Dokumentární cyklus o naší přírodě (1996)

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Jsme na jednom z nejzajímavějších míst naší republiky. Na hřebenech Hrubého Jeseníku v Národní přírodní rezervaci Praděd, jejíž rozloha je 2031 ha. Je to území nevelké a nedosahující velehorských nadmořských výšek. Cenné však tím, že se i tady, vedle Krkonoš zachoval alpský fenomén. V omezeném rozsahu je část rezervace využívána pro tzv. aktivity cestovního ruchu, lyžování a turistiku. Jenže co to je omezený rozsah? Roční návštěvnost je odhadována na 400 tisíc návštěvníků. V zimním období se v malém prostoru lyžařských svahů pod Petrovými kameny koncentruje 120 tisíc sportumilovných občanů.

Obecně se ví, že jen za malým hřebínkem leží jedno z nejnebezpečnějších míst těchto hor. Málokdo z návštěvníků však tuší, že se jedná o unikátní a cennou přírodní lokalitu, která patří přírodovědecky k nejvýznamnějším místům Střední Evropy. Pestrost její přírody a druhové bohatství rostlin a živočichů ji řadí na 1. místo v pohoří Krkonošsko-Jesenické soustavy.

Známe odpověď, kdo je původcem onoho pokladu. Kotlinu vymodeloval ledovec. Semena rozličných rostlin přinesl vítr, který je ukládal v návějích, aby na jaře někde v závětří ožily. Jsou tu další faktory, vše je složitější a stále se mění.

Na hřebenech Jeseníků se nachází jedno z nejtajemnějších míst, Petrovy kameny. Právě sem přilétaly a možná ještě přilétají na své kouzelné sabaty čarodějnice, aby z tajných ingrediencí vařily a popíjely čarodějné nápoje. Tolik lidové báje. Je však náhodou, že kouzelné nápoje z magických receptur rostou nedaleko ve Velké kotlině?

Vypravili jsme se do Jeseníků s 1. jarním sluníčkem. Pohled na hřebeny však evokoval zimní náladu. Přestože v dolinách jaro propuklo v plné síle. Zurčící potůčky, tající sníh a hrozba lavin nás odrazují od další cesty. Vrátili jsme se na louky kolem Moravice, abychom vám nabídli pohledy na nevídanou krásu jara. Vedle devětsilů a blatouchů tu byly koberce sasanek hajních. Žlutý orsej jarní doplňoval barevnou duhu, pozor na něj, je jedovatý. Náladu dokreslovaly něžné kvítky violky vonné. K nim v kontrastu kvetly prvosenky, nám důvěrně známé petrklíče.

Nahoru do hor jsme se vydali po 3 týdnech. Zastihli jsme ve Velké kotlině zbytky sněhu. Příroda se probouzela. Kvetly zde naše známé z nížiny. Rašilo kapradí. Na světlo se drala přeslička lesní. Byla tu kýchavice lobelová. Něžná dýmivka dutá se zatoulala do těchto výšek z bučin a lesů. Překvapila nás léčivá řeřišnice luční. Plicník lékařský přicestoval z karpatské oblasti. Vedle sasanek jarních vykvetly sasanky pryskyřníkové, dnes už velmi vzácné byliny. Mezi dřevinami, které do plazivé podoby modeloval sníh a laviny, jsme objevili stejně nachýlené kvetoucí keříky. Další z čarodějných rostlin omamně vonící lýkovec jedovatý. Několik červených plodů otráví dítě.

Výjimečné bohatství květeny Velké kotliny bylo známo už dávno kořenářkám. Odborné zprávy se objevily na počátku 19. století. Od té doby se o slávu kotle starala řada věhlasných vědců. My jsme nad skalnatým horizontem zastihli tým olomoucké univerzity, který tu prováděl monitoring hnízd pěvušky a lindušky horské. Cílem výzkumu je zjištění příčin prudkého úbytku populací těchto silně ohrožených druhů ptáků. Nás překvapila dokonale ukrytá hnízda a jejich naprostá bezbranost. Paragliding, za jediný den pošlapali sobečtí milovníci nevšedních zážitků 2 ha hnízdiště s přísným zákazem vstupu. Jeseníky byly a jsou domovem mnoha druhů ptactva. Síc rousný patřící mezi noční lovce je jedním z nich.

Na jesenických holích nás zaujala keříčková společenstva rostlin prorůstající skály a kamenité plytké průdy. Na seznamu ohrožených druhů najdete šichu obojpohlavnou. Ve skalních štěrbinách něžně rozkvétá řeřišnice. jen na 4 místech v Jeseníkách. Kriticky ohrožená plavuň, vranec jedlový, roste už vzácně v alpinských vyfoukávaných trávnících. Pozor, to je skutečná vzácnost lipnice jesenická, pouhých 10 exemplářů a jediné místo na světě. Sítina trojklanná. Další vyjímečnost, vrba bylinná, o které se říká, že je nejmenším stromem na světě. Jde o kriticky ohrožený druh.

