Skupina Zayferus vrací dravé ptáky do volné přírody (1992)

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Poštolka pestrá – Falco sparverius (foto: Leonard G., wikimedia.org) Návrat opuštěných mláďat do volné přírody se stává velkým problémem. Mláďata se již nedají přidat k rodičovskému páru. Je potřeba, aby si zachovala přirozenou dravost, přirozený odstup od člověka. Plachost je nutná vlastnost, která musí být při vypouštění zachována. Při použití americké metody vypouštění dravých ptáků do přírody je vypouštěcí bedna, kde jsou mláďata připravena, umístěna vysoko na strom. Jsou krmena tak, aby se nekontaktovala na člověka. Aby nevěděla, kde se tam maso bere. Potom se bedna otevírá. Až jsou mláďata schopna letu a rozptylují se zpátky do přírody. Dělají při tom lovecké výpady, snaží se uplatnit lovecké vlohy, ale mohou se zase vracet zpátky do hnízdní bedny, kde je maso pořád. Krmná dávka se snižuje, aby se ptáci začali usilovně snažit o lov. Tím mají možnost se v přírodě rozptýlit a nezeslábnou při prvních loveckých nezdarech.

Tříčlenná skupina Zayferus se zabýváme výcvikem dravých ptáků pro veřejnost, která vznikla v roce 1991. Předvádí lidem něco neobvyklého – krásu letu velice vzácných dravých ptáků, které musela koupit, protože se v přírodě už nevyskytují.

Umění vycvičit si dravce k lovu vzniklo ve Střední Asii. Asi 2000 let před naším letopočtem. Odtud proniklo přes Indii a Blízký Východ do Řecka. A s Huny přišlo i do Evropy. Středověk znamenal velký rozkvět sokolnictví, které vyhovovalo rytířské mentalitě, ale střelné zbraně v 2. polovině 18. století předznamenaly jeho úpadek. Až 20. léta 20. století viděla velký návrat dravců a sokolníků. Dnes je to u nás koníček se zjevně ochranářským posláním. Mezi profesionálními strážci přírody je velice oceňován. Dravci mají funkci zdravotní policie. Napadají zvířata nemocná, zraněná a slabá. Pomáhají v přírodě udržet rovnováhu.

Luňák hnědý – Milvus migrans (foto: Thomas Kraft, wikimedia.org) Luňák je pěkně urostlý dravec velikosti káněte. Má povahové vlastnosti jako krkavec, je to labužník. Má rád zákusky se šlehačkou, rohlík s máslem, langoše. Má vykrojený ocásek do vidličky, což je jeho hlavní poznávací znamení. Krahujec obecný se řadí mezi velice agresívní dravé ptáky. Bezhlavě reagují na kořist a někdy se jim to stane osudné. Vletí například otevřeným oknem do kravína za vrabcem. Po zmatku, který způsobí dobytek, se nedostane ven, naráží o okna a usmrtí se. Je to pták výborných loveckých vlastností. Vrhá se na ty nejmenší ptáky. Zcela perfektně kopíruje hled a může vniknout i do hustého porostu. Má dlouhý ocas rýdovák. Může kormidlovat a v tomto terénu se orientovat.

Výr je to naše největší sova. Je to vládce noci, loví od myši až po zajíce. Zvláště v době hnízdění. Tehdy je velice agresívní lovec. V krasových oblastech, kde jsou skály, se výři velice rozšířili a působí problémy, protože v noci likvidují vše živé, co najdou. Kdyby objevil sokola na skále, velice hravě ho zaměří sluchem a okamžitě ho zlikviduje. Je schopen ulovit i jestřábí samici, která přesto, že je dostatečně veliká, není schopna se výrovi ubránit. Výr váží kolem 2 kg a má obrovskou sílu. Sova obrací hlavu o 180 stupňů, víčko jde shora dolů.

