Dokumentární pořad o naší přírodě (1993)

Ač se to zdá neuvěřitelné, stále ještě odolávají. Přečkávají v různých formách, podobách, variantách, systémech a společenstvích. Mnohdy drobní či drobné tvoří sloupy ekologické stability krajiny. Chcete-li natočit Blanský les, musíte přijet na jaře. Ta slova jsme slyšeli při přípravě tohoto dokumentu mnohokrát. Uvěřili jsme. A 1. natočené záběry pod Kletí a v Křemžské kotlině dokládají, že znalci měli pravdu. Jaro zde je skutečně překrásné. Působí to velký kontrast mezi svěží zelení bučin a sytou a temnou barvou smrčin. Když dodáme, že Blanský les je největší listnatý horský komplex Českého masivu s téměř přibližně původní skladbou lesa, pak už netřeba dalších slov. To naše jaro bylo skutečně bouřlivé. Pyl z kvetoucích smrků doslova vytvářel víry. Vše kolem bylo pokryto žlutým práškem. Kromě dominantní Kletě zaujme návštěvníka této chráněné oblasti bohatá a půvabná členitost krajiny. Příroda spolu s člověkem vytvořila jedinečný a harmonický celek.

Člověk v těchto místech sídlil odpradávna. Využíval přírodních darů a snažil se ovládnout některé z přírodních procesů. Jeho činnost vždy vzhledem k víře poznání a schopnostem byla v souladu s ději, které probíhaly kolem něj. Teprve člověk moderní doby překročil svými znalostmi a schopnostmi jakousi pomyslnou hranici, která ho dosud držela v lůně přírody, a vydal se na cestu, o které neví, kdy skončí.

Přirozeným centrem kraje je Český Krumlov, založený ve 13. století. Charakter vystihl Karel Čapek. „Já nevím, kolikrát se tady Vltava kroutí. Když jdeš městem, drže se co nejvíc přímo, překročíš ji asi 5x. A pokaždé se divíš, že je tak zlatohnědá a že má tak naspěch. Kolik má Krumlov obyvatel, to také nevím. Ale hospod má 44. 3 kostely, 1 zámek – zato veliký, 2 brány a velikou sílu památek. Tak tady jsou ty staré štíty, arkýře, vikýře, podloubí, oblouky, ochozy, cimbuří, sgrafita, fresky, schody nahoru a dolů, balustrády, kašny, sloupy, patníky, kouty, trámy, mázhauzy, podjezdy, historické dláždění, klikaté ulice, betlémy, vysoké střechy, gotický kostel, minoriti a všude červené rožmberské růže.“

Člověku se od přírody dostává mnoha varování. I v onom jedinečném lesním masivu Kletě dochází k odumírání buku. V některých místech prosychá i větší množství stromů. Jizvy na tváři krajiny jsou zcela zřetelné. Příčiny jevu nejsou zcela známy. Zřejmě velký podíl budou mít houbové choroby, které se ve velké míře šíří světem. Vlivem kyselých dešťů se i zde projevuje poškození smrků. Na červeném seznamu ČR vzácných, a proto i ohrožených rostlin, je uvedena i nenápadná tráva tomkovice vonná. Kvete v dubnu až červnu a výrazně voní. Je známa především jako voňavá přísada či součást Zubrovky. Má se za to, že v těchto místech byla vysazena.

Jednou z nejstarších památek působení člověka v tomto prostoru je třísovské pravěké keltské sídliště, oppidum. Sídliště je staré asi 2 000 let a je dokonale chráněno nejen přírodou – strmými stráněmi, ale zvláště 2 uměle vybudovanými pásy valů, obranných zdí s příkopy před každým z nich. V tomto směru má Třísov několik zvláštností, které se nenacházejí na žádném z keltských sídlišť od Anglie po Maďarsko. Patří mezi ně i jedinečně vyřešená obrana pramene u brány do hradiště. Třísovské keltské sídlo leží na rozloze 26 ha a bylo založeno uprostřed naleziště tuhy, kterou Keltové přidávali do hlíny na výrobu keramiky. Hradiště bylo vyhlášeno archeologickou rezervací. Ochrana však není zdaleka dostačující. Např. 1 z unikátů, Třísovská zeď, byla nedávno zničena. I toto je dokladem vztahu ke světové archeologické památce. Místní zemědělci se rozhodli v místní památce vybudovat kompostárnu. Než jim v tom bylo zabráněno, stačili vyvézt do prostoru stovky tun materiálu. Dodnes jej neodklidili. Vztah ke krajině byl a možná ještě stále je mnoha lidem zcela cizí.

