Dokument z cyklu výprav za starou technikou a řemesly, tentokrát o historii využívání parní energie (1985). Připravili: M. Švihálek, T. Krejčík, J. Nekuda a J. Večeřa

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Pára spoutaná v Papinově hrnci vypadá zcela nenápadně. Byla to však právě ona, která v 18. a 19. století dokázala pohnout světem více než cokoliv jiného. Pára dokáže hravě uvést do pohybu malý model parního stroje z přelomu století stejně jako mohutné písty kolosu, který dodnes těží uhlí na jednom z ostravských dolů. Unikátní parní těžní stroj byl vyroben v roce 1889. Původně sloužil na jámě Salm, ale po jejím uzavření byl začátkem století převezen na dnešní Důl Fučík 3, kde slouží dodnes. Ojnice, písty, skleněné mazničky a jiné detaily stroje jsou zcela původní. Koncem tohoto desetiletí bude parní dědeček v provozu už celé století a to bez jediné generální opravy. Dvoububnový pístový parní stroj byl vyroben firmou Braitfelt Daněk. Byly jím vytěženy statisíce tun uhlí a hlušiny. Například při těžbě z 3. patra se za směnu denně těžilo 1 000 až 1 200 vozů. Září roku 1815 uvedl pomocí páry do pohybu svůj kočár český vynálezce Josef Božek.

Za svědky minulosti: Ať žije páraBordinův parní kočár, který v roce 1836 sestrojil turínský generálporučík Virginio Bordino, vznikl velmi prostě. Od běžného kočáru taženého koňmi byla odříznuta oj a za zadní nápravu byl připevněn parní kotel. Stejně postupoval i Antonín Pavelka z Napajedel, nadšenec a obdivovatel parních vehiklů všeho druhu. Rozhodl se postavit napodobeninu Bordinova kočáru. Trubkový parní kotel značky Serpolet byl vyzkoušen na tlak 12 atmosfér. Trubky a nanometry byly sebrány ze starého šrotu, měděné potrubí na mazacích lisech a vodoznaky sloužily původně na starých lokomotivách. Roztopení kotle trvá zhruba 15 min. Za jízdy topič sedí na zvláštním sedátku upevněném za zadní nápravou. Váha celého parovozu včetně pohonných hmot činí asi 1 000 kg. Před jízdou je třeba kalafunou namazat převodový řemen. A konečně se parní kočár dočká chvíle, kdy se ručička manometru vyšplhá na potřebnou výšku. Rychlost parního kočáru není oslnivá. Je to pouhých 10 km/h. Svezení na takovém vozidle je však skutečným zážitkem. Topič musí zvláštní pumpou udržovat v kotli tlak a samozřejmě i přikládat uhlí. Výroba napodobeniny Bordinova parního kočáru trvala 2,5 roku. Jenom na zhotovení dobového čalounění potřeboval řemeslník na 300 hod. Originál Bordinova parovozu nehybně odpočívá v turínském muzeu. Pavelkova napodobenina však jezdí a přináší radost nejen svému staviteli, ale i náhodným divákům.

V tomto největším průmyslovém závodě Československa, Vítkovických železárnách v Ostravě, s pietou ošetřují unikátní stroje. Dva parní jeřáby, jejichž kotle bylo nutno vždy před započetím směny pracně roztopit. Parní jeřáby ve Vítkovicích věrně sloužily řadu desetiletí. Při pohledu na práci tohoto parního dědečka si sotva dovedeme představit, jakým dobrodiním pro lidstvo byl vynález parního stroje. Vždyť jeho mechanismus umožnil odpoutat továrny od vodních toků a zbavil výrobu závislosti na proměnlivosti vodní síly. Parní stroj se stal univerzálním motorem vrcholné fáze průmyslové revoluce. Otevřel cestu k zakládání moderních průmyslových velkoměst s mohutnými továrnami a soustředěným průmyslem. Zcela změnil tvář světa a převedl lidstvo ze středověku do moderní doby.

Za svědky minulosti: Ať žije páraV jedné ostravské dílně odpočívá jeden zajímavý svědek využití páry na silnicích. Parní nákladní automobil značky Škoda-Sentinel. Stejně jako u jiných parovozů i u Sentinelu začíná každá jízda roztopením kotle. Masivní řetěz umožňuje přenášení síly parního motoru na kola. Každý řetěz má samostatné mazání. Kabina řidiče je kromě volantu přeplněna různými trubkami, manometry a rozvody. Jízda Sentinelem je stejně pohodlná jako u moderních benzínových náklaďáků. Vůz nemá příliš vysokou rychlost. Pouhých 25 km/h. Náklady na jeho provoz však byly ve své době třikrát nižší než u srovnatelných nákladních vozů poháněných benzínem. K topení se používá koks, dřevo nebo černé uhlí. Nádrž na vodu je umístěna pod korbou a má obsah 800 litrů. Zásoba paliva v kabině vystačila na 40 až 60 km, to umožňovalo běžný provoz v ulicích města.

Vývoj motorových vozidel se od dob jeho zrodu ubíral jiným směrem, ale konstruktéři aut si v posledních letech uvědomují, že parní pohon je nepoměrně levnější než benzinový či naftový. Technika tedy ještě neřekla poslední slovo ve sporu mezi párou a jinými druhy pohonu. Pára na silnicích má historii starou dvě století. Její zlatá éra však trvala asi jenom 100 let. Od roku 1786, kdy William Murdoch postavil svůj slavný model parovozu, přes různé vehikly a syčící nestvůry, až po elegantní vozík, který v roce 1883 dokončil se svým přítelem Buttonem pařížský hrabě De Dion. Téměř dokonalou kopii De Dionova parovozu v roce 1985 postavil Zdeněk Balský z Hradce Králové. Detaily vybavení byly kopírovány podle dobových obrázků. Přesné informace o parním stroji, vytápění kotle a jeho konstrukci však neexistují. Nezachoval se ani jediný exemplář De Dionova parovozu. Kotel vypije asi 25 litrů vody. Byl seřízen na provozní tlak 6 atmosfér. Parní stroj dodával vozítku rychlost kolem 20 km/h. Těžko říci, co vlastně před 100 lety vedlo elegantního aristokrata k tomu, aby si mazal ruce uhlím a olejem při výrobě zdánlivě nesmyslného vehiklu. Zavrhla ho rodina, ztratil přátele, málem se zruinoval. Nevzdal se však.

Za svědky minulosti: Ať žije páraKaždá vyjížďka je pro Zdeňka Balského velkým svátkem. Vozík uveze dvě osoby. Před 100 lety se stal velkou pařížskou módou. De Dionovi přátelé z aristokratických kruhů začali masově kupovat tyto vozíky a v jejich sedadlech defilovali se svými přítelkyněmi v Boloňském lesíku. Ti nejmarnivější se dokonce nechali vozit krásnými Pařížankami. Parní kotel je stojatý a vytápěný uhlím. Stroj je dvoučinný, dvouválcový s kyvnými válci. Přenos síly z klikového hřídele na hnací kola je proveden plochým koženým řemenem. K tomu, aby se parní vozík rozběhl, nepotřebuje nic než oheň, vodu a trochu oleje. Nezůstává po něm žádný zápach nebo dusivý kouř. Snad jen vůně spáleného oleje a ve vzduchu obláček páry. A nezdolný duch pionýrů z romantické éry Jula Verna.

Stopáž15 minut
Rok výroby 1986
 ST 4:3
ŽánrDokument