Dokument o šlechtickém rodu Hrubých z Jelení (1994). Připravili: R. Bajer, J. Plesník a L. Klega

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Basilej. Basel. Švýcarské univerzitní město v údolí Rýna se staletími kovanou kulturní tradicí. Málokdo však v tomto městě ví, že ji významně pomáhal tvořit i rodák z Čech. Vedle J. A. Komenského nejproslulejší učenec české doby starší, tak ho hodnotí Ottův slovník naučný. Dodnes jeden z nejlepších encyklopedických děl vzniklých ve střední Evropě.

Klikněte pro větší obrázek Zikmund Hrubý z Jelení se narodil v roce 1497 v Praze a zemřel v roce 1554 v Basileji. Od svých 12 let studoval v cizině, na univerzitách v Boloni, Padově, Benátkách. Procestoval Evropu a do Čech se už nikdy nevrátil. Zůstal v Basileji. Odmítl profesuru v Norimberku i v Praze. Proč odmítl onen muž z Čech všechny nabídky známých univerzit na profesorský stolec? Asi proto, že se v Basileji mohl podílet na vydání díla Julia Flavia, ve Frobeniově tiskárně. Že mohl přeložit Starožitnosti židovské z řečtiny do latiny. Že mohl přeložit Historia Naturalis od Plinia staršího a vidět její vytištění. Dnes už legendární tiskárnu v Basileji nenajdete. Ještě nedávno z ní bylo vidět pár kamenů ve zdi, ale všechno pak pohltila obrovská stavební jáma. Zůstaly však knihy a myšlenky, které nám zprostředkovali velcí učenci té doby.

Dnešní Hrubí z Jelení za místo svého původu dlouho pokládali Jilemnici. Protože však mnohé ukazovalo na rodovou spřízněnost se slavnými humanisty Řehořem a Zikmundem z Jelení, zadal koncem třicátých let otec J. Hrubého, baron Josef, profesorovi Hosákovi rozsáhlou výzkumnou práci. A ta v roce 1940 přinesla překvapivé rozuzlení zamotaných geneaologických hádanek.

Městské knihy Velkého Meziříčí vnesly do problému jasno. Rod Hrubých žil ve Velkém Meziříčí už za husitských válek. A jméno Hrubý z knich mizí ve stejné době, kdy se objevuje jméno Jelen. Takto se měnila, nebo přebírala jména podle vlastnictví domů. Hrubí tedy získali asi dům U Jelena, nebo podobně se jmenující, a po něm převzal rod jméno. Proto se také Řehoř Hrubý zval po nobilitaci z Jelení a odtud je i latinizované slovo Gelénius.

Rod niky nevlastnil velkomeziříčský zámek, ale určitě se navzájem pamatují. Patřil k čelním rodinám ve městě a údajně vlastnil manufakturu na konve a na zvony. Prvním známým předkem rodu je Václav Hrubý, jehož jméno se v knihách objevuje od roku 1424 až do roku 1438. Byl konšelem města a nejspíš také otcem Řehoře Hrubého a dědem Zikmunda. Konšelem byl v roce 1491 Jan Hrubý. V purkretních knihách velkomeziříčských se dočteme o sňatcích rodu, o koupích či prodejích, o povinnostech vázaných na jejich majetek, o dědictvích a dalších zajímavostech z historie rodu.

Než byl učiněn objev ve Velkém Meziříčí, mělo se zato, že 1. známí předkové rodu, jejichž původ je nezvratně doložen, pocházejí z Jilemnice. Tam lze rod sledovat až k Danielu Hrubému do roku 1564. Původní profesí snad kadlec, ale jinak opět radní a přední měšťan obce. V Jilemnici se také narodil přímý předek pana Jaromíra, Josef Tadeáš Hrubý. Stalo se tak 5. 6. 1716. Jím začala po slavné humanistické etapě novověká tradice rodu Hrubých z Jelení.

Tradice rodu sahají hlouběji do české historie, než napovídají zápisy v Jilemnici nebo ve Velkém Meziříčí. Mezi předky této starobylé šlechtické rodiny patří po přeslici jedenácté generaci slavný vojevůdce a politik Albrecht z Valdštějna, vévoda frýdlantský. V 18. generaci je to český král Jiří z Poděbrad a Kunštátu. A v 21. generaci císař římský a král český Karel IV. Patří sem další Lucemburkové a snad dokonce i čeští králové z rodu Přemyslovců. Přes tato slavná příbuzenství však v genealogickém pavouku často čteme: potomci zchudli. Zkrátka stovky duchovních Hrubých málokdy kráčeli ruku v ruce se statky hmotnými. Rodovým heslem rodu je „Bohu a vlasti“.

A ve znaku mají jelena, znamení mírnosti, jemnosti a rychlosti. Také znamení duše toužící po Bohu. Lva, symbol síly, odvahy a statečnosti. A srdce značící poctivost a upřímnost. Mnohdy toho měli Hrubí opravdu zapotřebí.