Přesto se však každým rokem znova a znova opakuje onen zázrak probouzející se přírody. Opět rozkvetla měsíčnice vytrvalá. Ve stinných lesích, na vlhkých půdách vytváří doslova souvislé porosty. Hrachor jarní roste především v listnatých lesích. Převáděním lesů na smrkové monokultury postupně mizí. Stejně jako ostatní květiny v tomto bloku. Na srázních svazích listnatých lesů jsme objevili sasanku pryskyřníkovitou. Žlutě kvetoucí kráska vytváří v Blanském lese souvislé porosty. Prvosenkovitá dřípatka horská roste také jen ve smíšených lesích. Jako ohrožený druh je velmi přísně chráněna. Mezi rostliny mákovité patří dymnivka dutá – má dutou hlízu. I její stanoviště je vázáno na listnaté a smíšené lesy.

Dalším ze skvostů CHKO a zároveň dokladem dřívější jednoty člověka s přírodou je Zlatá Koruna. Klášter založený roku 1263 Přemyslem Otakarem II. Je umístěn velmi skromně na jednom z meandrů Vltavy, která zde tvoří hranici chráněného území. Klášter měl velmi pohnutou historii. Dnes jsou v něm speciální sbírky a expozice písemnictví. Na nádvoří kláštera stojí staletá lípa. Je zajímavá tím, že její listy vyrůstají do tvaru mnišské kápě. Odtud její název. Kapucínka.

Oblast Blanského lesa zasahuje i do okolí Kletě. Pohledy do krajiny z vrcholu patří k největším zážitkům. Chráněné území zahrnuje i několik přírodních rezervací, mezi které patří i skalní město na hřebenu Kletě. Mrazovým zvětráváním vznikly ve skalních blocích nápadné tvary. Místy několik, jinde až desítky metrů vysoké mrazové sruby. Dalším rozpadem se z masivu vydělily skalní věže. Komplex je zbytkem posledního stádia bývalého povrchu kleťského masivu.

Na skalnatém ostrohu nad Vltavou se tyčí jeden z dalších památníků boje člověka. Hrad Dívčí kámen byl založen roku 1349 Rožmberky, ale už v 16. stol. je v listinách uváděn jako pustý. Svou rozlohou patřil k největším hradům u nás. V roce 1952 zde byla vyhlášena stejnojmenná přírodní rezervace, velmi cenná i z krajinářského hlediska. Vltava v těchto místech vymodelovala kaňonovité údolí s mnoha meandry a peřejemi. Po vybudování čistírny odpadních vod v Českém Krumlově se řeka stala rázem nejnavštěvovanějším tokem v Čechách. Vodácká aktivita ale přinesla i řadu negativních prvků, které se musí řešit.

Stejně tak další z problémů, kterým se staly vltavíny. Jak je obecně známo, v této oblasti se vyskytují naleziště tektitů, o jejichž původu se stále vedou spory. Staré necelých 15 mil. let jsou předmětem horečné nepovolené těžby soukromými osobami. Pracovníci správy CHKO nás zavedli na jedno z nalezišť vltavínů. Na louku, která už byla jednou rekultivována. Jak je vidět, naprosto zbytečně. Kromě škod způsobených nerostnému bohatství státu vznikají škody i na krajině a zemědělských pozemcích.

Další z přírodních rezervací CHKO Blanský les byla zřízena v roku 1951 na ploše cca 7 ha. Jmenuje se Vyšenské kopce a leží u Českého Krumlova. Roste zde řada zajímavých druhů rostlin. Toto je např. rozrazil. Je to rezervace stepní květeny rostoucí na předšumavských vápencích. Běžným druhem kvetoucím na Vyšenských kopcích je rozchodník ostrý. Sveřep přímý se jmenuje jedna z trav, které zde rostou. Bohužel podmínky natáčení přírodní i lidské způsobily, že vám nemůžeme ukázat více druhů ze společenstva, které vzniklo díky obecním pastvinám. V roce 1992 byla rezervace rozšířena na nynějších 65 ha, ale v důsledku postupného zarůstání keři a stromy jsou stepní druhy rostlin na ústupu. Nyní zde proto probíhají asanace území. V roce 1495 založili Rožmberkové na místě bývalého královského statku a hradu klášter řádu Paulánů Kuklov. Hospodářství rozkvétalo, a proto se mniši pustili do výstavby nových budov a kostela. V 16. stol. však byl klášter přepaden a vypálen. Z této pohromy se už nikdy nevzpamatoval. Dnes zůstal jen historickým dokladem boje člověka o podmanění kraje i přírody.