V mnoha zemích, zejména arabských, se sokolnictví stalo módou. V těch nejbohatších vrstvách. A ceny dravců rostou úměrně s poptávkou. Přibývá lupičů, ti vybírají hnízda, černých obchodníků i pašeráků. Mnohé druhy už u nás vymizely. Jiné jsou ohroženy. Lov se sokolem stěhovavým býval vždy výsadou šlechty. Obyčejný poddaný se nemohl zabývat lovem. Mohl pouze chytat a nabízet panovníkům bojové dravce. Tento lov se sokolem přežívá. Přežívají tradice. Skupina Zayferus se snaží zachovávat styl. Velice nutnou pomůckou pro sokoly je sokolnická čepička. Tou se docílí toho, že sokol se uklidní, nereaguje na rušivé elementy. Zároveň nereaguje na letící zvěř třeba do vzdálenosti jednoho kilometru. Je tedy připraven pro momentální lov, který plánuje sokolník. Utahování čepičky se provádí systémem zuby, ruka. Celá se stahuje na temenu, kde je otvor, ten umožní projití hlavy. Čepička se používá už od začátku trvání sokolnictví. Velice nutnou pomůckou jsou také sokolnické rolničky. Zvoní a chřestí, což pomáhá orientovat se v terénu, kde se dravec nachází.

Sokolí lov je velice razantní, jsou to střemhlavé útoky převážně z velkých výšek. Sokol se řítí na kořist a dává jí úder. Rychlost bývá značná, literatura uvádí až 300 kilometrů v hodině. Útočí výhradně na ptáky. Musí mít pod sebou ještě vzdušný prostor. Při velké rychlosti ale nedokáže manévrovat. V těsném území to tak nezvládne, mohl by se zabít, zranit.

Život dravců je ohrožen celou naší civilizací. Nejen střelné zbraně, ale i chemické přípravky na ošetření polí dravce ničí. Poměrně hojně se dnes rozšiřuje horolezectví. Dravci jsou rušeni na svých skalních hnízdech. Ruší je také silnice, které rozdělují pole, úbytek polí, kde dravci loví. Znečištěná je voda, vzduch a v podstatě celé životní prostředí. Dravci a sovy jsou ukazatelem, že s krajinou není něco v pořádku.

Raroh velký – Falco cherrug (foto: DickDaniels, wikimedia.org) Raroh velký křížený s loveckým sokolem se od obyčejného raroha odlišuje tím, že je poměrně světlý. A má skvrnitá záda. Vyniká velikostí. Samice váží až 1,2 kilo. V přírodě se tento pták nevyskytuje. Mládě se vylíhlo pomocí umělé inseminace. Sokol lovecký se s rarohem kříží z důvodu, který mnoha lidem uniká. Sokol lovecký hnízdí na severu, v tundrách, kde je velký mráz. Když se převeze do Evropy, uhyne na choroby, které nezná. Jeho organismus není vůči těmto nemocem imunní. Kříženec není ani sokol, ani raroch, ale něco mezi tím. Mládě je odolnější a přežívá v Evropě.

Sýčka provází pověst, která mu v minulosti poměrně hodně uškodila. Když člověk zemřel, ležel v pokoji. Vedle něho v noci hořely svíce. Světlo svíce přivolávalo můry a hmyz a sýček tento hmyz lovil. Nalétával na okno a příbuzní si spojili smrt s tímto ptákem. Začali ho pronásledovat. Sýček se navíc ozýval podivnými zvuky půjť, půjť. Člověk si to spojil se slovy Pojď, pojď. Mysleli, že vyvolává duši zemřelého do záhrobí.

Za všechnu vynaloženou námahu se dravec sokolníkovi odmění. Krásným letem po obloze a dovedným lovem. Každé vypuštění může být ale posledním, protože volání přírody je silnější.

Stopáž20 minut
Rok výroby 1992
 ST 4:3
ŽánrDokument