě to nejde, je to utopie.
00:23:10 Prostě ponecháváš místo jiným,
00:23:13 takže jim společně popřejme šťastnou cestu.
00:23:16 Vždyť nakonec ta Beringova úžina měří jen 90 km.
00:23:19 Šťastnou cestu pro všechny, kdo se tam vydají.
00:23:28 Skryté titulky: Milena Vlčková, Česká televize 2008
Tajuplné dálky. Odedávna lákají muže s chlapeckým srdcem, ale i ženy, které chtějí vědět, co je za obzorem. Odedávna se lidé vydávají na daleké cesty poznat svět, poznat divukrásné i drsné krajiny. Ale vlastně poznat sebe sama,
protože jen ve srovnání s tím, co přináší svět, se stáváme sami sebou.