Oblasti Blanského lesa jsou místa, která náhodného návštěvníka vždy nějak překvapí. Jedním z nich je lokalita vyznačující se velkým množstvím mravenišť rodu Formica. Svědčí to o nízkém znečištění ovzduší na závětrných svazích Kleti. Mravenci jsou potravně vázáni na druhy, které v silně znečištěném prostředí nemohou existovat.

Rok strávený v CHKO Blanský les se pomalu chýlí ke konci. Je potřeba říct, že samotným vyhlášením CHKO nic nekončí, ani se samo nevyřeší. Tlaky na využívání krajiny nikdy neslábnou, naopak budou silnější. Ještě dlouho bude přežívat intenzivně vedené zemědělství, dále bude pokračovat snaha zalesňovat smrkem vytěžené bukové porosty, dobývat neúměrně nerostné bohatství. Člověk je však přírodou limitován a ničeho se mu nedostane mimo ni. Jen v tichém obdivu můžeme stanout na návsi obce Holašovice, která leží na severním okraji CHKO. S jakou pokorou a přizpůsobivostí zde naši předkové vybudovali lidské sídlo, které beze zbytku zapadá do okolní krajiny. Obec je klasickou ukázkou tzv. českého selského baroka a dokladem, že soulad s přírodou není jen deklarované prázdné gesto. Současným obyvatelům vesnice slouží ke cti to, že svou pečlivostí udržují hodnoty, které jim byly postoupeny předcházejícími generacemi.

Už zde byla řeč o nerostném bohatství kraje. Ale z pokladu se může stát problém. Z relativně snadné dostupnosti a značných zásob kamene vyplývají i negativní dopady na životní a přírodní prostředí. Velkou zátěží je lom ve Vyšné. Prach, hluk, automobilová doprava, znečištění povrchových vod. V CHKO tentokrát na jejím jižním okraji leží zámek a zámecký park Červený dvůr. Park vznikl už někdy za posledních Rožmberků a je opět dokladem snahy harmonizovat přírodu v souladu s myšlením a konáním člověka. V 50. letech byl zámek i park využíván státními statky a zpustly. Dnes ale péčí nového majitele patří hlavně park mezi nejlépe udržované zámecké parky v republice. Už staří Keltové, chtělo by se postesknout nad hlubokými jizvami v masivu Kletě na jižní straně. Jak jsme vzpomínali, už oni zde v okolí těžili tuhu. Současný způsob těžby grafitu je zastaralý a naprosto nevhodný. Vlivem poddolování dochází k propadům. Vznikají až několik desítek metrů široké a hluboké průrvy. Výsledek destrukce krajiny a totální zničení ekologicky stabilního lesního společenství nad místem těžby.

Chtěli jsme vám dnes doložit, že činnost člověka vždy nějak navazovala na přírodu a zpětně ji opět ovlivňovala. Vrcholem civilizační řady působení člověka v jižních Čechách je bezesporu výstavba atomové elektrárny Temelín. Jak zpupné a bezohledné hození rukavice všemu, co zde vznikalo v tisíciletém vývoji lidstva a přírody, v jejich vzájemném vztahu. Oč větší hodnotu má třeba tato staletá lípa u kapličky v Jaroníně. Vzdušnou čarou jsou to jen desítky km. Podobných stromů je v kraji mnoho. Byly vysazovány při důležitých událostech na paměť generacím následujících. My místo toho budujeme potenciální sarkofágy.

Dost však. Pojďte s námi za posledním z pokladů Blanského lesa. V Křemižském potoce se dosud vyskytuje v tzv. zbytkové populaci vzácný mlž Perlorodka říční. Zbytkový znamená, že se už dále nerozmnožuje. Přesto však lidé bojují za záchranu a zkouší uměle obnovit populaci perlorodky u nás. Proč? Protože si uvědomují onu prastarou pravdu, že s každým vyhynulým druhem se zužuje i životní prostor člověka. Je zima a přírodní koloběh se uzavírá, aby se s novým jarem v neztenčené míře znovu obnovil. Alespoň tomu tak doposud vždy bylo. Ale člověk si bere z přírody stále více. Dál a dál si naturální procesy přizpůsobuje svým potřebám a onu linii rozumu jako by opouštěl. I v Blanském lese to lze zaznamenat.

(1992)

Stopáž30 minut
Rok výroby 1993
 ST 4:3
ŽánrDokument