„Když jsem byl propuštěn z tábora nucených prací, nastoupil jsem u staveb silnic a železnic, kde jsem působil jako dělník až do roku 1975. Poté jsem pracoval v kanceláři v oddělení dovozu náhradních dílů pro zahraniční stroje.“

Kdyby nebyly šlechtické tituly u nás zrušeny, jmenovala by se dnešní hlava rodu plným jménem baron Jaromír Marie Bohdan Josef Karel Boromeus Hrubý z Jelení. Je čestným rytířem suverénního maltézského řádu, bývalým zástupcem velkopřevora maltézského řádu s pravomocí prokurátora. Současnou generaci pak prezentuje celkem 6 potomků jeho otce, barona Josefa.

Klikněte pro větší obrázek Baron Josef měl svých 6 dětí s hraběnkou Karolínou Bukůvkovou z Bukůvky. Byl nadporučíkem dragounského pluku č. 8 hraběte Monticelliho. Byl císařským komořím, poslancem Českého zemského sněmu, spoluzakladatelem Jednoty českých matematiků a fyziků, spoluzakladatelem astronomické společnosti a členem zemědělské společnosti. Humanistické tradice se tedy neztratily. Vzdělání bylo v rodu vždy na jednom z předních míst a Jaromír je získával v Kutné Hoře ve stínu chrámu sv. Barbory. A když už jsme u výčtu všelijakých společností, nemůžeme zapomenout na to, že jméno Hrubých z Jelení najdeme i na jedné z čestných desek Národního muzea v Praze.

K největšímu dědictví rodu patří duchovní odkaz Zikmunda a Řehoře. Řehoř se narodil kolem roku 1460 v Praze, kde také zemřel 7. 3. 1514. Patřil mezi pražské měšťany a na rozdíl od Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic nepsal v latině, ale česky. Je autorem spisu Napomenutí Pražanům a překladů Origéna, Řehoře Velkého, Erasma Rotterdamského, Jana Zlatoústého, Cicerona a překládá Bohuslava Hasištejnského. Pro nejvyššího kancléře Ladislava ze Šternberka přeložil knihy o životech Otců svatých egyptských. Údajně nádherný foliant je však nepřístupný v Univerzitní knihovně v Praze. Věřme tomu, že tam je. Protože např. z 30 000 svazků knihovny Hrubých se polovina ztratila někde ve víru dějin po roce 1948. Druhá polovina pak měla větší štěstí a skončila v kutnohorském klášteře voršilek. I tak se dalo nakládat s poklady ducha. Vlastně stejně jako s jejich bývalými majiteli a udržovateli.

Místo, s nimiž jsou nejpevněji spojeny novodobé osudy Hrubých z Jelení, je nedaleko Kutné Hory a Kolína. Jsou to Červené Pečky. Panství patřilo Trautmansdorfům a od roku 1713 hraběti Karlu Bredovi. Ten byl znám hlavně svými dluhy a chováním, které přivedlo jeho poddané k povstání. Pak byly Pečky v držení sekretáře císařovny Marie Terezie, Ignáce Kocha. A za ní byly povýšeny na městečko. Zámek postavil v letech 1660 až 1670 Jan Fridrich z Trautmansdorfu. Přívlastek Červené dostaly někdy v 19. století asi podle barvy omítek. K panství patřilo 16 vsí a do majetku Hrubých se dostaly v roce 1754, kdy je koupil pražský advokát Leopold Hrubý ze Schwanenheimu. Asi první, skutečně movitější Hrubý v historii, a že panství v nové správě prospívalo, o tom svědčil třeba krásný pivovar. A pak už tady byl rok 1948 a 1950 a do restitucí jako správce armáda.

„Jsme v budově pivovaru, který patřil naší rodině, byl založen v první polovině 17. století pivo se zde vařilo do roku 1943. Za německé správy byl pak pivovar zrušen. Vyrábělo se v roce 1943 kolem 3 000 hektolitrů ročně. Pivo se rozváželo do nejbližšího okolí. Bylo zde zaměstnáno asi 25 lidí, čili občané zde měli příležitost výdělku. K tomuto pivovaru patřil i velkostatek Červené Pečky, který v roce 1794 nabyl můj předek dr. Leopold Hrubý z Jelení. K tomu ještě koupil velkostatek Kamenná Lhota včetně zámku v Červených Pečkách, zámku v Kamenné Lhotě, to je lovecký zámeček. A zámek Morány. Ten obdržel můj otec, když mu bylo 18 let, jako dárek jeho matky, tedy mé babičky. Na panství prosperoval statek, pivovar a také cihelna, v níž se pálilo malé cihlářské zboží, převážně střešní tašky. Až do roku 1968, tehdy vyhořela a už nikdy nikdo nedal tu pěknou továrničku do provozu.“

Syn prvního majitele Červených Peček, Leopolda, Josef Richard byl povýšen v roce 1814 do hraběcího stavu s titulem z Jelení. A tak se v přídomku opět spojila historická tradice se současností. Za jeho syna Bohdana Karla Augusta proběhly poslední úpravy zámku.

Rodinnou ampírovou hrubku vybudoval Josef Richard sobě a svým potomkům, jak uvádí nápis nad vchodem do kaple. A od té doby je to skutečně místo posledního odpočinutí Hrubých z Jelení. Možná i proto ten vztah k Červeným Pečkám.

Stopáž30 minut
Rok výroby 1994
 ST 4:3
ŽánrDokument