V těchto místech ročně roztaje 3 mil. m3 sněhu. Nepřekvapí, že kromě Moravice zde vyvěrá 43 pramenů, a délka všech potoků dosahuje 5 km. Jedním z přírodních východisek pro turistické vycházky je Karlova Studánka. Známé horské lázně leží na Bílé Opavě. Vedle nesmírně půvabného prostředí se vyznačují tím, že je tady nejčistší vzduch ve Střední Evropě. Je to kouzelné, zvážíme-li, že nadaleko odtud se nacházejí velká průmyslová centra a místa s nejvíce zasaženým životním prostředím v Evropě.

Mezitím uběhlo několik týdnů a my jsme se vrátili na dno velkého kotle. Uvítala nás tam kvetoucí společenstva vesměs vzácných rostlin. Dekorativní havéz česnáčková lákala četný hmyz, babočku paví oko nic nevyrušilo. Oměj šalamounek je jedovatý, byl předmětem zájmů čarodějnic. Žlutý starček hajní je běžnou rostlinou lesních pasek, světlin a lesních okrajů. Silně ohrožená a mizející stračka vyvýšená kvete metalízově modrým květem. Ve shluku mnoha travin září úpolín nejvyšší. Jediným žlutě kvetoucím omějem je ten s přídomkem vlčí mor, je rovněž jedovatý a velmi ohrožený. Vzácným je rovněž krtičník scrophularia. Prvek karpatské květeny. Dosti častý je náprstník velkokvětý. Ve zdejší kotlině rostou díky unikátním poměrům druhy nížinné vedle vysokohorských, teplomilné vedle nenáročných na teplo, běžné i vzácné. Překrásný je zvonek kopřivolistý.

Perličkou na dně je jezírko, které si našlo svoje místo ve starém lavinovém poli. Čolek horský je unikátním zástupcem zdejších živočichů.

Správou Chráněné krajinné oblasti Jeseníky byla ve Veké kotlině vybudována naučná stezka, aby jinak nepřístupná lokalita byla alespoň dostupná. Síť informačních tabulí seznamuje návštěvníky s největšími zajímavostmi. Toto místo je svébytným ekologickým systémem s nápadnou odlišností od okolní krajiny. Ohraničený skalní výchoz, mokřinu a tůňku, vysokostébelné nivy lze považovat za jakýsi stavební prvek zdejšího ekosystému. Roste tady cca 480 druhů rostlin. Základní příčinou pestrosti je kombinace působení rozmanitých ekologických činitelů.

Bílé koberce vytvářejí drobný supopír alpský a větší suchopír široslistý. Ve znaku Chráněné krajinné oblasti je rychle mizící zvonek vousatý. Na lavinových drahách a horských nivách ostřice tmavá, dnes kriticky ohrožená. Jen na vlhkých stanovištích roste lepice alpská. Znalec objeví v hustém porostu drobnou vzácnou kapradinku vratičku měsíční. Stejně vzácná je rostlina kopyštník tmavý.

Ve střední strmé části kotle nás překvapila mechová stěna, skalní sráz, po kterém neustále proudí voda v mnoha podobách od kapek po zurčící praménky. Desítky vodomilných rostlin, mechů i kapradin vytvořily specifické a zajímavé společenství. V této podobě není u nás příliš časté. Přestože v některých místech voda v létě vysychá, nepřetržitý proud životadárné vláhy se v těchto bodech nikdy nepřeruší.

Z království vody stačí udělat pár kroků a ocitáme se ve zcela jiném prostředí. Jistě si všimnete česneku sibiřského, byliny, která chutná kamzíkům. Na skalnatých stanovištích jsou koberce medonosné mateřídoušky sudenské. V Jeseníkách je vzácný zvonečník hlavatý horský, pěkná květina milující slunce. V těchto horách se daří hořci tečkovanému, jinde ohroženému druhu. Zase jedna z čarodějných přísad. Jen na zdejších skaliskách a to na několika desítkách m2 kvete hvozdík kartousek sudecký. Na skalních římsách rostou další zajímavosti. Jestřábník huňatý. Jedna horská kriticky ohrožená kráska, astra alpská. Kam oko pohlédne, tam ladné zákoutí našeho nejkrásnějšího přírodního alpína.

Úplně na konec jsme vám ponechali růži alpskou, nemá trny, krásně voní a je v těchto místech překvapením. Ostatně překvapením v dobrém slova smyslu je celá Velká kotlina, z jejíž krás a pokladů jsme vám mohli nabídnout jen nepatrný zlomek. Je s podivem, že se něco takového stále ještě zachovalo. Protože člověk v minulosti dělal vše a mnohdy ještě tak činí, aby přírodu kolem přizpůsobil svým potřebám, viz nedaleké Dlouhé stráně, snad už ty doby minuly.

Stopáž25 minut
Rok výroby 1996
 ST 4:3
ŽánrDokument